O démonech

    Abych pravdu řekl, raději bych psal například o Boží lásce a velikosti. Bohužel, s démony mám mnohem více zkušeností. Rád bych případným čtenářům připomenul existenci těchto duchovních bytostí. V poslední době se církev chovala tak, jakoby existence a hlavně aktivita démonů skončila s Ježíšovým ukřižováním či vzkříšením. Bohužel to není pravda. Pojďme se tedy nyní společně podívat, co o démonech říká bible!


   Pokusím se to vzít popořádku s pomocí biblické konkordance. První odkaz je v třetí knize Mojžíšově 20, 27:

Leviticus 20, 27: Muž či žena, v nichž bude duch zemřelých nebo duch věštecký, budou jistě usmrceni; bude se na ně házet kamení, jejich krev je na nich.


   Z tohoto oddílu vidíme, že člověk může mít v sobě nějakého nečistého ducha - démona. Jako logické se mi dále jeví, že aby mohli být tito duchové rozpoznáni, musí se skrze daného člověka nějak zjevně projevovat. Je to hrozné, když si uvědomím, jak populární je ještě dnes například spiritismus - vyvolávání duchů. Zde jde vlastně o to, připravit se na přijetí nějakého "ducha zemřelého". Kdo je nejvíce otevřený, " vyhrává", a je vybrán jako médium pro spojení s nebožtíky. Chtěl bych na tomto místě trochu předeběhnout a upozornit na další lež spiritismu a to, že při něm dochází ke kontaktu se skutečnými dušemi či duchy zemřelých osob. Podívejte se prosím nyní do knihy Kazatel:

Kazatel 9, 5-6: Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta. Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.


   Rozumnějte prosím: mrtví již do našeho života zasáhnout nemohou ničím, tedy ani jako nějací duchové. Ten, kdo ve skutečnosti dává odpovědi, je nějaký démon, který má dostatek informací o zemřelém člověku.


   Dalším místem, kde se bible zmiňuje o nějakém démonu je Soudců 9, 23:

Soudců 9, 23: Bůh pak poslal mezi Abímeleka a občany Šekemu zlého ducha a občané Šekemu se k Abímelekovi zachovali zrádně.


   Z tohoto místa vidíme, že démoni dokáží ovlivňovat chování a postoje lidí. Dále také vidíme, že obtěžování nějakým zlým duchem si můžeme "vykoledovat". Abímelek se zachoval hrozně, umluvil šekemské, aby ho ustanovili králem a svých 70 bratrů nechal popravit. Bible je úžasná i v tom, že se sama vykládá. Hned v následujícím verši (verš č. 24) je psáno: To pro násilí spáchané na sedmdesáti Jerubaalových synech, aby jejich krev dopadla na jejich bratra Abímeleka, který je zabil, a na občany Šekemu, kteří posilnili jeho ruce, aby zabil své bratry.


   Jak vidíte, podobný osud potkal jak toho, který bezpráví napáchal, tak ty, kteří ho v něm podporovali. Vůbec celou devátou kapitolu knihy Soudců všem doporučuji k přečtení a zamyšlení! Tato kapitola pokračuje tím, jak se choval Abímelek jako král až po jeho násilnou smrt. Při obléhání jedné věže na něj nějaká žena shodila mlýnský kámen a rozbila mu hlavu. Aby se neříkalo, že ho zabila žena, nechal se probodnout od jednoho svého zbrojnoše. Ve verši 56-57 je řečeno: Tak Bůh odplatil Abímelekovi za zlo, jež spáchal proti svému otci, když zabil svých sedmdesát bratrů. Také všechno zlo šekemských mužů Bůh obrátil na jejich hlavu a přišla na ně kletba Jótama, syna Jerubaalova.


   V těchto verších můžeme najít další poučení. Jedná se o odplatu za bezpráví či chcete-li hřích. Bůh říká např. v 5. Mojžíšově 32, 35: Mně patří pomsta a odplata,


   Bůh lidem přikazuje odpouštět a svěřit odplatu Jemu samotnému. Často se lidé proviňují tím, že "berou spravedlnost do svých rukou".


   Další místo, kde se hovoří o nějakém zlém duchu, je 1. Samuelova 16,14-16:

1. Samuelova 16, 14-16: Duch יהוה odstoupil od Saula a děsil ho zlý duch od יהוה. Saulovi otroci mu řekli: Hle, děsí tě zlý duch od Boha. Ať jen řekne náš pán svým otrokům, kteří ti slouží, ať vyhledají někoho, kdo umí hrát na lyru. A když se stane, že na tebe přijde zlý duch od Boha, bude hrát svou rukou a bude ti dobře.


   Důvodem, pro který zlý duch začal přepadat Saula, bylo nesplnění přímého Božího rozkazu. Saul dostal rozkaz pobít Amáleka a jako klaté zničit i vše, co mu patří. Saul však neposlechl a Amáleckého krále Agaga nechal naživu. Navíc si ponechal nejlepší kusy z bravu a skotu, aby je mohl obětovat Bohu. Prorok Samuel řekl Saulovi: "Protože jsi zavrhl Jehovovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále." Stejně jako v případě Abímeleka i zde byl nejprve spáchán hřích. Teprve potom začali být tito muži obtěžováni od démonů.


   Dále z těchto veršů můžeme poznat, že místní lidé již měli o démonech určité znalosti. Dokonce věděli, že démon Saula přestane obtěžovat, když bude někdo hrát na citaru. Ano, hudba má opravdu velkou moc. Přivedli tedy Davida a vždy, když hrál, zlý duch od Saula odstupoval. Podívejme se nyní o pár veršů dál, na místo 1. Samuelova 18, 10-11:

1. Samuelova 18, 10-11: Příštího dne se stalo, že Saula uchvátil zlý duch od Boha a choval se uvnitř paláce jako prorok. David hrál svou rukou na loutnu jako každý den. Saul měl v ruce kopí. Vtom Saul vrhl kopí, neboť si řekl: Přibodnu Davida ke stěně. David však před ním dvakrát uhnul.


   Zde můžete vidět, že démoni mohou mít opravdu ohromný vliv na chování lidí.


   Podívejme se nyní do Nového Zákona, na to, co o démonech říkal a jak s nimi zacházel Ježíš:

Matouš 8, 16: Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné uzdravil,


   To bylo úplně něco jiného, než s čím se lidé dosud setkávali. Ježíš démonům přikázal a oni odcházeli. Zajímavý je příběh o uzdravení posedlého v Gerase:

Marek 5, 1-15: Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů. A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk s nečistým duchem, který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat, neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit. A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny. Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“ Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.“ A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje. Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů. Všichni ti démoni ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“ On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři. Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo. Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl -- toho, který měl Legii -- a ulekli se.


   Zde si můžeme povšimnout několika zajímavostí: Démonizovaný (posedlý) měl ohromnou sílu (místní lidé si s ním nedokázali poradit). Ježíš nemluvil k člověku, ale přímo k démonům a naopak s Ježíšem mluvili samotní démoni. Vidíme zde, že se jedná o bytosti, které nemají hmotné tělo, mající však inteligenci. Démoni věděli, že Ježíš je Boží syn (Ježíš se tím nechlubil, právě naopak) a že má nad nimi moc (autoritu). Dále na tomto příběhu vidíme, že démoni mohou vstupovat a ovládat nejen lidi, ale i zvířata (i když raději hostují u člověka). Z příběhu je jasné, že posedlý člověk běhal po krajině nahý. Po vyhnání démonů se okamžitě začal chovat rozumně.


   Pojďme nyní dál! Dalším zajímavým příběhem je uzdravení němého:

Matouš 9, 32-33: Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného člověka. A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: „Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo.“


   Jak z tohoto příkladu vidíme, některé nemoci nebo zdravotní problémy mohou být způsobeny démony. V tomto případě démon způsobil, že člověk nemohl mluvit.


   Zajímavým tématem týkajícím se démonů je otázka autority. Ježíš svou autoritu svěřil nejprve svým dvanácti učedníkům a později dalším sedmdesáti:

Lukáš 10, 17-20: Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“


   Ježíš svou moc (autoritu) nad démony i nemocemi mohl předat svým učedníkům. Je to podobné, jako je tomu u státních zaměstnanců - např. u policistů. Policisté mají státem svěřenou autoritu k vykonávání spravedlnosti. Sami o sobě nemají autoritu (nebo chcete-li moc) např. zastavovat automobily. Tuto pravovoc jim dává pověření od státu. Podobná pravidla fungují i v duchovním světě. Ježíšovi učedníci by sami o sobě nebyli schopni vyhnat jediného démona. Tuto autoritu jim však jako svým zástupcům (vyslancům) svěřuje Ježíš. Ježíš svým učedníkům dále vysvětluje, co je podstatné a z čeho se mají radovat.


   Podívejme se na další příběh vysvobození démonizovaného:

Marek 9, 17-29: A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ On jim na to říká: „Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství. Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím, pomáhej mé nevíře!“ Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“ Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal. Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě a půstu.“


   Domnívám se, že tyto příznaky by současná medicína hodnotila jako epilepsii (padoucnici). Ježíš místo nasazení antiepileptik, neuroleptik a sedativ vyhnal démona. Tím byla odtraněna příčina problému a nejen příznaky. Ježíš zde jako důvod, proč učedníci nemohli démona vyhnat, uvádí jejich nevěru. Dále jim říká, že k tomu, aby mohl být tento démon vyhnán, by musely připojit modlitbu a půst. Ať už je to tak, že při modlitbě a půstu roste víra, či nikoli, některé druhy démonů (většinou ty nejtěžší případy démonizace) bez nasazení těchto "zbraní" neodejdou.


   V bibli je ještě mnoho dalších příběhů s démony, ale pro seznámení se s touto oblastí by to snad mohlo stačit. Na všechny případné dotazy podle svých sil odpovím na své e-mailové adrese, případně tuto stránku rozšířím o další příklady z Bible.


 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.27 (11 hlasů)