Český studijní překladGenesis (První Mojžíšova) - 44. kapitola
1 Josef přikázal správci svého domu: Naplň žoky těchto mužů potravou tak, jak budou moci unést, a vlož peníze každého nahoru do jeho žoku.
2 Můj kalich, ten stříbrný kalich, vlož s penězi za jeho obilí nahoru do žoku toho nejmladšího. Správce učinil všechno, co Josef řekl.
3 Když se ráno rozjasnilo, byli ti muži propuštěni i se svými osly.
4 Vyšli z města, ještě nebyli daleko, a Josef řekl správci svého domu: Vstaň, pronásleduj tyto muže a až je dostihneš, řekni jim: Proč jste za dobro odplatili zlem?
5 Což to není kalich, z něhož pije můj pán? Vždyť z něho on věští! Tím, co jste učinili, jste spáchali zlo.
6 Když je dostihl, řekl jim ona slova.
7 Odpověděli mu: Proč můj pán mluví taková slova? Ať je to od tvých otroků vzdáleno, aby učinili něco takového!
8 Hle, peníze, které jsme nalezli nahoře ve svých žocích, jsme ti přinesli zpět z kenaanské země. Jak bychom mohli z domu tvého pána ukrást stříbro nebo zlato?
9 U koho z tvých otroků se to nalezne, ten ať zemře, a také my se staneme otroky mého pána.
10 Odpověděl: Tedy dobrá, bude to podle vašich slov: U koho se to najde, ten bude mým otrokem a vy budete volni.
11 Tu každý rychle sundal na zem svůj žok a každý svůj žok otevřel.
12 Prohlídka začala u nejstaršího a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v Benjamínově žoku.
13 Roztrhli svá roucha, každý naložil svého osla a vraceli se do města.
14 Když Juda a jeho bratři přišli do Josefova domu, on tam ještě byl. Tu padli před ním na zem.
15 A Josef jim řekl: Jaký skutek jste to provedli? Což nevíte, že muž jako já dokáže věštit?
16 Juda odpověděl: Co můžeme mému pánu říci? Co máme povídat? A jak se ospravedlníme? Bůh postihl provinění tvých otroků. Hle, jsme otroky mého pána, i my, i ten, u něhož se nalezl kalich.
17 Josef odpověděl: Ať je to ode mne vzdáleno, abych to učinil. Muž, u něhož se ten kalich našel, ten bude mým otrokem, a vy jděte v pokoji ke svému otci.
18 Juda k němu přistoupil a řekl: Dovol, prosím, můj pane, ať tvůj otrok promluví k svému pánu; ať tvůj hněv nevzplane proti tvému otroku, protože ty jsi jako farao.
19 Můj pán se svých otroků ptal: Máte otce nebo bratra?
20 Řekli jsme mému pánu: Máme starého otce a malého chlapce, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtev a po své matce zůstal on sám; jeho otec ho miluje.
21 Řekl jsi svým otrokům: Přiveďte ho ke mně dolů, ať ho uvidím na vlastní oči.
22 Odpověděli jsme mému pánu, že chlapec nemůže opustit svého otce. Kdyby opustil svého otce, on by zemřel.
23 Řekl jsi svým otrokům: Jestliže váš nejmladší bratr nesestoupí s vámi, nespatříte již moji tvář.
24 Když jsme vystoupili ke tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána.
25 Potom náš otec řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy.
26 Odpověděli jsme: Nemůžeme tam sestoupit. Pouze bude-li náš nejmladší bratr s námi, pak sestoupíme, neboť nemůžeme spatřit tvář toho muže, pokud náš nejmladší bratr nebude s námi.
27 A tvůj otrok, můj otec, nám řekl: Vy víte, že mi má žena porodila dva syny.
28 Jeden mi odešel. Volal jsem: Jistě byl rozsápán, byl rozsápán! Až dosud jsem ho neviděl.
29 A i tohoto ode mne berete? Potká-li ho neštěstí, se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí.
30 A teď, když přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž otcova duše lpí, nebude s námi,
31 když otec uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí.
32 Vždyť tvůj otrok se za chlapce svému otci zaručil slovy: Jestliže ho nepřivedu k tobě, budu před svým otcem navždy vinen.
33 Nyní tedy prosím, ať tvůj otrok zůstane místo toho chlapce za otroka mému pánu a ten chlapec ať se vrátí se svými bratry.
34 Vždyť jak bych mohl přijít ke svému otci, když by chlapec nebyl se mnou? Ať nehledím na zlo, které by postihlo mého otce!
