Je libo lahvinku?


    Nádab a Abíhú

Leviticus 10, 1-11: Nato Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do nich oheň, položili na něj kadidlo a přinesli před יהוה cizí oheň, jak jim nepřikázal. I vyšlehl oheň od יהוה a strávil je; zemřeli před יהוה. Mojžíš řekl Áronovi: To je to, co promluvil יהוה: Prostřednictvím těch, kteří se ke mně přibližují, dosvědčím svou svatost a oslavím se před vším lidem. Áron mlčel. Mojžíš zavolal Míšaela a Elsáfana, syny Áronova strýce Uzíela, a řekl jim: Přistupte a odneste své bratry od svatyně na místo ven za tábor. Přistoupili tedy a odnesli je v jejich suknicích na místo ven za tábor, jak řekl Mojžíš. Pak řekl Mojžíš Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: Nerozpouštějte si vlasy na hlavě a netrhejte své roucho, abyste nezemřeli a יהוה se nerozhněval na celou pospolitost. Vaši bratři, celý dům Izraele, budou oplakávat spálené ohněm, který יהוה zapálil. Neodcházejte od vchodu do stanu setkávání, jinak zemřete, neboť je na vás יהוה olej pomazání. I udělali podle Mojžíšova slova. יהוה promluvil k Áronovi: Nebudeš pít víno ani pivo, ty ani tví synové s tebou, když budete přicházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli. To je věčné ustanovení pro vaše potomky. Budete rozlišovat mezi svatým a obyčejným, mezi nečistým a čistým. Budete vyučovat syny Izraele všem ustanovením, která k vám יהוה promluvil prostřednictvím Mojžíše.


   To je hrozný příběh, že? Možná vás napadne, proč tak krutý trest kvůli nějakému "nepovedenému ohýnku"? Čeho se to tito kněží vlastně dopustili? Jak jsem již nejspíš několikrát říkal, bible se obvykle vykládá sama, a nejinak je tomu i v tomto případě. Bůh ihned nato promluvil k Áronovi (k otci oněch kněží, a současně hlavnímu knězi celé izraelské pospolitosti), a dal mu odpověď, o jaký "cizí oheň" se jednalo:

Leviticus 10, 9: Nebudeš pít víno ani pivo, ty ani tví synové s tebou, když budete přicházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli. To je věčné ustanovení pro vaše potomky.


   Důvodem "kremace" těchto kněží byla skutečnost, že před Boha předstoupili opilí. Nepřemýšleli o Boží svatosti a neměli v sobě bázeň před Bohem. To, co by nejspíš prošlo "řadovému" izraelitovi, neprošlo kněžím nejvyššího Boha. A to, co by ještě prošlo těmto kněžím, neprošlo by už nejspíš Mojžíšovi. Jak řekl Bůh:

Leviticus 10, 3: Mojžíš řekl Áronovi: To je to, co promluvil יהוה: Prostřednictvím těch, kteří se ke mně přibližují, dosvědčím svou svatost a oslavím se před vším lidem.


   Je úžasné být Bohu blízko, ale musíme si být vědomi toho, kdo Bůh je! Čím blíže Bohu chceme být, tím čistější (svatější) musíme být. Nechci se nyní pouštět do podrobného výkladu, pokusím se o to nejspíš v samostatném článku na téma svatosti.


   Stejné pravidlo Bůh přikázal kněžím připomenul i o pár století později:

Ezechiel 44, 21: Žádný kněz nebude pít víno, má-li vstoupit do vnitřního nádvoří.


   Pojďme se podívat na podobné pokyny pro někoho, kdo se na nějakou dobu chtěl "oddělit pro Boha, zasvětit se Bohu":

Numeri 6, 2-4: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Když muž či žena učiní zvláštní slib a jako nazír se zasvětí יהוה, bude se naprosto zdržovat vína a piva, nebude pít vinný ocet ani ocet z opojného nápoje, nebude pít žádnou hroznovou šťávu a nebude jíst hrozny čerstvé ani sušené. Po všechny dny svého nazírství nebude jíst nic, co bylo získáno z vinné révy, ani nezralé hrozny, ani semeno.


   Nebiblická učení nás zbavila nejen strachu z Boha, ale i bázně před Ním. Kolik z nás má skutečnou bázeň před Bohem? Kdo z nás si jasně a zřetelně uvědomuje, že "sloužíme" živému Bohu, který je "oheň stravující" :

Hebrejům 12, 28-29: Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. Neboť náš Bůh je oheň stravující.


   Myslím, že bychom si měli uvědomit i to, že všichni, kteří uvěřili, jsou nazýváni kněžími:

1. Petrův 2, 9: Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.


   Vzhledem k tomu, že Bůh kdysi řekl, že příkaz vystříhání se alkoholu je pro kněze (ve chvíli, kdy se chce "setkat s Bohem") provždy platný, měli bychom jej vzít vážně i my. Nejde o to, že bychom se nesměli nikdy napít vína nebo jiného alkoholického nápoje, ale neměli bychom opilí předstupovat před Boha. Vím, že Bůh je velice milostivý, a že by nás nejspíš nesežehnul jako Áronovy syny, ale zamysleme se prosím nad tím! Nějak si ani dost dobře nedovedu představit, jak mi někdo telefonuje o modlitbu, a já namol opilý něco blekotám, a např. ve jménu Ježíše z Nazaretu přikazuji nemocem či démonům, aby od daného člověka odešli. Nebyla by to snad urážka Boha?


   Pro člověka obecně neplatí zákaz vína či jiného alkoholu. Pojďme se podívat na to, co např. řekl Bůh o "desátcích", aby s nimi lidé udělali:

Deuteronomium 14, 26: a dej stříbro za všechno, po čem tvá duše touží, za skot a brav, víno a pivo, za cokoliv, co si přeje tvá duše. Tam jez před יהוה, svým Bohem, a raduj se ty i tvá rodina.


   Žalmista říká, že víno je od Boha nám pro radost:

Žalmy 104, 15: I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář olejem leskne, i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.


   Ale jak už to tak bývá, nic se nesmí přehánět. Přísloví nás varují:

Přísloví 21, 17: Kdo miluje radovánky, bude nuzným člověkem, kdo miluje víno a olej, nezíská bohatství.

Přísloví 23, 20-21: Nebuď mezi pijany vína, ani mezi žrouty masa. Protože pijan i žrout zchudne, dřímota je oblékne do cárů.

Přísloví 23, 31-35: Nedívej se na víno, jak je rudé, jak jiskří v poháru a hladce klouže dolů. Nakonec uštkne jako had, kousne jako zmije. Tvoje oči uvidí divné věci a tvé srdce bude mluvit obojace. Budeš jako ten, kdo leží uprostřed moře, kdo leží při vrcholu stěžně. Zbili mě, ale necítil jsem bolest, ztloukli mě, ani jsem to nepoznal. Kdy se probudím? Už ho zase chci!

Izajáš 5, 11-12: Běda těm, kteří vstávají brzy ráno a shánějí pivo, těm, kdo za soumraku prodlévají, až je víno rozpálí. Na jejich hostinách je lyra a harfa, tamburína a flétna i víno, ale na יהוה skutky nehledí a dílo jeho rukou nevidí.

Izajáš 28, 7-10: Ale i tito vrávorají při víně a klopýtají při pivu: Kněz i prorok vrávorají při pivu, jsou zmateni z vína, klopýtají z piva. Chybují ve vidění, jsou vratkého úsudku. Neboť všechny stoly jsou plné hnusných zvratků, není čistého místa. Koho bude vyučovat poznání a koho naučí rozumět zprávě? Odstavené od mléka? Vzaté od prsu? Vždyť říká: Pokyn za pokynem, pokyn za pokynem, míru k míře, míru k míře, trochu sem, trochu tam.


   Z posledních veršů můžeme vidět, že nadměrné popíjení alkoholických nápojů může změnit naši řeč i chování, dostat nás do závislosti a způsobit, že zapomeneme na Boha a nebudeme schopni přijmout a pochopit Jeho slovo.....


   Bůh alkohol nezakazuje ani svým služebníkům, jen se nemají opíjet:

Efezským 5, 18: A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem,

1. Timoteovi 3, 8: Rovněž diakoni mají být čestní, ne neupřímní, ne oddaní mnohému pití vína, ne hanebně ziskuchtiví;


   Apoštol Pavel napsal Timoteovi:

1. Timoteovi 5, 23: Nepij už jen vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem užívej trochu vína.


   Víno je i součástí připomínky na Ježíšovo ukřižování:

Matouš 26, 26-29: Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: „Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“

Lukáš 22, 19-20: Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.

 

 

   Závěr:

   Původně jsem zamýšlel pouze vysvětlit příčinu úmrtí Áronových synů, ale jak nyní vidím, je z toho biblický rozbor na téma "alkohol". Zjistili jsme, že Bůh alkohol nezakazuje, zapovídá však opíjení. Přísnější pravidla platí pro Boží služebníky - kněží do Boží přítomnosti nesmějí přicházet opilí (Áronovy syny to stálo život). Bible je velice praktická i v tom, jak nás varuje před důsledky nadměrného požívání alkoholu (chudoba, závislost, změna chování k horšímu, ztráta zájmu o Boží věci,...). Cílem tohoto článku nebylo postavit alkohol "mimo zákon", pouze ukázat biblický pohled na něj.


 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.90 (5 hlasů)