Pomoc je na cestě

Autor: Libor Diviš; e-mail: infozavináčmusculus.cz


   Začátek tohoto příběhu se vztahuje k narozeninám jedné mé kamarádky, kam jsem byl pozván. Nechtělo se mi na ně jet (cca. 25km), ale nechtěl jsem se ani na něco vymlouvat. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu. Po celou cestu jsem se modlil (normálně i v jazyku) za to, aby mi Bůh poslal do cesty koho chce, např. někoho, kdo má problémy. A ono to fungovalo.


   Kupodivu jsem se na narozeninách cítil příjemně a měl jsem delší rozhovory o Bohu se dvěma děvčaty. Jedna mne požádala, abych se u ní někdy zastavil. Řekl jsem "no jasně" a okamžitě na nějaký slib zapoměl. To byl tuším čtvrtek. V pátek mne celý den pronásledovala myšlenka, že mám jet za tím děvčetem. Nemohl jsem myslet na nic jiného. Po chvíli jsem pochopil, že mne tam posílá Bůh. Řekl jsem:"No dobře, Bože, já tam někdy zajedu." Ale klid se mi nevrátil. Řekl jsem tedy:" Dobře, zajedu tam hned zítra." Hned poté se ve mně rozhostil pokoj. V sobotu jsem se tedy sebral, jel za tou "cizí" holkou a opravdu netušil, co tam budu dělat. Poslechnout a jet v takovéto situaci chtělo dost odvahy a víry. Bylo mi jasné, že pokud něco neudělá Bůh, tak to bude leda tak pěkný trapas. A skutečně! Zazvonil jsem, byl jsem pozván dál a pár zdvořilostních větách jsem se s bušením v srdci řekl" Mám za to, že mne sem posílá Bůh. Prosím Tě, nemáš nějaký problém? Odpověď byla prostá - ne! Toho jsem se obával. Ale po pár minutách to z ní začalo padat a bylo jasné, že mne tam opravdu poslal Bůh. To děvče bylo vysvobozeno od jedné závislosti a později se obrátilo. Nikdy jsem neviděl takovou proměnu jako u této dívky. Byl z ní úplně jiný člověk. Jen zářila radostí z Boha. Doufám jen, že ji tato vášeň neopustila.


   Poznámka: Tento zážitek vypovídá něco o tom, co se děje, když se člověk rozhodne poslechnout a spolehnout se na Boha. Z mého hlediska to byla zbytečná cesta. Neměl jsem této dívce co nabídnout, nevěděl jsem co mám říkat a ani jsem neznal její problémy. Kdybych býval neposlechl to Boží volání, je možné, že by se tato dívka nikdy nesetkala s živým Bohem a nebyla by spasena. Pak by mne Bůh nejspíš volal k zodpovědnosti za její život. Mám teď na mysli Boží varování (EZECHIEL 3, 18), o kterém se domnívám, že se vztahuje i na každý případ naší neposlušnosti. Vždyť neznáme Boží záměr s lidmi, ke kterým nás posílá. Třeba se jim chce dát poznat skrze uzdravení, vysvobození ze závislosti či nutkání, nebo "slovo poznání" či prorocké slovo, které jim máme předat. Výše uvedený verš mne nenechává v klidu a přál bych si, aby jste se nad ním dobře zamysleli i vy!

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.63 (4 hlasů)