Křest (ponoření)

   K základním biblickým tématům patří nepochybně „ponoření“, nebo jak říká většina českých překladů - „křest“. Ponoření bývá častým námětem sporů mezi různými denominacemi. Církve se hádají o to, jestli je potřeba úplné ponoření, nebo zda stačí symbolické pocákání z nějakého kropítka, zda je potřeba nově uvěřivší ponořovat „po hlavě“ nebo pozpátku (dozadu, naznak) apod. Jako obvykle navrhuji hledat odpovědi v Božím slově – bibli.

   Musím říci, že mne velice mrzí některé věci v českých (i cizojazyčných) překladech. Jedná se především o některá zbytečně nepřeložená řecká či hebrejská slova, která mají český ekvivalent, a která bývají nahrazena např. fonetickým přepisem daného slova (do češtiny, angličtiny apod.) - jako např. v češtině nic neříkající slova anděl (řecky „angelos“ - angelos, tzn. posel zpráv, anglicky pouze přepsáno jako „angel“) nebo evangelium (řecky „euangelion“ - euangelion, tzn. dobrá zpráva). Jindy jsou slova s jasným českým ekvivalentem nahrazena nějakým výrazem, který opět nikomu nic neřekne (např. právě slovo „křest“), staročeskou přezdívkou (např. nahrazení Božího jména יהוה („Jehova”) přezdívkou „Hospodin“) apod. Jsou to zbytečné věci, které zabraňují tomu, aby lidé mohli bibli jednoduše porozumět. Týká se mne to velice osobně, protože jsem si několik let myslel, že Jan se skutečně jmenoval „Křtitel“, a že Ježíš se jmenoval „Kristus“ (coby příjmení).

   Nejspíš vás napadlo, proč překladatelé bible namísto překladu slov, které mají v každém jazyce známý a odpovídající výraz, vytvořili nová, nic neříkající slova. Pravda o tom je velice smutná. Co se týče ponoření (alias křtu), je to práce krále Jakuba a jeho úlitba místní církvi. Chtěl se zavděčit biskupům (další nesmyslný výraz), a tak nechal do King James bible (zřejmě nejznámější překlad bible na světě) místo překladu řeckého "baptizó" vložit nové slovo "baptism". Jinak by totiž každý člověk na první pohled viděl jasný rozpor mezi biblí a praktikami v církvi. To lehké pocákání z kropítka je dobré tak na zvlhčování sadby v truhlíkách, ale nemá nic společného s úplným ponořením, o kterém mluví bible! No a ostatní překladatelé v tomto trendu bohužel pokračovali, takže tyto a další "zatemňující" výrazy (překlady to nejsou) najdete v mnoha jazycích. A proč v tom překladatelé pokračují dodnes, přestože všichni znají správný význam těchto slov? Nejspíš ze strachu, a proto, že před pravdou dávají přednost lidské tradici :-( 

   Pojďme se tedy podívat na již zmiňovaný „křest“. Toto slovo (řecky βαπτιζω - baptizó) znamená být úplně ponořený, a vychází ze slova βαπτω - baptó, což znamená ponořit (zcela pokrýt nějakou kapalinou). Ze slova βαπτιζω (baptizó) vychází i slovo βαπτιστης - baptistés, tedy „ponořující“. Jak již jistě tušíte, nebyl tedy žádný Jan s příjmením Křtitel, ale byl to Jan s přívlastkem „ponořující“ - ιωαννης ο βαπτιστης (jóanés hó baptistés), neboť jednou z jeho hlavních „aktivit“ bylo ponořování lidí. Když budete číst bibli, nahraďte si alespoň v duchu sami pro sebe každou zmínku o „křtu“ úplným ponořením! Jako teoretický základ to myslím stačí, a nyní se pojďme podívat do bible, co se o „křtu“ (dále jen „ponoření“) ještě můžeme dozvědět...

Jan 3, 23: Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.

   Jak jsem již řekl, „ponoření“ (křest) znamená úplné ponoření. I ze zmiňovaného verše můžeme vidět potvrzení této pravdy. Jan si vybral místo, kde bylo hodně vody proto, aby lidé mohli být zcela ponořováni. Vzhledem k tomu, že bible nikde nerozebírá samotný postup ponořování, není zřejmě podstatné, jestli bude někdo ponořen po hlavě nebo dozadu.

Matouš 3, 1-11: V těch dnech přichází Jan Křtitel hlásající v judské pustině: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“ To je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!‘ Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás a jeho potravou byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém a celé Judsko i celé okolí Jordánu a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy. Když však uviděl, jak mnozí farizeové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem? Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání. A nedomnívejte se, že si můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham.‘ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni.

Marek 1, 4-5: Objevil se Jan, který křtil v pustině a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů. A vycházela k němu celá judská krajina a všichni jeruzalémští a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy.

Skutky apoštolské 22, 14-16: On řekl: ‚Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, uviděl jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst, neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno.‘“

   Z těchto veršů bible můžeme o ponoření pochopit některé věci. Budeme si dělat poznámky, a na konci bychom měli mít poměrně podrobný obraz o tom, co je to ponoření, jak má vypadat, jaký má význam, jakou má moc atd. Takže z těchto veršů můžeme vidět, že ponoření bylo spojeno s pokáním. Bez vyznání hříchů a rozhodnutí žít podle Božích pravidel by to bylo jen koupání či potápění.

   Další věcí, kterou z těchto veršů můžeme vidět, je to, že pokání spolu s ponořením nás má zachránit od Božího soudu. Důvodem je „obmytí od hříchů“, jejich odpuštění. Jan však ty příchozí varoval, že pokud se vyznali ze svých hříchů, musí být jejich obrácení k Bohu vidět i na jejich životě (na jejich skutcích). Varoval je, že jinak je ani ponoření a vyznání hříchů nezachrání.

   Ježíš vydal o Janovi a ponoření svědectví:

Lukáš 7, 28-30: Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší prorok než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on. A všechen lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem. Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu pro sebe, když se nedali od něho pokřtít.“

   Jak zde můžeme vidět, „prostí lidé“ vzali Boží nabídku odpuštění hříchů vážně, a nechali se od Jana ponořit. Ale znalci zákona byli zřejmě přesvědčeni, že oni jsou spravedliví, a že nic takového nepotřebují. Každopádně této „Boží rady“ nevyužili.

Matouš 3, 13-17: Tehdy Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn. Ale Jan se mu v tom snažil zabránit a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu odpověděl: „Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“ On ho tedy nechal. Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A hle, ozval se hlas z nebes, který říkal: „Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.“

   To je zajímavé místo. Ježíš přišel k Janovi, aby byl od něho ponořen na očištění od hříchů. Jan poznal, kdo je Ježíš, a bránil se tomu. Ježíš se nedopustil žádného hříchu, ale přesto se ztotožnil s hříšnými lidmi, a jednal tak, jako každý jiný člověk, který potřeboval odpuštění. Nerozumím moc dobře tomu co znamená, že se nechal od Jana ponořit proto, aby byla naplněna veškerá spravedlnost...

   Když byl Ježíš vzkříšen, po nějaké době si zavolal svých zbývajících jedenáct učedníků na jednu horu, a tam jim řekl:

   Zde vidíme, že Ježíš poslal své učedníky, aby šli, kázali a získávali další učedníky po celém světě. Součástí toho mělo být jejich vyučování, a také ponořování do jména (εις το ονομα - eis to onoma = "do jména" nebo "ve jméno") Otce i Syna i Ducha svatého.

Marek 16, 15-16: A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.

   Popis stejné události podle Marka říká, že zachráněn bude ten, kdo uvěří a bude ponořen. Ponoření je tedy opravdu důležité.

    Ponoření v Duchu svatém

Skutky apoštolské 1, 5-8: neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.“ Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“

   Jak jsme již četli na začátku, Jan upozorňoval na to, že Ježíš bude učedníky ponořovat do Ducha svatého. Na místě, které je v českých překladech obvykle přeloženo jako „křest“, je i v souvislosti s ponořením v Duchu svatém použito stejné řecké slovo βαπτιζω - baptizó, tedy úplné ponoření. Z výše uvedených veršů můžeme vidět, že ono ponoření v Duchu svatém má Ježíšovy učedníky uschopnit k vydávání svědectví o Bohu, o Ježíši z Nazaretu a k získávání dalších učedníků. A k tomu došlo poprvé o Letnicích (padesátý den od velikonoc).

Skutky apoštolské 2, 1-4: Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

   Když se seběhli lidé, aby zjistili, co je to za hluk, slyšeli Ježíšovy učedníky mluvit jejich rodnými jazyky o velkých Božích věcech. Byli samozřejmě překvapeni, a Petr jim dal vysvětlení:

Skutky apoštolské 2, 14-18: Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova. Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je devět hodin ráno. Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka Jóela: ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. I na své otroky a na své otrokyně v oněch dnech vyleji ze svého Ducha, a budou prorokovat.

   V jediném okamžiku došlo díky ponoření v Duchu svatém u Ježíšových učedníků k obrovské změně. Až do Letnic to byli vystrašení lidé. Ale nyní je vidíme, jak s odvahou svědčí těm, kdo se přišli na to pozdvižení podívat. Stalo se to, o čem k nim Ježíš po svém vzkříšení mluvil. Dostali moc Ducha svatého, a získali odvahu k vydávání svědectví a získávání učedníků. Efekt byl neuvěřitelný:

Skutky apoštolské 2, 37-41: Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“ Petr jim řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtítna základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.

   Díky ponoření v Duchu svatém a jeho moci slova učedníků zasáhla přímo srdce posluchačů, a oni chtěli změnit svůj život, učinit pokání, nechat se ponořit a být tak zachráněni. Tři tisíce obrácených lidí během jediného dne – to mi přijde jako skutečně efektivní evangelizace :-)

   V těchto verších můžeme vidět, že učedníci nabádali nově uvěřivší, aby se nechali ponořit „na základě jména Ježíše Krista k odpuštění jejich hříchů“ s tím, že dostanou dar Ducha svatého.

Skutky apoštolské 8, 14-17: Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam sestoupili a pomodlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého, neboť ještě na nikoho z nich nepadl; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali Ducha Svatého.

   Zde můžeme vidět častý způsob přijímání ponoření v Duchu svatém, totiž skrze vzkládání rukou Ježíšových učedníků.

Skutky apoštolské 8, 29-40: Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“ Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“ On řekl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevysvětlí?“ A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu. To místo Písma, které četl, bylo toto: ‚Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa. Ve svém ponížení byl zbaven práva. Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země.‘ Eunuch Filipovi řekl: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip otevřel svá ústa, začal od tohoto místa Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil. Když vystoupili z vody, Pánův Duch uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se. Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všechna města a zvěstoval evangelium, až přišel do Cesareje.

   Již z popisu dne Letnic jsme mohli vidět, že lidé byli ponořeni v den, kdy uslyšeli poselství záchrany skrze Ježíše z Nazaretu a kdy uvěřili. I výše uvedené verše mluví o eunuchovi, který byl ponořen v den, kdy mu byla vysvětlena cesta záchrany. Podobných příkladů bychom v Písmu našli mnoho. I z těchto je však zřejmé, že roční či mnohaměsíční speciální přípravy na ponoření, které jsou praktikovány a vyžadovány v některých církvích, mírně řečeno nejsou biblicky podložené. Lidem však samozřejmě musí být dobrá zpráva Božího království podrobně a srozumitelně vysvětlena, aby rozuměli, co vlastně ponoření znamená a co jím stvrzují.

Skutky apoštolské 19, 1-6: Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky. Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“ Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „Janovým křtem.“ Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.

   I zde můžeme vidět, že lidé byli v jeden den ponořeni do jména Pána Ježíše, i ponořeni do Ducha svatého skrze vzkládání rukou Pavla.

    Moc skrytá v ponoření

Římanům 6, 3-14: Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme spolu s ním skrze křest pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. A víme, že Kristus, když byl vzbuzen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti; ani nepropůjčujte hříchu své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví, a ožili, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.

   Tak tohle jsou velice vážná a důležitá slova apoštola Pavla. Pavel zde vysvětluje, k čemu při našem ponoření došlo, a jaké to má pro nás důsledky. Potřebujeme tyto verše číst stále dokola, prosit Boha o moudrost k jejich pochopení do té doby, dokud jim neporozumíme. Pavel zde mluví o tom, že ponořením jsme byli zproštěni nutnosti hřešit, že hřích již nemá vládnout v našem životě (těle). Pavel také říká, co máme udělat – máme se považovat za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Je totiž na nás, čemu uvěříme. Pokud budeme věřit tomu, že se „nějakým potopením pod vodu“ vlastně nic nezměnilo, bude podle toho nejspíš náš další život vypadat – nejspíš žádné změny neuvidíme. Pokud však uvěříme Bohu, že díky spojení s Ježíšem už nad námi hřích nevládne, pak již vládnout nebude. Samozřejmě se nás hřích a ten zlý bude snažit přesvědčit, že to jsou jen „náboženské fráze“, ale rozhodnutí komu budeme věřit, to je na nás.

   Podobně vysvětloval Pavel situaci i Koloským:

Koloským 2, 11-14: V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž.

   Musíme věřit, že nám Bůh kvůli Ježíšově oběti odpustil každý hřích. I v tom je mimo jiné ten nový začátek – v čistém „trestním rejstříku“.

   Ježíš po svém vzkříšení svým učedníkům přikázal, aby vyšli, učinili jeho učedníky všechny národy a "křtili" je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého (Matouš 28, 18-20 - viz. výše). Ale dále v novém zákoně čteme, že lidé byli ponořováni výhradně "na základě jména Pána Ježíše" (Skutky 2, 38: Petr jim řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.), dále ve jméno Pána Ježíše (Skutky 8, 16: byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.) (Skutky 19, 5: Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.), ve jménu Pána Ježíše (Skutky 10, 48: A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista.) a v Krista Ježíše (Římanům 6, 3: Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt?) (Galatským 3, 27: Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli.).

   Jak je možné, že nikdo z učedníků Pána Ježíše neposlechl? Jak je možné, že apoštol Pavel, který dostal evangelium vysvětleno přímo skrze zjevení Ježíše Krista (Galatským 1, 11-12), ponořoval nově uvěřivší rovněž "ve jméno" Pána Ježíše (Skutky 19, 5)? To jednoduše řečeno není možné. Znamená to však, že na konci 28. kapitoly Matoušova evangelia se jedná o podvržený, dodatečně přidaný text "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" - text přidaný nějakým "zastáncem" učení o Boží Trojici. Na tom se ostatně shoduje velké množství znalců novozákonní řečtiny.