Bál: [= pán ve smyslu vlastníka, majitele, hospodáře]. 1. Mužské hlavní božstvo semitských národů, zvláště Feničanů a Babyloňanů [pozdější Marduk]. Na nápisech assyrských jest označován jako kníže bohů. Možno míti za to, že byl původně zosobněním plodnosti půdy, jež byla vysvětlována působením božstva, sídlícího v zemi. Později byl ztotožňován s blahodárně působící mocí slunce. V Babylóně býval znázorňován lidskou postavou v královském rouchu. Posvátným zvířetem, zasvěceným tomuto božstvu, býval býk. V nejstarších dobách byl uctíván na pahorcích; tak Moabští se mu klaněli na hoře Fégor [
Num 22:41 ;
Num 25:3 -
Num 25:18]; Madiánští a Amalechitští na hoře Oreb a Sinai; Feničané na Karmeli; Kananejští ve vnitrozemí na hoře Hermon. Jménem Bál označovali Kananejští původně každé božstvo přítomné a působící na určitém místě a tam ctěné. Nebylo to tedy jméno vlastní. Byl to prostě mužský plodicí princip. Později však znamenal pána všeho světa zosobněného v slunci. Pojmenování mnohých míst v zemi Kananejské nasvědčuje, jak tam bylo uctívání Bála rozšířeno. Ženský protějšek Bála jako bohyně rození a úrody byla Feničanům Baa1tis [paní] nebo Ašera či Astarot a Babyloňanům Ištar. Podle
Judg 2:13 ;
Judg 6:30;
1Kgs 16:32 -
1Kgs 16:33 byly v blízkosti oltářů Bálových vztyčeny i *Ašery jako symbol ženského principu, který v těchto kultech plodnosti přirozeně stál silně v popředí.
Proti Bálovi jako životu nepříznivá životní síla stálo božstvo Moloch, také božstvo slunce, ale zobrazující zhoubné účinky žhavého úpalu. »Bál byl ctěn ve způsobách velmi rozmanitých: V Tyru nazýván Melkart, v Byblu Adonis. Poslední představován jako překrásný jinoch, který byl divokým kancem roztrhán, ale k novému životu opět vzkříšen — obraz to jara, hynoucího vedrem letního slunce, ale opět pravidelně se vracejícího. Melkart bylo původně jméno, pod kterým ctěn Bál v Tyru jakožto domácí bůh a patron města. V čase hromadného zakládání osad z Tyru stal se však ochráncem plavby vůbec a jeho úcta se rozšířila všude, kamkoli na svých cestách pronikli Foenikové« [Kosina, Dějiny světové].
Modloslužba Bálova byla záhy zavlečena mezi Izraelce, což bylo přirozené, protože domorodé obyvatelstvo jej uctívalo po celé zemi. V době soudců byl Bál v Palestině všeobecně uctíván i Izraelem, splynuv v lidové víře s Hospodinem [
Judg 2:13 ;
Judg 6:28 -
Judg 6:32]. Za králů se situace namnoze ještě zhoršila. Zvláště Achab pod vlivem své ženy Jezábel, dcery krále sidonského, zaváděl uctívání Bála jako státní kult, zatím co bohoslužbu Hospodinovu potlačoval [
1Kgs 16:31 -
1Kgs 16:33 ;
1Kgs 18:19 -
1Kgs 18:22 ;
1Kgs 19:18;
2Kgs 10:26n]. Oltáře Bálovy byly velmi četné [
Jer 11:13], i na domech a na střechách [
Jer 32:29]. Rovněž kněží Bálových bylo veliké množství [
2Kgs 10:19] různých hodnostních stupňů [
2Kgs 10:19] a bohoslužebných rouch [
2Kgs 10:22]. Oběti dětí nebyly vzácností [
Jer 19:5] a pohlavní nevázanost [sodomářství,
1Kgs 14:24] doprovázela Bálovu modloslužbu. Obětující kněží tančívali kolem oltáře, bodali se noži, aby se dostali do mystického vytržení a vzbudili pozornost božstva [
1Kgs 18:26 -
1Kgs 18:28]. Proti této modloslužbě postavil se neohroženě prorok Eliáš, ale měl jen přechodný úspěch [
2Kgs 3:2]. [Srov. však k bližšímu hodnocení M. Bič: Palestina od pravěku ke křesťanství II. (1949), str. 216n a 219n.]. - Teprve po revoluci Jehuově byla služba Bálova v severní říši násilně potlačena [
2Kgs 10:28], ale přesto nebylo lze tuto zakořeněnou modloslužbu úplně vypleniti [
2Kgs 17:16]. I v království Judském byla hojně rozšířena a v době kralování Atalie oficiálně podporována [
2Chr 21:6 ;
2Chr 22:2n]. Po její smrti byl chrám Bálův v Jerusalemě zbořen, oltáře srovnány se zemí a kněz Bálův Mátán zabit [
2Kgs 11:18]. Později však byla modloslužba Bálova znovu a znovu zaváděna [
Hos 2:8;
2Chr 28:2;
2Kgs 21:3 ;
2Kgs 23:4 -
2Kgs 23:5] přes odpor proroků [
Jer 19:4 -
Jer 19:5]. *Bál Berit.
Bál: po stránce zeměpisné. Slovo Bál se vyskytuje jako předsloví nebo dosloví u názvů některých míst v Palestině, zejména při hranicích Fénicie a u měst s pohanskou modloslužbou. Uvádíme tato místa:
1. Bála, místo v jižním Judstvu [
Josh 15:29 ;
Josh 19:3;
1Chr 4:29].
2. Bala(h), jiné pojmenování pro Kariatjeharim nebo Kariatbál, dobře známé místo, nyní Kuriet el Enab. Je o něm zmínka v
Josh 15:9 -
Josh 15:10;
1Chr 13:6. V
Josh 15:11 je jmenována hora Bála mezi Akaron a Jebnael a v
Josh 15:60 Kariatbaal. Zdá se, že Balah bylo původní, kananejské pojmenování toho místa. V
2Sam 6:2 se nazývá Bál Judův.
3. Baalat, místo v pokolení Dan, jmenované zároveň s Gebbeton a Getremmon a jinými filištínskými městy [
Josh 19:44]. Šalomoun je opevnil [
1Kgs 9:18;
2Chr 8:6].
4. Balatber [= paní studně], místo v jižní části judské, jež bylo přiděleno pokolení Simeonovu [
Josh 19:8]. V
1Chr 4:33 se toto místo nazývá prostě Baal.
5. Balazor [
2Sam 13:23], někde v území Efraimově, kde Absolon při stříži ovcí lstivě zabil svého bratra Amnona.
6. Balgad [
Josh 11:17 ;
Josh 12:7 ;
Josh 13:5], v údolí Libánském na úpatí hory Hermon. Byla tam bezpochyby svatyně Bála, který měl jméno Gad [= štěstí]. Balgad = Bál štěstěny, nebo Gad je pánem.
7. Balhamon [
Song 8:11], místo, kde měl Šalomoun rozsáhlou vinici.
8. Balhermon [
Judg 3:3;
1Chr 5:23] jest vše–obecně pokládáno za horu Hermon anebo svatyni na této hoře. Jest známo, že toto pohoří má tři jména [
Deut 3:9] a Balhermon by mohlo býti čtvrté pojmenování, obvyklé mezi fénickými ctiteli Bála. Hora tvořila sz hranici území, přiřčeného polovině kmene Manassesova, východně od Jordánu.
9. Bál Judův, město v Judstvu, totožné s Kariatjeharim [
2Sam 6:2;
1Chr 13:6;
Josh 18:14]. Sr.2.
10. Balmeon [
Num 32:38;
1Chr 5:8], amorejské město, přidělené Rubenovi a jím přestavěné; v době proroka Ezechiele [
Ezek 25:9] byla krajina v okolí Balmeon pokládána za zvláště rozkošnou. Leželo asi 16 km vzdáleno od Ezebonu.
11. Balot [= majitelky, paní], místo v nejjižnější části území Judova [
Josh 15:24].
12. Bálperazim [
2Sam 5:20;
1Chr 14:11;
Isa 28:21] v údolí Refaim, kde David porazil Filištínské tak dokonale, že tu zanechali mnoho svých rytin. N.
13. Balsalisa [
2Kgs 4:42], místo, jehož jméno jasně vyjadřuje jeho kultický charakter. Z něho byly Elizeovi do Galgala přineseny »chleby z prvotin« k potravě příslušníků prorocké školy. Velmi pravděpodobně je v nejužším vztahu k jinak neznámé »zemi Salisa« [
1Sam 9:4], jíž prochází Saul cestou do bezejmenného města k Samuelovi. B.
14. Baltamar [
Judg 20:33], místo poblíž Gabaa Benjaminských. Palma [tamar], kde bydlela Debora [
Judg 4:5], byla někde v této krajině. Je nasnadě domněnka, že to bylo Baltamar.