Obrácení
Autor: Zuzka, KS
Tak jsem se rozhodla napsat "vše" o sobě, a o mém poznání Pána Ježíše, živého, mocného. Narodila jsem se v Brně, kde jsem vyrůstala, a měla jsem sestru a bratra o 12 a 13 let starší. Když mi bylo 15 let, potkala jsem na koncertě Daniela Landy svoji první lásku. Byl to o osm let starší muž, ženatý, skinhead.
Dostala jsem se tak mezi partu skinheadů, opravdu jednu z největších v Brně. Bylo mi s nimi fajn, začala jsem zanedbávat školu, a dostávala se do stále větších problémů. Rodiče mi Mirka, jak se ten muž jmenoval, zakazovali. On opustil manželku, já rodinu, a vypravili jsme se do samostatného života. Myslela jsem si, že mám pravdu, a láska potřebuje obhájit. Neměli jsme peníze. Nepracoval, a tak jsme dělali různé podvody, utíkali z restaurací, kradli jsme…
Ale nešlo to tak dlouho. Nakonec jsem zavolala své sestře, jestli bych u ní nemohla nějaký čas s přítelem být. Souhlasila už jen kvůli tomu, abych měla na zimu střechu nad hlavou. Bydleli jsem u ní, já opět začala chodit do školy, a přítel byl doma. Den ode dne byl na mě zlejší, moc žárlil, a moc mě bil. Jednou už to dopadlo tak, že sestra na něj zavolala policii, a měl ke mně vstup zakázaný. Později jsem se dozvěděla, že se opil, srazilo ho auto a zemřel. A já v tu dobu začala chlapce opravdu střídat. Brzy se to po vesnici, kde jsem najednou bydlela, rozneslo.
Nicméně za pár měsíců jsem našla přítele, který o mě celou tu dobu opravdu stál, o mě, ne jen o to jedno, jen já o něj nestála. Ale obrátilo se to a zaujal mě. Chodili jsme spolu 3 roky, když jsem otěhotněla, a vzali jsem se. Mezi tím jsem prováděla spoustu špatných věcí. Lhala jsem, podváděla, samozřejmě na spoustu věcí přišel. Zkoušela jsem vše - magii, horoskopy, věštila jsem…ani se o tom nechci už šířit. S rodiči jsem se usmířila. Jezdili jsem tam i s manželem, a za pár měsíců i s malým synem Dušánkem.
Já stále měla špatné zvyky. Vše mi bylo důležitější než rodina, k rodičům jsem neměla takovou úctu, jako bych měla mít. Asi se těžko vzpomene na hřích, který jsem neudělala. Ale o tom se šířit nechci. Můj bratr, se kterým jsem se nestýkala, byl a je věřící znovuzrozený křesťan. Posílal mi i Bibli. Vysmívala jsem se mu, ale je pravda, že jsem ji několikrát otevřela. Ovšem vždy jsem ji rychle zavřela, protože jsem nerozuměla jedinému slovu ani větě. Nedávala mi smysl a nechápala jsem ji.
V roce 2001 mi zemřel tatínek na rakovinu plic, bylo to hrozné období. A toho roku v dubnu jsem začala mít zdravotní problémy. Měla jsem silný kašel, brala jsem několik antibiotik, ale úleva žádná. Po pár měsících jsem byla poslaná do nemocnice, na plícní oddělení. Našli mi tam 1,5cm veliký nález na plíci, jasně ohraničený. Nemohla jsem ani promluvit. Doma jsem měla 3-letého chlapečka. Sám pan primář, který mě vyšetřoval mi řekl, že ten nález bude znamenat buď nádor, nebo tuberkulózu. Věděla jsem, že tubera to rozhodně není. Bylo to v pondělí, a udělali několik snímku a rentgenů ze všech stran. V pátek jsem měla přijít znovu. Byla jsem vyřízená. Ještě v pondělí jsem večer ležela v posteli a nemohla usnout, přemýšlela jsem o celém svém životě, a najednou mě zaplavila vlna lásky.
Vzpomněla jsem si v tu chvíli na Bibli, našla ji, a začala jsem ji číst. Hltala jsem každé slovo z ní, a slzy mi tekly. Pryč byla doba, kdy jsem nerozuměla jedinému slovu. Hltala jsem knihu, plakala, a bylo mi, jako bych byla uvnitř knihy - jako by byla psaná pro mě... Vzala jsem telefon a napsala svému bratrovi SMS o tom, co mi lékaři našli, o tom, jak se cítím, a o tom, že ať mi tedy Bůh pomůže. Napsal mi zprávu: "Zuzko, Bůh je úžasný, a moc těm miluje - bude to v pořádku. Modlím se. Ahoj bratr."
Od toho okamžiku mi kašel odešel, už se nevrátil, já měla klid, a zalila mě vlna lásky. Byla jsem klidná. Manžel v pátek se mnou na vyšetření nešel, jak se bál dalších výsledků a testů. Šla jsem tam a opět mi dělali rentgenové snímky. Mlčeli, koukali, znovu mě posílali... A nic, nikde nic nebylo. Bez léků, bez pomoci - nález byl pryč. Dostalo se mi pomoci nejvyšší:-)
Od té doby se můj život změnil. Není pro mě nic důležitějšího než Ježíš, a děkuji mu za svoji záchranu. Vstoupila jsem do sboru, činila pokání (a že bylo jaké :-)), a nechala se pokřtít. Od té doby jsem prožila další spoustu zázraků, a mám stále možnost Ježíše poznávat víc a víc. Manžel byl moc rád, že jsem zdravá, nicméně v Boha neuvěřil. Narodil se nám druhý chlapec David. Dostala jsem práci, o které jsem ani nesnila, že bych mohla dělat - neměla jsem na to vzdělání:-). Ale teď si užívám mateřské dovolené, a čekám, do jaké služby mě Pán postaví, kde si mě použije.
Tak to je vše o mém životě. Je mi 27 roků, a jsem si vědoma, že Bůh o mě stál vždycky. Vidím ty okamžiky v celém svém životě, kdy se mi dával poznat, a já neviděla a neslyšela. A tak děkuji za Jeho trpělivost.
Zuzka
