Omyly hnutí víry

   Stále častěji mne kontaktují lidé, kteří hledají pomoc, a kteří "zcela rozbití" opustili sbory tzv. "hnutí víry". Kromě problémů, které měli v době příchodu do těchto sborů, mají nyní obvykle další problémy navíc. Bylo jim vysvětleno, že když nemají peníze, tak je to proto, že jsou hloupí a nemají víru, jsou nemocní nebo různě svázaní, protože nemají víru, nebo mají ve svém životě nějaký skrytý hřích, nevidí výsledky svých modliteb a "přikazování", protože nemají víru a nevěří tomu, že mají stejnou autoritu a moc jako Ježíš, apod. Co však na toto téma říká bible? Mezi nejčastější učení tzv. hnutí víry patří vyučování o uzdravení, na které máme nárok, učení o prosperitě v každé oblasti našeho života, a o autoritě každého věřícího. Rozhodl jsem se uveřejnit zde článek, který jsem sice nepsal, ale s kterým souhlasím. Pokud bude zájem, článek rozšířím o další podrobnosti, nebo napíši jiný, týkající se dalších (jak se domnívám nebiblických) učení v církvích hnutí víry.

 

UZDRAVENÍ

Matouš 8,16-17: Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.‘

   Jak můžete vidět, verše z proroka Izaiáše se nenaplnily na kříži, ale ve chvíli, kdy to Ježíš skutečně dělal.

 

 

Izaiáš 53, 1-12: Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila יהוה paže? Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář -- všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a יהוה na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. יהוה si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a יהוה přání se jeho prostřednictvím zdaří. Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.


1. Petrův 2, 24-25
: On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni. Neboť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší.

   Je evidentní, že se jedná o uzdravení ve vztahu s Bohem, nikoli o fyzické uzdravení.

 

 

Matouš 25, 34-40: Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě spatřili jako cizince a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.‘“

   Bůh počítá s tím, že budeme navštěvovat naše nemocné sourozence - počítá, že budou nemocní.

 

 

Lukáš 4, 14-30: Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí. A vyučoval v jejich synagógách, oslavován ode všech. I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagógy a povstal, aby přečetl z Písma. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: `Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznámil evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu` vyhlásit vítaný Pánův rok.´ A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagóze byly upřené na něho. Začal jim tedy říkat: "Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších." Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: "Není tento syn Josefův?" Řekl jim: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde ve své domovině." Řekl: "Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti. Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidonu. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman." Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.´

   Bůh někdy uzdraví a někdy ne ...

 

 

Skutky apoštolské 3, 2-16: Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý již z lůna své matky; každý den ho kladli ke dveřím chrámu, kterým se říkalo `Krásné´, aby prosil o almužnu ty, kdo vcházeli do chrámu. Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o almužnu. Petr s Janem se na něj upřeně zadíval a řekl: "Pohleď na nás!" Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej. Ihned se zpevnily jeho nohy a klouby. Postavil se, vyskakoval a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha. A všechen lid ho spatřil, jak chodí a chválí Boha. Poznali ho, že je to ten, který kvůli almužně sedal u `Krásné brány´ chrámu, a byli naplněni úžasem a ohromením nad tím, co se mu přihodilo. Zatímco se držel Petra a Jana, všechen lid se k nim seběhl do sloupoví, které se nazývá Šalomounovo, a byli vyděšení. Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: "Muži Izraelité, proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že on chodí? Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit. Svatého a Spravedlivého jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah. Zabili jste Původce života, kterého Bůh probudil z mrtvých; my jsme toho svědky. A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.´

   Bůh si nepoužil vírou toho nemocného, ale víru Petra a Jana.

 

 

Skutky apoštolské 9, 32-34: I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě. Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko. Petr mu řekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel si!" A on hned vstal.´

   Bůh si nepoužil vírou toho nemocného křesťana Eneáše, ale víru Petra.

 

 

1. Korintským 12, 1-31: Co se týká duchovních projevů, bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti. Víte, že když jste byli pohané, bývali jste neodolatelně vlečeni k němým modlám. Proto vám oznamuji, že žádný, kdo mluví v Duchu Božím, neřekne: `Ježíš buď proklet`´ a nikdo nemůže říci: `Pán Ježíš`´ jedině v Duchu Svatém. Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému slovo poznání podle téhož Ducha; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby noha řekla: `Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu´, nepatří snad proto k tomu tělu? A kdyby řeklo ucho: `Protože nejsem oko, nepatřím k tělu´, nepatří snad proto k tělu? Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich? Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo? Je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko však nemůže říci ruce: `Nepotřebuji tě`´ ani hlava nemůže říci nohám: `Nepotřebuji vás.´ Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné. A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a našim neslušným částem dáváme tím větší slušnost, což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest, aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly. A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy. A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomoci, vedení, druhy jazyků. Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni projevy moci? Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Nebo je snad všichni vykládají? Vy však usilujte o větší dary milosti. A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější cestu.´

   Všichni nemají dar uzdravování ... Ale někteří ho mají protože je potřeba, není žádné automatické zdraví věřících.

 

 

Filipským 2, 25-30: Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste poslali, aby mi posloužil v tom, co potřebuji. Toužil totiž po vás všech a trápil se, protože jste se doslechli, že onemocněl. A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Poslal jsem ho tedy tím pilněji, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a já abych byl méně zarmoucen. Přijměte ho v Pánu se vší radostí a mějte takové lidi v úctě; neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti. Vlastní život dal v sázku, aby doplnil, co chybělo ve vaší službě pro mne.´

   Pro dílo Kristovo se přiblížil smrti (byl nemocen) - ne pro svou nevěru. Naopak pro horlivost ve víře.

 

 

1. Timoteovi 5, 23: Nepij už jen vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem užívej trochu vína..

   ne čiň pokání z nevěry, ale ...

 

 

2. Timoteovi 4, 1-5: Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování: Hlásej Slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. Ty však buď ve všem střízlivý, snášej protivenství, konej dílo evangelisty, naplň svou službu.

   Je příjemné slyšet, že jsem zdravý a všechno je v pořádku ...

 

 

2. Timoteovi 4, 20: Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem nechal nemocného v Milétu..

   Ani slovo odsuzování jeho nevěry, prostě byl nemocen ...

 

 

Jakubův 5, 14-18: Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže usilovná modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; pomodlil se opravdově, aby nepršelo, a vskutku nezapršelo na zemi po tři roky a šest měsíců. A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu..


1. Královská 18, 1-2: Přešlo mnoho dní, když se třetího roku stalo יהוה slovo k Elijášovi: Jdi, ukaž se Achabovi. Dám déšť na povrch země. Elijáš šel, aby se ukázal Achabovi. V Samaří byl krutý hlad.


1. Královská 18, 41-46: Elijáš řekl Achabovi: Jdi, jez a pij, neboť slyším hukot deště. Achab šel jíst a pít. Elijáš vystoupil na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a vložil svou tvář mezi kolena. Svému služebníkovi řekl: Jdi a podívej se směrem k moři. Šel, podíval se a řekl: Nic tam není. Řekl: Sedmkrát se vrať. Když to bylo posedmé, řekl: Hle, oblak malý jako lidská dlaň vystupuje z moře. Řekl: Jdi a řekni Achabovi: Zapřáhni a jeď, ať tě nezadrží déšť. Za chvíli se zatměla nebesa oblaky a větrem a nastal velký déšť. Achab nasedl a jel do Jizreelu. יהוה ruka byla s Elijášem, takže si přepásal bedra a běžel před Achabem, až dorazil do Jizreelu.

   Elijášova modlitba to nezpůsobila. Bůh nedělal to, co řekl Elijáš. Bylo to naopak - Elijáš mluvil o tom co Bůh řekl, že se stane.

 

 

3. Janův 1, 2: Milovaný, modlím se, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše..

   Apoštol se modlí, aby Gaius byl zdráv (tzn. že není).

 

 

 

PENÍZE (prosperita)

2. Korintským 8, 1-15: Oznamujeme vám, bratři, Boží milost, která byla dána sborům v Makedonii: Ve veliké zkoušce soužením se rozhojnila jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti. Dosvědčuji, že dali podle své možnosti, ba i nad možnost; sami od sebe nás velmi naléhavě prosili o tu milost, aby se mohli účastnit na službě pro svaté. A učinili to nejen tak, jak jsme očekávali, ale dali sami sebe nejprve Pánu a skrze Boží vůli i nám. Vybídli jsme tedy Tita, aby u vás také dokončil i tuto milost tak, jak již dříve začal. Ale jako se ve všem rozhojňujete, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší horlivosti i v lásce, kterou jsme vzbudili ve vás, tak se rozhojňujte i v této milosti. Neříkám to jako nařízení, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší lásky. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Řeknu vám o tom své mínění. Je to užitečné pro vás, kteří jste tuto milost nejen začali již od loňska připravovat, ale sami jste ji i chtěli. Nyní ji také dokonejte, aby stejně tak, jako jste pohotově chtěli, jste to i dokonali z toho, co máte. Neboť je-li ochota dát přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná. Neměla by jiným přinést úlevu a vám soužení, ale mělo by to být na základě vyrovnání. V nynější době váš přebytek pomůže jejich nedostatku, aby jejich přebytek zase pomohl vašemu nedostatku, a tak aby nastalo vyrovnání, jak je napsáno: `Tomu, kdo nasbíral mnoho, nepřebylo, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.´

   Smyslem této kapitoly je to, abychom dávali. Stejně jako ti v Makedonii, i když byly chudí - proto výraz bohatství štědrostí a ne mnoho peněz (jako ta chudá vdova, která dala více než všichni ostatní Mk 12, 42-44). Stejně jako Ježíš, který se vzdal Svého postavení v nebi a přišel jako člověk, aby nás obdaroval, i my máme dávat, aby nastalo vyrovnání.

 

 

Římanům 11, 34-36: `Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?´ `Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?´ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.

   Jestliže Bohu dáme na Jeho dílo - platí to, že my a naše peníze jsme Jeho, a rozhodně nemá žádnou povinnost nám oplácet x násobně ať penězi, zdravím, nebo čímkoli jiným.

 

 

Římanům 6, 22: Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je život věčný.

   Tady na zemi je náš užitek naše proměna do podoby charakteru Pána Ježíše, ne naše materiální, zdravotní či jiné zvelebení. To Bůh sice také dělá, ale je to dar jako všechno ostatní, a neexistuje na to žádný nárok.

 

 

 

AUTORITA

Židům 2, 5-9: Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. Někdo někde slavnostně dosvědčil: `Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že ho navštěvuješ? Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou. Všechno jsi poddal pod jeho nohy. Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za všechny okusil smrti.

  

1. Korintským 15, 22-28: Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi, potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. Neboť `všechno podřídil pod jeho nohy. Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.

   Není všechno poddáno, svět a duchovní mocnosti stále Bohu vzdorují - Ježíš je přemohl a vstal z mrtvých, to ale neznamená, že celý svět se všemi mocnostmi teď činí Boží vůli. To je, že mimo jejich vůli byl Ježíš vzkříšen, a nedokázaly ho udržet v hrobě. Je to zřejmé - Syn musí kralovat, dokud Otec Synu nepodřídí vše pod Jeho nohy (NE CÍRKEV SYNU, ALE OTEC SYNU). v 24 (tzn. zatím to není) odevzdá království Otci a zruší každou vládu - potom bude konec. Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt - dosud zahlazena není.

 

 

Napsal František

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.19 (8 hlasů)