Bože, odpusť mi...

Bože, odpust mi, že tak málo vnímám, co pro mne děláš

Autor: Vlasta


   Nedávno mi Bůh ukázal, co pro mne dělá. Měla jsem klidnou noc, spala jsem několik hodin. Nepřišla žádná bolest, ani ošklivý sen, ani žádná noční můra. Nevzala jsem si prášek na spaní. Usínala jsem při modlitbě. Neuvěřitelné! Dříve jsem spala jen po dvou i více prášcích na spaní, a po třech hodinách jsem byla vzhůru. Tak tentokrát to bylo jinak. Probudila jsem se po pěti hodinách klidného spánku. Po chvilce jsem začala usínat, a najednou přišla silná bolest žaludku. Než jsem sáhla po telefonu, abych poprosila o modlitbu, byla už bolest tak silná, že jsem si nedokázala o modlitbu říci. Hned mě napadlo: "Pokaždé, když je mi fajn, když se z něčeho raduju, přijde útok a bolesti. Bože, proč právě já?"


   V tu chvíli jsem zaslechla z telefonu modlitbu. Ještě že kamarád ví co potřebuju, a jak na tom jsem (to mě prolétlo hlavou). Jakmile se kamarád začne modlit v jazycích, v tu chvíli se mi zdá, že je bolest nesnesitelná, ale pak už nic nevím. Jenže tentokrát jsem slyšela hlas, který mi říkal: "Nespala jsi spoustu let. Prosila jsi, aby spánek přišel alespoň na chvilku. Dnes spíš celé noci, a když přijde bolest, opět usínáš ihned jak pomine. Ty jsi ale zase nespokojená. Neměla bys být za to vděčná?"


   V hlavě jsem měla stále tu myšlenku, že pokaždé, když mi je dobře, přijde něco zlého. Potom jsem zaslechla, že si mám přečíst verš z Přísloví 14,13. Dále jsem vnímala kamarádovy modlitby v jazycích. Zeptala jsem se, jak ten verš zní. Kamarád mi ho řekl: "také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal."


   Přemýšlela jsem, jak si ten verš vysvětlit. Jediné, co mě napadlo, je to, že se téměř stále chovám jinak, než se cítím. Když jsem pak sama, je mi z toho zle, jsem vyčerpaná a mám deprese. Přetvařuju se před svými blízkými, abych jim nepřidělávala starosti. Boha určitě moje přetvářka mrzí. Povídali jsme si o tom s kamarádem a najednou přišla zase ta hrozná bolest v žaludku. Kamarád se začal modlit, ale ta bolest neodcházela. Bylo to zlé. Plakala jsem a prosila Boha o pomoc. Nic se neměnilo, a já jsem měla v hlavě zase ty výčitky. Cítila jsem, že tu bolest už nevydržím, když se mi v hlavě objevila myšlenka: "Tak takhle by ti bylo pokaždé, kdyby Bůh nevyslyšel vaše modlitby."


   V tu chvíli bolest povolila, a mě došlo, jak mi Nebeský Otec pomáhá. Jak mi pokaždé dává úlevu při bolestech, pomáhá mi zvládat všechny problémy spojené s mou nemocí. Chce mě jen naučit říkat si o pomoc. Chce pokořit moji pýchu a paličatost. Chce po mě tak málo, a dává mi tak moc. Stačí jen poprosit o modlitbu a přijde úleva, spánek a zmizí ošklivé myšlenky. Konečně mi došlo, za co všechno musím být Bohu vděčná. Děkuji Ti, můj Nebeský Tatínku. Jsem Ti vděčná za svůj život, za úlevu, kterou mi dáváš, za všechny zázraky, které vidím. Odpust mi prosím, že tak často zapomínám. Miluji Tě, můj Nebeský Otče.

 

Vlasta

1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (2 hlasů)