Otče náš... - víme, co říkáme?

Matouš 6, 9-13: Vy se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého , neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.


   Kdo by neznal ukázkovou Ježíšovu modlitbu? Tuto modlitbu znají i téměř všichni nevěřící lidé. O čem ale vlastně je? Udělali jste si někdy čas, abyste se nad jejím obsahem zamysleli? Pojďme se na tuto "správnou" modlitbu podívat podrobně......

 

  1) Otče náš, který jsi v nebesích

   Boha, stvořitele nebe i země oslovovat Otče? Můžeme si to vůbec dovolit? Ano, díky Ježíši Kristu z Nazareta můžeme, a dokonce i máme k Bohu přicházet jako k svému Otci. Podívejme se nyní na několik míst, které o tom jasně mluví:

Římanům 8, 15: Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

Galatským 4, 4-7: Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha.

Jan 1, 12: Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.

1. Janův 3, 1: Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi; a také jimi jsme.

Matouš 23, 9: A nikoho nenazývejte na zemi svým Otcem, neboť jediný je váš Otec, ten nebeský.

 

 

   2) buď posvěceno tvé jméno

   Co to znamená? A jaké jméno? Dobrá otázka :-) Ano, máme se modlit za to, aby Bůh a jeho jméno bylo posvěceno mezi lidmi. Aby lidé znali pravého Boha, a aby jej znali jako svatého Boha. Aby z žádného důvodu nebyl Bůh a jeho jméno v pohrdání a neúctě. Nejsmutnější na tom je, že nejvíce ostudy mu dělá sama církev, která se k němu hlásí - svým chováním, postoji, skutky....  :-(


   Ježíš (a nyní i my) se modlil za to, aby bylo posvěceno Boží jméno. Ale jaké jméno? Snad Hospodin? Někteří lidé se snaží tuto pasáž vysvětlit tak, že říkají, že Boží jméno představuje vlastně osobu Boha. To je samozřejmě pravda, ale ne celá. Bůh nám své jméno dal poznat, a je neuvěřitelnou drzostí překladatelů bible, že jej vyhodili a nahradili přezdívkou. Ano, Hospodin je pouhou přezdívkou, ve staročeštině znamenající "pán domu", "hospodář", nebo také "hospodský". Dát Bohu přezdívku znamenající i "hospodský" je opravdu slušná drzost. Když se podívám do hebrejského originálu, vidím tam Boží jméno napsané asi 6832 krát. Ano, čtete správně. Pro Boha je jeho jméno skutečně důležité, jinak by ho do bible nenechal napsat téměř 7000 krát! Hebrejský přepis bez samohlásek je יהוה (JHWH - výslovnost "Jehova"). Nevím, kdo v českých překladech bible s nahrazením skutečného Božího jména "přezdívkou" Hospodin začal, ale každopádně to použili již překladatelé "Bible Kralické" (r. 1613). Nyní v tom pokračují všechny známé současné překlady - Ekumenický překlad, Nová bible Kralická i Studijní překlad staré smlouvy od Křesťanské misijní společnosti. Překladatelé se vždy sešli, poradili se, a bohužel dali přednost lidské tradici před Božím slovem, v tomto případě dokonce před Božím jménem. Snad je zastavil duchovní tlak (ďábel nechce, aby bylo Boží jméno známé a používané), možná to byl strach, aby nebyli spojování s organizací Svědků Jehovových, každopádně se ale odvolávají na lidskou (českou) tradici. Ježíš byl poměrně kliďas, ale když za ním přišli farizeové a znalci zákona s nějakou tradicí porušující Boží slovo, bylo po klidu. Nazval je pokrytcii:

Matouš 15, 3-9: On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici? Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce a matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.‘ Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: ‚To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar určený Bohu‘, ten již není povinen uctít svého otce nebo svou matku. Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici. Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal: ‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko. Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.‘“


   Dát přednost lidské tradici před Božím slovem je vážně průšvih....

 

 

   3) Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.

   Pokud známe Boha alespoň z doslechu, určitě si budeme přát Jeho kralování, Jeho vládu. Budeme toužit po tom, aby se Jeho vůle děla nejen v nebi, ale i tady na zemi, protože víme, že Jeho vůle je "dokonalá":

Římanům 12, 2: A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.

 

 

   4) Náš denní chléb dej nám dnes.

   Tato věta není ničím jiným než prosbou za naplnění našich každodenních potřeb. Mnozí lidé se ve svých modlitbách zaměřují často právě jen na prosby za nejrůznější věci. Nemusíme to však vůbec přehánět, protože náš nebeský Tatínek ví ještě lépe než my, co potřebujeme:

Matouš 6, 31-33: Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.


   Ó, jaké nádherné zaslíbení z úst Ježíše. Můžeme si vybrat. Buď žít se strachem, ve snaze naplnit si všechny "potřeby" svého života, nebo se soustředit na hledání Boží vůle a spravedlnosti, a to vše potřebné přijímat od Boha tak trochu jako "BONUS". :-)

 

 

   5) A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.

   Aby nám Bůh mohl odpustit, musíme i my odpustit všem těm, kdo ublížili nám. Jedná se o jednoduchý duchovní princip, který pro nás lidi není právě jednoduché naplnit. Nejsme od přirozenosti schopni ze srdce odpouštět těm, kdo nám velmi bolestně ublížili. Neodpuštění je nejčastější příčinou nevyslyšených modliteb! Boží slovo v této otázce je naprosto jednoznačné:

Marek 11, 25-26: A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí (ta) vaše přestoupení.“


   Nemůžeme si v srdci držet hořkost, a počítat s tím, že Bůh bude vyslýchat naše modlitby.

Matouš 6, 14-15: Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“

 

 

   6) A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého

   Doslovný překlad tohoto místa by zněl asi: "Nedones nás do zkoušky...". Použité řecké slovo "peirasmos" znamená zkoušku, prověrku, pokušení. Ježíš nám na tomto místě ukazuje, že se máme modlit za to, abychom se do nějaké zkoušky raději ani nedostali. Napadá mne v této souvislosti situace v Getsemanské zahradě, kde je psáno, že učedníci usnuli ve chvíli, kdy je Ježíš prosil o přímluvnou modlitbu:

Matouš 26, 38-41: Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“ Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“


   Jsem přesvědčen, že modlitba za "vyhnutí se zkouškám" je takovým prvním stupněm v našem křesťanském životě. Učedníci by jistě rádi svému mistrovi pomohli přímluvou, ale zmohla je únava. Nechyběla jim chuť, ale síla to uskutečnit (pro slabost těla). Zralý člověk může naopak zkoušky vnímat jako příležitosti (ale o tom např. někdy příště).

 

 

   7) neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen

   Bůh má skutečně moc nedopustit na nás zkoušky (nebo nás z nich vytáhnout), a On je opravdu svrchovaným králem vesmíru. Slovo amen pochází z hebrejštiny, kde znamená něco jako „v pravdě ano, určitě, spolehlivě, budiž."


 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.75 (2 hlasů)