1V té době onemocněl Abijáš, syn Jarobeámův. 2Jarobeám své ženě řekl: Vstaň, převleč se, aby nikdo nepoznal, že jsi Jarobeámova žena, a jdi do Šíla. Tam je prorok Achijáš, který o mně pověděl, že budu králem nad tímto lidem. 3Vezmi si s sebou deset chlebů, koláčky, lahvici medu a jdi za ním. On ti oznámí, co se stane s chlapcem. 4Jarobeámova žena to udělala. Vstala, šla do Šíla a vstoupila do Achijášova domu. Achijáš neviděl, protože jeho oči byly strnulé věkem. 5Hospodin však řekl Achijášovi: Hle, přichází Jarobeámova žena, aby se tě dotázala ohledně svého syna, neboť je nemocen. To a to jí řekni. Až přijde, bude se vydávat za někoho jiného. 6I stalo se, když Achijáš uslyšel zvuk jejích kroků, jak vcházela do dveří, řekl: Vejdi, ženo Jarobeámova! Proč se vydáváš za někoho jiného? Jsem k tobě poslán s tvrdou odpovědí. 7Jdi a řekni Jarobeámovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Protože jsem tě vyvýšil zprostřed lidu a ustanovil jsem tě vévodou nad svým lidem Izraelem, 8odtrhl jsem království od domu Davidova a dal jsem ho tobě. Ale ty jsi nebyl jako můj otrok David, který zachovával mé příkazy, chodil za mnou celým svým srdcem a činil pouze to, co je správné v mých očích. 9Páchal jsi ještě větší zlo nežli všichni, kdo byli před tebou. Šel jsi a učinil sis jiné bohy a lité modly a provokoval jsi mě k hněvu. Odvrhl jsi mě za svá záda. 10Proto hle, přivedu zlo na dům Jarobeámův a vyhladím Jarobeámovi močícího na stěnu, zadržovaného i propuštěného v Izraeli, vyhladím potomky domu Jarobeámova tak, jako se uklízejí výkaly, zcela je vyhladím. 11Toho, kdo zemře Jarobeámovi ve městě, sežerou psi, a toho, kdo zemře na poli, pohltí nebeské ptactvo, neboť Hospodin promluvil. 12Ty vstaň a jdi domů. Až vstoupí tvoje noha do města, chlapec zemře. 13Celý Izrael ho bude oplakávat a pohřbí ho. Tento jediný přijde Jarobeámovi do hrobu, protože pouze při něm bylo v domě Jarobeámově shledáno před Hospodinem, Bohem Izraele, něco dobrého. 14Hospodin si vzbudí krále nad Izraelem, který vyhladí dům Jarobeámův — dnes, ba co, dokonce nyní! 15Hospodin bude bít Izrael, takže se bude klátit jako třtina ve vodě. Vyrve Izrael z této dobré země, kterou dal jejich otcům a rozptýlí je za Řeku, protože si učinili posvátné kůly a tak provokovali Hospodina k hněvu. 16Vydá Izrael kvůli Jarobeámovým hříchům, kterými hřešil a kterými svedl k hříchu Izrael. 17Jarobeámova žena vstala, šla a vešla do Tirsy. Když vcházela přes práh domu, chlapec zemřel. 18Pohřbili ho a celý Izrael ho oplakával podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím svého otroka, proroka Achijáše. 19Ostatní Jarobeámovy činy, jak bojoval a kraloval, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. 20Doba, po kterou Jarobeám kraloval, byla dvacet dva let. Pak ulehl se svými otci. Po něm se stal králem jeho syn Nádab. 21Rechabeám, syn Šalomounův, kraloval v Judsku. Rechabeámovi bylo čtyřicet jedna let, když se stal králem, a sedmnáct let kraloval v Jeruzalémě, městě, které si Hospodin vyvolil ze všech izraelských kmenů, aby tam bylo jeho jméno. Jeho matka se jmenovala Naama Amónská. 22Juda páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Svými hříchy, kterými hřešili, ho dráždili k žárlivosti víc než tím, co páchali jejich otcové. 23Také oni si postavili návrší, posvátné sloupy a posvátné kůly na každém vyvýšeném návrší a pod každým zeleným stromem. 24Dokonce i chrámoví smilníci byli v zemi. Páchali všechny ohavnosti pohanských národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal. 25I stalo se, že v pátém roce vlády krále Rechabeáma vytáhl proti Jeruzalému egyptský král Šíšak 26a pobral poklady Hospodinova domu i poklady královského paláce, všechno to pobral. Vzal také všechny zlaté malé štíty, které udělal Šalomoun. 27Král Rechabeám místo nich udělal štíty bronzové a svěřil je pod velení velitelů běžců, kteří střežili vchod do královského paláce. 28Pokaždé, když šel král do Hospodinova domu, přinášeli je běžci a pak je vraceli zpět do síně běžců. 29Ostatní Rechabeámovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. 30Po celou dobu trval boj mezi Rechabeámem a Jarobeámem. 31Rechabeám ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v Městě Davidově. Jeho matka se jmenovala Naama Amónská. Po něm se stal králem jeho syn Abijám.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 AHIJAH DENOUNCES GOD'S JUDGMENTS AGAINST JEROBOAM. (1Ki. 14:1-20)
At that time--a phrase used often loosely and indefinitely in sacred history. This domestic incident in the family of Jeroboam probably occurred towards the end of his reign; his son Abijah was of age and considered by the people the heir to the throne.
2 Jeroboam said to his wife, Arise, I pray thee, and disguise thyself--His natural and intense anxiety as a parent is here seen, blended with the deep and artful policy of an apostate king. The reason of this extreme caution was an unwillingness to acknowledge that he looked for information as to the future, not to his idols, but to the true God; and a fear that this step, if publicly known, might endanger the stability of his whole political system; and a strong impression that Ahijah, who was greatly offended with him, would, if consulted openly by his queen, either insult or refuse to receive her. For these reasons he selected his wife, as, in every view, the most proper for such a secret and confidential errand, but recommended her to assume the garb and manner of a peasant woman. Strange infatuation, to suppose that the God who could reveal futurity could not penetrate a flimsy disguise!
3 And take with thee ten loaves, and cracknels, and a cruse of honey, and go to him--This was a present in unison with the peasant character she assumed. Cracknels are a kind of sweet seed-cake. The prophet was blind, but having received divine premonition of the pretended countrywoman's coming, he addressed her as the queen the moment she appeared, apprised her of the calamities which, in consequence of the ingratitude of Jeroboam, his apostasy, and outrageous misgovernment of Israel, impended over their house, as well as over the nation which too readily followed his idolatrous innovations.
8 thou hast not been as my servant David--David, though he fell into grievous sins, repented and always maintained the pure worship of God as enjoined by the law.
10 I will bring evil upon the house of Jeroboam--Strong expressions are here used to indicate the utter extirpation of his house;
him that is shut up and left in Israel--means those who were concealed with the greatest privacy, as the heirs of royalty often are where polygamy prevails; the other phrase, from the loose garments of the East having led to a different practice from what prevails in the West, cannot refer to men; it must signify either a very young boy, or rather, perhaps, a dog, so entire would be the destruction of Jeroboam's house that none, not even a dog, belonging to it should escape. This peculiar phrase occurs only in regard to the threatened extermination of a family (
1Sam 25:22-34). See the manner of extermination (
1Kgs 16:4;
1Kgs 21:24).
12 the child shall die--The death and general lamentation felt through the country at the loss of the prince were also predicted. The reason for the profound regret shown at his death arose, according to Jewish writers, from his being decidedly opposed to the erection of the golden calves, and using his influence with his father to allow his subjects the free privilege of going to worship in Jerusalem.
13 all Israel shall mourn for him, and bury him--the only one of Jeroboam's family who should receive the rites of sepulture.
14 the Lord shall raise him up a king . . . but what? even now--namely, Baasha (
1Kgs 15:27); he was already raised--he was in being, though not in power.
17 Tirzah--a place of pre-eminent beauty (
Song 6:4), three hours' travelling east of Samaria, chosen when Israel became a separate kingdom, by the first monarch, and used during three short reigns as a residence of the royal house. The fertile plains and wooded hills in that part of the territory of Ephraim gave an opening to the formation of parks and pleasure-grounds similar to those which were the "paradises" of Assyrian and Persian monarchs [STANLEY]. Its site is occupied by the large village of Taltise [ROBINSON]. As soon as the queen reached the gate of the palace, she received the intelligence that her son was dying, according to the prophet's prediction [
1Kgs 14:12].
19 the rest of the acts of Jeroboam--None of the threatenings denounced against this family produced any change in his policy or government.
21 REHOBOAM'S WICKED REIGN. (
1Kgs 14:21-24)
he reigned . . . in Jerusalem--Its particular designation as "the city which the Lord did choose out of all the tribes of Israel, to put his name there," seems given here, both as a reflection on the apostasy of the ten tribes, and as a proof of the aggravated wickedness of introducing idolatry and its attendant vices there.
his mother's name was Naamah an Ammonitess--Her heathen extraction and her influence as queen mother are stated to account for Rehoboam's tendency to depart from the true religion. Led by the warning of the prophet (
1Kgs 12:23), as well as by the large immigration of Israelites into his kingdom (
1Kgs 12:17;
2Chr 11:16), he continued for the first three years of his reign a faithful patron of true religion (
2Chr 11:17). But afterwards he began and encouraged a general apostasy; idolatry became the prevailing form of worship, and the religious state of the kingdom in his reign is described by the high places, the idolatrous statues, the groves and impure rites that with unchecked license were observed in them. The description is suited to the character of the Canaanitish worship.
25 SHISHAK SPOILS JERUSALEM. (
1Kgs 14:25-31)
Shishak king of Egypt came up--He was the instrument in the hand of Providence for punishing the national defection. Even though this king had been Solomon's father-in-law, he was no relation of Rehoboam's; but there is a strong probability that he belonged to another dynasty (see on
2Chr 12:2). He was the Sheshonk of the Egyptian monuments, who is depicted on a bas-relief at Karnak, as dragging captives, who, from their peculiar physiognomy, are universally admitted to be Jews.
29 Now the rest of the acts of Rehoboam . . ., are they not written in the book of the chronicles?--not the book so called and comprehended in the sacred canon, but the national archives of Judah.
30 there was war between Rehoboam and Jeroboam--The former was prohibited from entering on an aggressive war; but as the two kingdoms kept up a jealous rivalry, he might be forced into vigilant measures of defense, and frequent skirmishes would take place on the borders.
