Hřích - směšné slovo?

   Všiml jsem si, že to nejdůležitější o hříchu jsem vlastně napsal již do článku „Evangelium srozumitelně“, a tak bych se na hřích rád podíval s trochu jiného úhlu. Hřích je jednoduše řečeno každé přestoupení Božích „zákonů“. Je to každé jednání či uvažování, které je v rozporu s Božími záměry. Slovo hřích vyvolává u většiny lidí úsměv. Připadá nám tak nějak archaicky, a napadá nás, že je to téma akorát tak pro nějaké babičky v kostele a pro faráře s naškrobenými límečky. Slovo hřích vyvolává asociaci se středověkem, poustevníky, mnichy a jeptiškami (s jejich skloněnými hlavami a ztrápeným výrazem). Jen ubozí „pánbíčkáři“, kteří nemají odvahu rozhodovat si o svém životě sami, se mohou vážně zabývat takovým „blábolem“ jako je hřích. My chceme svobodu, chceme si užívat života, chceme si sami rozhodovat o tom, co je pro nás dobré a nejlepší. Je třeba vyzkoušet všechno, co nabízí nějakou zábavu, nějaké vzrušení, co zvedne adrenalin,... Musíme si užít, dokud to jde, dokud jsme mladí. Na přemýšlení o Bohu bude když tak dost času, až už nebudeme mít sílu na ty skopičiny. 

   Tak takhle nějak vypadá postoj většiny lidí. A není divu. Časopisy jsou toho plné, a naše „konzumní“ společnost je na tom vlastně založena. Reklamy se nás snaží přesvědčit, že ten či onen výrobek nutně potřebujeme, abychom byli „in“, abychom si skutečně pochutnali, abychom zažili „to pravé osvěžení“, abychom pocítili vzrušení, prostě aby nám bylo lépe. Nikdo přitom nevaruje před následky. Vlastně jedna výjimka dnes existuje, a tou jsou cigarety. Na reklamě obvykle uvidíte krásný mladý pár, nebo alespoň drsňáckého mladého muže, a dozvíte se něco o tom pravém stylu, o svobodě a podobné „kecy“. V dolní části obrazovky přitom jede menší nápis, že ministerstvo zdravotnictví varuje před škodlivými následky kouření, možná i to, že způsobuje rakovinu. Je to výsměch, protože stát na druhou stranu kvůli nehorázné spotřební dani kouření podporuje. A co jinak? Jinak už nás nikdo nevaruje, že tyčinka „Mars“ nám mnohem spíše vytáhne plomby a způsobí bolesti citlivých zubů, než aby nás „vtáhla do života“. Nikdo nám během reklamy neřekne, že konzumace Big Maců z nás namísto pravých chlapů udělá pravé „koule sádla“. A tak bych mohl pokračovat dlouho...


   S hříchem je to podobné. Slibuje nám skvělé zážitky, nádherné pocity, vzrušení, uspokojení, radost, pocit štěstí,... Ale je to opět jen reklamní trik. Chceme krásné auto, které by k nám přitáhlo nějakou krásnou děvu, ale nemáme na něj. Hřích nám nabídne možnost nějakého podvodu nebo rovnou krádeže. Ale zapomene nás upozornit na to, že kvůli té krádeži možná strávíme delší dobu ve vězení.


   Chceme být zajímaví, ale vlastně na našem životě nic zajímavého není. Hřích nám nabídne možnost stát se zajímavými – stačí jen pravdu trochu přibarvit, vylepšit. Ano, stačí si jen začít vymýšlet a můžeme být středem pozornosti. Ale hřích nás již zapomene upozornit na to, že kvůli každé lži, kterou řekneme, si musíme vymyslet mnoho dalších lží, které by tu původní lež podpořily. Že se brzy do té sítě lží sami zapleteme, a jakmile se ukáže pravda, tak nejen že z výsluní zájmu spadneme tvrdě na zem, ale ztratíme i dávné přátele, kteří nám již nebudou moci věřit.


   Chceme nějaké vzrušení, a hřích nám je nabídne. Co takhle zkusit alkohol, nebo třeba „trávu“? Wau, to jsou zážitky! Všechno je tak barevné, a slyším (i vidím) vás několikrát, všechno mi přijde k smíchu,... Ale hřích už nás neupozorní na to, že člověk jednou musí vystřízlivět, a pak mu je hůř než předtím. Většinu času je ten svět opět šedivý, a jediným řešením, které nám hřích pohotově nabídne, je opět útěk od reality – zpět do opojení alkoholem nebo drogami. Po dalším vystřízlivění je ten pocit nudy a nezáživnosti života ještě horší, a tak jsou další útěky od reality „logickým“ krokem. Hřích nás samozřejmě zapomene upozornit na to, že tyhle naše útěky se pro nás brzy stanou nutkáním, a o něco později závislostí, se kterou si již nejspíš nedokážeme poradit. Dožene nás to k myšlenkám na sebevraždu, a někdo možná nezůstane pouze u myšlenky....


   Chcete jiné vzrušení? Osvědčil se prý sex. A čím více, tím lépe. A čím divočejší, a s čím větší počtem partnerů, tím lépe. Hřích už nás ale jako obvykle zapomene upozornit na pohlavní nemoci včetně dosud nevyléčitelného AIDS, na nechtěná těhotenství, na následné vraždy ještě nenarozených dětí, na kvůli nevěrám (kvůli požitkům) rozpadlá manželství apod. A to ani nemluvím o tom, co se děje na duchovní úrovni. Hřích si používá i vtipy, se stejným efektem jako reklamu. Slyšeli jste už někdy vtip o tom, že „manželka je jako Trabant – uspokojí, ale nenadchne“? Nemám sice manželku, ale mám 38 let starého Trabanta, a tak mám docela představu o tom, jak vypadá něco, co tak docela „nenadchne“ :-) Ale i takovýto na první pohled úsměvný „žert“ má v sobě moc. A chlapům bude vrtat v hlavě, jestli na tom něco není, a jestli by nebylo moudré zkusit to s jinými ženami – aby mohli „porovnávat“. Pro ženy platí totéž. Zničené vztahy a rozpadlá manželství jsou logickým důsledkem, na které nás „hřích“ samozřejmě neupozorní.


   Co zkusit jiné vzrušení? Co třeba skok do vody na neznámém místě, z co možná největší výšky? To je adrenalin. Hřích už nás neupozorní na to, že když tam nebude dostatečná hloubka, můžeme se vynořit ochrnutí, se zlomenou páteří, nebo rovnou mrtví. Tak co třeba jízda autem na hranici našich možností a možností vozu? To je panečku vzrůšo, to je adrenalin. A hřích nás tak nějak jako obvykle zapomene upozornit na to, že nehody při rychlosti 100 nebo 200 km/h se těžko přežívají ve zdraví, pokud vůbec.


   Rozumíte? Skočili jsme hříchu na triky, používané v běžné komerční reklamě. Nejde o pravdu, jde o to nalákat lidi!


   Pokud jsme pouze výsledkem nějaké naprosto nemyslitelné náhody (vzniklí např. podle evoluční teorie Darwina), pak náš život nemá žádný zvláštní význam, a je jen logické, že budeme žít tak, abychom si jej co nejvíc zpříjemnili a užili. Pokud jsme však stvořenými bytostmi, pak je to pouze náš stvořitel, kdo nám může podat vysvětlení ohledně záměru s jakým nás stvořil, o smyslu našeho bytí v tomhle „slzavém údolí“, o „návodu k použití“ pro naše těla a životy.


   Bible, která o sobě tvrdí, že je Božím slovem, říká, že jsme byli stvořeni, a to dokonce podle obrazu našeho stvořitele. Také nám říká, že náš život tady na zemi není tou nejdelší etapou našeho bytí. Představuje nám našeho stvořitele, jeho charakter, jeho vůli apod. A mimo jiné je i takovým malým návodem k použití pro naše těla a naše životy.


   V principu je to docela jednoduché. Když neznáte návod k použití k „výrobku“, je velké nebezpečí, že jej budete používat nesprávně. A v případě tak složitého „výrobku“, jako je lidské tělo, je to při naší omezenosti zcela jisté. Ano, i fotoaparátem je nejspíš možné zatlouct hřebík, ale není to moudré. Asi to totiž bude poslední věc, kterou s ním uděláte. Samozřejmě že se můžete jít vykoupat se svým oblíbeným mobilním telefonem, ale také už si z něj téměř jistě nikdy nezavoláte. Když porušujete doporučení výrobce uvedená v návodu k použití, musíte počítat s neblahými následky.


   A stejné je to i s hříchem. Bůh nás před hříchem nevaruje proto, aby nás o něco ošidil, ale aby nás ochránil!!! Ví, jak moc nás každý hřích ničí, a jak nás odděluje od Něho. Ví, jak zhoubná nemoc hřích je. I přes všechno zlé, čeho jsme se již v životě dopustili, nám stále nabízí svou pomocnou ruku – protože nás (z nějakého nepochopitelného důvodu) miluje.


   Možná to pochopíme včas, a odpovíme na tu Boží nabídku smíření a vztahu. A možná se budeme muset dostat až úplně na dno, abychom z té jámy zavolali na svého stvořitele: „Bože, jsi tam někde? A opravdu mi chceš a můžeš pomoci? Prosím, pomoz mi!“

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (5 hlasů)