Nevyslyšené modlitby

(nejčastější příčiny nevyslyšených modliteb)


   Snad každého někdy napadla otázka, proč tolik našich modliteb zůstává bez odpovědi, případně proč na odpověď musíme čekat mnohdy celé roky. Nepočítám, že po prostudování následujících řádků uvidíte odpověď na každou svou modlitbu. Mým cílem je ukázat Vám na příkladech z bible nejčastější překážky vyslyšení modliteb a tím i cestu k nápravě. Bůh není a nikdy nebude automatem, do kterého vhodíte modlitbu a vypadne odpověď! Přesto však je naším milujícím Otcem, který nám chce dávat dobré dary, a s Jeho pomocí můžeme a máme počítat. Pojďme se tedy nyní společně podívat, co na téma "efektivity" modlitby říká Boží slovo - bible!

 

    1) Nedostatek víry

Matouš 21, 18-22: Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad. Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl. Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“ Ježíš jim na to řekl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nezapochybujete-li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, stane se to. A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit, dostanete.“

Marek 11, 19-24: Když nastal večer, vycházeli ven z města. A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů. Petr se rozpomenul a řekl mu: „Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.“ Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít.


   Na Ježíšově praktickém příkladu a z Jeho slov můžeme pochopit, že vyslyšení našich modliteb je (mimo jiné) záležitostí víry. Máme věřit, že když jsme o něco prosili, tak jsme to i dostali - a budeme to mít! Pokud však tento pricip a tyto verše vytrhneme z kontextu poselství celého nového zákona, dostaneme se na velmi tenký led! Víru totiž začneme používat jako magickou formuli, bez hledání Boží vůle! Takový postup by již patřil spíše do oblasti okultismu (mám víru a proto Bůh musí!), a my bychom se úplně minuli cíle! Ano, bez víry neuvidíme odpovědi na své modlitby, bez víry se ani nemůžeme zalíbit Bohu (Hebrejům 11, 6: Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.), ale víra sama o sobě není ani univerzální odpovědí (1. Korintským 13, 2: A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem.).

 

 

    2) Nedostatek víry, že Bůh nám na modlitby odpoví

Jakubův 1, 5-8: Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.


   Tento příklad se týká modlitby za moudrost, věřím však, že se týká i ostatních našich modliteb. Modlit se máme s důvěrou, že nám Bůh odpoví. Pokud pochybujeme, že chce Bůh naši modlitbu vyslyšet, pak se nejspíš nemusíme modlit vůbec - nic nedostaneme!!!

 

 

     3) Hledání vlastních zájmů namísto Boží vůle

Matouš 26, 39: A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“

Matouš 26, 42: Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.“Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.“


   Jedním z důvodů, proč Bůh vyslyšel každou Ježíšovu modlitbu byla skutečnost, že Ježíš vždy hledal Boží vůli, nikoli svou vlastní. Pokud i Vaším cílem bude hledání a plnění Boží vůle, můžete počítat s tím, že ve svém životě uvidíte mnohem více Božího jednání než doposud.

 

 

    4) Neodpuštění

Marek 11, 22-26: Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít. A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí (ta) vaše přestoupení.“

Lukáš 11, 1-4: Jednou se Ježíš modlil na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.“ Řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb nám dávej každého dne. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení ,ale vysvoboď nás od toho Zlého.“


   Každý náš hřích je překážkou pro vyslyšení modliteb, ale bible nám ukazuje zajímavou věc: Zvláštní upozornění se totiž týkají neodpuštění. Moje zkušenosti to potvrzují. Nejčastější příčinou, proč lidé nemohou přijmout vnitřní uzdravení (někdy i fyzické), osvobození apod., je nějaké jejich neodpuštění. Jakmile dané osobě či osobám odpustí, bývají často okamžitě uzdraveni či osvobozeni.


   Varování před neodpuštěním je obsaženo i v modlitbě, kterou nám Ježíš zanechal jako ukázku toho, jak se máme modlit (Lukáš 11, 1-4). Výše uvedené verše (Marek 11, 22-26) nás upozorňují, že než se začneme modlit, měli bychom dát svůj život do pořádku a odpustit všechno a všem (nejčastějším problémem bývá hořkost vůči nejbližším - rodičům apod.)! Jedná se o duchovní zákon, který není možné nijak obejít! Funguje stejně spolehlivě, jako např. zákon setrvačnosti a přitažlivosti (když vyskočíte z 10. patra, je po vás!)! Takže ještě jednou: "Neodpustíte-li, nebude Vám odpuštěno!"

 

 

    5) Nedostatek vytrvalosti

Lukáš 11, 5-13: Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil.‘ A on zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.‘ Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu vše, co potřebuje. A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, podá mu kámen? Nebo o rybu, že mu místo ryby podá hada? Nebo požádá-li o vejce, podá mu štíra? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.“

Lukáš 18, 1-8: Vyprávěl jim také podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat. Říkal: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal. V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: ‚Zastaň se mě proti mému odpůrci.‘ Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám, zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.‘“ Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane.“


   Je to sice určitě nepříjemné, ale některé naše modlitby prostě nebudou vyslyšeny, pokud se nebudeme modlit s velkou vytrvalostí. Je logické, že pokud nám o něco opravdu jde, budeme se modlit tak dlouho, dokud naše modlitby nebudou vyslyšeny. Domnívám se, že Bůh tento princip neurčil proto, aby nás trápil. Spíše si myslím, že účelem je cvičení v naší pokoře, závislosti na Bohu a hlavně ve vytrvalosti, protože získání vytrvalosti je nedílnou součástí našeho duchovního růstu. Toto tvrzení podporují mnohé verše v bibli, jako např.: Hebrejům 10, 36: Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení.


   Podobně pak Římanům 5, 3-5: A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

 

 

    6) I když Bůh někdy nevyslyší naše prosby, dá nám "alespoň" svůj pokoj

Filipským 4, 6-7: O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.


   Tuto situaci znám moc dobře ze svého života s Bohem. Týká se především těch vytrvalých modliteb. Je Vám mizerně, modlíte se stále dokola za to samé, a situace se nemění. Voláte k Bohu o pomoc, a místo vyřešení problému Vás zaplaví Jeho pokoj. Co říkáte? Není to také forma odpovědi, ujištění, že Bůh o Vašich modlitbách ví a že mu nejsou lhostejné? Bůh má svůj čas, a pokud Vám neodpovídá okamžitě, pak to má svůj důvod!

 

 

    7) Modlitby za uzdravení

Jakubův 5, 13-18: Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály! Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže účinná modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; pomodlil se opravdově, aby nepršelo,a vskutku nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu.


   Zvláštní pozornosti se těší modlitby za uzdravení. Zdraví je pro mnoho lidí prioritou. Když si něco navzájem přejeme, na prvních místech určitě zmíníme zdraví. Bůh se nám představuje mimo jiné i jako "Bůh, který Tě uzdravuje":

Exodus 15, 26: Řekl: Jestliže opravdu budeš poslouchat יהוה, svého Boha, a dělat to, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho příkazům a zachovávat všechna jeho ustanovení, žádnou nemoc, kterou jsem vložil na Egypt, na tebe nevložím, protože já jsem יהוה, který tě uzdravuji.


   Stejně tak Ježíšova služba tady na zemi byla z velké části tvořena tím, že uzdravoval nemocné:

Matouš 4, 23: Procházel celou Galilejí, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu.

 

   V listu Jakubově 5, 13-18 najdeme jeden z návodů, jak přijmout uzdravení z "Boží ruky". Pokud člověk patří do nějakého křesťanského společenství a potřebuje uzdravení, měl by zavolat starší sboru a požádat je, aby jej pomazali olejem ve jménu Páně a modlili se za něj. Dalším "doporučením" je, abychom si své hříchy vyznávali navzájem a abychom se za sebe navzájem modlili. Starost o druhé nepatří k samozřejmým lidským vlastnostem, a zdá se, že Bůh ji tímto způsobem jaksi "odměňuje".

 

   Trochu překvapivým místem, které se zabývá nemocemi, je 1. Korintským 11, 23-32:

   1. Korintským 11, 23-32: Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘ Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo Páně. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají. Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.


   Toto místo nás upozorňuje na vážnost připomínky večeře Páně a na nutnost přiznat své hříchy a opustit je.

 

 

    8) Duchovní opozice

Daniel 10, 12-13: Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já. Ale velitel perského království se stavěl proti mně dvacet jedna dní, až hle, Michael, jeden z předních velitelů, mi přišel na pomoc, když jsem tam zůstal u perských králů.


   Toto místo nám ukazuje, že jedním z důvodů, proč nám od Boha nepřichází odpověď, může být i satanská opozice. Hned v den, kdy se Daniel začal modlit a postit, poslal Bůh svého anděla s odpovědí. Padlí andělé však tuto odpověď zdržovali 21 dnů. Není důvod se domnívat, že by to v jiném případě nemohlo trvat ještě déle.

 

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.00 (6 hlasů)