Vysvobození - návod

Vysvobození od závislostí, nutkání, fóbií, démonických útoků apod.


   Jsme sice na začátku 21. století, ale co se týče služby vysvobození a duchovního boje, jsme na tom hůře než první Ježíšovi učedníci. Některé denominace vyučují, že dary Ducha svatého skončily někdy v 1. století našeho letopočtu, jiné vlastně ani nevěří, že Bůh skutečně vyslýchá modlitby, další naopak vyučují, že jsme něco jako malí Bohové, a vše nás musí poslouchat. Kromě toho, velké množství křesťanů vůbec nevěří "na démony a síly zla", nebo věří tomu, že křesťan nemůže být démonizovaný. Satan slaví úspěch. Lidé nemají a odmítají poznání, a tak často končí obtěžovaní silami temnoty. Potřebujeme poznat pravdu o tom, jaké máme možnosti, když už máme (ať vlastní vinou či nikoliv) problémy a potřebujeme vysvobození.


    Poznání pravdy

   Ne náhohou jsem v úvodu podtrhnul slova "poznat pravdu". Je to totiž základ v procesu našeho osvobození. Podívejme se nyní, co o tom říká bible - plně inspirované Boží Slovo. V Janovi 8, 32 říká Ježíš: „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí." To je pozoruhodné prohlášení. Samotné poznání pravdy stačí k našemu vysvobození. Ptáte se, jaké pravdy? Podívejme se nyní dál, co o pravdě říká Boží Slovo! Ježíš o sobě v Janovi 14, 6 sám říká: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život."


   Dalším místem, které se zmiňuje o pravdě, je Jan 17, 17. Ježíš se zde modlí za své učedníky a říká Bohu: „Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda." Ale jak můžeme poznat pravdu? V Janovi 16, 13 říká Ježíš svým učedníkům o Duchu svatém: „Jakmile však přijde On, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy," A co s tou pravdou máme dělat? Apoštol Pavel v listu Efezským 6, 14 říká: „Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou". Na tomto místě se mluví o duchovním boji. Ano, slyšíte dobře. Nemáme jinou možnost než bojovat. Proti komu, proti lidem? Ne, apoštol Pavel nás informuje o terči i způsobu našeho boje v listu Efezským:

Efezským 6, 10-17: Nakonec, moji bratři, posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly. Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát. Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti, nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje; k tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho Zlého. A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo.


   Pojďme se nyní podívat na některé pravdy, které se týkají tématu svobody a autority nad démony. Zaslíbení se přirozeně týkají pouze těch, kteří přijali Boží nabídku odpuštění hříchů skrze oběť Ježíše Krista, a kteří učinili Ježíše Krista svým Pánem a spasitelem.

 

 

    Důležité skutečnosti

   Nyní bych Vás chtěl upozornit na některé skutečnosti, které Vám pomohou pochopit Vaše postavení v Kristu. Všechno skutečně podstatné se již odehrálo před 2000 lety na kříži. Co tak úžasného se stalo, a co z toho pro nás plyne, nám ukazují mnohé verše. V listu Koloským 2, 10 apoštol Pavel říká o Ježíšovi: „On je hlavou každé vlády a moci."


   V Matoušovi 28, 18 říká vzkříšený Ježíš svým učedníkům: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi."


   Další úžasné místo je v listu Koloským 1, 13. Apoštol Pavel zde věřícím připomíná, co Bůh udělal, když uvěřili: „On nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království Syna své lásky,"


   Dalším zajímavým místem je list Efezským 1, 20-23, kde je psáno o Bohu a jeho moci: „Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím. A všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nade vším církvi, která je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem naplňuje."


   Nyní si poslední dva verše dejte do hromady a zjistíte úžasnou pravdu. Bůh nás vysvobodil z moci tmy a přenesl nás do království svého milovaného Syna, kterého vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva ...... To znamená, že v duchovní oblasti jsme spolu s Ježíšem v nebi, vysoko nad všemi mocnostmi.


   Ježíš nás upozorňuje, že to, co prožívalo 70 učedníků, které vyslal ještě před svým ukřižováním a vzkříšením (Lukáš 10, 17: Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“) nebylo jedinečnou záležitostí:

Marek 16, 17-18: Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.


   To je skutečně skvělá zpráva. I dnes mohou Ti, kteří uvěří, vymítat ve jménu Pána Ježíše Krista démony a zažívat to, co zažívali první Ježíšovi učedníci.

 

 

    Projevy démonických sil

   V předchozích odstavcích jsem se zaměřil na pochopení skutečností, které se týkají naší autority a postavení v duchovní oblasti. Tyto biblické odkazy jsou základem pro pochopení, co se v duchovní oblasti změnilo po našem obrácení. Z nich můžete čerpat povzbuzení, víru a odvahu pro hledání plné svobody. Duchovní bytosti, které nás v některé oblasti života okrádají o svobodu (radost, pokoj atd.) často odejdou "bez boje", jakmile dojde k jejich odhalení a splnění určitých podmínek (nejčastěji vyznání hříchů, hříšných postojů a postojů v rozporu s tím, co říká Bůh). Vyznáním hříchů a nesprávných postojů a jejich rozhodným odmítnutím (a přijetím správného postoje) ztrácí tyto duchovní bytosti hlavní nárok nás dále sužovat. Neznamená to však, že se nás již nepokusí znovu obelhat a svést. V tom případě (je to velmi pravděpodobné) musíme podobné nabídky rázně odmítnout již v zárodku. Nejtěžší případy démonizace si mohou vyžádat delší čas a někdy i zbraně "těžšího kalibru", jakými jsou společná modlitba více osob, případně spojená s půstem. Ježíš svým učedníkům uvedl dva důvody, proč nedokázali osvobodit chlapce s epilepsií. Jako první důvod uvedl jejich malou víru a jako druhý důvod to, že "takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem". Celý příběh najdete např. v Matoušovi 17, 14-21.


   Nyní bych se Vám rád pokusil ukázat na nejčastější viditelné projevy démonických sil. Jejich výčet není, nemá a ani nemůže být úplný, má Vám však alespoň nastínit jejich druhy, množství, četnost a závažnost. Mnoho zkušeností mohu potvrdit z praxe, některé (většinou na to upozorním) jsou postřehy křesťanů, kteří se mají se službou osvobozování více zkušeností než já (např. Wolfhard Margies, Neil T. Anderson ad.). Jsem tak trochu smířen s tím, že se tyto stránky a hlavně příklady projevů setkají i s bouřlivým nesouhlasem (často právě u těch, u kterých se dané projevy vyskytují). Je pravdou, že některé projevy mohou mít jak fyziologické tak démonické pozadí. Mnohé příznaky jsou však jednoznačně vázány na démonické síly.

 

 

    Duchovní potíže:

   Do této oblasti bych zařadil nápadné zvláštnosti a problémy jak při následování Pána Ježíše obecně, tak při některých úkonech specificky. K těmto problémům patří např. neschopnost vyslovit Ježíšovo jméno, agrese vůči Božímu jménu Jehova, vůči jménu Pána Ježíše Krista, vůči Duchu svatému, odpor až nenávist k duchovním darům, neschopnost modlit se nebo číst bibli. Tato neschopnost může nabýt takových rozměrů, že postižený nerozumí při biblickém vyučování ani slovo. Setkal jsem se i s tím, že člověk, který se pokoušel číst bibli, viděl písmena zpřeházená (a tudíš jako nečitelný text), nebo s tím, že člověk slyšel přesný opak toho, co mu bylo řečeno. Velice častá (hlavně krátce před a po obrácení) je usínání při čtení - týká se téměř výhradně čtení bible. Usínání se často projevuje i při bohoslužbách. Mezi skutečně časté projevy patří neschopnost soustředit se a zvláštní vnuknuté myšlenky během chval, uctívání a modliteb. Často se jedná o rouhavé myšlenky, nečisté myšlenky - myšlenky na smilstvo, náhlá a ničím nepodložená nenávist vůči Bohu, často též myšlenky typu: "Co tu vůbec mezi těmi blázny dělám?" apod. Neměli bychom být zmateni tím, co se děje. Při modlitbách, chvalách a uctívání je přítomen Duch svatý a tyto skryté síly jsou často v Boží přítomnosti nuceny svou přítomnost prozradit. Pokročilejším stupněm jsou slyšitelné nebo viditelné projevy těchto démonických sil. Stává se, že se lidé během modliteb či chval začnou třást, křičet (většinou též jiným hlasem než svým), vydávat podivné zkřeky, syčet, kroutit se apod.


   Jakmile démoni přeberou vládu nad člověkem, je potřeba uvědomit si, že v tu chvíli vůbec nejednáte s daným člověkem, ale se zlou, totálně zvrácenou, nicméně však inteligentní bytostí (inteligentnější než jsme my). Také je potřeba vědět, že když jsou u vlády démoni, disponují mnohonásobně větší silou, než daný člověk v normálním stavu. Prát se s démony fyzicky k ničemu není - jde jen o to zabránit jim v zabití osoby, nad kterou mají kontrolu (je dost časté, že se o zabití daného člověka snaží).


   V Markovi 1, 22-24 je příběh o jednom návštěvníkovi synagógy, ze kterého "promluvil" nečistý duch v reakci na Ježíšovu přítomnost. Na tomto příběhu si můžete povšimnout i toho, že démon věděl s kým má tu čest. Můžete si být jisti, že to démoni vědí stejně dobře, když se setkají se znovuzrozenými a Duchem naplněnými křesťany - s Vámi! Pokud se již démonické síly takto projeví, je to dobrý krok na cestě k osvobození. Samotné osvobození většinou následuje velice brzy, neboť kolem stojící křesťané se svými modlitbami a autoritou přebírají moc nad tím nečistým duchem, svazují jej a ve jménu Pána Ježíše Krista mu přikazují odejít. Několikrát jsem byl na různých shromážděních přítomen tomu, jak se démoni v Boží přítomnosti začali projevovat obrovským křikem, takovým, že kazatel ani s pomocí zvukové aparatury "nebyl slyšet". Ze strany démonů je to však pouze trik a poslední pokus, jak oslabit víru ostatních věřících.


   Do této kategorie určitě patří i problémy s následováním Ježíše způsobené uvěřením a přijetím nějaké lži. Tato oblast je velice rozsáhlá a budu jí zřejmě věnovat samostatnou kapitolu. Mezi klasické Satanovy lži patří např.: Bůh mne nemá rád; tohle mi Bůh nikdy neodpustí; kdyby mne Bůh miloval, tak by vyslyšel všechny moje modlitby - má přece neomezenou moc; neslyším Boží hlas, asi tedy nejsem Boží dítě; asi nejsem spasený, protože vůbec nic necítím; a mnoho dalších. Pokud se Satanovi podaří namluvit nám, že Boží vůle pro náš život není dobrá (svět nabízí tolik krásných věcí a potěšení), pak má z poloviny vyhráno. Následování Pána Ježíše pro nás bude nesnesitelným břemenem, budeme si připadat jako mučedníci a podle toho bude vypadat i náš život. Rozumějte prosím, o své spasení nepřijdete, ale můžete přijít o radost ze života s Bohem a chuť i odvahu do života vůbec. A to by přece byla škoda, ne? Výsledkem uvěření nějaké podobné lži budou často nejrůznější druhy depresí, hněv a zuřivost, prchlivost, sebelítost či nápadná citlivost. Mezi časté vnuknuté myšlenky a postoje patří např. myšlenky na sebevraždu, pocit, že se blíží smrt, touha po smrti, záliba ve hřbitovech, láska ke tmě a nápadný sklon dávat přednost černé barvě.

 

 

   Nutkání:

   Dá se říci, že za každým nutkáním stojí démoni. Jejich zálibou je "dělat si z lidí loutky". Jejich zvrácené nápady téměř neznají hranic, a tak není možné udělat nějaký kompletní výčet příkladů nutkání. Zmíním se tedy jen o některých častých nutkáních. Jedná se např. o nutkání opakovaně umývat, čistit či kontrolovat, neustále počítat, perverzní sexuální chování a představy, sledování pornografie, masturbace apod. Patří sem nutkavé lhaní, přejídání, kleptomanie apod. Nutkání je stav, kdy člověk cítí silnou touhu něco udělat, ale je ještě schopen to vůlí ovládnout. Nutkání jsou dveřmi k závislostem. Pokud se nezastavíme ve fázi nutkání, a svou svobodu nevybojujeme zpět (nebo alespoň neudržíme stávající stav), pak se z našeho nutkání stane závislost, na kterou nám již naše vůle nejspíš nebude stačit. První věc, kterou démoni udělají (když dosáhnou většího vlivu), je totiž to, že nám vezmou vůli! 

 

 

   Strachy (fóbie):

   Strach je běžnou občasnou součástí života, ale pokud nás strach je schopen v nějaké oblasti našeho života paralyzovat, je to vážně problém. A je velice pravděpodobné, že v pozadí dané fóbie je nějaký démon. A je tomu tak i v případě, že je spouštěcí prvek znám (např. strach z vody po topení se, strach z těsných prostorů po uvíznutí, strach z výšek po pádu apod.). Na začátku může být nějaké trauma (nepříjemný zážitek), ke kterému se přidá nějaký démon. Do této kategorie patří patologické strachy (fóbie) nejrůznějšího druhu, hypochondrie (strach z nemoci), strach z lidí, strach z budoucnosti, strach před hmyzem, strach ze tmy, strach z nových věcí, strach z toho, že se ztrapním, strach před smrtí, strach ze stáří, strach z úkolů apod., a samozřejmě vše, co má v názvu slovo "fóbie".

 

 

   Závislosti:

   Sem patří různé druhy závislostí, např alkoholismus, závislost na drogách, závislost na nikotinu, závislost na lécích, poruchy příjmu potravy (anorexie, bulímie, záchvatovité přejídání apod.), závislost na hracích automatech apod. Stejně jako v případě nutkání i zde platí, že závislost je možné mít naprosto na čemkoli!

 

 

   Zatížení v rodině:

   Do této kategorie by se daly zařadit opakující se nápadné jevy v předchozí historii rodiny jako opakující se častá úmrtí, těžké chronické poruchy, psychické nenormálnosti, psychotická onemocnění, nápadné způsoby chování. (Domnívám se, že do této kategorie bude patřit i mnoho problémů a onemocnění, která jsou považována za "geneticky" zděděná).

 

 

   Psychózy:

   Velké psychózy jako schizofrenie, endogenní nebo cyklické deprese, epilepsie, paranoidní onemocnění jsou silně podezřelé z toho, že jejich skutečnou příčinou jsou démoni.

 

 

   Sklon k okultnu:

   Sklon zabývat se nejrůznějšími magickými a okultními praktikami, filozofiemi a cvičeními je prakticky vždy příznakem toho, že již před tím došlo k "infekci" démonickými silami, které k sobě nyní přitahují nové (a silnější) duchy.

 

 

    "Běžné" charakterové slabosti:

   Následující charakterové rysy mohou (ale nemusí) být projevem démonického vlivu: Pocity méněcennosti, pocit, že jsem odmítán a nutkavé odmítání druhých, izolovanost, opuštěnost, nejistota, nedostatek pocitu bezpečí, nedůvěra, pocit selhání, nenávist, agresivní jednání, bezmocnost, chronická slabost a únava, neschopnost obstát v životě, nedůvěra ve vlastní schopnosti, neschopnost přijímat nebo poskytovat lásku, citová chudoba, puntičkářství, náchylnost k nutkavým potížím, nadměrná výkonnost, intelektuálství, nutkavá honba za kariérou, hořkost, pasivita, nenormální mírnost, myšlenky na útěk, touha po moci, tendence bouřit se, reptavý charakter, snění za bílého dne, sektářská horlivost, sebelítost, samospravedlnost, moralizování, zákonictví ad.


 

    Nemoci:

   V bibli můžeme najít příklady toho, že za nemocí stála nějaká duchovní bytost. Když byl tento duch vyhnán, zmizely i příznaky nemoci. Nečistí duchové stáli i za takovými "onemocněními" jako hluchota, slepota apod. Jindy však tyto nemoci měly přirozený původ a proto v podobných případech nemůžete bez duchovních darů (daru rozlišování duchů, slova poznání či moudrosti apod.) s určitostí říci, o který případ se jedná (zda je onemocnění "přirozené" nebo démonicky podmíněné).


   Viděl jsem velké množství démonicky podložených "nemocí a zdravotních potíží", které zmizely okamžitě poté, co byl démon vyhnán. Z toho, co jsem sám zažil, šlo např. o hluchotu, slepotu, němotu, záchvaty kašle, kýchání apod., nejrůznější alergie na pyly, prach apod., bolesti nejrůznějších částí těla, kloubů, orgánů, křeče, průjem, horečka a další.

 

 

    Vstupní brány pro démonickou invazi

   Ať si to uvědomujeme či nikoli, jsme obklopeni neviditelným duchovním světem. Na jedné straně jsou zde padlí andělé a démonické bytosti v čele se satanem a na straně druhé Bůh a Jeho andělé, kterých je mnohem víc. V duchovní oblasti platí podobné zákony jako ve fyzickém světě. Démonické bytosti nemají právo vniknout do člověka, aniž by jim k tomu poskytl důvod. Jejich touha ubližovat a ničit k tomu nestačí, veškeré obtěžování musí zůstat v oblasti pokoušení a myšlenkových "útoků". Existuje však několik vstupních bran, které těmto bytostem poskytují právo "vstoupit". Jsou to:


   1) Okultismus - jakékoliv zabývání se okultními praktikami, magickými úkony a rituály, filozofiemi a metodami vede téměř vždy k démonickému poskvrnění nebo obsazení. Provozování okultismu je pro démonické síly přímým pozváním. Z vlastní zkušenosti Vám mohu potvrdit, že úplné osvobození pak většinou není záležitostí jednoho večera. Všichni, kteří se poskvrnili okultismem, mohou po svém obrácení počítat s problémy. Není to nic nepochopitelného. Většinou nezůstane u jednoho skutku, ale na první aktivitu v oblasti okultismu se brzy nabalují další a další. Tyto duchovní bytosti se rozhodně svého místa nechtějí vzdát. Když již konečně odejdou, snaží se všemi způsoby vrátit zpět. Z nejčastějších okultních praktik bych jmenoval tyto: satanismus - uctívání satana, horoskopy, jakákoli forma věštění, spiritistické seance - vyvolávání duchů, proutkaření, zjišťování informací pomocí virgule, prstýnku na niti apod., zaříkávání, různé talismany - podkovy pro štěstí, čtyřlístky, střepy přinášející štěstí, bílá a černá magie, čarodějnictví, falešná božstva a náboženství - např. hinduismus (a s ním spojená jóga), budhismus, taoismus apod., meditační techniky (např. transcedentální meditace), autogenní trénink, Silvova metoda, akupunktura a akupresura, homeopatie, irisdiagnostika (čtení z duhovky oka), makrobiotika, telepatie, telekineze, jasnovidnost, návštěvy léčitelů, biotroniků apod, návštěvy masáží, kde masér používá jakkoli pojmenovanou formu "energie" - energetické masáže, vyladění, odblokování čaker apod.

 

   2) Hříšné činy - kromě okultních praktik umožňují démonickým bytostem vstup i naše hříšné činy. Za mnohé bych zmínil sexuální perverze, vraždy, potraty, kriminální delikty - krádeže, podvody ad. Vstup démonům pravděpodobně umožnuje každý hřích, pokud jej odmítáme vyznat a vzdát se ho (rozhodnutí s daným hříchem skoncovat).

 

   3) Hříšné postoje - tato oblast bude asi pro většinu lidí překvapením. Velice často jsem zjišťoval, že osoba, která potřebovala vysvobození, vzpomínala s hořkostí na své dětství. V mnoha případech bylo zcela evidentní, že současné problémy těchto osob souvisí s traumaty z dětství. Je zjevné, že rozbitá manželství, hádky v rodinách, nedostatek lásky, zájmu, péče, společně stráveného času, pochval a povzbuzování jsou často spouštěcím elementem k démonickému obtěžování. Stejný účinek mají např. i dlouhodobé postoje jako např. nejistota a strach. Samostatnou oblastí, které bych se chtěl "dotknout", je prenatální vývoj dítěte.

 

 

   Prenatální vývoj:

   Období vývoje plodu je vůbec první možností, jak "způsobit" problémy svému potomkovi. Prvním předpokladem, aby k tomu nedošlo, je existence rodiny, určité zázemí a radostné očekávání dítěte. Největším neštěstím je naopak nechtěné otěhotnění, většinou ještě u nesezdaného páru. Pokusím se Vám popsat, jak tyto problémy "rodičů" dítě vnímá. Jestliže dojde k nechtěnému otěhotnění, je to vždy problém. Dítě není očekáváno a stává se "problémem". Ať se již situace nakonec vyvine jakkoli, dítě prožívá odmítnutí typu "jsem nechtěné, jsem na obtíž apod.". Stejný efekt nastává i v případě, že si rodiče přejí chlapce (děvče) a narodí se děvče (chlapec). Z tohoto pocitu odmítnutí se později může stát touha raději nebýt. Tyto postoje stačí jako pozvání pro démonické síly - ducha odmítnutí a ducha smrti. I když se později postoje rodičů změní, bývá pravidelně chování dítěte poznamenáno - strach a nejistota, nedostatek pocitu vlastní hodnoty (pocit méněcennosti), nesmělost, nechuť do života, snaha zasloužit si lásku a uznání apod. V životě se to většinou projevuje podvědomě ovládanou touhou dokázat, že si zaslouží lásku a uznání, nebo rezignací na tuto touhu a ztotožněním se s podvědomými pocity a postoji. V obou případech je to vážný (a velice častý) problém. Takoví lidé se uzavírají do sebe, straní se lidí (bojí se dalšího odmítnutí) a mají i strach navázat vztahy. Všechnu svou sílu upnou např. na vyniknutí ve škole (studijní výsledky), sportu či zaměstnání. Za vším však stojí (většinou neuvědomělá) touha po přijetí a uznání. Stejné problémy se u člověka projevují i po obrácení (mám na mysli akt, kdy člověk vyzná Bohu všechny své hříchy, poprosí Jej o odpuštění a Ježíše Krista učiní svým Pánem a spasitelem). Jediným řešením tohoto problému je vnitřní uzdravení, případně i s vysvobozením. Protože pravidla jsou u všech podobných typů shodná, uvedu příklad pro jejich řešení pouze jednou.

 

 

    Problémy v rodině:

   Stejnými problémy, o jakých jsem se zmiňoval v oblasti prenatálního vývoje, může začít dítě trpět v dětství, ale i mnohem později. Další rizikovou oblastí, o které jsem se již zmínil, jsou hádky v rodině. Ten maličký se cítí ohrožen tím, že rodiče nežijí v pokoji. Objevuje se u něj strach, který k sobě později může připoutat ducha strachu, případně celý komplex strachů (fóbií). Podobný efekt má, když jsou rodiče přehnaně úzkostliví.

 

 

    Neodpuštění:

   Nemohu jinak, než se zastavit u jedné z nejčastějších příčin našich trápení, nevyslyšených modliteb a neradostného života s Bohem - neodpuštění. Prvním hříchem je pýcha, která se projevuje naší nezávislostí na Bohu. Prvním hříchem pýchu nazývám proto, že byla důvodem Satanova pádu - prvním hříchem, který se vůbec objevil. Domnívám se, že od tohoto hříchu jsou odvozeny i všechny další. Bůh mi několikrát zjevil důvod, proč někteří lidé nebyli osvobozeni nebo uzdraveni, když jsem se za ně a s nimi modlil. Téměř vždy bylo příčinou neodpuštění. A domnívám se, že i z toho důvodu je tomuto hříchu věnováno tolik varování v Nové smlouvě. Následky našeho neodpuštění jsou v duchovní oblasti doslova katastrofální - hlavně pro nás. Pojďme se nyní podívat, co o odpouštění a neodpuštění říká Písmo! První místo v novém zákoně, které se o odpouštění zmiňuje, je Matouš 6, 12. Jedná se o ukázku, jak by měla vypadat naše modlitba (je známa jako "OTČE NÁŠ"). Ježíš zde Bohu říká: „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám." Ve verši 14 pak vysvětluje: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec." Jak vidíte, to, aby nám Bůh odpustil naše hříchy, má podmínku - naše odpuštění všem těm, kteří se provinili vůči nám.


   V Lukáši 6, 37 je psáno: „Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni. Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto." Na tomto místě Ježíš opakuje podmínku odpuštění a přidává další duchovní zákony. Dalším velice častým hříchem, kterým si velice ubližujeme, je souzení (nejen odsuzování) druhých. Velice zajímavým místem je také list Jakubův 5, 14-16: „Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže účinná modlitba spravedlivého." Z uvedeného textu je zřejmé, jak naše hříchy (např. neodpuštění) zabraňují vyslyšení našich modliteb - např. proseb za uzdravení. Dokonce je tomu tak, že naše hříchy a nemoci spolu často souvisí. V posledním uvedeném verši je psáno, že vroucí modlitba spravedlivého má velkou moc. Abychom byli spravedliví (a naše modlitby měly moc), musíme být nejprve ospravedlněni - tzn. musí nám být odpuštěno. A odpuštěno nám může být jen tehdy, pokud odpustíme i my.


   Jako poslední příklad závažnosti neodpuštění bych Vás chtěl upozornit na podobenství o nemilosrdném služebníku (Matouš 18, 23-35). Ve verši 34 je psáno, že se Pán na nemilosrdného učedníka rozhněval (neboť ačkoli jemu bylo odpuštěno, on sám svému spoluotrokovi neodpustil) a předal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh. Je dost důvodů pro tvrzení, že oněmi mučiteli v podobenství jsou démoni, kteří díky našemu neodpuštění dostávají souhlas (legální právo) k tomu, aby nás trápili. Ať se již vůči nám provinil kdokoliv a jakkoliv, nemáme na výběr. Musíme mu odpustit. Odpuštění je rozhodnutí naší vůle zprostit osobu, která nám ublížila, všech dluhů (znamená to, že již nepožaduji pomstu, odvetu, omluvu, vrácení dluhu atd.). Odpustit někomu, kdo nás skutečně hluboce ranil, není nikdy jednoduché. Má to však samá zaslíbení - osvobodíte tuto osobu, zbavíte se (možná to chvíli potrvá) hořkosti a hlavně znovu uvedete do pořádku svůj vztah s Bohem. Pokud se vrátí hořkost a zlost na danou osobu, odmítněte tyto pocity a postoje a znovu potvrďte, že dluh je smazán a nehodláte po této osobě nic požadovat (tzn., že dané osobě tuto křivdu nebudete již více přimomínat a nepoužijete ji proti ní). Jedno moudré přísloví říká: "Mýlit se je lidské, odpouštět božské". Když někomu odpustíte, dáte mu vlastně milost. A tak "Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! (Lukáš 6, 36).

 

 

    Skutečný problém!

   Skutečností je, že když člověk prožívá nějaký deficit (nedostatek lásky, přijetí, uznání, sebeúcty apod.), snaží se tohoto deficitu zbavit. Je to naprosto logické. Zbavit se jej snaží většinou snahou vyniknout právě v oblasti, které se deficit týká. Jeden příklad za všechny: Dítě rozbije nějakou věc, často chodí domů pozdě, občas přinese horší známku apod. a některý z rodičů mu řekne: "Nic do Tebe není a nikdy z Tebe nic pořádného nebude!" Skutečně krásná kletba, co říkáte? Dítě se bude snažit všemožně přesvědčit rodiče o tom, že se mýlí a že si jejich lásku a uznání zaslouží. Bude se snažit vyniknout v učení (a později v zaměstnání - úspěšná kariéra), sportu a když mu to nepůjde ani v jedné z těchto oblastí, zkusí vyniknout třeba jako největší rváč. Snahou bude za každou cenu získat uznání rodičů a okolí. A právě v tom vězí ten hlavní problém - snaha pomoci si sám. Právě tímto postojem se člověk sám dostává pod kletbu, která opravdu "funguje". Bůh v Jeremjášovi 17, 5 říká: „Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od יהוה." Ten, kdo spoléhá na tělo - i na své vlastní, tzn. na své tělesné a duševní schopnosti a dovednosti, vystavuje se kletbě. Ten, kdo se spoléhá na lidi, tzn. že se na nich činí závislým - čerpá od nich potvrzení, lásku, uznání či soucit, staví se rovněž pod kletbu. Oba tyto postoje totiž znamenají odvracet se srdcem od Jehovy. Bůh ve svém varování pokračuje popisem důsledků takového chování (Jeremjáš 17, 6). Takový člověk „Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi." Jak výstižný popis toho, kdo žije v závislosti na lidech. Takový člověk bude prožívat samotu (jalovec v pustině), protože v konečném důsledku nebude schopen ani nikomu uvěřit, že ho skutečně miluje - mám na mysli především vztahy. Pokud bude takový člověk trpět např. pocitem méněcennosti, nebude v konečném důsledku schopen uvěřit tomu, že ho někdo uznává a chválí. Sami si jistě snadno dokážete odvodit další reakce závislé na prožívaném deficitu. Podívejme se, jak výše uvedený verš pokračuje a zamysleme se nad ním! Neuvidí, když přijde dobro - tento verš mi jen potvrzuje vlastní zkušenosti. Ani člověk, který se obrátí a upřímně předá svůj život do vedení Ježíši Kristu, nebude prožívat radost a pokoj (přicházející dobro) pokud bude v některých oblastech stále závislý na potvrzení od lidí. Verš dále pokračuje popisem pouště, místa, kde nelze bydlet. To je velmi vážné. A Bůh nemluví do větru. Takový člověk bude i po obrácení prožívat pocity, které prožíval před svým obrácením - deprese, nechuť do života, pocity méněcennosti atd. Dokud takový člověk nezačne ve všem spoléhat na Boha a nezačne přijímat lásku a potvrzení od něj místo od lidí, bude pro něj život nesnesitelným utrpením (pouští, místem kde nelze bydlet). Potřebujeme se vzdát svých špatných postojů a závislosti na lidech, poznat pravdu a začít podle ní žít. A jsme opět na začátku, u ústředního bodu celého článku - Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí (Jan 8, 32).

 

 

    Důležité Boží pravdy!

   Abychom mohli svůj přístup a smýšlení změnit, musíme nejprve poznat pravdu o nás samých, pravdu o tom, co o nás říká Boží slovo - bible. Znalost Písma (bible) je také jedinečnou obranou proti lžím toho Zlého. Ježíš, když ho dábel na poušti pokoušel, odpovídal vždy: „je psáno" a doplnil biblickou pravdu, která se týkala oblasti, v které byl právě pokoušen. A On nad ďáblem zvítězil. Vemte si z něho příklad a vyzbrojte se stejnou myšlenkou - používat nejen na obranu „meč Ducha, jímž je slovo Boží" (list Efezským 6, 17)! Abyste se však mohli alespoň bránit, musíte tyto pravdy znát. Rád bych Vám nyní uvedl alespoň některé důležité pravdy, které se týkají našeho problému a jako protiklad lži, kterým často věříme a které nás ovládají.


   Lež: Nikdo mne nemá rád, nikdo o mne nestojí, nikomu na mne nezáleží, můj život nemá žádnou cenu.

   Pravda: "My milujeme (Boha), neboť on první miloval nás." (1. list Janův 4, 19). A Bůh nás miluje odkdy? A jak se Jeho láska projevuje? „Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Římanům 5, 8). Bůh nás miluje tolik, že kvůli nám poslal na tento svět svého syna v lidském těle, aby nás skrze Jeho život a smrt na kříži usmířil sám se sebou a zachránil nás od svého spravedlivého hněvu (Římanům 5, 9-10). Rodiče, přátelé a dokonce i náš životní partner nás může opustit, ale Bůh ne. Ten, který nemůže lhát, říká: „Nezanechám tě, ani tě neopustím;” (Hebrejům 13, 5). Na jiném místě je pak psáno podobně: „I kdyby mě opustili můj otec a má matka, יהוה mě k sobě přivine." (Žalm 27, 10). Myslíte, že je možné, aby jste se narodili "nedopatřením"? Není to možné. Bůh říká, že si nás „On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce," (list Efezským 1, 4). O smyslu našeho života je toho v bibli mnoho. Jsme např. "Kristovými vyslanci" (2. Korintským 5, 20). Byli jsme povolání zvěstovat lidem smíření - V Kristu Bůh usmířil svět se sebou a nepočítá lidem jejich provinění (2. Korintským 5, 19). Jsme také stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil" (Efezským 2, 10).

 

 

   Lež: Boží vůle je nepříjemná, není se z čeho radovat, život s Bohem je tím nejhorším, co nás mohlo potkat

   Pravda: Pravdou je, že Boží vůle je „dobrá, přijatelná a dokonalá" (Římanům 12, 2). V listu Hebrejům 1, 9 je řečeno o Ježíšovi: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky." Milovat spravedlnost a nenávidět nepravost - to je i Boží vůle pro nás. Když Bůh pomazal olejem radosti Ježíše, můžeme očekávat, že totéž učiní i u nás. Může být vůbec příjemné žít s Bohem a hledat Jeho vůli? Ano, může. Žalmista v Žalmu 16, 11 říká Bohu: „Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho." To je mnohem víc než jen přijatelné, na světě není nic lepšího než být v Boží přítomnosti. A aby toho nebylo málo, Bůh nám k tomu ještě chce požehnat. V Žalmu 37, 4 je psáno: „Měj rozkoš z יהוה-- on naplní prosby tvého srdce." To je opravdu úžasné zaslíbení.

 

 

   Samotný průběh osvobození

   1) příprava - příprava na osvobození spočívá v tom, že si uvědomíme "všechny" hříchy, kterých jsme se dopustili, vyznáme (přiznáme) je Bohu a poprosíme Jej ve jménu Ježíše Krista o odpuštění (není totiž jiné jméno ani způsob jak být zproštěn hříchů - např. Skutky apoštolské 10, 43; Efezským 1, 7 a další). Musíme se také rozhodnout dále se již na těchto "skutcích tmy" nepodílet. Dále Bohu vyznáme všechny své špatné postoje, nalezneme odpovídající zranění, která jsou jejich příčinou, odpustíme těm, kteří nám tyto zranění způsobili (často budou prvními na seznamu naši rodiče), poprosíme Boha, aby nám odpustil tyto nesprávné postoje, naši hořkost a neodpuštění. Kromě toho poprosíme Boha ve jménu Pána Ježíše Krista, aby nám připomenul každý hřích, který jsme mu dosud nepřiznali. Poděkujte Bohu za to, že Vám každý hřích odpustil. Pro usnadnění tohoto kroku jsem napsal takové vodítko - návod pro vyčištění našeho života skrze vyznání hříchů. 

 

   2) přijmout Boží pravdu - prázdné místo po našich špatných postojích a hříchách je třeba zaplnit Boží pravdou, která se týká problémových oblastí a přijmout darovanou Ježíšovu spravedlnost.

 

   3) příkaz v autoritě - utečte pod ochranu Ježíšovy svaté krve, opřete se o moc Pána Ježíše Krista a jeho svaté krve a poté ve jménu Pána Ježíše Krista svažte každou démonickou bytost (jejich jména odpovídají jejich funkcím - např. duch strachu, smrti, deprese, odmítání, nepřijetí, pocity méněcennosti a nemilovanosti atd.), ohlašte jim, že jsou poraženy a nemají žádné právo Vás dále obtěžovat. Pak jim v Ježíšově jménu  přikažte, aby okamžitě odešli a již se nevraceli. V případě závislostí či nutkání je postup obdobný.

 

 

   Co když to nepomohlo?

   Nebuďte zoufalí a nevzdávejte to! Každopádně má smysl hledat vysvobození pouze u Boha. Někdy jsme přes všechnu snahu nesplnili podmínky pro vysvobození, někdy prostě není ten "Boží čas" a někdy na to prostě sami nestačíme. Dalším krokem by mělo být kontaktování starších sboru (podobně jako v případě nemoci - Jakubův 5, 14-16). Pokud ani tehdy nejste vysvobozeni, vyhledejte někoho, kdo má od Boha službu vysvobození (autoritu a moc nad démony). Vysvobození není automatická záležitost. Můžete být vysvobozeni okamžitě, bez problémů a přímo Bohem (poté, co jej v Ježíšově jménu poprosíte), nebo můžete na své vysvobození čekat velmi dlouhou dobu - i přes snahu vás i lidí, kteří se Vám  budou snažit pomoci. Rozhodně to však nevzdávejte, ta svoboda za to stojí!

 

 

   Co dál?

   To je správná otázka. Jestliže jste byli vysvobozeni od jakékoli formy démonického obtěžování či svázanosti, neznamená to bohužel, že musíte mít nutně okamžitě "úplný klid". Jde o to, že démoni moc rádi ničí životy lidí a nechtějí se svého "obydlí" vzdát. Někdy se snaží vrátit, na což upozorňoval i Ježíš:

Lukáš 11, 24-26: „Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, tehdy si říká: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, nalezne dům prázdný, zametený a vyzdobený. Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.“


   To Ježíšovo varování není bezdůvodné, protože i k tomu může dojít. Jde o to, že ta prázdná místa po nesprávných postojích a hříšném chování musí být nahrazena správnými postoji, které jsou v souladu s tím, co říká bible. Také potřebujeme být naplněni Duchem svatým (Lukáš 11, 13).  


   Démoni se někdy zkouší vrátit. V praxi to vypadá tak, že po nějaké době, kdy máte klid, se najednou objeví např. silné nutkání k činnosti, ze které jste byli vysvobozeni. Může to vypadat, jako by to bylo zpět. Ale tak to není. Je to pouze pokus "zvenku", i když může být silný. Pokud řeknete jasné NE a na ono nutkání (ať se již týká nějaké činnosti či problémových myšlenek) nepřistoupíte, ale opřete se o moc Pána Ježíše Krista a jeho svaté krve, a ve jménu Pána Ježíše Krista přikážete každému nečistému duchu, který za tím útokem stojí, ať od Vás okamžitě vypadne, stane se tak. Po nějaké delší době to možná zkusí ještě jednou nebo dvakrát (to již bude mnohem slabší - pouze tak nějak jako nabídka vrátit se ke starým způsobům), ale tím by to mělo zkončit.

 

Přeji Vám, aby jste mohli prožít a prožívat, že „Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní." (Jan 8, 36).

 
 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.83 (9 hlasů)