Jiný obraz Ježíše?

   Již nějakou dobu přemýšlím o tom napsat tak trochu jiný pohled na Ježíše z Nazaretu. Naše představy jsou silně ovlivněny tím, co jsme kdy slyšeli, co jsme četli, a zřejmě nejvíce tím, co jsme viděli. Velké množství lidí (a nejspíš všichni „křesťané) viděli nějaké filmové zpracování života Ježíše z Nazaretu. Nejčastěji zřejmě film natočený podle Lukášova evangelia, ale je jich samozřejmě více. Poslední dobou se stal velmi známým film „Umučení Krista“ v režii Mela Gibsona, popisující poslední dny Ježíše na zemi.

   Abychom však mohli uvidět reálný obraz Ježíšova života a charakteru, musíme jít do bible, musíme zapomenout na své předsudky, musíme pozorně číst a prosit přitom Boha o Jeho moudrost. Mnoho jsem toho napsal v biblickém rozboru 'Být jako Ježíš', ale stále zbývají věci, na které bych chtěl upozornit. Sám velmi toužím po tom, abych mohl uvidět Ježíše takového, jaký skutečně je, a jaký byl v době, kdy v lidském těle chodil po zemi. Pojďme se tedy podívat do bible na věci, o kterých se nějak nemluví. Berte to prosím jako námět k zamyšlení...

   To, co mne nyní zajímá, je Ježíšův život tady na zemi – od začátku až do konce. Bylo u něho něco zvláštního již od narození, nebo se teprve ve třiceti najednou pustil pod vedením svého nebeského Otce do záchrany člověka?

   Každý zná příběh Ježíšova narození, a tak jej zde nebudu rozebírat. Už ten byl samozřejmě výjimečný. Obvykle se totiž pannám nerodí děti, rodičům nebývá andělem řečeno, jaké jméno mají dítěti dát, při narození dítěte se obvykle nezjevují andělé mluvící o záchraně lidí, obvykle se hvězdy nepohybují a neukazují mágům směr k místu narození atd. Když Ježíše čtyřicet dnů po jeho narození přinesli rodiče do chrámu, setkal se tam s nimi mimo jiné i Simeon, který Josefovi a Marii potvrdil, že Ježíš je tím zaslíbeným spasitelem. Totéž přijala a vykládala i prorokyně Anna.

Lukáš 2, 40-52: Dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí, a Boží milost byla s ním. Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek Velké noci. Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali do Jeruzaléma, jak bylo o této slavnosti zvykem. A když se po skončení těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče zpozorovali. Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. A když ho nenalezli, vrátili se, hledajíce ho, do Jeruzaléma. I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich. Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi. Když ho rodiče spatřili, zhrozili se a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." A on jim řekl: "Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že musím být ve věcech svého Otce?" Ale oni tomu výroku, který jim pověděl, neporozuměli. I sestoupil s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. Jeho matka pečlivě uchovávala všechny ty výroky ve svém srdci. A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí.

   Jak můžeme vidět, Ježíš byl již od dětského věku naplňován Boží moudrostí. Na zmiňovaném příběhu můžeme vidět malého dvanáctiletého kluka, který s jistotou ví, kdo je, kdo je jeho Otec, a kdo svou moudrostí šokuje i učitele Božího zákona. Dovedete si představit nějaké dvanáctileté dítě, které na tři dny zapomene na své rodiče, jen aby mohlo být na místě, kde se diskutuje o Božích věcech?

Izajáš 49, 1-3: Poslechněte mne, ostrovy, dávejte pozor, daleké národy! יהוה mne povolal již v lůně, od nitra mé matky připomínal mé jméno. Učinil má ústa jako ostrý meč, ukryl mne ve stínu své ruky, učinil mne zaostřeným šípem, skryl mne ve svém toulci a řekl mi: Ty jsi můj otrok, Izraeli, na němž zjevím svou slávu.

   Jak Izajáš prorokoval, Bůh dával Ježíšovi již od doby před jeho narozením poznat, kdo je. Vidíme zde, že Bůh Ježíše již od jeho narození vychovával a připravoval pro jeho úkol.

   O Ježíšově životě až do začátku jeho služby toho mnoho nevíme. Když se podíváte na nějaký film o Ježíšově životě, bude Ježíše hrát nějaký „Oscarový“ herec, nebo prostě nějaký krasavec. Potvrzuje to bible, nebo říká něco jiného?

Izajáš 52, 13-15: Hle, můj otrok bude mít úspěch, bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. Tak jako mnozí se nad ním zhrozí -- tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům -- tak přivede v úžas mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno, a pochopí to, o čem neslyšeli.

Izajáš 53, 1-12: Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila יהוה paže? Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář -- všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a יהוה na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. יהוה si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a יהוה přání se jeho prostřednictvím zdaří. Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.

   Tak tohle jsou Izajášova prorocká slova o Ježíši, a já nepochybuji, že se kompletně naplnila. Víme, že se v Ježíši Kristu z Nazareta naplnily všechny zbývající verše, ale tak nějak jsme zapomněli na popis Ježíšova vzhledu a života. Nejspíš je pro nás přijatelnější představa filmového krasavce. Ale tato představa není pravdivá...

   Bible nám představuje Ježíše, který postrádá fyzickou krásu, který je plný bolesti a který je trápený nemocemi. Jak odlišný je biblický popis od toho, co můžeme vidět na plátnech kin...

   Možná se ptáte: „PROČ?“ Proč jen Ježíše nechal jeho milující nebeský Otec narodit do chudých poměrů, proč jej nechal vystavit bolestem a utrpení pramenícímu z nemocí? Proč mu nedal fyzickou krásu, aby mu jeho život na zemi nějak ulehčil alespoň do doby jeho obětování za hříchy celého lidstva?

   Nešlo to jinak. Ježíš byl svým nebeským Otcem připravován celý jeho poměrně krátký život na tři roky služby a na ten bolestivý krok záchrany lidstva. Nepochybuji o tom, že ani jediná zkouška Ježíšova života nebyla zbytečná, a že jinak by během těch tří let služby nemohl obstát. Nejen v Ježíšově životě, ale v životě každého člověka je nejdůležitější otázkou poslušnost Bohu a jeho slovu.

Židům 5, 7-9: On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,

   Dokud byl Ježíš se svým Otcem v nebi, neměl žádný důvod pro nějakou rebelii (neposlušnost). Ale v omezeném, nevzhledném, často nemocném lidském těle je to těžší. Apoštol Pavel říká, že se Ježíš musel poslušnosti naučit, a to skrze utrpení, kterým prošel. To je pro nás další nepříjemná představa, že?

1. Petrův 4, 1-2: Když tedy Kristus za nás trpěl v těle, i vy se vyzbrojte týmž smýšlením, totiž že ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem, abyste po zbývající čas života v těle již nežili podle lidských žádostí, nýbrž podle Boží vůle.

Židům 2, 17-18: A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu. Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.

   Ježíš musel na svém těle zakusit všechna lidská pokušení, odmítnutí, bolest, nemoci, hlad, únavu atd., aby mohl mít s lidmi soucit. Ježíš získal skutečný soucit s lidmi a s jejich trápeními. Můžete si vzpomenout např. na příběh vzkříšení Lazara, kde se Ježíš rozbrečel při pohledu na trápení okolostojících lidí, přestože věděl, že Bůh Lazara za moment vzkřísí...

Izajáš 48, 10-11: Hle, přečistil jsem tě, ale ne jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v peci soužení. Kvůli sobě, kvůli sobě samému to učiním, vždyť jak může být mé jméno znesvěcováno? Svou slávu jinému nedám.

   Je to jistě nepříjemné zjištění, ale náš charakter se mění a tříbí právě pod tlakem – v utrpení. Bez zkoušek a úplného přetavení našeho charakteru nemůžeme být skutečnými Božími služebníky, takovými, kteří nebudou svému nebeskému Otci dělat ostudu...

   Pojďme se podívat na několik dalších příhod z Ježíšova života, abychom mohli zahlédnout, jak „jednoduché“ to měl!

Lukáš 4, 16-21: I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: ‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.‘ A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho. Začal jim tedy říkat: „Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších.“

   A co bylo dál?

Lukáš 4, 22-30: Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: „Není tento syn Josefův?“ Řekl jim: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde ve své domovině.“ Řekl: „Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti. Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidónu. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman.“ Když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

   Zkusil jsem si Ježíšovu odpověď normální rychlostí přečíst, a zjistil jsem, že mezi chválením návštěvníků synagógy a jejich pokusem o zabití Ježíše nemusela uplynout ani celá minuta... Jak vrtkavá je lidská chvála, a jak nerozumné je hledat uznání od lidí? Každopádně Ježíš byl 'tvrdě trénován' (a tedy i dobře připraven) i v této oblasti.

Jan 7, 1-5: Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože ho Židé chtěli zabít. Byl blízko židovský svátek stánků. Jeho bratři mu řekli: „Odejdi odtud a jdi do Judska, aby také tvoji učedníci uviděli tvé skutky, které činíš. Vždyť nikdo nedělá nic vskrytu, chce-li být znám na veřejnosti. Činíš-li tyto věci, ukaž se světu.“ Ani jeho bratři totiž v něho nevěřili.

   Možná jste si říkali: „Ještě že měl Ježíš alespoň dobré zázemí a podporu své rodiny“. Bible však říká něco jiného. Ježíš nechtěl chodit po Judsku, protože jej tam chtěli židé zabít. A co mu řekli jeho bratři? „Jdi do Judska!“

Marek 3, 20-21: Přišli do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: „Pomátl se.“

   Ptáte se, jací příbuzní? Odpověď dostáváme o několik veršů dál:

Marek 3, 31-32: Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku dali ho zavolat. Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají.“

   Tolik tedy o Ježíšově podpoře ze strany vlastní rodiny v době, kdy jeho služba začínala.

   Shrnutí:

   Chtěl jsem nastínit část obrazu života Ježíše, která možná není na první pohled v bibli vidět a která hlavně není v církvích prezentována. Ten obraz není a ani nemůže být úplný. Jedná se pouze o jakési doplnění biblického rozboru s názvem „Být jako Ježíš“, zaměřené na realitu Ježíšova života před započetím jeho služby, a v jejích začátcích. Mohli jsme uvidět jedinečného muže, připravovaného samotným Bohem již od narození pro úkol, který měl splnit. Mohli jsme uvidět člověka, který již jako dítě hořel pro Boží věci. Mohli jsme uvidět člověka, který neměl fyzickou krásu, který prožíval bolesti a trápení, který zřejmě prošel mnohými nemocemi. Mohli jsme uvidět muže plně oddaného hledání a naplňování Boží vůle, který to neměl jednoduché v žádné oblasti jeho života. Viděli jsme i nepochopení a odmítnutí ze strany jeho vlastní rodiny. Viděli jsme třicetiletého „kluka“, který byl skrze utrpení a Boží výchovu připraven splnit úkol, který od svého Otce dostal – zachránit lidi a přivést je zpět do obecenství s Bohem. Viděli jsme pokorného muže, který se skrze utrpení naučil poslušnosti a soucitu s trpícími, kterého nedokázala zlomit pýcha na to, kým ve skutečnosti je, na všechny ty zázraky apod. Viděli jsme část Ježíšova života, velmi odlišnou od jeho filmového podání. Potřebujeme prosit Boha, aby nám pomohl uvidět pravdivý obraz nejen Ježíše a ostatních biblických postav, ale i pravdivý obraz Jeho samotného.