Český studijní překladPrvní list Korintským - 2. kapitola
1 Také já, bratři, skdyž sjsem spřišel k vám,a nepřišel jsem vám hlásat cBoží tajemstvít1 vznešenými slovy nebo moudrostí. t1 v. 1K 2:7; 1K 4:1; 1K 13:2; 1K 14:2; 1K 15:51; Mt 13:11!; Ř 11:25; Zj 10:7; var.: svědectví a Sk 18:1 - Sk 18:4~
2 Rozhodl jsem se, sže snechci mezi vámi sznát nic než Ježíše Krista, a to toho pukřižovaného.a a 1K 1:23; Ga 6:14
3 A byl jsem u vás ve slabosti,a v bázni a v mnohém chvění. a 1K 4:10; 2K 11:30
4 Mé cslovo a má zvěsta nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázánít2 Duchab a moci,c t2 n.: dokázání a 1K 1:21; 1K 15:14; Mt 12:41p; Ř 16:25; 2Tm 4:17; Tit 1:3 b Ř 15:19 c 1K 4:20
5 aby vaše víraa nebyla (založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci).t3 t3 ř.: v moudrosti lidí, ale v moci Boží a 1K 15:14; Ř 1:8; 2K 1:24; 2K 10:15; Ef 1:5!
6 O moudrosti mluvíme mezi zralými,t4 ne ovšem o moudrosti tohoto věkua ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají, t4 ::3,1; ř.: dokonalými; Fp 3:15; Žd 5:14; Žd 6:1 a Mt 13:22
7 nýbrž o Boží moudrosti, pskrytéa v tajemství,b kterou cBůh před věky předurčilc k naší slávě. a Ef 3:9; Ko 1:26; Ř 16:25~ b 1K 2:1! c Ř 8:29!
8Tu nikdo z vládců tohoto věku pnepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.a a Sk 7:2; Jk 2:1
9 Ale jak je pnapsáno: ‚Cot5 oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, tot5 cBůh připravil těm, kdo ho milují.‘a t5 n.: Věci, které (ř.: pl.) a Iz 64:3; Iz 52:15
10 Nám to cBůh zjevila skrze [svého] cDucha; neboť cDuch zkoumá všechno, i cBoží hlubiny.b a Mt 16:17; Ga 1:12; Ef 3:3 b Ř 11:33
11 Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než cduch člověka, který je v něm?a Tak ani cBoží věci pnezná nikdo, jen cDuch cBoží. a Př 20:27
12 A my jsme nepřijali cduchaa světa, ale cDucha,b který je z cBoha, abychom věděli, cot5 nám cBůh daroval.c t5 n.: Věci, které (ř.: pl.) a Ef 2:2 b Ř 8:15 c Ř 8:32; 2Te 2:16
13 O tom také mluvíme — ne však slovy, skterým svyučuje lidská moudrost,a ale těmi, sjimž svyučujeb Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovnímit6 slovy. t6 n.: duchovním (lidem); n.: duchovní věci srovnáváme s duchovními. a 1K 1:17 b L 12:12
14 Duševnía člověk však nepřijímáb věci cDucha [cBožího], neboť jsou mu bláznovstvímc a nemůže je poznat, protože smají sbýt sposuzovány duchovně. a 1K 15:44; Jk 3:15; Ju 1:19 b J 14:17 c 1K 1:18!
15 Duchovnía člověk však posuzuje všechnot7 a sám není od nikoho posuzován. t7 ř.: je všechny a 1K 3:1; 1K 14:37; Ga 6:1
16 Neboť kdo poznal Pánovu mysl(, kterát8 mu fdá porozumět)?t9 My máme mysl Kristovu.a t8 n.: mysl Pána, který t9 n. (srv. Iz 40:13 LXX): tak, aby ho mohl poučovat; Ř 11:34 a Fp 2:5
