Sedm: prvočíslo, jež mělo od nejstarších dob symbolický význam a bylo pokládáno za posvátné ve starověku. Egypťané, Židé, Arabové, Assyřani a Babyloňané, Peršané i Číňané, Řekové, Římané i staří Germáni přikládali sedmičce zvláštní význam. Někteří vykladači se domnívali, že důležitost tohoto čísla vznikla ze starověkého zjištění sedmi planet, o nichž se věřilo [zjistitelně však teprve od I. stol. př. Kr. v Egyptě], že každá z nich řídí jeden den v týdnu. Ale sedmička byla pokládána za posvátné číslo ještě dříve, než byl konstatován starověký počet planet. Je také příznačné, že dvanáctka [12 měsíců, 12 znamení zvěrokruhu], která tvořila v Babylonii základ počítání [V Assyrii uznávali 12 hlavních božstev], se stala podobně posvátným číslem. Zdá se, že významnost sedmičky byla nejspíše odpozorována původně na čtyřech proměnách měsíce vždy po sedmi dnech, jež primitivnímu člověku daly základ k dělení času. Zjištění sedmi planet pak dodatečně zesílilo význam, který byl přikládán sedmičce. U starých Babyloňanů a už předtím u Sumerů měla sedmička důležitost v kultu i v mythologii. Bylo to číslo, symbolisující plnost, úplnost, uzavřenost celku, totalitu, a to totalitu zřízenou a posvěcenou božstvem.
Také ve SZ-ě má sedmička důležitý význam. Dům Moudrosti spočívá na s-i sloupech [
Pro 9:1]; s. dní obcházeli Izraelci Jericho [
Josh 6:20;
Heb 11:30]; Samson, nazarejský Boží, si splétá vlasy do s-i pramenů [
Judg 16:13 ,
Judg 16:19], s. mužů bylo pověšeno na usmíření viny [
2Sam 21:6 ,
2Sam 21:9], s. jednic bylo svědectvím přísahy [hebr. šb‘ = 7 = přísahati], Jákob sloužil za Ráchel s. let [
Gen 29:20], z Nilu vycházelo s. krav [
Gen 41:2], ze stébla s. klasů [
Gen 41:5 ,
Gen 41:22 ,
Gen 41:30], Bůh při stvoření světa odpočinul s-ý den [
Gen 2:2n;
Exod 20:11 ;
Exod 31:17;
Heb 4:4], s-ý měsíc byla slavnost troubení [
Lev 23:24;
Num 29:1], slavnosti velikonoční a jiné trvaly s. dní [
Exod 12:15;
Lev 23:6 ,
Lev 23:34 ,
Lev 23:42;
Deut 16:15], s. týdnů bylo mezi slavností velikonoční a slavností »téhodnů« [žňovou,
Exod 34:22 ;
Exod 23:16;
Deut 16:15], s. rok byl rokem sobotním a 7 x 7 rok létem milostivým [
Lev 25:8;
Num 36:4]. Ve svatyni byl sedmiramenný svícen [
Exod 25:31n], stavba chrámu trvala s. let [
1Kgs 6:38], kultická nečistota i kultické očišťování trvalo s. dní [
Exod 29:37;
Lev 12:2 ;
Lev 14:38] a pod. Tak dostala sedmička pečeť posvátnosti, souvisící s kultickým životem Izraelců. Daniel propočítává běh světa na 70 »téhodnů« [= sedmiletí,
Dan 9:24nn], tedy 70x7 let,
Jer 25:11 předpovídá, že Izrael bude sloužiti králi babylonskému sedmdesát let [sr.
Jer 29:10]. Tato čísla nutno chápat jako čísla symbolická, značící plnost a dokonalost. Praví-li se ve
2Kgs 4:35, že dítě Sunamitské ženy kýchlo s-krát, chce se tím snad naznačit, že se mu dokonale navrátilo zdraví. Sedminásobné pokropení slitovnice krví obětního zvířete symbolisovalo dokonalé odstranění hříchu a dosažení dokonalého odpuštění [
Lev 16:14nn]. Praví-li
1Kgs 19:18, že Bůh zachoval v Izraeli 7.000 věrných, znamená to nikoli přesné číslo, nýbrž číslo symbolické, označující pravého, skutečného, vlastního Izraele [sr.
Rom 11:4].
V NZ-ě máme s. podobenství [Mt 13]. Je to asi jen stilistická zvláštnost autora Mt a nemá patrně hlubšího významu. Také modlitba Páně má s. proseb. S. chlebů [a málo rybiček] a s. košů u
Matt 15:32nn ;
Matt 16:10;
Mark 8:1nn znamená nejspíše zaokrouhlené číslo bez symbolického významu. Rovněž s. bratří, kteří po sobě splnili povinnost *levirátního sňatku u téže ženy [
Matt 22:23nn;
Deut 25:5nn], znamená neurčitý, ale značný počet. Někteří vykladači na základě předpokladu, že *levirátní sňatek v době Ježíšově už nebyl anebo ještě nebyl znovu praktikován, tvrdí, že číslem s. je tu naznačeno, že jde nikoli o skutečnou událost, nýbrž o uměle sestrojený případ, jímž saduceové chtěli zesměšnit jak farizejskou víru ve vzkříšení, tak jejich kasuistickou methodu, jež mravní a náboženské zásady takřka znehodnocovala podrobným výpočtem jednotlivých případů. Číslo s. u
Matt 12:45;
Luke 11:26 ;
Luke 8:2 [sr.
Mark 16:9] je náznakem dokonalé zkaženosti, jež už nemůže být horší. Petr se ptá Ježíše, má-li povinnost odpouštěti druhým nějakou hranici [
Matt 18:21n] a zda nestačí odpustit pouze s-krát, jde-li o téhož provinilce. Ježíš svým příkazem odpustiti 70 x 7krát naznačuje, že podle jeho vůle není pro dokonalé odpuštění žádná hranice. Protějškem k tomu bylo pravděpodobně slovo Lámechovo o pomstě sedmdesátkrát sedminásobné [
Gen 4:24; sr. v. 15]. V poněkud jiné podobě je toto Ježíšovo slovo u
Luke 17:4, kde se předpokládá na straně provinilcově upřímná lítost. Možná, že rozdělení *rodokmenu Ježíšova na skupiny po s-i [
Matt 1:1nn;
Luke 3:23nn], při čemž Ježíš je poslední v deváté skupině u Mt a v jedenácté u L, má být jedním z průkazů jeho mesiášství.
Podle
Luke 10:1nn vyslal Ježíš s-desát učedníků na misijní cestu. Předobrazem tu snad bylo 70 starších, které ustanovil Mojžíš, aby »s ním nesli břímě lidu« [
Num 11:16]; spíše však šlo o židovskou představu, že na světě je 70 národů [Gn 10;
Deut 32:8; sr. s
Gen 46:27;
Exod 1:5], k nimž Ježíš posílá své posly, když předtím vyslal dvanáct učedníků výslovně jen k příslušníkům domu izraelského [
Matt 10:5n]. S-desátka tu je symbolem světa a universalismu Ježíšova poslání i nároku. Nevíme, proč první jerusalemský sbor zvolil právě jen s. mužů k přisluhování stolům« [
Acts 6:2nn]. Snad to souvislo s tím, že správa židovských sborů se skládala obyčejně ze s-i mužů. Úkolem těchto sedmi podle
Acts 6:2 bylo pečovati o vnější věci [stoly], ale hned dále čteme, že přední z nich, Štěpán, byl mocným kazatelem evangelia [
Acts 6:8 -
Acts 6:10], a také Filip byl v prvé řadě misionářem [
Acts 8:5nn ;
Acts 8:26 -
Acts 8:40], takže je ve
Acts 21:8 dokonce nazván evangelistou. Je tedy zřejmé, že oněch sedm mužů mělo úkol vésti hellenistickou část prvotního sboru po všech stránkách, nejen po stránce dobročinnosti.
Zvláštní místo má sedmička ve Zj. S-i maloasijským sborům odpovídá s. andělů [
Rev 1:4nn]. S. svícnů a s. hvězd je spojeno se zjevením toho, jenž byl podoben Synu člověka [
Rev 1:13nn ,
Rev 1:16nn]. Před trůnem Božím je s. duchů [
Rev 1:4 ;
Rev 4:5]. Kniha Boží je zapečetěna s-i pečetěmi po způsobu římského zapečeťování poslední vůle [
Rev 5:1nn]. Beránek má s. rohů a s. očí [
Rev 5:6; sr.
Zech 7:10]. S. andělů má v rukou s. trub [
Rev 8:2nn]. S. hromů promluvilo [sr.
Ps 29:3 -
Ps 29:9, kde se s-krát mluví o hlasu Hospodinovu], ale pisatel měl zakázáno zapsat obsah jejich sdělení [
Rev 10:3n]. »Drak veliký ryšavý« měl s. hlav a s. korun [
Rev 12:3; sr. 13,1; 17,3nn]. S. andělů přináší »s. ran posledních« [
Rev 15:1n]. Všecky tyto sedmičky jsou symbolem jednak úplnosti [s. sborů = celé maloasijské křesťanstvo] a celosti, nepolovičatosti Božího jednání, jednak také nejvyššího vypětí a vystupňování protibožských sil, Antikrista [
Rev 12:3 a j., sr.
2Thess 2:4;
2Cor 11:14]. Sem patří i číslo čtyřiceti dvou měsíců = 31/2 roku = 7/2 roku [
Rev 13:5]; 1260 dní = 31/2 roku [Zj. 11,3; 12,6] jakož i půlčtvrta dne [
Rev 11:9nn] a výraz »do času a časů, a do půl času« [
Rev 12:14; sr.
Dan 7:25] = 31/2 roku. Značí-li sedmička plnost, značí 31/2 neplnost; prvé je božské, druhé lidské.
