Český studijní překladDeuteronomium (Pátá Mojžíšova) - 1. kapitola
1 Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli za Jordánem, v pustině, v Arabě naproti Súfu, mezi Páranem a Tófelem, Lábanem, Chaserótem a Dí-zahabem.
2 Od Chorébu směrem k pohoří Seíru až do Kádeš-barneje to je jedenáct dní.
3 I stalo se ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci, prvního dne toho měsíce, že Mojžíš pověděl synům Izraele všechno, co mu pro ně יהוה přikázal,
4 poté, co pobil emorejského krále Síchona sídlícího v Chešbónu a bášanského krále Óga sídlícího v Aštarótu a v Edreí.
5 Za Jordánem, v moábské zemi, začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon:
6 יהוה, náš Bůh, k nám promluvil na Chorébu: Dost dlouho jste pobývali na této hoře.
7 Vydejte se na cestu, vyrazte a jděte do pohoří Emorejců, ke všem jejich sousedům, do Araby, do pohoří, do Šefely, do Negebu a na pobřeží moře, do kenaanské země a Libanonu, až k Veliké řece, řece Eufratu.
8 Pohleď, dal jsem před vás tu zemi. Jděte a obsaďte zemi, o které יהוה přísahal vašim otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu po nich.
9 V té době jsem vám řekl: Nemohu vás sám unést.
10 יהוה, váš Bůh, vás rozmnožil, ano je vás dnes tolik jako hvězd na nebi.
11 Ať vám יהוה, Bůh vašich otců, ještě tisíckrát přidá a požehná vám, tak jak vám řekl.
12 Jak ale mohu sám unést vaši zátěž, vaše břemena a vaše spory?
13 Vyberte si ve svých kmenech moudré, rozumné a znalé muže a ustanovím je za vaše předáky.
14 Nato jste mi odpověděli: To, co jsi řekl, abychom učinili, je dobré.
15 Vzal jsem tedy předáky vašich kmenů, moudré a znalé muže, a ustanovil jsem je předáky nad vámi, veliteli nad tisíci, veliteli nad sty, veliteli nad padesáti, veliteli nad deseti a správci nad vašimi kmeny.
16 V té době jsem přikázal vašim soudcům: Vyslechněte své bratry a suďte spravedlivě mezi člověkem a jeho bratrem i příchozím.
17 Při soudu nestraňte lidem, vyslechněte malého i velkého. Nemějte strach z člověka, neboť soud patří Bohu. Záležitost, která bude pro vás příliš těžká, předneste mně a já ji vyslechnu.
18 V té době jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.
19 Vyrazili jsme z Chorébu a šli jsme celou tou velkou a obávanou pustinou, kterou jste viděli cestou k emorejskému pohoří, jak nám přikázal יהוה, náš Bůh, až jsme došli do Kádeš-barneje.
20 Řekl jsem vám: Přišli jste až k emorejskému pohoří, které vám dává יהוה, náš Bůh.
21 Pohleď, יהוה, tvůj Bůh, před tebe dal zemi. Vytáhni a obsaď ji, jak ti řekl יהוה, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs.
22 Přistoupili jste všichni ke mně a řekli jste: Pošleme před sebou muže, aby pro nás proslídili zemi a přinesli nám zpět zprávu o cestě, kterou máme táhnout, a o městech, do kterých máme vejít.
23 Líbilo se mi to a vybral jsem z vás dvanáct mužů, jednoho muže za každý kmen.
24 Vydali se na cestu, stoupali do pohoří a přišli až do údolí Eškólu. Prozkoumali ho,
25 vzali s sebou z ovoce té země a zanesli to k nám. Přinesli nám zprávu se slovy: Země, kterou nám dává יהוה, náš Bůh, je dobrá.
26 Nechtěli jste však vytáhnout a vzpírali jste se příkazu יהוה, svého Boha,
27 reptali jste ve svých stanech a říkali jste: יהוה nás měl v nenávisti, vyvedl nás z egyptské země, aby nás vydal do ruky Emorejců a vyhladil nás.
28 Kam to táhneme? Naši bratři oslabovali naše srdce slovy: Je tam lid větší a vyšší nežli my, jsou tam města velká a opevněná až k nebesům; viděli jsme tam dokonce i potomky Anákovců.
29 Nato jsem vám řekl: Nemějte strach a nebojte se jich.
30 יהוה, váš Bůh, který jde před vámi, on bude bojovat za vás, stejně jako jednal s vámi před vašima očima v Egyptě
31 a v pustině, kde jsi viděl, jak tě יהוה, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, po celou cestu, kterou jste šli, až jste přišli na toto místo.
32 Navzdory tomu všemu jste nevěřili יהוה, svému Bohu,
33 který šel cestou před vámi, aby vám vyhledal místo k táboření a aby vám ukázal cestu, po které byste měli jít — ohněm v noci a oblakem ve dne.
34 Když יהוה uslyšel křik vašich slov, rozhněval se a přísahal:
35 Nikdo z lidí této zlé generace neuvidí tu dobrou zemi, o které jsem přísahal, že ji dám vašim otcům,
36 kromě Káleba, syna Jefunova. Ten ji uvidí, jemu a jeho synům dám zemi, na kterou vstoupil, protože šel naplno za יהוה.
37 Také na mě se יהוה kvůli vám rozhněval a řekl: Ani ty tam nevejdeš.
38 Jozue, syn Núnův, který ti slouží, ten tam vejde. Jej posilni, neboť on dá zemi Izraeli do dědictví.
39 Vaše malé děti, o kterých jste říkali, že se stanou kořistí, a vaši synové, kteří dnes nerozeznají dobré a zlé, ti tam vejdou, jim ji dám a oni ji obsadí.
40 Vy se však vydejte na cestu zpět a vyrazte do pustiny směrem k Rákosovému moři.
41 Nato jste mi odpověděli: Zhřešili jsme proti יהוה. Vytáhneme a budeme bojovat, jak přikázal יהוה, náš Bůh. Připásali jste si každý své válečné zbraně a lehkomyslně jste vytáhli do pohoří.
42 יהוה mi řekl: Řekni jim: Netáhněte a nebojujte, protože já nejsem uprostřed vás; ať nejste poraženi od svých nepřátel.
43 Mluvil jsem k vám, ale neposlouchali jste. Vzepřeli jste se יהוה příkazu, jednali jste povýšeně a vytáhli jste do pohoří.
44 Emorejci sídlící v onom pohoří vytáhli proti vám, pronásledovali vás, jako to dělávají včely, a rozehnali vás od Seíru až po Chormu.
45 Když jste se vrátili, plakali jste před יהוה, ale יהוה neslyšel váš hlas, nenaslouchal vám.
46 Zůstali jste v Kádeši po mnoho dní, asi tak rok jste tam zůstali.
