Soucit

   V dnešním článku bych se chtěl trochu blíže podívat na soucit, jeho projevy a jeho význam. Jak víte, Božím přáním je, abychom Mu svým charakterem byli podobni (např. Matouš 5, 48; Lukáš 6, 36; Matouš 5, 44-45). Bůh po nás nechce žádný charakterový rys, který by nebyl vlastní jemu samému. Jedním z výrazných charakterových rysů stvořitele vesmíru je i soucit a jeho projevy (slitování, smilování, milost, milosrdenství). Pojďme se podívat na několik míst bible, zmiňujících tuto část Boží přirozenosti:


2. Paralipomenon 36, 15: יהוה, Bůh jejich otců, jim posílal slovo prostřednictvím svých poslů, stále znovu posílal, protože měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem.

Nehemjáš 9, 17: Odmítali poslouchat a nepamatovali na tvoje obdivuhodné činy, které jsi s nimi konal. Zatvrdili svou šíji a vzali si do hlavy vrátit se do svého otroctví v Egyptě. Ale ty jsi Bůh odpouštějící, milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a neopustil jsi je.

Nehemjáš 9, 31: Ve svém mnohém slitování jsi je nezničil úplně a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný.

Žalmy 106, 45: Pamatoval kvůli nim na svou smlouvu a slitovával se podle svého hojného milosrdenství

 

   Zároveň je však třeba říci, že Bůh není jako člověk. Pokud dá průchod své spravedlnosti, nezabrání mu jeho soucitné srdce vykonávat soudy:

Jeremjáš 13, 14: Roztříštím je jednoho o druhého, otce spolu se syny, je יהוה výrok, nebudu mít soucit, ani lítost, neslituji se, dokud je nezničím.

Pláč 2, 17יהוה učinil to, co měl v úmyslu, naplnil své slovo, co přikázal od dávných časů, zbořil a neměl soucit. Dal nepříteli radovat se nad tebou, vyvýšil roh tvého protivníka.

Ezechiel 5, 11: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka יהוה, jelikož jsi znečistil mou svatyni všemi svými ohavnými modlami a všemi svými odpornými věcmi, já se od tebe zase stáhnu, mé oko se neslituje a ani já nebudu mít soucit.

Ezechiel 7, 4: Mé oko se nad tebou neslituje ani nebudu mít soucit, neboť na tebe uvalím tvé cesty a tvé ohavnosti budou uprostřed tebe. I poznáte, že já jsem יהוה.

 

   Kvůli svému soucitu Bůh mnohokrát změnil úděl lidí i národů. To však není samozřejmostí, a v některých případech již nic nedokáže zastavit Boží hněv. Rozhodně bychom Boha neměli pokoušet! Pojďme se podívat na Ježíše a jeho učedníky! Ježíš je pro nás samozřejmě nejlepším příkladem i v oblasti soucitu, jeho postoje a život nám zjevují Boží charakter:

Matouš 20, 30-34: A hle, dva slepí seděli u cesty; jakmile uslyšeli, že jde kolem Ježíš, vykřikli: „Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!“ Zástup jim přísně domluvil, aby utichli. Oni však vykřikli ještě silněji: „Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!“ Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“ Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči!“ Ježíš byl hluboce pohnut, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli a šli za ním.


   Jednou z možností, jak se soucit může projevovat, je lítost nad tím, co se někomu děje, co prožívá apod. Pojďme se podívat na několik situací z Ježíšova života, které ukazují, že Ježíšův soucit byl často důvodem jeho služby, a i na to, co jeho soucit s lidským utrpením způsoboval:

Matouš 9, 36: Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře.

Marek 6, 34: Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem.

 

   Ježíš začal lid vyučovat pravdám o Božím království, protože s nimi měl soucit.

Matouš 14, 14: Když vystoupil, uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut a uzdravil jejich nemocné.


   Zde můžete vidět, že soucit s trápeními lidí byl důvodem, proč Ježíš uzdravoval.

Lukáš 7, 12-15: Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města. Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: „Neplač!“ Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce.


   Jak vidíte, Ježíšův soucit s bolestí této vdovy i celého doprovodného zástupu byl motivem vzkříšení mrtvého chlapce.

Jan 11, 32-44: Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“ Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“ Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“ Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“ A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“


   Ježíš již několik dnů před vzkříšením Lazara věděl, že k tomu dojde:

Jan 11, 11-15: To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“


   Nepřišel však k jeho hrobu jako nějaký frajírek, a neřekl: „Koukejte, burani, teď ho vzkřísím!“. Přestože vše dopředu věděl, dotýkal se jej smutek kolemstojících lidí takovým způsobem, že se rozbrečel.


Lukáš 10, 30-37: Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho. Podobně se tam objevil i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu. Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj. Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“


   Ježíš „pochválil“ Samařana, který projevil soucit se zraněným člověkem.

 

   Mluví se o soucitu ještě na jiných místech nové smlouvy?

Koloským 3, 12: Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, v slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost.

1. Petrův 3, 8: A konečně: buďte všichni jednomyslní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní.

1. Janův 3, 17: Má-li však někdo dostatek v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska?


   Zde vidíte, že existuje přímá souvislost mezi Boží láskou a soucitem.

 

   Potřebujeme, aby motivem našeho jednání byla láska a soucit stejně tak, jak tomu bylo u Ježíše. Pokud je naším motivem cokoli jiného, nebudeme ve svém životě vidět stejné ovoce, jako bylo vidět v Ježíšově životě. Nejčastějším nesprávným důvodem bývá touha po uznání od lidí (slávě). Potřebujeme mnoho lásky a soucitu (abychom měli správný motiv pro pomoc lidem), a malé množství určité tvrdosti nebo odolnosti (aby nás úplně nezničila bolest lidí, kterým máme sloužit). Mít srdce jako Ježíš není nic samozřejmého, ale pokud o to budete skutečně stát, Bůh na vaši modlitbu rád odpoví. Uvidíte, jak se ve vašem životě naplňují verše z proroka Ezechiela (např. Ezechiel 36, 26: Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité.). Vaše srdce se bude měnit. Možná se hodně změní v jediném okamžiku, možná to bude postupně. Budete brečet, když se setkáte s utrpením. Nezáleží na tom, jaká bude vaše konkrétní služba. Když budete mít takovéto srdce, Duch svatý se skrze vás bude dotýkat životů lidí, za které se budete modlit, nebo s kterými se jen setkáte. Budete s lidmi sdílet (a prožívat) mnoho bolesti, ale budete zároveň zakoušet i Boží přítomnost, a nejspíš i budete vidět mnoho projevů Boží moci (uzdravení, vysvobození, proroctví, zázraky). Přemýšlejte o Ježíšově charakteru (srdci), a o tom, zda se mu chcete opravdu podobat. Vaše slova nejsou až tak klíčová, protože Bůh se dívá do vašeho srdce, a vidí skutečné motivy. Rozhodnutí je na vás.......

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)