Co od nás Bůh chce?

Micheáš 6, 8: Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe יהוה žádá: Jenom abys jednal podle práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.


   Bůh po nás nepožaduje žádné „šílenosti“. Přečtěte si ještě jednou výše uvedený verš, a řekněte, jestli máte důvod se proti něčemu z toho bouřit. Samozřejmě, člověk ve své vzpouře nechce nikoho poslouchat, a chce si být „svým vlastním pánem“. Když někdo uvěří Bohu, že je takový, jak o sobě říká a jak můžeme z jeho jednání vidět, může se uvolnit a prožívat, že je skutečně dobrý:

Žalmy 34, 9: Okuste a vizte, že יהוה je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště.


   Velice zajímavý verš je v knize žalmů 78, 11-39:

Žalmy 78, 11-39: Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal. Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli. Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz. Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin. Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy. Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu a ve svých srdcích Boha pokoušeli -- žádali si potravu podle svých choutek. Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině? Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid? יהוה to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv, protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu. On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno. Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti. Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní. Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku. Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků. Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili. Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech, když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil. Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům. Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu. Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel, ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali, jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě. On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se.


   Další velmi zajímavý verš je v knize Žalmů 103, 8-14:

Žalmy 103, 8-14: Soucitný a milostivý je יהוה, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. Nebude se pořád přít a nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění. Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak mocné je jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení. Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává יהוה nad těmi, kdo se ho bojí. On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach.

Izajáš 48, 9: Kvůli svému jménu zdržuji svůj hněv a pro svou chválu se vůči tobě krotím, abych tě nevyhladil.

Jeremjáš 3, 12: Jdi a volej na sever tato slova. Říkej: Navrať se izraelská odpadlice! je יהוה výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je יהוה výrok, nebudu se hněvat navěky.


 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.56 (24 hlasů)