Mám význam

Autor: Libor Diviš; e-mail: infomusculus.cz

   Jeden mladík mne požádal o modlitbu. Trápilo ho, že neprožívá pocit významu. Hlavou věděl, že má význam, protože Ho Bůh miluje, protože je v Božích očích cenný, protože je Božím dítětem atd., ale tuhle jistotu ve svém srdci neprožíval. Kratičce jsem se tedy za něj pomodlil. Najednou se mu rozzářily oči a stále jenom opakoval: "Já mám význam!". To, co dávno věděl, mohl nyní i prožívat.

   Poznámka: Někdo řekl, že největší vzdálenost je z hlavy do srdce. Pravdivost této věty potvrzuje náš příběh, moje zkušenosti a zkušenosti dalších věřících, kteří se snaží vypořádat se svými pocity. Nepochybuji o tom, že byste našli podobný problém i sami u sebe. Ano - naše pocity se nás občas snaží přesvědčit o něčem, o čem víme, že to není pravda. V tomto případě zasáhl sám Bůh. Protože tato oblast je i mým problémem, nemohu Vám dát jednoduchou - instantní - odpověď na její vyřešení. Vím jen, že někdy se Bůh ke svému Slovu přizná jako v tomto případě (v okamžiku problém odstraní), jindy musí člověk stát za Božím slovem, dokud nesprávné pocity nezmizí.