Pýcha

   Pýcha je jedním z hlavních problémů lidstva (i duchovního světa). Jsme pyšní na své schopnosti, inteligenci, sílu, vzhled apod., ale to hlavní je, že většina lidstva chce být sama sobě Bohem. Nechceme se nikomu podřizovat, nechceme se nikomu zodpovídat, nechceme se nijak držet na uzdě. My sami víme, co je pro nás nejlepší... Pojďme se podívat, co se o pýše můžeme dozvědět z Božího slova - bible.


2. Paralipomenon 26, 15-16: Udělal v Jeruzalémě důmyslné vynálezy, vymyšlené pro umístění na věžích a rozích ke střílení šípů a vrhání velkých kamenů. Jeho jméno proniklo až do dalekých končin, neboť se mu dostalo podivuhodné pomoci, takže se stal velmi mocným. Když zesílil, povýšilo se jeho srdce, až nakonec jednal zvráceně. Zpronevěřil se יהוה, svému Bohu, a vešel do יהוה chrámu, aby pálil kadidlo na kadidlovém oltáři.


   Tyto verše mluví o králi Uzijášovi. Uzijáš začal kralovat ve svých šestnácti letech, a dokud hledal vedení u Boha, dařilo se mu velice dobře:

2. Paralipomenon 26, 5: I stalo se, že hledal Boha ve dnech Zekarjáše, zkušeného v Božích viděních. Ve dnech, kdy hledal יהוה, mu Bůh dopřával úspěch.


   Bůh mu žehnal takovým způsobem, že mu to přineslo slávu. Slávu a moc je těžké unést. A pokud člověk svůj pohled otočí na sebe, a začne v sobě vidět příčinu úspěchu, pak je v průšvihu... Uzijáš ve své pýše vstoupil do chrámu, a začal tam pálit kadidlo - což bylo povoleno pouze kněžím. Když jej napomenuli a poslali pryč, rozzuřil se. V tu chvíli mu na čele vyrazilo malomocenství, a malomocný zůstal až do své smrti. Bydlel v odděleném domě, a místo něho vládl jeho syn Jótam. Vidíte? Pýcha jej připravila o vše, co měl, a co ještě mohl mít....


2. Paralipomenon 32, 24-26: V oněch dnech Chizkijáš na smrt onemocněl. Modlil se k יהוה a ten k němu promluvil a dal mu znamení. Chizkijáš se však neodvděčil za to, co bylo pro něj vykonáno, nýbrž jeho srdce se povýšilo, a tak dopadlo rozhořčení na něj i na Judu a Jeruzalém. Pak se Chizkijáš v povýšenosti svého srdce pokořil, on i obyvatelé Jeruzaléma, takže יהוה rozhořčení na ně nepřišlo ve dnech Chizkijášových.


   Zde je ve stručnosti řečeno, co se přihodilo Chizkijášovi. Nebyl Bohu vděčný za to, že jej zázračně uzdravil a prodloužil mu život. To dalo místo v jeho srdci pýše. Buď jsme pokorní a vděční, a nebo jsme nevděční a pyšní. Jiná kombinace není. Nemůžeme být nevděční a přitom pokorní, ani nemůžeme být vděční a přitom pyšní. Nejde ani tak o to, co říkáme, ale o to, jaký postoj máme v srdci. Zdá se, že vděčnost a skutečná závislost na Bohu (poslušnost Jeho slovu - pravá pokora) jsou jedinou cestou, pokud nechceme, aby náš život zničila pýcha.


Přísloví 16, 5: Pro יהוה je ohavností každý povýšenec, zcela jistě nezůstane bez trestu.

Přísloví 16, 18-19: Před zkázou je pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha. Je lepší být pokorný s chudými nežli dělit kořist s pyšnými.

Přísloví 21, 4: Povýšené oči a pýcha srdce, lampa ničemů, je hřích.

Izajáš 2, 11-12: Domýšlivý pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. יהוה sám bude vyvýšen v onen den. Neboť den יהוה zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo:

Jeremjáš 9, 22-23: Toto praví יהוה: Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se hrdina nechlubí svou zdatností, ať se bohatý nechlubí svým bohatstvím, ale kdo se chlubí, ať se chlubí tím, že je rozumný a zná mě, že já, יהוה, vykonávám na zemi milosrdenství, právo a spravedlnost, protože v těchto věcech mám zalíbení, je יהוה výrok.

Ezechiel 28, 13-17: Byl jsi v Edenu, Boží zahradě, pokrývaly tě všechny drahokamy: rubín, topas a jaspis, chryzolit, karneol a onyx, safír, malachit a smaragd i zlato. Zhotovení tvých bubínků a fléten pro tebe zajistili v den, kdy jsi byl stvořen. Ty jsi byl zastírající cherub ochránce a tak jsem tě ustanovil, byl jsi na svaté Boží hoře, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů. Byl jsi bezúhonný na svých cestách ode dne, kdy jsi byl stvořen, dokud v tobě nebyla nalezena zvrácenost. Pro množství tvého obchodování se tvé nitro naplnilo násilím a zhřešil jsi. Tu jsem tě zbavil svatosti a vykázal z Boží hory a vyhladil jsem tě, zastírající cherube, zprostřed ohnivých kamenů. Tvé srdce se povýšilo kvůli tvé kráse, promarnil jsi svou moudrost pro svou skvělost. Svrhl jsem tě na zem před krále, dal jsem tě, aby se na tebe dívali.


   Tento text je prorockým slovem proneseným Ezechielem. Mluví se v něm o Týrském králi, ale zjevně se týká satana. Jak můžete vidět, to, co platí pro lidi, platí i pro duchovní bytosti. Není snadné unést velkou moc, velkou slávu, velkou krásu, velkou moudrost, velkou službu... Mluví se zde vlastně o tom, že satan neunesl pocit své důležitosti (pýcha kvůli množství jeho obchodů) a dokonalosti (pýcha kvůli jeho kráse a moudrosti). Zapomněl na vděčnost vůči tomu, kdo jej stvořil. Přestal se dívat na Boha, v jehož službách byl, a zaměřil se na sebe. A to jej zničilo. To samé platí i pro nás.


Daniel 5, 18-23: Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnesarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, nechával naživu, koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí. Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare, nepokořil své srdce, přestožes o tom všem věděl, nýbrž proti pánu nebes ses povýšil, když před tebe přinesli nádoby jeho domu a ty i tví velmoži tvé ženy i tvé družky z nich popíjeli víno, tehdy jsi chválil bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí, ale Boha, jenž má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslavil.


   Bible je plná příkladů lidského a Božího chování, abychom mohli pochopit principy a poučit se. Výše uvedené verše jsou výkladem „vidění“ krále Belšasara, které mu sdělil Daniel. Král Nebúkadnesar musel projít opravdu těžkou a dlouhou zkouškou, než uznal Boží „nadřazenost“ nad lidskými životy (včetně svého). Nepochybuji o tom, že Belšasar znal velmi dobře příběh svého otce. Ale nepoučil se z toho a nechal se přemoci pýchou. A to jej stálo vše (ještě té noci byl Belšasar zabit). Je to docela prosté. Pokud budeme pyšní, Bůh nám dá nějaký čas na to, abychom se změnili, a pokud jej nevyužijeme, nějakým způsobem nás nejspíše poníží (protože nás miluje - aby nás zachránil od Geheny).


Marek 7, 21-23: Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé myšlenky, smilstva, krádeže, vraždy, cizoložství, hrabivost, špatnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost. Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.“


   I Ježíš na tomto místě potvrzuje, že pýcha se týká našeho srdce.


Římanům 1, 21: Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě.

Římanům 1, 28-32: Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.


   Jak jsme si již říkali, jedině závislost na Bohu, poslušnost jeho slovu a nepředstíraná vděčnost nás mohou ochránit. Jestliže je pro nás možnost poznávat Boha „nezajímavá“, Bůh nás nechá, ať tedy děláme to, k čemu nás táhne naše srdce. A to opravdu není nic pěkného...


1. Korintským 4, 7: Vždyť kdo ti dává vyniknout? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?


   Pavel upozorňuje, že se nemáme chlubit ničím z toho, co umíme, co známe, co jsme dokázali, jak vypadáme apod. , protože nemáme nic, co bychom nedostali od Boha.


1. Korintským 8, 1-2: Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje. Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat.


   Pavel zde mluví o jedné z častých příčin pýchy – o poznání. V dnešní době se to projevuje jak snahou oslňovat znalostmi, tak zejména ohánění se tituly z vysokých škol.


2. Korintským 12, 7-9: A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.


   Toto jsou velmi zajímavé verše. Pavel dostal od Boha velká zjevení. A jak již víme, poznání „nadýmá“. Protože Bůh Pavla znal a věděl, že by tento „pocit své výjimečnosti“ nebyl schopen unést aniž by ho zničila pýcha, dal mu pomoc. Zdá se, že jej nějaký démon obtěžoval takovým způsobem, že na pýchu neměl ani pomyšlení. Napadá mne, že možná Pavel neměl pod kontrolou nějakou oblast svého života, a byl v ní „závislý“ na Bohu a Jeho milosti.


Efezským 2, 8-9: Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.


   Protože Bůh zná naši neschopnost naplnit Jeho přikázání, i náš sklon k pýše, vymyslel řešení naší záchrany takovým způsobem, který jakoukoli pýchu vylučuje.


1. Timoteovi 6, 17: Těm, kteří jsou bohatí v nynějším věku, přikazuj, ať nesmýšlejí povýšeně a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v živého Boha, který nám všechno štědře poskytuje k požitku;


   Znovu zde vidíme Pavlovo varování před pýchou a spoléháním na cokoli jiného než Boha.


Titovi 1, 7: Neboť biskup musí být bez úhony jako Boží správce; ne samolibý, ne popudlivý, ne pijan, ne rváč, ne zištný,


   Jak vidíte, jeden z požadavků na správce Božího lidu je absence samolibosti (zalíbení v sobě), což je pýcha.


Jakubův 4, 13-16: Nuže nyní vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat‘ -- nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí. Místo toho byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to nebo ono.“ Vy se však chlubíte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je zlé.


   Pýcha je i v tom rozhodovat si o svém životě, a nečekat na Boha.


1. Petrův 5, 5-7: Stejně se vy mladší podřiďte starším. A všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas. Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží.


   Petr nám připomíná Boží princip, že kdo se povyšuje, bude ponížen. Nevím, jak vy, ale já opravdu nechci mít Boha jako svého protivníka...

 

 

    Shrnutí:

   Prošli jsme si mnoho příkladů pýchy a Božích reakcí na ni. Mohli jsme vidět, že pýcha je skutečně vážným problémem jak u lidí, tak v duchovním světě. A mohli jsme vidět i to, že před pádem nás může ochránit pouze závislost na Bohu a postoj vděčnosti. Ve světle toho, co jsme o pýše a lidském sklonu k ní viděli, je již nyní myslím srozumitelné, proč např. musela Mojžíšova příprava na službu trvat 40 let, proč musel Josef projít tak těžkými podmínkami předtím než se stal v Egyptě prvním po faraonovi, proč se apoštol Pavel (i přes jeho důkladné znalosti Božího zákona) na službu v Boží moci připravoval po svém zázračném obrácení ještě dalších 17 let apod.


   Není a nikdy nebyl „problém“ na Boží straně. I dnes je tak málo služebníků sloužících v Boží moci pouze z toho důvodu, že buď mají problém s charakterem, nebo by neunesli slávu a moc aniž by je zničila pýcha. A tak až zase někdy Bůh dovolí, abyste se dostali do těžké a nepříjemné situace, zkuste si vzpomenout, že je to nejspíš jeho laskavé jednání s Vaším charakterem a pýchou – aby si Vás později mohl lépe použít ke své slávě...

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.75 (4 hlasů)