Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Slovenský preklad Biblie, ktorú preložil prof. Jozef Roháček, predkladáme v upravenej verzii, kde je základným poznávacím znakom náhrada vlastného podstatného mena Hospodin skutočným Božím menom JHVH. Táto úprava bola vykonaná so súhlasom majiteľa autorského práva, pána Ivana Roháčka. Tento preklad predstavujeme pod názvom SVÄTÁ BIBLIA, preklad profesora Roháčka v autorizovanej verzii Dušana Seberíniho (Banská Bystrica, jún 2011).
1 A toto sú súdy, ktoré im predložíš.
2 Keď si kúpiš hebrejského sluhu, šesť rokov bude slúžiť a v siedmom roku vyjde slobodný darmo.
3 Ak prijde sám, vyjde sám; ak bol ženatý, vyjde s ním i jeho žena.
4 Ak mu jeho pán dá ženu, a porodí mu synov alebo dcéry, žena i jej deti budú patriť jej pánovi, a on vyjde sám.
5 Ale keby povedal sluha: Milujem svojho pána, svoju ženu a svojich synov, nevyjdem slobodný.
6 Vtedy ho dovedie jeho pán pred Boha, k sudcom, a dovedie ho ku dveriam alebo k podvojam a jeho pán prebodne jeho ucho šidlom, a bude mu slúžiť navždy.
7 A keby niekto predal svoju dcéru za slúžku, nevyjde, jako vychádzajú sluhovia.
8 Ak by sa neľúbila svojmu pánovi, ktorý si jej nezasnúbil, dopustí, aby mohla byť vykúpená; ale cudziemu národu nebude mať práva ju predať, keď by sa dopustil nevernosti voči nej.
9 A keby ju bol zasnúbil svojmu synovi, učiní jej tak, ako je obyčaj činiť dcéram.
10 Ak si vezme popri nej inú ženu, jej stravy, jej odevu a jej manželského súžitia neujme.
11 Ak jej neučiní toho trojeho, vyjde darmo, bez peňazí.
12 Ten, kto by ubil človeka tak, že by zomrel, istotne zomrie.
13 Ale pre toho, kto nečihal na život, lež Bôh to tak spôsobil, aby nadišiel do jeho ruky, ustanovím ti miesto, kam sa utečie.
14 Ale keby niekto prišiel spupne na svojho blížneho, aby ho ľstivo zavraždil, ešte len aj od môjho oltára ho vezmeš, aby zomrel.
15 Ten, kto by bil svojho otca, alebo svoju mať, istotne zomrie.
16 A ten, kto by ukradol človeka a predal by ho, alebo keby sa našiel v jeho ruke, istotne zomrie.
17 Aj ten, kto by zlorečil svojmu otcovi alebo svojej materi, istotne zomrie.
18 A keby sa povadili mužovia, a niektorý by uderil svojho blížneho kameňom alebo päsťou, avšak by nezomrel, ale by sa složil do postele,
19 ak potom vstane a bude chodiť vonku o svojej palici, bude bez viny ten, kto uderil, len že dá to, čo stálo jeho ležanie, a postará sa o to, aby bol celkom vyhojený.
20 Keby niekto zbil svojho sluhu alebo svoju slúžku palicou tak, že by zomrel pod jeho rukou, istotne bude pomstený.
21 Ale keby postál deň alebo dva, nebude pomstený, pretože sú to jeho peniaze.
22 Keby sa posvárili mužovia a uderili by tehotnú ženu, tak že by vyšiel jej plod, avšak by nebolo ublíženia na živote, istotne bude pokutovaný tak, ako naloží na neho muž tej ženy, a dá podľa usúdenia sudcov.
23 Ale keby bolo ublížené na živote, tedy dáš život za život,
24 oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,
25 spáleninu za spáleninu, ranu za ranu, modrinu za modrinu.
26 A keby niekto uderil oko svojho sluhu alebo oko svojej slúžky tak, že by mu ho zahubil, prepustí ho slobodného za jeho oko.
27 Alebo keby vyrazil zub svojho sluhu alebo zub svojej slúžky, prepustí ho slobodného za jeho zub.
28 A keby vôl poklal muža alebo ženu tak, že by zomrel, alebo zomrela, istotne bude ukameňovaný vôl, a jeho mäso sa nebude jesť, a jeho pán bude bez viny.
29 Ale ak vôl i pred tým bol klavý, a bolo to oznámené jeho pánovi, a nepozoroval na neho, a usmrtil by muža alebo ženu, vola ukameňujú a jeho pán tiež zomrie.
30 Ak bude uložené na neho smierne, vtedy dá výkupné za svoju dušu, a síce všetko tak, ako bude vzložené na neho.
31 Alebo keby poklal syna alebo keby poklal dcéru, učiní sa mu podľa toho istého súdu.
32 A keby vôl poklal sluhu, alebo slúžku, dá jeho pánovi tridsať šeklov striebra, a vôl bude ukameňovaný.
33 A keby niekto otvoril jamu, alebo keby niekto vykopal jamu a nepokryl jej, a keby ta padnul vôl alebo osol,
34 pán tej jamy nahradí, peňazmi zaplatí jeho pánovi, a mŕtve bude jemu.
35 A keby strčil niečí vôl vola jeho blížneho tak, že by zomrel, vtedy predajú toho živého vola a rozdelia si peniaze za neho, a toho mŕtveho si tiež rozdelia.
36 Alebo keby sa vedelo, že vôl už pred tým bol klavý, ale jeho pán by ho nestrážil, istotne nahradí vola za vola, mŕtvy bude jemu.
Indem aber der Lauf der Gnade auf diese Weise beendet war, ändert sich der Schauplatz vollkommen. Sie feiern nicht das Fest auf dem Berge, wohin Gott sie, wie verheißen, geführt hatte - „getragen auf Adlers Flügeln"" und zu Sich gebracht. Er stellt ihnen eine Bedingung vor: Wenn sie auf Seine Stimme hören würden, so würden sie Sein Volk sein. Anstatt sich selbst zu kennen und zu sagen: „Obwohl wir verpflichtet sind zu gehorchen, wagen wir es nicht, uns unter solch eine Bedingung zu stellen und unseren Segen zu riskieren, ja, ihn sicherlich zu verlieren"" - unternimmt es das Volk, alles zu tun, was der Herr geredet Hatte. Gleich dem Segen Adams nahm jetzt der Segen die Form der Abhängigkeit von der Treue des Menschen wie auch von Gott an. Noch weiter war er entfernt, daß er, wie der unsrige, auf einer erfüllten und vollbrachten Erlösung beruht hätte; er war nicht einmal auf einer bedingungslosen Verheißung gegründet wie im Falle Abrahams [1]. Dem Volke wird aber nicht erlaubt, sich Gott zu nahen, der Sich in dem Dunkel des Gewölks verbarg. Tatsächlich unternahmen sie es, in Gottesferne Gehorsam zu üben in einem Zustand, in dem sie sich Ihm in jener Majestät, welcher Gehorsam gebührt, nicht nahen konnten. Nichtsdestoweniger verlieh Gott der Mitteilung Seines Gesetzes die größtmögliche Feierlichkeit, und es war gut in Seinen Augen, daß das Volk sich vor Ihm fürchten sollte; was kann aber Furcht ausrichten, um, fern von Ihm, Kraft zu verleihen? Diese Empfindung mag vielleicht geziemend sein, es geziemt sich aber nicht, es in einem solchen Zustand zu unternehmen, gehorchen zu wollen. Große Furcht und die Bedingung des Gehorsams, wo das Volk in Entfernung von Gott ist - solcherart ist der Charakter des Gesetzes, in seinem breitesten Wesen genommen -, eine dem Menschen gesandte Regel, wenn der Mensch Gott nicht nahen kann, sondern es wird eine Schranke aufgerichtet, und die Frage der Gerechtigkeit als des Weges des Lebens wird erhoben und vom Menschen gefordert, wo der Mensch ein Sünder ist.
Als Gott zum Volk geredet hatte und das Volk nicht mehr zu hören wagte, näherte sich Mose dem Dunkel und dem Gewölk und empfing die Unterweisungen für das Volk - moralische und allgemeine Unterweisungen, die sich auf ihren Besitz des Landes bezogen für den Fall, daß sie nach dem Bunde des Gesetzes hineinkommen sollten. In bezug auf Anbetung wird auf zwei Dinge hingewiesen - das Werk des Menschen und seine Ordnung, worin seine Blöße gewißlich an den Tag kommen wird; beides wird gleichermaßen und zusammen von Gott verboten.
Wie wir unter anderem merken können, haben wir ein holdseliges Vorbild (Kap. 21) von der Ergebenheit des Christus der Kirche und Seinem Vater gegenüber und von Seiner Liebe zu uns. Nachdem Er als Mensch Seinen vollen Dienst während der Zeit Seines Lebens erfüllt hatte, wollte Er sogar im Tode um des Vaters, der Kirche und des Volkes willen ein Knecht bleiben. Er machte Sich zum Knechte auf ewig (Vgl. Joh 13 für die Gegenwart und Lukas 12 sogar für die Herrlichkeit).
Dieser Bund, der unter der Bedingung des Gehorsams des Volkes errichtet wurde, wurde durch Blut bestätigt [2] (Kap. 24). Indem das Blut vergossen wurde und der Tod sich auf diese Weise als das Gericht Gottes erwiesen hatte, stiegen die Ältesten hinauf, um in Beziehungen mit Gott zu treten. Sie schauen Seine Herrlichkeit und setzen ihr menschliches und irdisches Leben fort: sie essen und trinken.
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Es ist wichtig für uns zu sehen, daß unser Stand vor Gott nicht auf Verheißung beruht, sondern auf einer vollbrachten Erlösung. Alles, was sich auf diese bezog und die Grundlage unserer Gewißheit des Glaubens ist, ist erfüllte Verheißung. Die Herrlichkeit liegt in Hoffnung.
[2] Der Tod war die Bestätigung der Strafe, wie er auch als solcher die rettende Macht in Gnaden war.