Zkoušky

   Přemýšleli jste někdy o smyslu zkoušek v našem životě? Proč na nás vlastně Bůh zkoušky dopouští, když musí vědět, jak to dopadne? Dopouští zkoušky pouze na věřící, nebo i na nevěřící? Jaký máme ke zkouškám zaujmout postoj? Jako obvykle bude nejlepší, když se podíváme do bible.


   Když projdete všechna místa v bibli, kde se mluví o nějaké zkoušce (celkem cca. 70 míst), zjistíte, že se vždy jedná pouze o věřící lidi (znající a vyznávající jediného pravého Boha). Je to logické. Zkoušky, o kterých mluvíme, jsou totiž vždy vázány na víru (důvěru) v Boha. Trochu nyní přeskočím, a řeknu vám 'smělou' myšlenku: „Skrze zkoušky nám Bůh chce požehnat!“


   První zkouškou bylo pokušení Adama a Evy v zahradě Eden, což nedopadlo dobře. Prvním místem v bibli, kde se přímo mluví o zkoušce, je situace, kdy Bůh řekl Abrahamovi, aby Mu obětoval svého milovaného syna Izáka:

Genesis 22, 1-18: Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem. Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím. Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh. Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli to místo a řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám. Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s sebou také oheň a nůž. A šli oba spolu. Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče? Abraham řekl: Tady jsem, synu. Izák řekl: Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti? Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu. Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Vtom na něho zavolal יהוה anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. A Abraham pojmenoval ono místo: יהוה opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře יהוה se opatří. יהוה anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: Při sobě jsem přísahal, je יהוה výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl.


   To je hodně silný příběh, že? Přemýšlel jsem dnes o tom, jaké strašné trauma to pro Izáka muselo být, když jej jeho milovaný a milující otec svázal, hodil na hromadu dříví, a chystal se jej podříznout a podpálit. Ani si to nechci představovat. Věřím, že Bůh zasáhl, a tohoto traumatu Izáka zbavil. Myslíte si, že Abraham počítal s tím, že jej Bůh v poslední chvíli zastaví? Ne, tak to nebylo. Abrahámovu představu můžeme poznat z dopisu Hebrejům:

Hebrejům 11, 17-19: Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, o kterém bylo řečeno: ‚Z Izáka bude povoláno tvé símě.‘ Usoudil, že Bůh je mocen křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět jako předobraz.


   Vidíme zde, že Abrahamova víra spočívala v důvěře, že Bůh je schopen Izáka znovu přivést k životu. V dnešní době by Abrahamovi hrozilo nejspíš doživotí za pokus o vraždu, ale jeho tehdejší poslušnost a víra v Boha měla obrovské důsledky pro současnost. Nejen že Bůh slíbil, že bude mít mnoho potomků, ale také slíbil, že v Abrahamově potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody světa. Ano, správně! Jedním z jeho potomků (podle těla) byl i Ježíš Nazaretský, Boží syn! Zkuste se zamyslet nad tím, zda Abraham svou ochotou obětovat svého syna nevytvořil jakýsi precedent, podle jehož vzoru o pár století později Bůh udělal totéž pro lidi? Jako by Bůh řekl: „Když Ty, Abrahame, jsi byl ochoten kvůli mně obětovat svého milovaného syna, Já udělám až přijde ten správný čas totéž pro vás – pro lidi!


   Vidíte, jakým způsobem poslušnost a víra jediného člověka dokázala zahýbat historií lidstva? Jak vidíte, cílem zkoušky nebylo připravit o život malého chlapce a jednoho více než stoletého starce o jeho radost, ale možnost získat Boží požehnání. Přečtěte si ještě jednou poslední dvě věty z našeho příběhu! Bůh říká, že dá Abrahamovi a jeho potomstvu požehnání, protože uposlechl jeho hlasu. Princip zkoušek je, že vlastně máme poslechnout to, co nám Bůh řekne (ať již přímo, nebo můžeme odpověď vidět v Jeho psaném slově – bibli). Máme tím prokázat svou důvěru Bohu. Když Bohu uvěříme, zjistíme, že je skutečně spolehlivý, a posune nás to v Jeho poznání zase kousek dál. A jako bonus za splněný úkol získáme ještě nějaké požehnání :-)


Exodus 15, 25-26: Mojžíš tedy úpěnlivě volal k יהוה a יהוהmu ukázal dřevo, které hodil do vody a voda zesládla. Tam jim předložil ustanovení a nařízení a tam je zkusil. Řekl: Jestliže opravdu budeš poslouchat יהוה, svého Boha, a dělat to, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho příkazům a zachovávat všechna jeho ustanovení, žádnou nemoc, kterou jsem vložil na Egypt, na tebe nevložím, protože já jsem יהוה, který tě uzdravuji.


   Jak vidíte, máme zde podobnou situaci, kde se s „důvodem“ zkoušky dokonce Bůh ani nijak netajil. Řekl Izraelcům na rovinu, že pokud poslechnou, bude výsledkem požehnání - absence nemocí. Bůh se Izraelcům představil jako  יהוה רפה (Jehova rafa) - tzn. „Jehova - lékař“.


   Podívejme se na další verše:

Deuteronomium 8, 2-5: Pamatuj na celou cestu, kterou tě יהוה, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z יהוה úst. Tvůj plášť se na tobě neobnosil, tvoje nohy neopuchly po těchto čtyřicet let. Věz tedy ve svém srdci, že tak jako člověk vychovává svého syna, tak יהוה, tvůj Bůh, vychovává tebe.


   Zde můžeme vidět další důvod zkoušek – zjištění, co je skutečně v našem srdci! Je snadné chválit Boha, když se nám dobře daří, ale co máme skutečně ve svém srdci ukáže teprve nějaká zkouška – těžká situace. Budeme stále ještě vděčni Bohu za vše co nám dává, i když nám objeví rakovinu, opustí nás manželský partner, zbankrotujeme či „jen“ přijdeme o práci a podobně? Teprve tehdy uvidíme, co je doopravdy v našem srdci. Není to ani tak test pro Boha (ten nás zná, a ví, co ve svých srdcích máme), spíše se z toho máme poučit my sami.


   Podívejme se nyní jen o několik veršů dál:

Deuteronomium 8, 16: který tě v pustině krmil manou, kterou neznali tvoji otcové, aby tě pokořil a vyzkoušel a nakonec ti prokázal dobro


   I zde můžete vidět, že zkouška je Božím prostředkem, skrze který nám chce požehnat!


Izajáš 48, 10-11: Hle, přečistil jsem tě, ale ne jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v peci soužení. Kvůli sobě, kvůli sobě samému to učiním, vždyť jak může být mé jméno znesvěcováno? Svou slávu jinému nedám.


   Bůh někdy dopouští utrpení, aby nás prověřil (zkouška) a proměnil. A nedělá to jen kvůli nám, ale hlavně kvůli sobě samému. Jako Jeho služebníci totiž máme zjevovat Jeho charakter (ale o tom si povíme někdy jindy).


Zacharjáš 13, 9: Tu třetinu provedu ohněm, přečistím je jako se čistí stříbro, vyzkouším je, jako se zkouší zlato. Bude vzývat mé jméno a já mu odpovím. Řeknu: Je mým lidem. A on řekne: יהוה, můj Bože.


   Bude vám to asi znít v uších velmi nepříjemně, ale pouze skrze zkoušky a utrpení můžeme být proměněni tak, abychom mohli dělat radost Bohu.


1. Korintským 10, 13: Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.


   Zde můžete vidět část toho, co se v našich životech děje. Pokusím se na to ukázat v trochu širším záběru. Satan se nás pokouší zničit, ovládnout, zotročit, zabít. Bůh mu to nedovoluje, pouze někdy jeho snahu jakoby dávkuje. Bůh přesně ví, co jsme schopni unést, pokud Mu budeme důvěřovat. A tak satanovu snahu zničit nás využívá k tomu, aby nás posunul dál. Není skvělé vědět, že žádná naše zkouška nemusí skončit fiaskem, že s Boží pomocí můžeme každou zkouškou projít? Není úžasné vědět, že v pozadí každého našeho problému je Bůh (není autorem problémů!!!), který nás tím chce provést, dát se nám ještě lépe poznat a v konečném důsledku nám požehnat?


1. Timoteovi 3, 8-10: Rovněž diakoni mají být čestní, ne neupřímní, ne oddaní mnohému pití vína, ne hanebně ziskuchtiví; mají mít tajemství víry v čistém svědomí. I oni ať jsou nejprve zkoumáni, a teprve potom, jsou-li bez úhony, ať konají svou službu.


   A dostáváme se k dalšímu „důvodu“ zkoušek. Těmto veršům předchází Pavlovo vysvětlení požadavků na službu „biskupa“. Výše uvedené pravidlo se netýká pouze služby biskupů a jáhnů, ale každého Božího služebníka! Nikdo od Boha nedostane velkou službu, dokud nebude přezkoušen, a neosvědčí se! Můžete absolvovat biblickou školu nebo teologickou fakultu, ale to z vás ještě nedělá Božího služebníka. Možná díky tomu v církvi dostanete nějakou funkci, nějaký úřad, ale podstatné je to, zda je to služba od Boha. A tu nedostanete, dokud se neosvědčíte! A čím důležitější a těžší má být vaše služba, čím více lidí má „vaše“ služba ovlivňovat, tím důkladnější budou i vaše zkoušky! Ani Ježíš nedostal od Boha službu dříve, než podstoupil 40 dní toho nejdůkladnějšího testování na poušti! Podívejme se krátce na tuto „záležitost“:

Lukáš 4, 13-14: Když Ďábel dokončil všechno pokušení, odstoupil od něho až do příhodné doby. Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí.

Jakubův 1, 2-4: Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.


   Jakub nás zde nabádá, že se máme ze zkoušek radovat jako z příležitostí k našemu růstu, z příležitostí k růstu naší vytrvalosti. Ano, my nemusíme brečet kvůli každému problému, když víme, že všechny problémy jsou „precizně dávkovány“, a že mají řešení (z Boží ruky).


   Jakubův 1, 12-17Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. Nemylte se, moji milovaní bratři. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.


   Zde vidíte to, o čem jsem se již zmiňoval. „Autorem“ zkoušek není obvykle Bůh! Obvykle máme problémy kvůli své staré hříšné přirozenosti. Od Boha-Otce k nám přicházejí dobré věci!


1. Petrův 1, 3-7Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví nezničitelnému, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovávanému v nebesích pro vás, kteří jste mocí Boží střeženi skrze víru k záchraně, která je připravena, aby byla zjevena v posledním čase. Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.


   V dnešní církvi se příliš nemluví o zaslíbeních týkajících se našeho „dědictví v nebesích“. Jako bychom říkali: „Ale ne, to je dobrý, stačí, že budeme v Novém Jeruzalémě,...“ Ale u první církve tomu tak nebylo. První církev z těch zaslíbení o dědictví čerpala radost, naději a také sílu k překonání těžkostí (zkoušek). Co si z nich vzít příklad?

 

 

    SHRNUTÍ:

   Jak jsme mohli z Písma zjistit, zkoušky se týkají pouze "věřících" (nemělo by cenu testovat víru nevěřících). Cílem zkoušek není zničit nás, ale odhalit naše skutečné postoje (a slabosti). Pokud důvěřujeme Bohu a zkouškou úspěšně projdeme, obvykle nás kromě lepšího poznání Boha čeká ještě nějaké požehnání navíc. Bůh "tvrdost" zkoušky velice citlivě dávkuje (ač sám není jejím autorem). Díky tomu můžeme vědět, že každou zkouškou, se kterou se setkáme, můžeme s Boží pomocí úspěšně projít. I zkoušek se týká verš Římanům 8, 28Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Ano, když obstojíme ve zkoušce, vždy to pro nás znamená přínos a požehnání. Ani službu od Boha nedostaneme bez toho, abychom se nejprve osvědčili (obstáli ve zkouškách). Většina našich zkoušek se týká naší staré hříšné přirozenosti. Kvůli zkouškám nemusíme a ani nemáme brečet, ze zkoušek se můžeme radovat. Je to vždy prostředek našeho růstu ve vytrvalosti, víře a poznání Boha.

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (2 hlasů)