1Nyní však, Jisraeli, buď poslušen nařízení a zákonů, které vás učím, abyste je konali, abyste žili a přišli a dobyli zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců! 2K těm slovům, která vám dnes přikazuji, abyste zachovávali příkazy Hospodina, svého Boha, nic nepřidávejte a nic z nich neubírejte! 3Jsou to vaše oči, které vidí, co Hospodin způsobil kvůli Baal Peorovi, že Hospodin vyhladil z tvého nitra každého muže, jenž za Baal Peorem chodil. 4A vy všichni lnoucí k Hospodinu, svému Bohu, jste dnes živi. 5(Druhý volaný) Hleď, učil jsem vás nařízením a soudům, které mi Hospodin, můj Bůh, přikázal, jak se zachovat v zemi, do níž přicházíte, abyste ji dobyli. 6Zachovávejte je a jednejte tak, poněvadž to je vaše moudrost a rozumnost i v očích národů. Když uslyší všechna ta nařízení, řeknou: Vskutku moudrý a rozumný je tento veliký národ. 7Vždyť který národ je velký? Ten, jemuž je jeho Bůh blízký jako Hospodin, náš Bůh, kdykoliv jsme k němu volali. 8A který národ je velký? Jenž má spravedlivá nařízení a soudy, jako je celá tato Tóra, již vám dnes předkládám. 9Jenom se střež a velice chraň svou duši, abys nezapomněl ty události, které spatřily tvé oči, aby neopustily tvé srdce po celý tvůj život a abys o nich uvědomil své syny a syny svých synů! 10Jako v den, kdy jsi stanul před tváří Hospodina, svého Boha, když mi na Chorevu řekl: Shromáždi mi ten lid a já jim dám vyslechnout své slovo, aby se učili se mě bát po všechny dny, co jsou živi na zemi, a učili tomu i své syny! 11A vy jste se přiblížili, a zatímco ta hora planula ohněm až do srdce nebes, stáli jste pod tou horou ve tmě, mračnu a mlze. 12A Hospodin k vám mluvil zevnitř toho ohně, slyšeli jste zvuk těch slov a kromě toho hlasu jste neviděli žádný obraz. 13Sdělil vám svou smlouvu, co vám přikázal dělat, deset těch slov, a vepsal je na dvě kamenné desky. 14A mně tehdy Hospodin přikázal učit vás nařízením a soudům, abyste je vykonávali v zemi, kterou přicházíte dobýt. 15Střežte tedy velmi své duše, protože jste neviděli žádný obraz, když k vám Hospodin na Chorevu mluvil zevnitř ohně. 16Abyste se nezkazili a neudělali si jakoukoli symbolickou modlu, představující muže nebo ženu. 17Nebo modlu jakéhokoli zvířete, které je na zemi, modlu jakéhokoli okřídlence, jenž poletuje v nebi. 18Modlu čehokoli, co se plazí v půdě, modlu jakékoli ryby, jež je ve vodě pod zemí. 19A pozvednuv oči k nebesům a vida slunce, měsíc a hvězdy, veškeré to nebeské vojsko, abys neodpadl, nepoklekl a nesloužil těm, které Hospodin, tvůj Bůh, přidělil všem ostatním národům pod celými nebesy. 20Vás přece Hospodin vzal a vyvedl vás z tavicí pece, z Micrajim, abyste mu byli jako tohoto dne dědičným lidem. 21A Hospodin se na mne rozhněval pro vaše slova a přísahal, že nepřekročím Jarden a nepřijdu do té dobré země, již Hospodin, tvůj Bůh, tobě dává dědictvím. 22Já umírám v této zemi a Jarden nepřecházím, vy však přecházíte a tuto dobrou zemi dobudete. 23Střežte se proto zapomenout na smlouvu s Hospodinem, svým Bohem, již s vámi uzavřel, a dělat si sochy, obrazy všeho možného, co ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal! 24Protože Hospodin, tvůj Bůh, je sžírající oheň, je to žárlivý Bůh. 25Protože zplodíš syny a syny synů a zestárnete v té zemi, zkazíte se a budete si dělat sochy, obrazy všeho možného a budete páchat zlo před očima Hospodina, svého Boha, abyste ho rozlítili. 26Proto si už dnes na vás beru za svědky nebesa a zemi, že z té země, kam přecházíte Jardenem, abyste ji dobyli, brzy zmizíte a neprodloužíte na ní své dny, jelikož [z ní] budete vyrváni. 27Hospodin vás rozptýlí mezi národy, a mezi národy, kam vás Hospodin povede, vás zbude jen malý počet. 28A tam pak budete sloužit božstvům, dílu lidských rukou, dřevu a kameni, která nevidí, neslyší, nejedí a nevdechují vůni. 29Přesto budeš-li odtamtud hledat Hospodina, svého Boha, jestliže jej budeš hledat celým svým srdcem a celou svou duší, nalezneš ho. 30A až ti bude úzko a na závěr dnů tě naleznou všechna ona slova, vrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a uposlechneš jeho hlasu. 31Protože Hospodin je Bůh soucitný, on tě neoslabuje ani tě nekazí a nikdy nezapomene smlouvu s tvými otci, kterou jim odpřisáhl. 32Jen se, prosím, zeptej na ony dny dávno před tebou, zda ode dne, kdy Hospodin stvořil na zemi člověka, a od jednoho konce nebes k druhému konci nebes se kdy stala tak veliká věc či bylo o podobné slýcháno? 33Slyšel nějaký lid hlas božstva, mluvícího z nitra ohně, jako jsi slyšel ty, a přežil to? 34Či snad nějaké božstvo přišlo a za pochodů a znamení a zázraků a válkou a pevnou rukou a nataženou paží za velkých hrůz vzalo nějaký národ z lůna jiného národa, jak to učinil Hospodin, váš Bůh, tobě před tvými zraky v Micrajim? 35To vše ti bylo dáno vidět, abys poznal, že Hospodin je Bůh, žádný ještě jiný mimo něj! 36Odpovídaje ti, dal z nebes slyšet svůj hlas, na zemi ti ukázal svůj velký oheň a tys slyšel zevnitř toho ohně jeho slova. 37A za to, že miloval tvé otce a vybral si [po prvním z nich] jeho sémě, tě svou velkou silou vyvedl za sebou z Micrajim. 38Aby před tebou vyhnal velké a nad tebe mocnější národy a aby tě přivedl do jejich země a dal ti ji dědictvím, jak je tomu tohoto dne. 39A abys dnes poznal a vzal si k srdci, že Hospodin, on samojediný, je Bohem nahoře v nebesích a dole na zemi, nikdo další. 40A abys zachovával jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji pro dobro tvé a tvých synů po tobě, abys prodloužil své dny na té půdě po všechny ty dny, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ 41(Třetí volaný) Tehdy měl Moše oddělit tři města na východní straně Jardenu, 42kam by se utekl vrah, jenž by neúmyslně zabil svého druha, aniž by ho měl včera a předevčírem v nenávisti, a mohl tak do jednoho z oněch měst utéci a zůstat naživu. 43Becer v poušti na rovině v zemi Reuvenovců, Ramot v Giládu Gádovců a Golan v Menašeho Bašánu. 44To je nauka, již Moše předložil před syny Jisraele. 45To jsou svědectví a nařízení a zákony, které Moše říkal synům Jisraele za jejich východu z Micrajim. 46Na východní straně Jardenu v údolí naproti Peorově svatyni v zemi emorejského krále Sichona sídlícího v Chešbonu, jehož porazili Moše a synové Jisraele při svém východu z Micrajim. 47Dobyli jeho zemi a zemi bašanského krále Oga, země dvou emorejských králů na východní straně Jardenu. 48Od Aroer, které je při břehu Arnonského potoka, až po horu Sion, což je Chermon. 49A celou tu step na východ od Jardenu až po moře u té stepi a k bystřinám Pisgy.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 AN EXHORTATION TO OBEDIENCE. (
Deut 4:1-
Deut 4:13)
hearken, O Israel, unto the statutes and unto the judgments, which I teach you--By statutes were meant all ordinances respecting religion and the rites of divine worship; and by judgments, all enactments relative to civil matters. The two embraced the whole law of God.
2 Ye shall not add unto the word which I command you--by the introduction of any heathen superstition or forms of worship different from those which I have appointed (
Deut 12:32;
Num 15:39;
Matt 15:9).
neither shall ye diminish aught from it--by the neglect or omission of any of the observances, however trivial or irksome, which I have prescribed. The character and provisions of the ancient dispensation were adapted with divine wisdom to the instruction of that infant state of the church. But it was only a temporary economy; and although God here authorizes Moses to command that all its institutions should be honored with unfailing observance, this did not prevent Him from commissioning other prophets to alter or abrogate them when the end of that dispensation was attained.
3 Your eyes have seen what the Lord did because of Baal-peor . . . the Lord thy God hath destroyed them from among you--It appears that the pestilence and the sword of justice overtook only the guilty in that affair (
Num 25:1-
Num 25:9) while the rest of the people were spared. The allusion to that recent and appalling judgment was seasonably made as a powerful dissuasive against idolatry, and the fact mentioned was calculated to make a deep impression on people who knew and felt the truth of it.
5 this is your wisdom and your understanding in the sight of the nations, which shall hear all these statutes--Moses predicted that the faithful observance of the laws given them would raise their national character for intelligence and wisdom. In point of fact it did do so; for although the heathen world generally ridiculed the Hebrews for what they considered a foolish and absurd exclusiveness, some of the most eminent philosophers expressed the highest admiration of the fundamental principle in the Jewish religion--the unity of God; and their legislators borrowed some laws from the constitution of the Hebrews.
7 what nation is there so great--Here he represents their privileges and their duty in such significant and comprehensive terms, as were peculiarly calculated to arrest their attention and engage their interest. The former, their national advantages, are described (
Deut 4:7-
Deut 4:8), and they were twofold: 1. God's readiness to hear and aid them at all times; and 2. the excellence of that religion in which they were instructed, set forth in the "statutes and judgments so righteous" which the law of Moses contained. Their duty corresponding to these pre-eminent advantages as a people, was also twofold: 1. their own faithful obedience to that law; and 2. their obligation to imbue the minds of the young and rising generation with similar sentiments of reverence and respect for it.
10 the day that thou stoodest before the Lord . . . in Horeb--The delivery of the law from Sinai was an era never to be forgotten in the history of Israel. Some of those whom Moses was addressing had been present, though very young; while the rest were federally represented by their parents, who in their name and for their interest entered into the national covenant.
12 ye heard the voice of the words, but saw no similitude--Although articulate sounds were heard emanating from the mount, no form or representation of the Divine Being who spoke was seen to indicate His nature or properties according to the notions of the heathen.
15 A PARTICULAR DISSUASIVE AGAINST IDOLATRY. (Deu. 4:14-40)
Take . . . good heed . . . for ye saw no manner of similitude--The extreme proneness of the Israelites to idolatry, from their position in the midst of surrounding nations already abandoned to its seductions, accounts for their attention being repeatedly drawn to the fact that God did not appear on Sinai in any visible form; and an earnest caution, founded on that remarkable circumstance, is given to beware, not only of making representations of false gods, but also any fancied representation of the true God.
16 Lest ye corrupt yourselves, and make you a graven image--The things are here specified of which God prohibited any image or representation to be made for the purposes of worship; and, from the variety of details entered into, an idea may be formed of the extensive prevalence of idolatry in that age. In whatever way idolatry originated, whether from an intention to worship the true God through those things which seemed to afford the strongest evidences of His power, or whether a divine principle was supposed to reside in the things themselves, there was scarcely an element or object of nature but was deified. This was particularly the case with the Canaanites and Egyptians, against whose superstitious practices the caution, no doubt, was chiefly directed. The former worshipped Baal and Astarte, the latter Osiris and Isis, under the figure of a male and a female. It was in Egypt that animal-worship most prevailed, for the natives of that country deified among beasts the ox, the heifer, the sheep, and the goat, the dog, the cat, and the ape; among birds, the ibis, the hawk, and the crane; among reptiles, the crocodile, the frog, and the beetle; among fishes, all the fish of the Nile; some of these, as Osiris and Isis, were worshipped over all Egypt, the others only in particular provinces. In addition they embraced the Zabian superstition, the adoration of the Egyptians, in common with that of many other people, extending to the whole starry host. The very circumstantial details here given of the Canaanitish and Egyptian idolatry were owing to the past and prospective familiarity of the Israelites with it in all these forms.
20 But the Lord hath taken you, and brought you forth out of the iron furnace--that is, furnace for smelting iron. A furnace of this kind is round, sometimes thirty feet deep, and requiring the highest intensity of heat. Such is the tremendous image chosen to represent the bondage and affliction of the Israelites [ROSENMULLER].
to be unto him a people of inheritance--His peculiar possession from age to age; and therefore for you to abandon His worship for that of idols, especially the gross and debasing system of idolatry that prevails among the Egyptians, would be the greatest folly--the blackest ingratitude.
26 I call heaven and earth to witness against you--This solemn form of adjuration has been common in special circumstances among all people. It is used here figuratively, or as in other parts of Scripture where inanimate objects are called up as witnesses (
Deut 32:1;
Isa 1:2).
28 there ye shall serve gods, the work of men's hands--The compulsory measures of their tyrannical conquerors would force them into idolatry, so that their choice would become their punishment.
30 in the latter days, if thou turn to the Lord thy God--either towards the destined close of their captivities, when they evinced a returning spirit of repentance and faith, or in the age of Messiah, which is commonly called "the latter days," and when the scattered tribes of Israel shall be converted to the Gospel of Christ. The occurrence of this auspicious event will be the most illustrious proof of the truth of the promise made in
Deut 4:31.
41 Then Moses severed three cities on this side Jordan--(See on
Josh 20:7).
44 this is the law which Moses set before the children of Israel--This is a preface to the rehearsal of the law, which, with the addition of various explanatory circumstances, the following chapters contain.
46 Beth-peor--that is, "house" or "temple of Peor." It is probable that a temple of this Moabite idol stood in full view of the Hebrew camp, while Moses was urging the exclusive claims of God to their worship, and this allusion would be very significant if it were the temple where so many of the Israelites had grievously offended.
49 The springs of Pisgah--more frequently, Ashdoth-pisgah (
Deut 3:17;
Josh 12:3;
Josh 13:20), the roots or foot of the mountains east of the Jordan.
