Křesťan a násilí

   Není to tak dávno, co jsem se dostal do několika nepříjemných situací, kdy jsem nevěděl, jak se zachovat. Šlo o to, jestli se mám v hromadné dopravě někoho neznámého zastat i přesto, že se jednalo "pouze" o drsné slovní urážky, blokování dopravy apod. Přemýšlel jsem, co o tématu používání síly říká Písmo. Vzpomínal jsem na starý zákon, na Ježíšova slova o nastavování druhé tváře, ale také na jeho likvidaci stánkařů v chrámě, i na jeho pokyn učedníkům, aby vzali meče, když s nimi šel do Getsemane. Vzpomínal jsem i na Boží požadavek zakročení proti násilníku (Izajáš 1, 17: Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.). A abych pravdu řekl, dosud si nejsem jistý tím, jak se v některých konkrétních situacích správně zachovat. Rozhodl jsem se uveřejnit zde článek, který jsem sice nepsal, ale který je myslím nezaujatým biblickým rozborem a zamyšlením na téma násilí v životě věřícího člověka.

Libor (autor stránek)                    

 
Matouš 5, 38-48:  „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář. A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť. A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního‘ a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

   Ježíš zde jednoznačně vede k poddajnosti vůči agresorovi, či žadateli. Na rozdíl od SZ požadavku na odplatu vyžaduje lásku, milosrdenství a pomoc. Na základě tohoto verše bychom se měli zcela zříci agresivity a násilí. Jak se k tomu postavit?


   V následujícím textu si projdeme další místa z Písma, kde se otázka násilí rovněž řeší, nebo je tam násilí zjevně používáno:

Římanům 12, 14-21: Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte jeden k druhému stejný ohled. Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Nebuďte moudří sami podle sebe. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

   Zde už je rozdíl. Důležité je neminout verš (18). Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. Písmo zde rozhodně vede ku pokoji se všemi, ale je-li možno, pokud to záleží na vás. A také (19): Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ,Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.` Zde se tedy o násilí jedná v kontextu pomsty, nikoli např. sebeobrany.

 

   Další verše jsou příklady jednání (i Ježíšova):

Jan 2, 13-21: Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. V chrámě našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce sedící za stoly. I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal a stoly převrátil. A prodavačům holubů řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno: ,Horlivost pro tvůj dům mne stráví.` Židé mu na to řekli: „Jaké znamení nám ukážeš, že toto činíš?" Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím." Židé tedy řekli: „Tato svatyně byla budována čtyřicet šest let, a ty ji postavíš ve třech dnech?" On však mluvil o svatyni svého těla.

   Zde došlo jednoznačně k fyzickému násilí a to přímo z Ježíšovi strany. Je třeba vidět situaci i z pohledu prodavačů - maji tam své stánky, své živobytí. Za možnost prodávat v chrámu museli (stejně jako dnes) zaplatit a najednou jim někdo začne ničit jejich majetek. Museli se zuřivě bránit a Ježíš musel chodit od jednoho stánku k druhému a bořit je. On je nepřemluvil někde stranou a v klidu, Ježíš jejich stánky rozboural a je samotné vyhnal bičem.

 

Lukáš 4, 16-30: I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagógy. A povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: ,Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznámil evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.` A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagóze se upíraly na něho. Začal jim tedy říkat: „Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších." Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: „Není tento syn Josefův?" Řekl jim: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde ve své domovině." Řekl: „Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti. Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidonu. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman. Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

   Zde byl Ježíš v situaci, kdy ho dav chce zabít. Není zde popsaná konkrétní forma Jeho odporu, ale je jasné, že se útočníkům nepoddal a nedovolil jim vykonat jejich záměr. Zajímavé je mimochodem také to, že k tak silnému výbuchu vzteku došlo poté, co jim Ježíš oznámil, že zázraky nejsou automaticky pro každého z nich.

 

Matouš 26, 50-56: Ježíš mu řekl: „Příteli, proč jsi přišel?" Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?" V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků." A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.

   Ježíš zde neodmítá násilí obecně - není zde vhodné, protože by mohlo bránit v naplnění Božího plánu (Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?).

 

Lukáš 22, 31-38: „Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry." On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt." Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš." A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?" Oni řekli: „V ničem." Řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč. Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: ,A byl započten mezi bezzákonné.` Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci." Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče." On jim řekl: „To stačí."

   Zde Ježíš předpovídá, že brzy od učedníků odejde a budou se muset zase starat - budou potřebovat peníze a meč. Dokud byl s nimi, nepotřebovali měšec, mošnu, sandály a neměli v ničem nedostatek.

 

Exodus 20, 13: Nezabiješ.

   Použité sloveso se ve SZ nikde nepoužívá ve smyslu jakéhokoli zabití např. ve válce nebo v sebeobraně, dokonce ani v souvislosti se zabitím zvířete. Naopak jeho smysl je lépe vyjádřen překladem "nebudeš vraždit". Nejedná se tedy o obecně jakékoli zabití, ale o vraždu. V kontextu izraelských válek, dokonce např. Bohem nařízeného zabíjení izraelců izraelci, po vytvoření zlatého telete, by ostatně úplný zákaz zabíjení nedával žádný smysl.

 

Exodus 32, 21-29: Mojžíš řekl Áronovi: Co ti ten lid udělal, že jsi na něj uvedl tak velký hřích? Áron odpověděl: Ať můj pán neplane hněvem. Ty znáš tento lid, že je nakloněn ke zlu. Řekli mi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, -- nevíme, co se s ním stalo. Odpověděl jsem jim: Kdo má zlato, strhněte ho. Dali mi ho, hodil jsem ho do ohně a vyšlo toto tele. Když Mojžíš viděl lid, že je bez zábran -- protože Áron ho nechal bez zábran ku posměchu jejich protivníků, postavil se Mojžíš do brány tábora a zavolal: Kdo je יהוה, ke mně. Shromáždili se k němu všichni synové Léviho. On jim řekl: Toto praví יהוה, Bůh Izraele: Připašte si každý meč k boku, projděte tábor sem a tam od brány k bráně a zabíjejte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého příbuzného. Synové Léviho učinili podle Mojžíšova příkazu a onoho dne padlo z lidu asi tři tisíce mužů. Mojžíš řekl: Zasvěťte se dnes יהוה, neboť každý byl proti svému synovi a proti svému bratru, aby vám dnes dal požehnání.

   Mojžíš v tomto (vyjímečném) případě dokonce zabíjení vlastních příbuzných, kteří propadli modlářství, uvádí jako Bohem požehnaný čin!

 

   Z uvedených veršů vysvítá, že Písmo nemá jednoduše nějaký obecný postoj typu "nikdy za žádných okolností nepoužít násilí". Ježíš sám musel během svého pobytu mezi námi několikrát násilí použít, a dokonce ne jen v sebeobraně. To, že Písmo nemá na konkrétní životní situaci odpověď, se stává často :-) a znamená to, že je na nás, jak v dané situaci rozpoznáme, co je dobré a co ne. Život s Bohem není souhrnem zákonů, podle kterých bychom jako roboti bezduše fungovali, a Písmo nevyjmenovává všechny možné životní situace s přikázáním co v nich. Spíše je Písmo ukázkou Božího charakteru a Jeho záměrů, podle kterých poznáváme, co se líbí Bohu v neustále se měnících situacích našeho života. Výše uvedené verše ukazují, že i násilí je možné v určité situaci použít. Z veršů, které jsme četli, lze usuzovat:

 

   1) Bůh jednoznačně upřednostňuje pokoj
   2) zároveň Bůh sám se nerozpakuje použít násilí
   3) Bůh počítá s tím, že někdy násilí budeme muset použít
   4) rozhodnutí, zda lze situaci řešit pokojně, či je nutno použít násilí, závisí na našem posouzení


   Z toho, že na uvedenou problematiku Písmo nemá jediný vzorec chování, vyplývá, že Bůh očekává, že sami posoudíme co je dobré a co ne. Ať čtenář posoudí, co je vhodné v konkrétní situaci - např.:


   Je napadena moje manželka/dcera.. - vyzvu útočníka ať ji udeří znovu a vezme si co chce, nebo budu chránit své bližní?


   Co je před Bohem prospěšné pro útočníka? Nechat ho dokončit útok a ublížit mé rodině, nebo zabránit mu v jeho činu? Co je před Bohem prospěšné pro mou rodinu? Ať trpí, ať jsou pomláceni a okradeni popř. znásilněni nebo ať jsou ochráněni?


   - Domnívám se, že i pro útočníka je dobré, když svůj úmysl nedokoná a nenapáchá škody, které hrozí. Také on potřebuje změnu a pokud nebude konfrontován s povahou svého jednání (a neponese za něj následky), bude se v něm jen utvrzovat. Škody, které hrozí (především na životě a zdraví), už nemusí být nikdy napravitelné.


   - Stejně se domnívám, že prospěšnější pro mou rodinu je ochránit je a upevňovat sebe i je v tom, že pomáháme svým bližním. V tomto případě je sebeobrana i službou útočníkovi, viz výše..


 

   Co je vhodné, je-li takto napaden někdo cizí, je to rozdíl? Co je vhodné, jsem-li takto napaden já, je to rozdíl?

   - Domnívám se, že je třeba jednat stejně jako v předešlém případě. Před Bohem jsou si všichni lidé rovni a nikdo nemá právo ubližovat ostatním. Samozřejmě mohou nastat situace, kdy je nutné násilí vůči sobě a okolí strpět - posouzení je na nás.



   Písmo respektuje zákony dané společnosti, je to vyjádřeno ve verších:

Římanům 13, 1-5: Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud. Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí.

 

   Pomoc patří nejen k morálním, ale i k zákonným povinnostem každého občana. Neposkytnutí pomoci je také definováno v Trestním zákoně:

 

   § 150

   Neposkytnutí pomoci

   (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.


   (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.


   Zákon také definuje, za jakých podmínek lze použít násilí:

 

 

   § 28

   Krajní nouze

   (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.


   (2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

 

 

   § 29

   Nutná obrana

   (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.


   (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

 

 

   Shrnutí:

   Písmo nemluví o použití násilí jednoznačně. Posouzení je na nás, od nás se očekává, že známe, co se líbí Bohu a budeme v dané situaci jednat spravedlivě a moudře. Na nás je být k našim bližním stejně spravedliví a milosrdní jako k tomu, kdo je napadl. Jak to provést, to musíme rozhodnout my a k tomu budeme potřebovat hodně moudrosti, pokory i odvahy.

 

Napsal František

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)