Jiné evangelium

   Galatským 1,7-10 (ČSP): Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet! Získávám si teď lidi, nebo Boha? Či se snažím líbit lidem? Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristův otrok.


   Jak jasné varování od apoštola Pavla. Pán Ježíš poslal své následovníky dělat především to samé, co dělal on - hlásat evangelium (dobrou zprávu království Božího). To znamená říkat lidem to, co kdysi Pán Ježíš. Pravdu o Bohu, o hříchu, pokání a záchraně. Říkáme lidem skutečně stejné evangelium jako Pán Ježíš? Obávám se, že tomu tak není :-(


   Pán Ježíš, a spolu s ním i všichni pisatelé celé bible, shodně svědčili o jediném Bohu. Nikdy nemluvili o „Trojjediném Bohu“ nebo o „Boží Trojici“. V celé bibli nenajdete ani výraz „trojjediný“, ani výraz Boží Trojice, dokonce ani nic, co by takový výklad zřetelně umožňovalo. Tak jak je možné, že vyučování o Boží Trojici je dnes standardní součástí většiny křesťanských denominací, a podle některých denominací se dokonce jedná o „základ křesťanské víry“? Jak může být základem víry, jejímž základem je bible, něco, co se v bibli vůbec nenachází???


   Učení o Boží Trojici se v církvi začalo rozmáhat již od 4. století, a násilně bylo prosazováno od 1. Nikajského koncilu v roce 325 - zejména díky císaři Konstantinovi, který tento koncil svolal (na tento koncil byli pozváni téměř výhradně biskupové z východu Římské říše, kteří podporovali Konstantinův postoj). Od tohoto koncilu se rovněž táhne prosazování učení, že Pán Ježíš je rovnocenný s Bohem Otcem. Bible se však vůbec nezmiňuje o nějaké „Boží Trojici“, a ohledně Pána Ježíše říká rovněž něco jiného.


   Není (a ani nikdy nebylo) jednoduché držet se pravdy, protože ten zlý pravdu nenávidí, a snaží se ji za každou cenu překroutit. Často se mu daří uspět, využívajíce zejména lidský strach. Pojďme se podívat do 2. kapitoly listu Galatským, na chování apoštola Pavla a apoštola Petra:


Galatským 2,1-9: Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Vystoupil jsem tam na základě zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany; předložil jsem je však v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo nebyl běžel nadarmo. Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat, jak to chtěli ti falešní bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. Ale těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby vám zůstala pravda evangelia. Od těch, kteří něco znamenají -- na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá člověka podle významu jeho osoby -- ti uznávaní mně tedy nic dalšího neuložili. Naopak když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané jako Petrovi pro obřezané -- neboť ten, který působil u Petra k apoštolství pro obřezané, působil i u mne k apoštolství pro pohany --; když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, mně i Barnabášovi pravici na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany a oni mezi obřezané.


   Zde můžeme vidět reakci apoštola Pavla na útoky, které na něho byly směřovány. Neustoupil, nepodřídil se tomu tlaku, ale důsledně se držel poselství evangelia. To, že „jeho“ evangelium je v pořádku, mu odsouhlasili i apoštolové Jakub, Jan a Petr (Kéfas je aramejská podoba jména Petr).

 

   Podívejme se však jen o 2 verše dál:


Galatským 2,11-16
: Ale když přišel Kéfas do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť si zasloužil odsouzení. Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídával společně s pohany. Když však přišli, začal couvat a oddělovat se, protože se bál těch, kteří byli z obřezaných. A spolu s ním upadli do pokrytectví i ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich pokrytectvím. Když jsem však uviděl, že nejdou rovně podle pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: „Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany, aby žili jako Židé?“ My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů; když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.

 

   Jak můžete vidět, držet se pravdy a poselství evangelia byl problém i pro takovou „veličinu“, jakou byl apoštol Petr. Kvůli strachu ustoupil od pravdy a začal se choval pokrytecky.


   Není to ani zdaleka problém, který se týká pouze apoštola Petra. I my dnes čelíme tlaku, abychom se vzdali pravdy evangelia a přizpůsobili se obvyklému způsobu uvažování a chování. Mnoho pastorů, kazatelů, ale i „řadových“ křesťanů zná pravdu, vědí o závažných nesrovnalostech v učení jejich denominací, ale ze strachu mlčí, nebo dokonce dál klamou. Bojí se odmítnutí, toho, že přijdou o svou kariéru, slávu, uznání a přátelství, a budou prohlášeni za odpadlíky a heretiky. Na každém z nás je rozhodnutí, co s tím udělá.


   Jako apoštol Pavel chci říct: „Ani na chvíli neustoupím, a nepodřídím se, aby vám zůstala pravda evangelia ...“

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (3 hlasů)