Milující Bůh

aneb po stopách Božího charakteru ...


    Žijeme v konzumní společnosti, což sebou nese mnoho negativních jevů. Honba za materiálním požehnáním, za kariérou, slávou, lidským uznáním, zážitky apod. je příčinou stále rostoucího počtu lidí, kteří byli nedostatkem lásky, mazlení, povzbuzování a společně tráveného času zraněni již v dětském věku. Odmítnutí a deficit lásky a zájmu v jakékoli podobě zasadily jejich srdci natolik hlubokou ránu, že se bez Boží pomoci nedokáže uzdravit. Výsledkem jsou zranění lidé, kteří mají velké problémy se vztahy, se schopností milovat, a také lidé téměř neschopní přijímat lásku, nebo v ní i jen uvěřit. Tato zranění jsou zodpovědná i za problém uvěřit v Boží dobrotu a lásku.


   Vím, o čem mluvím, neboť je to i svědectví mého života. Mnoho let jsem Boha vnímal hlavně jako trestajícího soudce, ale ne již jako milujícího Otce. Mnoho věcí se změnilo, ale ani nyní ještě není vše v úplném pořádku. Ježíš říká:

Matouš 5, 8: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.


   Pokud nemáme uzdravené a čisté srdce, nebudeme vidět Boha, ale nějakou Jeho karikaturu, která bude pokřivená právě podle oněch zranění v srdci. Někteří lidé, když začnou číst bibli, vidí na každé stránce smrt. Jiní vidí pouze Boží tresty, další pouze sbírku příkazů, zákazů a nařízení. Když jsem si např. kdysi četl o Boží nabídce záchrany, vnímal jsem místo toho pouze Boží vyhrožování peklem. Bůh je hlavně milující Bůh a Otec, nikoli pouze trestající Bůh. Navrhuji projít znovu celou bibli s modlitbou, aby nám Bůh zjevil sám sebe, svůj skutečný charakter. Věřím, že je to i touha Božího srdce, abychom jej znali takového, jaký je...

 


 

Vše dobré a příjemné pro člověka

   Když se podíváme do prvních kapitol bible, narazíme na popis toho, jak Bůh stvořil veškerý život na této planetě. Pokaždé, když stvořil něco dalšího, zkontroloval to, řekl, že je to dobré a pokračoval v práci. Jako poslední věc Bůh stvořil člověka. Vidíme zde Boha – stvořitele, který tvoří pro člověka příjemné věci:

Genesis 2, 8-9: A יהוה Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil. יהוה Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.


   Vidíme zde, že Bůh stvořil svět tak, aby byl „příjemným místem pro život“. Ne nějaké tabletky s výživnými látkami, ani elektrické zásuvky pro dobíjení, ale stromy s nádherným ovocem, které navíc dobře chutná.


   Bůh člověka stvořil ke svému obrazu, požehnal mu a dal mu úkol:

Genesis 1, 26-28: I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.

Genesis 2, 19-20יהוה Bůh vytvořil ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno. A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka se nenalezla pomoc jako jeho protějšek.


   Adam pojmenoval všechna zvířata, a Bůh se zájmem pozoroval, jaká jména jim dá. V bibli nevidíme, zda Adam uviděl, že mezi tím vším stvořením není nikdo rovnocenný, nebo zda se jednalo o Boží láskyplný skutek, když Adamovi stvořil protějšek. Ale ať už to bylo jakkoli, byl to od Boha opět projev lásky a zájmu:

Genesis 2, 18: I řekl יהוה Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc jako jeho protějšek.

Genesis 2, 21-24יהוה Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. A יהוה Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku. Člověk řekl: Teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže. Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo.

 


 

Noe a potopa

Genesis 6, 5-9: I viděl יהוה, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé, a יהוה litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. יהוה řekl: Vyhladím z povrchu země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebeské ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil. Ale Noe nalezl milost v יהוה očích. Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve své generaci; Noe chodil s Bohem.

Genesis 7, 1: Pak יהוה řekl Noemu: Vejdi ty a celá tvá rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi přede mnou spravedlivý jen ty.


   Jsme teprve šest kapitol od začátku bible, a již zde vidíme totálně zvrácené lidstvo, které Bohu působí bolest, a které chce Bůh zničit. Ještě že se našel jeden spravedlivý a poctivý člověk – Noe. Bůh dal Noemovi instrukce, jak má postavit obří loď (archu), a Noe jej na slovo poslechl.

Genesis 6, 22: A Noe to udělal. Udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal.


   A zde se dostáváme ke klíčové pravdě, kterou na cestě biblí budeme vidět na každém kroku. Klíčovou otázkou ve vztahu s Bohem je kromě spravedlnosti láska, která se projevuje poslušností. Bůh je úžasná milující bytost, ale jeho lásku si „neužijeme“, pokud budeme neposlušní. O Noemovi jsme si mohli přečíst, že byl nejen spravedlivý a poctivý, ale že udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.


   Jako potomci padlého Adama se rodíme se sklony ke vzpouře, sobectví a dalšími příšernými vlastnostmi. Zahrnuje to i neposlušnost a vzpouru vůči autoritám (rodiče, učitelé, nadřízení, Bůh). Noe se z nějakého důvodu „vzbouřil“ proti této padlé lidské přirozenosti, a žil spravedlivým životem, v podřízenosti Bohu. Výsledkem byla i ona naprostá poslušnost.


   Boží lásku můžeme vidět i dál na jeho jednání s Noem. Kvůli Noemovi Bůh znovu žehná člověku, přestože ví, že člověk je už od mládí zlý a zkažený:

Genesis 8, 219, 1: I ucítil יהוה příjemnou vůni a řekl si v srdci: Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil. Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc. Pak Bůh požehnal Noeho a jeho syny a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi.

 


 

Příběh Abrahama

   V 18. kapitole knihy Genesis vidíme, jak "Bůh" s dvěma anděly přichází za Abrahamem. Bůh Abrahamovi oznamuje, že jeho žena bude mít do roka syna. Poté se s anděly zvedá k odchodu do Sodomy a Gomory, zjistit, zda ten křik doléhající až do nebe je opodstatněný, a v případě že je, tak tato města potrestat.


   Bůh je tak úžasný, že svým věrným dává často poznat své záměry, plány a cíle:

Ámos 3, 7: Vždyť Panovník יהוה nebude činit nic, pokud neodhalil své důvěrné sdělení svým otrokům prorokům.

Genesis 18, 17-21: A יהוה řekl: Cožpak budu před Abrahamem tajit, co chci udělat? Abraham se jistě stane velikým a mocným národem a budou v něm požehnány všechny národy země. Neboť jsem se s ním sblížil, takže přikáže svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali יהוה cestu a konali spravedlnost a právo, aby יהוה Abrahamovi naplnil to, co o něm řekl. I řekl יהוה: Křik proti Sodomě a Gomoře je tak velký a jejich hřích tak přetěžký, že musím sestoupit a podívat se, zdali jednají zcela podle toho křiku, který se ke mně donesl. A jestli ne, zjistím to.


   Co následovalo je rovněž tak úžasné. Abraham Bohu připomínal Jeho spravedlnost a nakonec Boha usmlouval takovým způsobem, že mu Bůh slíbil, že pokud najde v celé Sodomě byť jen deset spravedlivých lidí, tak ušetří celé město. Tento příběh najdete v Genesis 18, 22-33.


   Tímto však příběh Božího milosrdenství ohledně Sodomy ještě nekončí. Andělé dorazí do Sodomy a místní zvrácení muži je málem znásilní. Přijme je k sobě Lot, který má být podle Božího rozhodnutí zachráněn. Andělé na Lota naléhají, aby rychle opustil město i se svou rodinou. Jeho zeťové si myslí, že Lot jen žertuje, a nikam nejdou. Andělé musí vzít Lota, jeho ženu a dcery za ruce, a odvést je za město. Tam jim přikáží, ať utíkají do hor, aby nebyli zničeni spolu se Sodomou. Ale Lot andělům namítne, že nemůže utéct do hor, a že by tedy byl zničen, a prosí je, zda by se nemohl jít schovat do blízkého městečka. I v této věci Bůh Lota vyslyší, a toto městečko (které bylo původně určeno ke zničení) kvůli Lotovi ušetří. Celý příběh si můžete přečíst v 19. kapitole knihy Genesis (1. Mojžíšova).

 

   Tyto příběhy jsou jedny z mnoha, na kterých můžeme vidět, že Bůh je často ochoten změnit své rozhodnutí na přímluvu a prosbu svých věrných služebníků (kteří Jej obvykle prosí o shovívavost). Když budeme číst pozorně, pochopíme, že je to dokonce tak, že Bůh se snaží najít někoho, kdo by Jej prosil o milost a shovívavost, aby nebyl nucen dát průchod spravedlnosti a přijít s tresty.


Genesis 22, 1-3: Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem. Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím. Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh.


   Toto je jeden z nejznámějších biblických příběhů. Chtěl bych na něm upozornit na dvě věci. Jak jsem již říkal, základem pro náš dobrý vztah s Bohem musí být naše láska projevující se poslušností. Abraham v tomto příběhu dokázal, jaká je jeho poslušnost a víra. Podívejme se na Abrahamovu reakci! Bůh mu řekne naprosto šílenou věc (chce po něm, aby obětoval svého tolik milovaného syna). Abraham se nehádá, nekřičí, nepláče, dokonce ani s Bohem nesmlouvá. Nepřemýšlí měsíc o tom, jak by po něm mohl Bůh takovou věc vůbec chtít, že to snad ani nemohl být Bůh apod., ale hned brzy ráno bere potřebné věci a svého milovaného syna Izáka a vydává se na cestu – uposlechnout podivný Boží příkaz.


   Bůh nakonec Abrahama v poslední chvíli zastavil, aby svého syna nezabíjel a dal mu velké zaslíbení:

Genesis 22, 15-18יהוה anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: Při sobě jsem přísahal, je יהוה výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl.


   Rozumíte, co se stalo? Abraham byl ochoten Bohu obětovat svého milovaného syna, a Bůh o několik století později udělal totéž pro lidi – poslal svého milovaného syna Ježíše na zem jako oběť za hříchy lidstva.

 


 

Josefův výklad snů

   Pojďme se nyní podívat do 41. kapitoly knihy Genesis (1. Mojžíšova). Jedná se o situaci, kdy se faraonovi zdají dva živé sny, které jej velmi rozruší, a které mu nikdo z jeho věštců a mudrců nedokáže vyložit. Vrchní číšník si vzpomene na Josefa, který mu kdysi ve vězení posloužil správným výkladem snu, a řekne o něm faraonovi. Josef poskytne výklad snu a farao z něho udělá správce nad celou egyptskou zemí. Sny se týkaly toho, co se má stát v příštích 14 letech. Bůh dal jejich prostřednictvím faraonovi vědět, že nyní přijde sedm let veliké hojnosti, po kterých bude následovat sedm let hladu. Josef navrhl dělat během těch prvních sedmi nadmíru úrodných let zásoby na následující období hladu. Z příběhu nemůžeme poznat, proč má k této situaci dojít, ale opět z něho můžeme vidět Boží lásku a zájem o lidi. Skrze sen a jeho výklad dal Bůh Egyptu i jeho okolí šanci přečkat těch sedm let hladu.

 


 

Požehnání skrze poslušnost

   Bůh nám chce dát vítězství, pokud jej budeme poslouchat. Jeden z úžasných příkladů toho, jak to vypadá, když bojuje Bůh, si můžete přečíst v 31. kapitole Numeri (4. Mojžíšova). Jedná se o příběh, kdy Jehova řekl Mojžíšovi, aby vykonal pomstu Izraelců nad Midjánci. Mojžíš udělal vše podle Božích příkazů. Poslal do boje celkem 12000 bojovníků, po 1000 z každého kmenu Izraele. Výsledkem byla zdrcující porážka Midjánců. Pobili do posledního muže všechny Midjánce, včetně pěti Midjánských králů. To je fantastický výsledek. Ale šokující je informace v 48. až 50 verši:

Numeri 31, 48-50: Ustanovení, kteří byli nad vojenskými oddíly, velitelé nad tisíci a velitelé nad sty, přistoupili k Mojžíšovi a řekli Mojžíšovi: Tvoji otroci učinili soupis bojovníků, kteří jsou pod naším velením, a nikdo z nás nechybí. Přinesli jsme יהוה obětní dar, každý to, co našel: zlaté předměty, spony a náramky, pečetní prsteny, náušnice a řetízky k vykonání obřadu smíření za nás před יהוה.

Deuteronomium (5. Mojžíšova) 10, 12-13: Nuže, Izraeli, co od tebe žádá יהוה, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál יהוה, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil יהוה, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší a zachovával יהוה příkazy a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, aby ti bylo dobře.


   Vidíte? Důvodem proč ctít, milovat Boha a jednat podle Jeho přikázání není abychom něco udělali pro Boha, je to prostě ta nejlepší věc, jakou můžeme udělat – aneb jak říká Mojžíš, je to pro naše dobro. Nemáme dostatek rozumu, moudrosti ani poznání, abychom mohli sami rozpoznat, co je pro nás dobré nebo nejlepší. Nebyli jsme stvořeni tak, abychom byli „sami sobě Bohem“. Snažit se o to není odvaha vzít svůj život plně do svých rukou, je to jen projev naší vzpoury, pýchy a nedostatku rozumu i moudrosti. Kdybychom znali Boží charakter, bylo by pro nás mnohem jednodušší poslouchat a řídit se podle Jeho doporučení a příkazů. Byli bychom vděčni i za Jeho napomínání, protože bychom je vnímali jako výchovu od svého dokonalého, milujícího nebeského Tatínka a ne např. jako „výčitky a buzeraci“. A i to je jeden z hlavních důvodů pro sepsání tohoto článku – zahlédnout na příbězích z bible skutečný Boží charakter.


Deuteronomium (5. Mojžíšova) 12, 23-25: Pouze buď pevný v tom, abys nejedl krev, protože krev je život. Nejez život s masem. Nejez ji. Vylej ji na zemi jako vodu. Nejez ji, aby se vedlo dobře tobě i tvým synům po tobě, když budeš dělat to, co je správné v יהוה očích.


   Bůh nám znovu a znovu připomíná, že se máme chovat podle Jeho přikázání a ustanovení proto, aby se nám mohlo vést dobře, abychom mohli žít „šťastně“. Prosím, nepřemýšlejte o tom však z pohledu zištnosti! Bůh sám je neskonale lepší než jakékoli Jeho požehnání.


Deuteronomium (5. Mojžíšova) 28, 62-63: Zůstane vás malá hrstka, místo aby vás bylo tolik, jako hvězd na nebi, protože jsi neuposlechl יהוה, svého Boha. I stane se, že tak jako nad vámi יהוה jásal, když vám prokazoval dobro a rozmnožoval vás, tak bude nad vámi יהוה jásat, když vás bude hubit a když vás bude vyhlazovat a budete vyrváni ze země, do které jdeš, abys ji obsadil.

Deuteronomium (5. Mojžíšova) 30, 19-20: Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, a miluj יהוה, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu. Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi, o které יהוה přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

Izajáš 1, 11-20: K čemu je mi množství vašich obětí? praví יהוה. Jsem syt zápalných obětí beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích? Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším shromáždění, kde je zlo. Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením. Když rozprostíráte své dlaně, zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte své modlitby, neposlouchám: Vaše ruce jsou plné krve. Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. Naučte se konat dobro. Hledejte právo, kárejte násilníka, zjednejte právo sirotkovi, zastaňte se vdovy. Jen pojďte a proberme to, praví יהוה; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna. Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst dobré věci země. Jestliže však odmítnete a budete vzpurní, budete požíráni mečem. Neboť יהוה ústa promluvila.

Jeremiáš 7, 23-26: Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikáži, aby se vám vedlo dobře. Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale žili podle rad svého umíněného a zlého srdce; otočili se ke mně zády, a ne tváří. Od toho dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes jsem vám posílal všechny své otroky proroky, denně, stále znovu jsem je posílal, avšak neposlouchali mne a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji a páchali větší zlo než jejich otcové.


   Vidíte zde Boží charakter? Od samého začátku začátku od nás Bůh chce a očekává poslušnost, a chce nám žehnat. Dělá všechno proto, abychom to pochopili a poslechli. Všechny své služebníky – proroky k nám posílá, aby nám vyřídili a připomněli Jeho slovo.


Jeremiáš 35, 14-17: Slova Jónadaba, Rekábova syna, která přikázal svým synům, aby nepili víno, jsou dodržována. Nepili ho až dodnes, protože poslechli příkaz svého otce. A já jsem k vám mluvil stále znovu, ale neposlouchali jste mě. Stále znovu jsem vám posílal všechny své otroky proroky se slovy: Odvraťte se každý od své zlé cesty a dejte do pořádku své činy, nechoďte za jinými bohy, abyste jim sloužili a budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vám a vašim otcům. Ale nenakláněli jste ucho a neposlouchali jste mě. Vždyť synové Jónadaba, Rekábova syna, naplňovali příkaz svého otce, který jim dal, ale mě tento lid neposlouchal. Proto takto praví יהוה, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Hle, brzy na Judu a na všechny obyvatele Jeruzaléma přivedu všechno zlo, které jsem proti nim vyslovil, protože jsem k nim mluvil, ale neposlouchali, volal jsem je, a neodpovídali.

Jeremiáš 18, 7-10: Jednou promluvím o národu a o království, že je vyvrátím, zničím a vyhubím, ale když se ten národ, o kterém jsem promluvil, od svého zla odvrátí, budu litovat toho zla, které jsem zamýšlel mu učinit. Jindy promluvím o národu a o království, že je zbuduji a zasadím, ale když bude páchat to, co je zlé v mých očích, a nebude mě poslouchat, budu litovat dobra, které jsem řekl, že mu prokážu.


   Stále to samé – je to o naší poslušnosti či neposlušnosti.....


Jeremiáš 26, 2-3: Toto praví יהוה: Postav se na nádvoří יהוה domu a mluv ke všem judským městům, která se přicházejí klanět do יהוה domu, všechna slova, jež jsem ti přikázal, abys k nim mluvil. Nevynech ani jedno slovo. Snad poslechnou a každý se odvrátí od své zlé cesty; budu litovat zla, které jim zamýšlím provést kvůli jejich zvráceným činům.

Jeremiáš 36, 3: Snad dům judský uslyší všechno zlo, které jim zamýšlím provést, a každý se odvrátí od své zlé cesty a odpustím jim jejich vinu a jejich hřích.


   Vidíte ten Boží povzdech? Bůh touží po tom, aby nám to konečně došlo. Touží po tom, abychom je poslechli a přestali přestupovat Jeho příkazy, abychom se přestali dopouštět zlých věcí. Touží po tom, aby nám mohl žehnat (dávat dobré věci). To jen my si někdy myslíme, že nás chce o něco ošidit, připravit nás o zážitky apod.

 


 

Bůh nechce trestat

Ezechiel 22, 30-31: I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil, ale nenalezl jsem. Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu, je výrok Panovníka יהוה.


   Bůh nás opravdu nechce zničit. Touží po tom, abychom Jej poslouchali a učili se od Něho. Dokonce hledá lidi, kteří se budou za svou zemi a její obyvatele přimlouvat - aby Bůh tento lid nemusel potrestat....


Ezechiel 33, 10-11: Ty teď, lidský synu, řekni domu izraelskému: Mluvili jste takto: Když na nás spočívají naše přestoupení a naše hříchy a my v nich chřadneme, jak přežijeme? Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka יהוה, cožpak si přeji smrt ničemy? Vždyť jestliže se ničema odvrátí od své cesty, zůstane naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest. Proč byste měli zemřít, dome izraelský?


   Napadá mne, že bychom se možná měli na chvíli zastavit, a vyřešit ten náš problém s myšlenkou, že Bůh z nás chce mít své služebníky či otroky. Je to myšlenka, kterou se často ten zlý v různých formách snaží zastavit lidi v hledání Boha a Jeho vůle. Když se zamyslíme, možná se podivíme jak nás něco takového může vůbec napadnout, ale stejně se ta myšlenka může vracet. Copak Bůh potřebuje naše oběti? Pojďme se podívat, co na to říká bible:

Žalmy 50, 7-23: Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli. Svědčím proti tobě. Jsem Bůh, tvůj Bůh! Nekárám tě kvůli tvým obětem. I tvé zápaly jsou stále přede mnou. Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. Vždyť mi patří všechna lesní zvěř i dobytek na tisíci horách. Vím o každém horském ptáku, u mě je i polní havěť. Kdybych měl hlad, neřeknu ti to; vždyť mně patří celý svět a vše, co je na něm. Což jím maso býků? Což piji krev kozlů? Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu! Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat. Ale ničemovi Bůh říká: Proč si odříkáváš má ustanovení? Proč si bereš do úst mou smlouvu, když nenávidíš kázeň a když jsi má slova hodil za hlavu? Když vidíš zloděje, máš v něm zalíbení a svůj podíl máš s cizoložníky. Svá ústa propůjčuješ zlu a tvůj jazyk se zaplétá se lstí. Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky. Takto jsi jednal a já jsem mlčel. Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči. Pochopte to, vy, kdo na Boha zapomínáte, abych vás nerozsápal a nebylo by, kdo by vás vysvobodil. Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu.

Job 35, 5-7: Pohleď na nebesa a viz, pozoruj oblaky, jak tě převyšují. Hřešíš-li, co to s ním provede? Je-li tvých přestoupení mnoho, co mu to způsobí? Pokud jsi byl spravedlivý, co mu tím dáš nebo co od tebe získá?


   Bůh si od nás opravdu nepotřebuje „nechat sloužit“. On není unavený, hladový, Jemu patří celý vesmír se vším, co je v něm. Pokud neposloucháme a hřešíme, děláme to jen ke své vlastní škodě. Maximálně naše nerozumné chování zasáhne lidi kolem nás. Bůh nás vyučuje a napomíná jen pro naše dobro, protože nás miluje jako ten nejlepší otec miluje své děti. Potřebujeme to vědět hluboko ve svém srdci, aby mohly být naše postoje v pořádku. Boží touhou je, abychom se Jeho přikázáními neřídili ze ze strachu před Jeho hněvem či trestem, ale hlavně proto že víme, že nás miluje a chce pro nás jen to nejlepší.

 


 

Trestající Bůh?

   Mnoho lidí má při pohledu na přísné tresty popsané zejména ve starém zákoně problém uvěřit Bohu, že je skutečně tak milující. Jedním z důvodů nejspíš je, že nerozumíme zákonitostem lidského chování na úrovni národů. Je to podobně jako s ekonomikou. Většina z nás rozumí principům mikroekonomiky – tzn. ekonomiky na úrovni jednotlivce či nějaké základní jednotky, např. rodiny. Dokážeme si spočítat své měsíční příjmy a nutné výdaje, a přemýšlet co s penězi, pokud nějaké zbudou. Méně lidí již rozumí ekonomice větších subjektů, např. řízení ekonomiky ve firmách. A jen hrstka lidí alespoň trochu rozumí principům makroekonomiky – např. ekonomice státu. Jednání a principy na každé úrovni jsou trochu odlišné. A stejné je to i s výchovou. Jiné způsoby používáme při výchově jednotlivce, jiné při výchově skupiny lidí. Lidé reagují jinak při osobní výchově než při společné výchově např. v rámci školní třídy. A ještě úplně jiné jsou chování a reakce mas lidí nebo celých národů. Ne snad, že bych ty principy znal, jen tuším, že jsou příčinou rozdílného Božího jednání s jednotlivci, menšími skupinami a celými národy.


   Podivujeme se tvrdým trestům ve starém zákoně, a nesnažíme se přemýšlet o jejich důvodech. Nemusíme přitom hádat ani tápat, protože Bůh nám na mnoha místech sám dává odpověď. On sám říká, že ty tvrdé tresty mají mít odstrašující účinek – aby bylo vymýceno zlo a hřích z jeho lidu. Soudní systémy po celém světě to řeší podobně. Přísné tresty nás mají odradit od páchání zla – krádeží, zpronevěr, vražd, ublížení na zdraví, vydírání, podvodů apod. Většině z těch, kteří se těchto věcí nedopouští, připadá náš soudní systém příliš měkký, a volají po ještě větším zpřísnění. I dnes má mnoho zemí ve svém soudnictví trest smrti. Mnoha lidem se to zdá nehumánní, co navíc nemá výchovný nebo nápravný efekt. Je však pravdou, že reálná hrozba trestu smrti by nejspíš většinu pachatelů od jejich činů odradila. Nechci zde rozebírat tuto otázku – pojďme se vrátit zpátky do bible!


Deuteronomium 17, 12-13: Člověk, který by jednal domýšlivě, a neposlechl kněze, jenž tam stojí a slouží יהוה, tvému Bohu, či soudce, takový člověk ať zemře. Tak vyhlaď zlo z Izraele. Když o tom všichni lidé uslyší, budou se bát a nebudou již jednat povýšeně.

Deuteronomium 19, 16-21: Jestliže povstane proti někomu zlovolný svědek, aby ho obvinil ze vzpoury, ať se ti dva muži, kteří mají spor, postaví před יהוה, před kněze a soudce, kteří jsou v oněch dnech, nechť to soudcové dobře vyšetří a jestliže je ten svědek falešným svědkem, falešně vypovídal proti svému bratru, proveďte mu to, co zamýšlel provést svému bratrovi. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Když o tom ostatní uslyší, budou se bát a takové zlo již více ve tvém středu páchat nebudou. Ať se tvé oko neslituje: Život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu.

Deuteronomium 21, 18-21: Jestliže bude mít někdo umíněného a vzpurného syna, který neposlouchá svého otce a svou matku, a přestože ho kárají, je neposlouchá, ať ho jeho otec a matka uchopí a vyvedou ho ke starším jeho města, do brány jeho místa, a řeknou starším jeho města: Tento náš syn je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout a pijan. Všichni muži jeho města nechť na něj házejí kamení, aby zemřel. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Všichni Izraelci o tom uslyší a budou se bát.

Deuteronomium 24, 7: Jestliže bude někdo dopaden, že ukradl někoho ze svých bratří, ze synů Izraele, krutě s ním zacházel nebo ho prodal, takový zloděj ať zemře. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.


   Velice zajímavý verš je v knize Izaiáš:

Izajáš 26, 9-10: Vždyť když se dějí tvé soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Když se udílí milost ničemovi, nenaučí se spravedlnosti; v zemi správných způsobů bude páchat bezpráví a na יהוה důstojnost nebude hledět.


   Zdá se, jako by to s námi po dobrém prostě nešlo .......

 


 

Co od nás Bůh chce?

Micheáš 6, 8: Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe יהוה žádá: Jenom abys jednal podle práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.


   Bůh po nás nepožaduje žádné „šílenosti“. Přečtěte si ještě jednou výše uvedený verš, a řekněte, jestli máte důvod se proti něčemu z toho bouřit. Samozřejmě, člověk ve své vzpouře nechce nikoho poslouchat, a chce si být „svým vlastním pánem“. Když někdo uvěří Bohu, že je takový, jak o sobě říká a jak můžeme z jeho jednání vidět, může se uvolnit a prožívat, že je skutečně dobrý:

Žalmy 34, 9: Okuste a vizte, že יהוה je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště.


   Zajímavé verše, umožňující zahlédnout něco z Božího charakteru, jsou v knize Žalmů 78, 11-39:

Žalmy 78, 11-39: Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal. Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli. Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz. Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin. Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy. Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu a ve svých srdcích Boha pokoušeli -- žádali si potravu podle svých choutek. Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině? Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid? יהוה to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv, protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu. On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno. Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti. Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní. Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku. Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků. Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili. Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech, když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil. Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům. Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu. Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel, ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali, jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě. On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se.


   Další velmi zajímavé verše jsou v knize Žalmů 103, 8-14:

Žalmy 103, 8-14: Soucitný a milostivý je יהוה, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. Nebude se pořád přít a nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění. Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak mocné je jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení. Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává יהוה nad těmi, kdo se ho bojí. On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach.

Izajáš 48, 9: Kvůli svému jménu zdržuji svůj hněv a pro svou chválu se vůči tobě krotím, abych tě nevyhladil.

Jeremjáš 3, 12: Jdi a volej na sever tato slova. Říkej: Navrať se izraelská odpadlice! je יהוה výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je יהוה výrok, nebudu se hněvat navěky.


 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.60 (26 hlasů)