Svatyně: Starověké s., jež byly objeveny v Palestině a Fénicii, jsou ohraničené, nekryté prostory s jedním nebo několika posvátnými kameny a posvátnými kůly nebo stromy; u každé s. byla nádrž na vodu nebo pramen a tu a tam i malá budova, před níž stál oltář. U některých s. byly nalezeny i podzemní jeskyně. Pod vlivem cizích, zvl. egyptských kultů bylo věnováno více pozornosti zejména budově [chrámu], jež sloužila za stánek božstva, ale ne za shromaždiště jeho ctitelů. Tak chrám v Gáze byl zasvěcen *Dágonovi [
Judg 16:23nn; sr.
1Sam 5:2nn]. Bálová s. byla v Sichem [
Judg 9:27] i v Samaří [
2Kgs 10:21]. Lid se shromažďoval na nádvoří, případně ve zvláštních přístavcích. I původní izraelské s., z nichž některé byly převzaty od Kananejců, měly velmi jednoduchou podobu. O Gedeonovi čteme, že rozbořil oltář Bálův a posekal posvátný *háj [t. j. dřevěné koly, ašery] a na jeho místě postavil oltář Hospodinův, na němž obětoval volka. Za palivo mu sloužily posvátné kůly posekaného háje. Tak vznikla s. v Ofra, posvěcená nadto zjevením Božího posla [
Judg 6:25 -
Judg 6:32; sr. v.
11-24]. Z vypravování je patrno, že poblíž stál dub, za oltář sloužilo skalisko, jež bylo posvěceno poslem Božím. Obě vypravování se poněkud rozcházejí, ale shodují se v tom, že šlo o staré kananejské posvátné místo a že hlavní součástí Gedeonovy s. byl oltář. Podle
Judg 8:22 -
Judg 8:27 opatřil Gedeon tuto s-i ještě efodem, což by nasvědčovalo tomu, že zde vystavěl nějakou posvátnou budovu k bohoslužbě. O jiné s-i, jež souvisela se skalou, čteme v
Judg 13:19. Byla v Zaraha, rodišti Samsonově. I tu se zjevil anděl Hospodinův. Důležitou s-í bylo Bethel, spojené se jménem Abrahamovým [
Gen 12:8] a zvláště Jákobovým [
Gen 28:10 -
Gen 28:22]. Abraham zde postavil oltář, Jákob pak zde vztyčil kámen na »znamení pamětné«, t. j. massebu, a polil jej olejem. Neboť ve snu viděl žebřík do nebe a nebeské bytosti sestupující a vystupující po žebříku; ve snu také uslyšel Boží zaslíbení [sr.
Gen 35:2nn]. »Dům Boha silného«, o němž je zmínka v
Judg 20:26 ;
Judg 21:2, je s. v Béthel. Viz také
1Sam 10:3. Později zde Jeroboám I. zřídil vzdorosvatyni proti s-i v Jerusalemě [
1Kgs 12:29nn]. Z
Amos 9:1 se dovídáme, že zde byl chrám, nesený sloupy. Jiná s., souvisící s Abrahamem a Jákobem, byla v Sichem u posvátné dubiny *More [*Rovina]. Abraham zde vzdělal oltář, aby tak potvrdil zaslíbení a zajistil si právo na majetnictví země [
Gen 12:6n]. Jákob pak před městem koupil pole od synů Emorových a vystavěl tu oltář [
Gen 33:18nn]. Zde také zakopal pod dubem pohanské bůžky těch, kteří ho provázeli [
Gen 35:4], na znamení, že s těmito modlami jednou provždy skoncoval. Zde byly později pochovány kosti Josefovy [
Josh 24:32]. Zde také pod dubem u s. Hospodinovy byl postaven kámen na svědectví: »Nebo on slyšel všecka slova Hospodinova« [
Josh 24:26n], a tak mohl svědčit také proti lidu, kdyby porušil smlouvu s Bohem. I zde tedy charakteristickou známkou s. byl oltář, posvátný dub a kámen. Izák založil s-i v Bersabé, kde se mu ukázal Hospodin; služebníci Izákovi tu vykopali studnici; Izák pak tu vzdělal oltář [
Gen 26:24n]. Velmi důležitá s. byla v Hebronu, spojená také se jménem Abrahamovým [
Gen 13:14 -
Gen 13:18]. Abraham zde přijal Boží zaslíbení, že mu bude dána všecka okolní země. I zde byla posvátná dubina [Kral. rovina]. Zde přijal Abraham návštěvu Božích poslů [Gn 18], zde také koupil jeskyni na rodinné pohřebiště (Gn 23). Později byla tato s. svědkem smlouvy mezi Davidem a Izraelem [
2Sam 5:3]. Ještě Absolon odchází do Hebronu, aby splnil svůj slib Hospodinu [
2Sam 15:7]. Všecky tyto s. byly co nejjednodušší jako staré s. kananejské: ohrazené místo s nějakým význačným skaliskem nebo prostým oltářem, po jehož boku stál jeden nebo několik kamenných sloupů. Podrobněji o s-ích předizraelských viz Bič II. 17-27 a o izraelských tamtéž 27-42.
Vedle toho tu byly s. jiného rázu, o nichž máme zmínku v Sd 17-18. Mícha měl »chrám bohů« [
Judg 17:5], t. j. krytou s-i s posvátnými předměty. V hebr. textu čteme o pesel, což mohla být slitina [sr.
Isa 40:19;
Jer 10:14] nebo vyřezaná dřevěná [
Isa 44:15 ,
Isa 44:17] nebo vytesaná kamenná modla, rytina [
Exod 20:4;
Lev 26:1], a o masséká, což označuje slitinu ze stříbra [
Hos 13:2] nebo zlata [
Exod 32:2nn]. Není vyloučeno, že šlo o jeden obraz rytý a slitý, protože modly bývaly zhotovovány ze dřeva nebo z kamene a obkládány kovem [
Isa 30:20 ;
Isa 41:7]. Dále to byl *’éfód a *teráfîm, t. j. posvátné roucho a nějaký předmět na věštění. Snad tu šlo o nějakou modlu, jež byla oblékána do efodu [Pedersen, III., 225]. O oltáři tu není zmínky, ač mohl stát před budovou anebo i v budově samé pro domácí modloslužbu, soudíme-li podle vykopávek na jiných místech. I s. v Béthel, jak už bylo řečeno, měla později několik oltářů mimo chrámovou budovu [
Amos 3:14]. Také v Sílo byla budova se stánkem úmluvy [
1Sam 3:8]. Rovněž v Nobe byla s. s efodem, s mečem Goliášovým a s předkladným stolem pro posvátné chleby [
1Sam 21:1 -
1Sam 21:10]. Zdá se, že s. v Ráma měla pro obětní hostiny místnost dost rozsáhlou, aby se v ní mohli směstnati předáci města [podobně
1Sam 9:22].
Během svého putování měli Izraelci přenosnou s-i, *stánek úmluvy, v němž byly hlavními kultovními předměty truhla úmluvy a přenosný oltář. Za Davida byla truhla úmluvy přenesena do zvláštního stanu na hradu Sioně [
2Sam 6:17]. Nevíme, jak vypadal tento »příbytek Boží« [
2Sam 15:25]. Pedersen se domnívá, že šlo už o pevnou budovu [
2Sam 12:20]. Nevíme také, zda stánek s truhlou úmluvy stál v budově této prozatímní s. Davidovy či jen v jejím nádvoří. Ale jisto je, že stánek byl podstatnou součástí s., ovšem, vedle oltáře [
1Kgs 1:50 ;
1Kgs 2:28n]. Když byl vystavěn chrám Šalomounův, byla do něho přenesena truhla úmluvy z bývalé s. Davidovy [
1Kgs 8:1], jež úplně zmizela v zapomenutí před slávou nové s.
Zřízením chrámu Šalomounova však nezmizely četné s. po celé zemi. Šalomoun sám vzdělal s-i Chámosovi a Molochovi na hoře Olivetské, kde se už David modlíval [
2Sam 15:32;
1Kgs 11:7]; zřídil také s. pro své cizozemské ženy [
1Kgs 11:2;
2Kgs 23:13]. Kral. tu mluví o *výsostech. Zvláště v době po rozdělení říše vznikaly nové a nové s. v obou částech země [
2Kgs 11:18 ;
2Kgs 21:3 ;
2Kgs 23:8;
Jer 44:17 ,
Jer 44:21]. Vedle toho byly zřizovány s. na střechách »vojsku nebeskému« [
Jer 19:13 ;
Jer 32:29], dále s. Bálovy v údolí Hinnom na j. od Jerusalema [*Tofet,
Jer 7:31 ;
Jer 19:1 -
Jer 19:13 ;
Jer 32:35], nehledě k mnohým výsostem po celé zemi [
Hos 4:13, sr.
1Sam 9:12 ;
1Sam 10:13;
1Kgs 3:4 ;
1Kgs 12:31], zřizovaným na návrších [
1Kgs 14:23]. Některé s. byly zvlášť oblíbeny a staly se s-i poutnickými [
Hos 4:15;
Amos 5:5; sr.
1Sam 1:3;
1Kgs 12:26n].
Ve SZ-ě výraz s. označuje převážně *stánek úmluvy v celku [
Exod 25:8 ;
Exod 39:1;
Lev 12:4;
Num 3:28 ,
Num 3:38;
Josh 24:26] nebo chrám [
Ps 74:7 ;
Ps 78:69 ;
Ps 96:6;
Isa 63:18;
Ezek 5:11 ;
Ezek 8:6 ;
Ezek 43:21 aj.] nebo jejich části [
Jer 51:51], při čemž se rozeznává mezi s-í [
Exod 26:33] a s-í svatých nebo s-í svatou [
Lev 16:33;
Num 4:19;
1Kgs 6:5; 5.19; 7,49; 8,6 a j.]. Někdy však výraz s. označuje i s-i svatých [
Lev 16:16n ,
Lev 16:20 ,
Lev 16:23 ,
Lev 16:27;
Ezek 41:23]. Také zaslíbená země byla nazývána s-í [
Exod 15:17]. Poněvadž s. byla pokládána za sídlo Boha nebo při nejmenším za symbol jeho svaté přítomnosti, byla Zákonem vyžadována posvátná úcta ke s-i [
Lev 19:30 ;
Lev 26:2;
Num 4:15]. Každé její poskvrnění bývalo trestáno až smrtí [
Lev 20:2nn;
2Chr 26:18;
Ezek 5:11], neboť bylo potupením *svatosti Hospodinovy. Izraelec očekával pomoc ze s. [
Ps 20:3], při modlitbě zdvíhal ruce směrem ke s-i [
Ps 28:2 ;
Ps 134:2], ve s-i spatřoval slávu Hospodinovu [
Ps 63:3; sr. 27,4;
Isa 6:1nn] a slavné jeho průvody, kdy truhla úmluvy byla o novoroční nastolovací slavnosti vnášena do s. [
Ps 68:25]. Neboť Hospodin přenesl svou s-i ze Sinaje do Jerusalema [
Ps 68:18]. Za největší ponížení považoval Izrael pošlapání s. nepřáteli a její vydrancování [
Ps 74:3 ,
Ps 74:7;
Isa 63:18;
Lam 1:10;
Ezek 5:11] a za největší hrozbu, když Hospodin sám prohlašuje, že svou s-i poskvrní pro nevěrnost lidu [
Lam 2:7;
Ezek 24:21;
Dan 9:26; sr.
Ps 78:60]. Neboť to znamená, že Bůh opustil svůj lid. Na druhé straně však Hospodin slibuje, že po zničení s. postaví sám svou s-i uprostřed těch, kteří se v pokání obrátili k němu; sám je očistí, aby mohli být jeho lidem [
Ezek 37:22nn ,
Ezek 37:26 ,
Ezek 37:28]. V zajetí pak sám bude jejich s-í na krátký čas [
Ezek 11:16], t. j. bude jim přítomen i bez pozemské s. [sr.
John 4:21 -
John 4:24;
Rev 21:22]. Jiný význam má výrok »Hospodin bude vám i s-í« u
Isa 8:14. Vykladači mají za to, že s. tu má význam útočiště, neboť i u Izraelců bývaly s. místem, kam se mohl utéci pronásledovaný člověk. Těm, kteří doufají v Hospodina, bude Bůh skutečným útočištěm uprostřed všeho spuntování, druhým však bude kamenem úrazu. Jiní vykladači mají za to, že Bůh spravedlivým soudem se projeví jako obávaná, nedotknutelná s. [sr.
Isa 5:16;
Ezek 28:22], jež přivede k pádu všecky, kdo jí pohrdají. Jiní vykladači z rozpaků mění hebr. text. - V
Ps 73:17 má výraz s. nejspíše význam tajemství Boží [sr. Moudrost Šal. 2,22]: »Až jsem vešel, pronikl do tajemství Božích, rozpoznal jsem jejich potomní věci«. Sr.
Ps 25:14, kde je sice užito jiného hebr. výrazu, ale obsahově jde o totéž. Někteří vykladači myslí dokonce na nějaká mystéria, jež otvírala výhled do posmrtného života.
Žd mluví o nebi jako o s-i svatých, i když v Kral. textu řecké ta hagia je překládáno Kral. pouhým s. [8,2; 9,8.12.24n; 10,19; 13, 11]. Jen
Heb 9:2 ze souvislosti vyplývá, že jde o s-i, v níž byl svícen, stůl a předkladné chleby. Je nápadné, že pisatel Žd vynechává kadidlový oltář [
Exod 30:1 -
Exod 30:10 ;
Exod 37:25 -
Exod 37:28], a umisťuje jej až do s. svatých [
Heb 9:4]. Ovšem, i některá místa sz se nezmiňují o kadidlovém oltáři ve s-i [
Exod 25:23 -
Exod 25:40 ;
Exod 26:35] a jiná nazývají kadidlový oltář svatosvatým [
Exod 30:10], protože měl zvláštní úlohu o velikém dni smíření [
Lev 16:18n]. *Stánek úmluvy. Zmrtvýchvstalý Kristus je podle Žd správcem nebeské s. svatých, jejímž nedokonalým obrazem byla pozemská s. [sr.
Exod 33:7]. Kristus je v této nebeské s-i svatých veleknězem. Mocí své prolité krve do ní vešel [
Heb 8:3 ;
Heb 9:12] a tak zjednal vykoupení nikoli pouze na jeden rok, nýbrž jednou provždy. V této nebeské s-i stojí ustavičně před tváří Boží »v náš prospěch« [
Heb 9:24n, sr. 7,25], a tak i nám otvírá vstup do s. svatých [
Heb 9:8 ;
Heb 10:19]. Tím byl vlastně smazán rozdíl mezi s-í a s-í svatých.