Smysl: Tak překládají Kral. ve SZ dva hebr. výrazy, z nichž déa‘ znamená vědění, znalost [
Job 36:3]; biná porozumění, pochopení, význam [
Dan 10:1]. Elihu praví u
Job 36:3, že své vědění bude čerpat zdaleka [Král »vynesu smysl svůj zdaleka«], tj. z pradávných událostí a zkušeností věků. Tentýž hebr. výraz překládají Kral. u
Job 37:15 slovem »umění« [»dokonalý v umění« = dokonalý rozumem = vševědoucí] a u
Job 32:6 ,
Job 32:10 ,
Job 32:17 slovem »zdání« [= názor]. Hebr. bîná překládají Kral. výrazem rozum ve smyslu význam u
Dan 8:15 aj. Zdá se, že déa‘ a bîná jsou v hebrejštině souznačné pojmy, jež se navzájem doplňují, aby bylo jasné, že pro Izraelce znát něco znamenalo zároveň pochopit význam toho, co je a co se děje, a podle toho také jednat. Nejde o teoretické, nýbrž o praktické poznání se všemi důsledky pro život.
V NZ jde o překlad devíti řeckých slov, nejčastěji nûs [= *rozum, *mysl,
Rev 13:18;
Luke 24:45; mínění, úsudek; rozhodnutí, úmysl; smýšlení], které označuje především mravní smýšlení a povahu člověka, jež se projevují v celém směru myšlení a vůle. Podle
Rom 1:28 vydal Bůh ty, kteří nestáli o jeho poznání, v nesprávné smýšlení [Kral. »v převrácený s.«], takže činili to, což se nesluší [sr.
Eph 4:17]. Jejich smýšlení je tělesné [Kral. »smysl těla«] právě tak jako smýšlení bludařů, o nichž píše Pavel v
Col 2:18; mohou se sice chlubit okázalým asketismem, ale tento asketismus je právě dokladem jejich scestného myšlenkového, mravního a náboženského zaměření. – Jednota církve a sboru se má projevovat v jednotě mluvení, myšlení i praktického života podle Boží rady. Kraj. v
1Cor 1:10 překládají řecké gnómé [= smýšlení, vůle, rozhodnutí] výrazem smysl. Žilka tlumočí: »Buďte utvrzeni v témž smýšlení [nús] a v témž názoru« [gnómé]. Gnómé znamená spíš volní než intelektuální stránku smýšlení. Podobnou myšlenku na jednotu sboru a jeho pracovníků vyslovuje Pavel ve
Phil 2:2a, kde užívá řeckého slovesa fronein [= mysliti, souditi,
Phil 1:7, dávati na něco pozor]. Co je míněno touto jednotou smýšlení, pěkně popisuje celý oddíl v. 1-4 [sr.
2Cor 13:11;
Phil 3:15n ;
Phil 4:2]. V
Rom 14:5 je užito výrazu nús ve smyslu úsudek, přesvědčení. Žilka překládá: »Každý měj odvahu vlastního přesvědčení«. Nús ve smyslu našeho »význam<< je ve
Rev 17:9. Žilka překládá: »Zde je význam pro toho, kdo má moudrost«. Význam symbolických vidění může pochopit jen ten, kdo je obdařen moudrostí od Boha [sr.
Rev 13:18;
Dan 12:10].
To, co smýšlení [nûs] vytváří, k čemu vede, je v řečtině vyjádřeno pojmem noéma. Ze zvráceného smýšlení vycházejí zvrácené, otupené myšlenky [
2Cor 3:14, sr.
2Cor 4:4], zlé úmysly [sr.
2Cor 2:11], zatím co smýšlení, zakořeněné v pokoji s Bohem, uchrání »srdce i myšlenky« [Kral. smysly] tím, že je uvádí do vztahu ke Kristu Ježíši, v poddanství a poslušnost jemu [sr.
2Cor 10:5].
Řecké fronéma, užité v
Rom 8:27 a překládané zde Kral. výrazem s., znamená úmysl, usilování. *Opatrně, opatrnost. Bůh, jenž zpytuje srdce, »ví, co má Duch na mysli«, když se za věřící přimlouvá. – Řecké frenes [= myšlení, soudnost] je v NZ pouze jednou, a to v
1Cor 14:20. Ap. Pavel napomíná Korinťany, kteří se jako děti dali oslnit nesrozumitelným a nerozumným mluvením jazyky, aby přestali být »dětmi v soudnosti« a nepletli si nesrozumitelnost a nerozumovost s dětskou prostotou a chudobou ducha [sr.
Matt 18:1 -
Matt 18:6 ;
Matt 19:13n ;
Matt 5:3;
Mark 10:13 -
Mark 10:16]. Neboť v soudnosti, v myšlení má být křesťan vyspělý.
Řecké aisthésis, jež původně označovalo smyslové vnímání, znamená v nz řečtině vědomou a citlivou mravní soudnost a schopnost rozlišovati mezi užitečným a neužitečným, důležitým a tím, na čem nezáleží. Ap. Pavel se modlí
Phil 1:9, aby Bůh rozhojnil křesťany ve Filipách v lásce Krista Ježíše, a to tak, aby rostli v důkladnějším poznání a v »jemném postřehu« [J. B. Souček; Kral. »ve všelikém smyslu«; Žilka: »ve všem cítění«], aby viděli, jak opravdu mohou bližním prospěti.
Heb 5:14 myslí na orgány, čidla [řecky aisthétériori] této vnímací schopnosti, jež rozlišuje mezi dobrým a zlým. Užíváním těchto čidel – pisatel tu patrně myslí na Ducha sv. – lze dosáhnouti určité dokonalosti v duchovním postřehu, určité vyškolenosti v rozeznávací schopnosti. Škrabal překládá: »Mají [vnitřní] smysly návykem [Kral. »pro zvyklost«] vycvičeny, aby dovedli rozlišovati dobré a zlé«. A jen těmto lidem takto upevněného mravního charakteru lze kázati, podle názoru pisatele Žd, evangelium o ospravedlnění z víry [
Heb 5:13]. Duchovní nemluvňata toto kázání snadno falešně pochopí.
Řecké dianoia v 1
John 5:20 znamená myšlenkovou schopnost poznávat a chápat duchovní věci. Praví se zde, že Syn Boží dal věřícím schopnost poznávat Boha, přijímat jeho zjevení a míti s ním obecenství. Na rozdíl od Pavla, který dar této schopnosti připisuje Duchu sv. [sr.
1Cor 2:12;
Eph 1:17n], 1J připisuje tento dar přímo Ježíši Kristu. Jiný výraz pro duchovní chápavost je řecké synesis [= usuzovací schopnost, ostrovtip], užité s českým Kral. překladem »smysl« v
Col 2:2. J. B. Souček toto místo tlumočí takto: »Aby se povzbudila jejich srdce, vyučená v lásce a k veškerému bohatství plné jistoty pochopení, k poznání tajemství Božího, Krista«, a poznamenává, že toto místo ukazuje, jak podle NZ-a víra není pouhý neurčitý cit, ani jen mravní rozhodnost, nýbrž že je založena v poznání skutečné pravdy o Bohu, a tudíž vždy usiluje také o to, aby rozuměla [Výklad ep. Kol., str. 45]. Tohoto plného poznání a porozumění lze dosáhnouti jen v pospolitosti ve sboru a ovšem jen v Kristu, v němž jsou ukryty všechny poklady moudrosti a poznání.
»S-em se pominouti« [
Mark 3:21] = pominout se s rozumem, nemíti zdravý rozum, blouzniti. *Mysl. *Rozum.