Český studijní překladJeremjáš - 4. kapitola
1 Jestliže se, Izraeli, navrátíš, je יהוה výrok, jestliže se navrátíš ke mně, a jestliže z mé přítomnosti odstraníš své ohavné modly a nebudeš se toulat,
2 ale budeš přísahat: Jakože živ je יהוה! — pravdivě, podle práva a spravedlivě — potom si jím budou žehnat národy a jím se budou chlubit.
3 Neboť toto praví יהוה judským mužům a Jeruzalému: Zorejte si úhor a nezasévejte do trní!
4 Obřežte se pro יהוה a odstraňte předkožky svého srdce, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma. Jinak můj hněv vyšlehne jako oheň, vzplane a kvůli vašim zvráceným činům neuhasne.
5 Oznamte v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě a řekněte: Trubte v zemi na beraní roh. Hlasitě volejte a říkejte: Shromážděte se a pojďme do opevněných měst.
6 Pozdvihněte korouhev k Sijónu, rychle do bezpečí, neotálejte! Protože ze severu přivedu zlo a velkou zkázu.
7 Lev vystoupil ze svého houští a ničitel národů vyrazil; vyšel ze svého místa, aby tvou zemi učinil předmětem hrůzy; tvá města padnou, budou bez obyvatel.
8 Proto se přepásejte pytlovinou, bědujte a naříkejte, protože se od nás neodvrátil יהוה planoucí hněv.
9 I stane se v onen den, je יהוה výrok, že král i knížata ztratí odvahu, kněží se zděsí a proroci budou ohromeni.
10 Řekl jsem: Ach, Panovníku יהוה, vždyť tys tak podvedl tento lid i Jeruzalém! Prý: budete mít pokoj, a přitom k duši sahá meč!
11 V oné době bude tomuto lidu a Jeruzalému řečeno: Žhavý vítr se valí z holých návrší pustinou přímo k dceři mého lidu. Ne, aby províval, ani aby čistil.
12 Vítr silnější než tento se přižene ke mně; nyní také já nad nimi vyslovím rozsudek.
13 Hle, zdvihne se jako mračna a jeho válečné vozy jako vichřice; jeho koně jsou rychlejší než orlové. Běda nám, neboť jsme zničeni.
14 Jeruzaléme, umyj své srdce od zla, abys byl zachráněn. Dokdy budou ve tvém nitru zůstávat tvé ničemné myšlenky?
15 Neboť hlas oznamuje z Danu a z Efrajimského pohoří se hlásí zkáza.
16 Ohlašte národům, hle, zvěstujte v Jeruzalémě: Z daleké země přicházejí obléhatelé a volají proti judským městům.
17 Jako hlídači pole jsou okolo něj, protože byl vůči mně vzpurný, je יהוה výrok.
18 Tvé jednání a tvoje činy ti to způsobily; to je tvé zlo, jak je to trpké a zachvátilo to i tvé srdce.
19 Nitro, mé nitro! Svíjím se bolestí. Srdce mám sevřené, srdce mi buší! Nebudu mlčet, protože jsi slyšela, má duše, zvuk beraního rohu a válečný křik.
20 Hlásí se zkáza za zkázou, protože je ničena celá země; náhle jsou zničeny mé stany, v okamžiku mé celty.
21 Dokdy budu vidět korouhev a slyšet zvuk beraního rohu?
22 Vždyť můj lid je jako hlupák, neznají mě. Jsou to synové bláznů a ničemu nerozumějí. Moudrost mají pro páchání zla, ale jak konat dobro, to nevědí.
23 Pohleděl jsem na zemi, a hle, byla pustá a prázdná, a k nebesům, ale jejich světlo nebylo.
24 Pohleděl jsem na hory, a hle, třásly se, i všechny kopce se otřásaly.
25 Pohleděl jsem, a hle, nebyl žádný člověk a všechno nebeské ptactvo uletělo.
26 Pohleděl jsem, a hle, ovocný sad se stal pustinou a všechna jeho města byla zbořena před יהוה, před jeho planoucím hněvem.
27 Neboť toto praví יהוה: Celá země bude zpustošena, ale nezničím ji úplně.
28 Proto bude země truchlit a nebesa se svrchu zachmuří, neboť jsem vyslovil, co zamýšlím, a nebudu toho litovat, neodvrátím se od toho.
29 Před zvukem jezdce a lukostřelce utíká celé město, jdou do houštin a vystupují do skal, všechna města jsou opuštěná a nikdo v nich nebydlí.
30 A ty, zpustošená, co to děláš, že se oblékáš do karmínu, že se zdobíš zlatou ozdobou, že si líčidlem zvýrazňuješ oči? Nadarmo se krášlíš! Milenci tebou pohrdají. Usilují o tvůj život.
31 Neboť jsem slyšel jakoby křik ženy svíjející se bolestí, jakoby úzkostné sténání prvorodičky, křik dcery sijónské, která lapá po dechu, vztahuje dlaně a volá: Běda mi, protože má duše umdlela kvůli vrahům.
