Český studijní překladGenesis (První Mojžíšova) - 8. kapitola
1 Bůh však pamatoval na Noeho, na všechnu zvěř i na všechen dobytek, který byl s ním v arše, a Bůh nechal nad zemí vanout vítr a vody opadaly.
2 Prameny hlubiny a nebeské průduchy byly zacpány a déšť z nebe byl zadržen.
3 A voda ze země postupně a vytrvale ustupovala, takže po sto padesáti dnech vody ubylo
4 a v sedmém měsíci sedmnáctého dne měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
5 Vody postupně ubývalo až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.
6 A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal,
7 a vypustil havrana, který odlétal a vracel se, dokud voda ze země nevyschla.
8 Pak vypustil holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila z povrchu země.
9 Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy.
10 Dychtivě čekal ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici.
11 Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla čerstvě utržený olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila.
12 Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila.
13 V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal.
14 Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla.
15 I promluvil Bůh k Noemu:
16 Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
17 Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi.
18 A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů.
19 Všechna zvěř, všichni plazi a všichni létavci — všechno, co se hýbe na zemi — vyšli podle svých čeledí z archy.
20 Noe pak postavil יהוה oltář a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl na oltáři zápalnou oběť.
21 I ucítil יהוה příjemnou vůni a řekl si v srdci: Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil.
22 Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc.
