Lidský hněv a nenávist

   Dnes bych se rád podíval na téma hněvu, nenávisti a souvisejících postojů a pocitů. Bible nás naštěstí nenechává bez množství informací ani v této oblasti. Potřebujeme vědět, jestli si můžeme dovolit dávat volný průchod svému hněvu, případně jaký vliv naše postoje v této oblasti budou mít na nás i na naše okolí. Je hněv hříchem nebo není? To uvidíme z tohoto rozboru. Ať již je či není hříchem, téměř vždy hněv souvisí s neodpuštěním, a to hříchem je určitě. Omlouvám se za rozsah tohoto biblického rozboru, ale domnívám se, že se jedná o velice závažné téma a že níže uvedené principy potřebujeme skutečně pochopit. Pojďme se tedy podívat na to, co se o lidském hněvu můžeme dozvědět z bible....


   Přemýšlím, jakým způsobem by bylo nejvhodnější probrat téma lidského hněvu, zloby, nenávisti a souvisejících postojů a pocitů. Není to jednoduché, protože se jedná o velmi závažné téma, které je v bibli navíc rozebíráno z mnoha úhlů a na mnoha příkladech. Pojďme se nejdříve podívat např. to, co o hněvu najdeme ve starém zákoně, zejména v žalmech a příslovích. Poté se podíváme na nějaké výjimky týkající se hněvu (případy, kdy je hněv vyjádřením Božího hněvu, nenávisti vůči hříchu a touhy po spravedlnosti ...). Dále si projdeme alespoň některé biblické příběhy, kde zásadní roli hrál hněv či přímo nenávist, a pokusíme se uvidět související duchovní principy. Dále se podíváme na téma hněvu podíváme do nové smlouvy (nového zákona). Nakonec se pokusíme shrnout vše, co jsme se o lidském hněvu a nenávisti dozvěděli, do nějaké přehledné podoby.


   K otázce hněvu se ve starozákonní době vyjádřil jednoduše a jednoznačně Bůh, když dal Izraelcům přikázání:

Leviticus 19, 17-18: Neměj ve svém srdci nenávist vůči svému bratrovi. Přísně pokárej svého druha, ať kvůli němu neneseš hřích. Nemsti se a nehněvej se na syny svého lidu, ale miluj svého bližního jako sebe samého. Já jsem יהוה.


   Mohli bychom na tomto místě skončit, a již bychom znali odpověď na to, zda se můžeme hněvat a někoho nenávidět. Ale to by byla škoda, protože v bibli najdeme mnoho dalších informací týkajících se lidského hněvu a nenávisti.


Žalmy 34, 13-15: Jaký je člověk, který si oblíbil život a miluje dny, kdy uvidí dobro? Střež svůj jazyk od zlého a své rty před klamnými řečmi. Odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.

Žalmy 34, 22: Ničemu zahubí zlo. Kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu.

Žalmy 37, 8: Přestaň se hněvat a zanech zloby, nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého.


   Bible nás varuje, že pokud se nevzdáme svého hněvu, časem se dopustíme něčeho zlého!


Přísloví 15, 1: Vlídná odpověď odvrátí zlobu, ale slovo, které zraňuje, budí hněv.

Přísloví 15, 28: Srdce spravedlivého přemítá, jak má odpovědět, kdežto z úst ničemů prýští zlé věci.

Přísloví 21, 19: Lepší je bydlet v pusté zemi, nežli se svárlivou a hněvivou ženou.

Přísloví 25, 24: Lepší je bydlet v koutě na střeše nežli společně v domě se svárlivou ženou.

Přísloví 22, 24-25: Se vzteklounem se nespolčuj, nezůstávej s hněvivým člověkem, jinak se naučíš jeho způsobům a dostaneš svou duši do léčky.


   Bible nás varuje, že i pouhé přátelství s někým, kdo se často hněvá, na nás bude mít negativní dopad - budeme mít tendenci k podobnému chování.


Přísloví 24, 19-20: Nezlob se kvůli pachatelům zla, nezáviď ničemům, neboť zlý nemá budoucnost, lampa ničemů zhasne.

Přísloví 29, 8: Posměvači rozruší město, ale moudří odvrátí hněv.

Přísloví 30, 33: Tlak na mléko působí máslo, tlak na nos působí krev a tlak hněvu působí hádku.

 

   Jak jsme mohli prozatím vidět, každé rozčilování se, křik, hněv, zloba a nenávist byli vždy něčím špatným, nežádoucím a nebezpečným. V bibli se však můžeme setkat i s výjimkami, a je fér mluvit i o nich. Jedná se o situace, kdy je hněv obrazem nebo projevem „Božího hněvu“. V bibli vidíme příklady toho, že když někdo dal skrze sebe průchod Božímu hněvu, mohl tak zastavit samotný trest od Boha, který by měl mnohem těžší následky. Dokonce se mohlo stát, že pokud to někdo neudělal, byl za to potrestán. Problém je v tom poznat, kdy se skutečně jedná o Boží hněv v nás, o touhu po spravedlnosti, a kdy se jen jedná o naši uraženou pýchu apod. Rád bych všechny velmi varoval před nějakými dramatickými kroky..... Pojďme se podívat na několik příkladů z bible:

Numeri 25, 1-13: Když pobýval Izrael v Šitímu, začal lid smilnit s moábskými ženami. Ty volaly lid k obětem svým bohům a lid jedl a klaněl se jejich bohům. Izrael se spřáhl s Baal-peórem a יהוה vzplanul proti Izraeli hněvem. יהוה řekl Mojžíšovi: Vezmi všechny předáky lidu a pověs je před יהוה na slunci, aby se od Izraele odvrátil יהוה planoucí hněv. Mojžíš řekl izraelským soudcům: Zabijte každý ty své muže, kteří se spřáhli s Baal-peórem. Vtom přišel kdosi ze synů Izraele a přivedl ke svým bratrům Midjánku před očima Mojžíše a před očima celé pospolitosti synů Izraele, zatímco oni plakali u vchodu do stanu setkávání. Když to uviděl kněz Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, vstal zprostřed pospolitosti, vzal oštěp, šel za tím Izraelcem do ženské části stanu a oba je probodl -- toho Izraelce i tu ženu až do jejího břicha. Tak zadržel tu ránu od synů Izraele. Mrtvých při té ráně bylo dvacet čtyři tisíc. יהוה promluvil k Mojžíšovi: Kněz Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, odvrátil můj hněv od synů Izraele, když uprostřed nich horlil mou horlivostí, takže jsem ve své žárlivosti neskoncoval se syny Izraele. Proto řekni: Hle, ustanovuji s ním smlouvu pokoje. Jemu a jeho potomstvu po něm bude věčnou smlouvou kněžství, protože horlil pro svého Boha a vykonal obřad smíření za syny Izraele.


   Dalším příkladem může být např. ukamenování a spálení Akána a jeho rodiny. Akán se dopustil hříchu, a díky tomu začal Izrael prohrávat bitvy (Bůh přestal za Izraelce bojovat). Protože byl viník potrestán, Bůh 'ustoupil od svého planoucího hněvu'. Celý příběh najdete v 7. kapitole knihy Jozue.

 

   Další zajímavý příklad můžeme vidět u Samsona:

Soudců 14, 19: Tu jej uchvátil Duch יהוה a sestoupil do Aškalónu. Pobil z nich třicet mužů, pobral jejich výstroj a dal proměnná roucha těm, kdo sdělili řešení hádanky. Pak vzplanul jeho hněv a on vystoupil do domu svého otce.

 

   Podobný příběh můžeme najít i v životě Saula:

1. Samuelova 11, 1-11: Náchaš Amónský vytáhl a utábořil se u Jábeše v Gileádu. Všichni jábešští muži řekli Náchašovi: Uzavři s námi smlouvu a budeme ti sloužit. Náchaš Amónský jim odpověděl: Uzavřu s vámi smlouvu tak, že vám každému vyloupnu pravé oko a uvedu potupu na celý Izrael. Jábešští starší mu řekli: Nech nám sedm dnů, abychom poslali posly po celém území Izraele. Jestliže nebude nikdo, kdo by nás zachránil, vyjdeme k tobě. Když přišli poslové do Gibeje Saulovy, povídali tyto věci lidu. Všechen lid pozvedl svůj hlas a rozplakali se. Saul zrovna přicházel za skotem z pole. Zeptal se: Co je lidu, že pláče? Oni mu vypravovali slova jábešských mužů. Když Saul uslyšel tato slova, uchvátil ho Duch Boží a velice vzplál hněvem. Vzal spřežení skotu, rozsekal ho na kusy a poslal po poslech po celém izraelském území se slovy: Kdo nevytáhne za Saulem a Samuelem, toto se stane s jeho skotem. Na lid padl strach z יהוה a vytáhli jako jeden muž. Spočítal je v Bezeku. Synů Izraele bylo tři sta tisíc a judských mužů třicet tisíc. Poslům, kteří přišli, řekli: Mužům z Jábeše v Gileádu řekněte toto: Zítra za slunečního žáru se vám dostane záchrany. Poslové šli, oznámili to jábešským mužům a ti se radovali. Potom jábešští muži řekli Náchašovi: Zítra k vám vyjdeme a dělejte si s námi, co je vám libo. Příštího dne se stalo, že Saul rozdělil lid do tří oddílů. Za ranní hlídky vešli do tábora a pobíjeli Amónovce až do denního žáru. Stalo se, že ti, kteří zůstali, se rozprchli a nezůstali z nich ani dva pospolu.

 

   Později však Saul kvůli strachu z lidí neposlechl, a mělo to (nejen pro něho) katastrofální důsledky:

 1. Samuelova 28, 17-19יהוה učinil tak, jak promluvil mým prostřednictvím: יהוה odtrhl království od tebe a dal ho tvému bližnímu, Davidovi. Protože jsi neuposlechl יהוה a nevykonal jeho planoucí hněv nad Amálekovci, proto ti dnes יהוה učinil toto. Také Izrael vydá יהוה spolu s tebou do ruky Pelištejců. Zítra budeš ty i tvoji synové u mne. Také izraelské vojsko vydá יהוה do ruky Pelištejců.


   I v Ježíšově životě vidíme situace, kdy se hněval. Obvykle to bylo kvůli tvrdosti a pokrytectví zákoníků a farizeů, v jednom případě na to, že z chrámu coby domu modlitby udělali lidé tržiště. Víme, že se Ježíš přesto nedopustil hříchu. V Ježíšově osobě se naplňovalo:

Žalmy 69, 8-10: Vždyť kvůli tobě snáším potupu, hanba mi pokryla tvář, cizím jsem se stal svým bratřím, cizincem jsem pro syny své matky. Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe.

Jan 2, 17: Jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘

 

   Pojďme se nyní podívat na to, jaký vliv na nás hněv má. Myslím, že budete velice překvapeni tím, co uvidíme. Řeknu to dopředu, abyste si těchto principů mohli sami dobře povšimnout: "Hněv spojený s neodpuštěním dává prostor tomu zlému. Mizí láska, víra a bázeň před Bohem, a objevuje se požadavek smrti!"


   První příklad účinku hněvu můžeme najít již ve čtvrté kapitole knihy Genesis, v příběhu Kaina a Ábela. Vidíme zde Kaina, který se rozzlobil ve chvíli, když Bůh odmítl jeho obětní dar. Bůh ho varoval, že důvodem je nějaký jeho hřích, a že pokud ten hřích nedostane pod kontrolu, hřích ovládne jeho. Výsledek zná jistě každý – Kain svého bratra Ábela zabil. Podívejte se na Kainovu odpověď Bohu, když se jej ptal, kde je Ábel: „Cožpak jsem strážcem svého bratra?“


   Vidíte? Žádná lítost, žádná bázeň před Bohem..... Celou podstatnou část zmiňovaného příběhu najdete v Genesis 4, 1-9


   Další případ hněvivých reakcí najdeme v příběhu Ezaua a Jákoba, poté co Jákob získal podvodem požehnání, která měla patřit Ezauovi. Popravdě se mu vůbec nedivím, že se na svého bratra velmi zlobil. Nicméně pokud sebou hněv nese neodpuštění, je to vždy problém. Efekt hněvu bez odpuštění v případě Ezaua můžeme vidět např. ve verši Genesis 27, 41: Pro to požehnání, kterým mu otec požehnal, Ezau na Jákoba zanevřel. Ezau si pro sebe řekl: Blíží se dny smutku pro mého otce, pak zabiji svého bratra Jákoba. Celý příběh si můžete přečíst v Genesis 27, 2-45.

 

   Dalším příběhem potvrzujícím moc hněvu a nenávisti (kvůli neodpuštění) může být např. příběh Josefa a jeho bratrů:

Genesis 37, 3-5: Izrael miloval Josefa nade všechny své syny, protože byl jeho synem ve stáří, a udělal mu bohatě vyšívanou suknici. Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nedokázali s ním pokojně promluvit. Jednou měl Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více.


   Výsledek jejich hněvu a neodpuštění si můžete přečíst o několik veršů dál. Jednou Izrael poslal Josefa za jeho bratry, a:

Genesis 37, 18-20: Oni ho viděli zpovzdálí, dříve než se k nim přiblížil, a záludně se proti němu domluvili, že ho usmrtí. Říkali jeden druhému: Hle, mistr snů přichází. Nuže pojďte, zabijme ho a hoďme ho do jedné z těchto cisteren a řekneme, že ho sežrala divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů.


   Bůh nakonec Josefa zachránil, a po mnoha těžkých situacích se Josef stal dokonce druhým člověkem (hned po faraonovi) v Egyptě.


   Podobné příběhy nejsou vůbec ojedinělé. Stejný princip můžeme vidět např. u Saula vůči Davidovi (závist přerostla v nenávist a zoufalou snahu Davida zabít), Abšalóma (vůči Amnónovi - nakonec jej zabil), Herodias (zlobila se na Jana křtitele, a nakonec prosadila jeho smrt), farizeů a zákoníků (vůči Ježíšovi, kterého mnohokrát chtěli zabít, a později vůči jeho následovníkům) apod. Dokonce i Jidáš zradil Ježíše kvůli hněvu (v tomto příběhu můžeme vidět i stejný efekt u velekněží, kteří chtěli zabít Lazara jen proto, že jim kazil plány).


   Myslím, že těch příkladů jsme mohli vidět dostatečné množství. Pojďme se nyní podívat do nového zákona (nové smlouvy), zda budeme moci ohledně hněvu a nenávisti pochopit ještě něco dalšího. Podívejme se např. na Ježíšova závažná slova:

Matouš 5, 21-22: Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezavraždíš.‘ Kdo by zavraždil, propadne soudu. Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se bez příčiny hněvá na svého bratra. Kdo by svému bratru řekl: ‚Raka‘, propadne veleradě. Kdo by mu řekl: ‚Blázne‘, propadne ohnivé Gehenně.

   (pozn.: Raka je patrně z aramejštiny, a znamená „prázdný“)


Efezským 4, 26-32: ‚Hněvejte se, a nehřešte;‘ slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedávejte místo Ďáblu. Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.


   Toto je jediné místo, kde je řečeno "hněvejte se". Je však potřeba číst dál. Když se hněváme, nemáme přitom hřešit, a svého hněvu se máme zbavit dříve než skončí den! Jinak tím dáváme prostor tomu zlému! Dále zde vidíme, že pokud se hněváme, křičíme, urážíme druhé apod., zarmucujeme tím Ducha svatého.


Koloským 3, 5-13: Umrtvěte tedy své údy, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modloslužbou. Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. I vy jste tak kdysi jednali, když jste v nich žili. Ale nyní odložte to všechno: hněv, vztek, špatnost, rouhání a nemístné řeči ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového, který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho, který ho stvořil. Potom tu už není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus. Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, v slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy.

1. Timoteovi 2, 8: Chci tedy, aby se muži modlili na každém místě, pozvedajíce svaté ruce bez hněvu a sváru.

Jakubův 1, 19-20: Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.


   Nakonec bych ještě chtěl upozornit na 1. Janův dopis, který se mne vzhledem k probíranému tématu velmi dotýká:

1. Janův 1, 12, 11: Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly ohledně Slova života: -- Ten život byl zjeven, viděli jsme a svědčíme a zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a nám byl zjeven. -- Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto vám píšeme, aby naše radost byla úplná. A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji zvěstujeme: Bůh je světlo a není v něm žádná tma. Řekneme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme v temnotě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Řekneme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není. Moje dítky, toto vám píši, abyste nezhřešili; a jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista, toho spravedlivého. On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. A podle toho víme, že jsme jej poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ‚Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáváme, že jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on. Milovaní, nepíšu vám nové přikázání, ale staré, které jste měli od počátku. To staré přikázání je slovo, které jste už dávno slyšeli. A opět vám píšu přikázání nové, a to je pravdivé v něm i ve vás, že tma pomíjí a to pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo svého bratra miluje, zůstává v tom světle a není v něm žádné pohoršení. Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě, ve tmě chodí a neví, kam jde; neboť tma oslepila jeho oči.


   Přečtěte si tyto verše tolikrát, až uvidíte jejich závažnost. Skutečné společenství s Bohem - Otcem a s jeho synem Ježíšem Kristem nemůžeme mít, pokud v sobě máme nějaký hněv (nenávist). To znamená jakékoli neodpuštění komukoli!

 

 

   Shrnutí:

   Není jednoduché udělat shrnutí něčeho, co už je samo o sobě jakýmsi shrnutím. Zkusme si tedy vzpomenout, co jsme v bibli ohledně lidského hněvu, nenávisti a souvisejících postojů a pocitů mohli zahlédnout! Zjistili jsme, že hněv je téměř vždy něčím špatným, čeho je potřeba se co nejrychleji zbavit. Je to zejména proto, že obvykle za lidským hněvem stojí nějaké neodpuštění, které je hříchem. Na množství příkladů jsme mohli vidět, že hněv a nenávist sebou časem přinášejí požadavek smrti (odstranění toho, vůči komu je hněv namířen), který bývá i často dotažen až k realizaci. Pokud svůj hněv neřešíme odpuštěním, otevíráme dveře tomu zlému. Důsledkem je, že ztrácíme lásku, víru v Boha i bázeň před Ním. Pokud máme ve svém životě nějaký hněv (nebo související věci - nenávist, neodpuštění), nemůžeme mít ani skutečné společenství s Bohem a jeho synem Ježíšem Kristem. Je to skutečně vážné. Takže co s tím uděláme???

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 3.00 (2 hlasů)