Včera večer jsem v televizi sledoval romantickou komedii „Jen trošku štěstí“. Film se mi velmi líbil, skutečně jsem se u něho bavil. Zápletka spočívala v tom, že jedno děvče bylo „dítětem štěstěny“ a jeden mladík naopak neuvěřitelným „smolařem“. Víceméně náhodou se na jednom večírku políbili, a svá „zatížení“ si prohodili ....
Říkal jsem si, že otázka štěstí by mohla být zajímavým námětem k zamyšlení s ohledem na to, co o štěstí můžeme najít v bibli. Počítal jsem, že to bude celkem jednoduché, ale namísto toho jsem strávil většinu dne procházením a studiem různým překladů bible a porovnáváním s řeckým a hebrejským originálem.
A výsledek? Řekl bych, že bible o štěstí (tak jak je v současnosti většina lidí chápe) téměř nemluví. V bibli však můžeme najít velké množství zaslíbení i varování, která se týkají dobrých věcí, dobrých darů, radosti (dokonce plné radosti), rozkoše a požehnání v každé oblasti života, jejichž výsledkem bývá stav, kterému říkáme „pocit štěstí“.
Autoři Českého ekumenického překladu použili v celé bibli nějakou variantu slova štěstí 24 krát, z toho většinou v negativní formě (neštěstí). Autoři překladu Bible 21 byli v tomto ohledu mnohem „pozitivnější“, a zmínky týkající se dobrých darů a radosti přeložili výrazem štěstí 205 krát, opět častěji v negativní formě (Pokud tedy budete číst tento překlad, pak vězte, že na místech štěstí a neštěstí jsou nějaké varianty slov znamenající především dobré či zlé věci, radost či její opak).
Když dnes lidé mluví o štěstí, obvykle mají na mysli nečekaně častý a neobvykle dobrý výsledek, jako by mohla být např. výhra v loterii, kapitální rybářský úlovek apod. V bibli se mluví o „štěstěně“. Hebrejština má pro to výraz גּד (gad nebo gád), které se však používá ve dvou významech. Jedním významem je „vojsko“ nebo „houf“, druhým významem je „štěstí“ či spíše „štěstěna“. Je to výraz pro Babylonské božstvo štěstí. Jestli si vzpomínáte, jméno Gád (Štěstí) dala Zilpa (služka Jákobovy ženy Ley) svému synovi (Genesis 30, 11). Vzhledem ke spojení „štěstí“ s pohanským uctíváním najdeme v bibli pouze varování:
Izajáš 65, 11-14: Ale vás, kdo יהוה opouštíte, kdo zapomínáte na moji svatou horu, kteří připravujete stůl pro Štěstí a kteří naléváte míšené víno pro Určení, vás jsem určil pro meč: Vy všichni se skloníte k zabití, protože jsem volal a neodpověděli jste, mluvil jsem a neposlouchali jste. Páchali jste to, co je zlé v mých očích, a vybrali jste si to, v čem nemám zalíbení. Proto toto praví Panovník יהוה: Hle, moji otroci budou jíst, ale vy budete hladovět, hle, moji otroci budou pít, ale vy budete žíznit. Hle, moji otroci se budou radovat, ale vy se budete stydět. Hle, moji otroci budou výskat s radostí v srdci, ale vy budete křičet kvůli bolesti srdce a budete naříkat kvůli zdrcenému duchu.
Výše uvedené varování z Izajáše se těch, kteří svou cestu a pomoc nehledají u Boha, ale u čehokoli jiného – u nějaké modly. Až mne mrazí při pomyšlení na všechny ty věci, které dnes lidé používají podobně jako kdysi pohanské národy pro naklonění si štěstěny a osudu na svou stranu. Není totiž velký rozdíl, jestli přinášíte nějaké úlitby božstvu štěstí, nebo spoléháte na nějaký talisman. Všechny ty pacičky pro štěstí, podkovy, amulety, křížečky, korálky, propisky, boty a cokoli nám z našeho pohledu „nosí štěstí“, to vše je urážkou Boha!
Pokud vím, ani novozákonní řečtina neměla jednoznačné slovo pro „štěstí“. Jediná zmínka o štěstí, kterou zřejmě můžete ve slovnících najít, se týká démonů (duchovních bytostí, které se vzbouřili proti Bohu). Slovo démon (řecky δαιμων - daimón) vychází ze slova δαίω (daió), což znamená rozdávat štěstí nebo bohatství!
Nevím jak vy, ale já s démony nechci mít opravdu nic společného. S ohledem na to, co lze o štěstí vyčíst z bible, bych doporučoval zahodit všechny talismany (pokud to snad ještě někdo neudělal) a přestat lidem přát štěstí. Myslím, že bude více než dostatečné přát „jen“ vše nejlepší, hodně zdraví a Božího požehnání ...
Chcete se k článku vyjádřit?
Pošlete mi komentář přímo na e-mail!
