Český studijní překladSkutky apoštolské - 4. kapitola
1 Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové
2 a hněvali se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení z mrtvých.
3 Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení do druhého dne, neboť už byl večer.
4 Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc.
5 Druhý den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona,
6 velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,
7 postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí nebo v jakém jménu jste to učinili?“
8 Tu jim Petr naplněn Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele,
9 jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven ,
10 ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv.
11 To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu.
12 A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“
13 Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.
14 A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.
15 Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou.
16 Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít.
17 Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již k nikomu nemluví v tomto jménu.“
18 Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.
19 Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.
20 Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“
21 Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo.
22 Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.
23 Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.
24 Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,
25 ty jsi skrze Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho otce Davida, řekl: ‚Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?
26 Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.‘
27 V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal,
28 aby učinili, co tvá ruka a tvůj úradek předem určily, že se má stát.
29 A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší smělostí mluvit tvé slovo;
30 vztahuj svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“
31 Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.
32 Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.
33 A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista a veliká milost byla na nich všech.
34 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli
35 a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.
36 Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená ‚syn potěšení‘, Levita, rodem z Kypru,
37 měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.
