Evangelia: Tímto výrazem se dnes nazývají psané zprávy o životě, učení, činech, utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Slovo e. znamená »radostnou zprávu«, t. j. samu zvěst o Ježíši Kristu. Teprve přesunem významu začalo totéž slovo označovat i spisy tuto zvěst zachycující. Dlouho se však mluvilo – ještě i v nadpisech Kral. bible! – o [jednom jediném!] evangeliu podle [sepsání sv.] Matouše, Marka... Tento způsob vyjadřování je vlastně jedině přiměřený pravému smyslu slova e. – Účelem evangelií nebylo napsati životopis Kristův, nýbrž vyzdvižením některých událostí vyznati víru, »že Ježíš jest Kristus, Syn Boží« [
John 20:31]. Proto v evangeliích nenajdeme vše, co bychom v nich dnes rádi četli, kdybychom chtěli míti přesný životopis Ježíše Krista. Byly to misijní spisy. Evangelií bylo v II. stol. větší množství, jak vysvítá už z
Luke 1:1 -
Luke 1:4 a jak se zmíníme v oddíle o apokryfních evangeliích. Většina z nich se ztratila v době, kdy církev bojovala proti pohanské filosofii [gnosticismu]. *Bible.
V církvi dosáhla rozhodné autority jen 4 evangelia: Mt, Mk, L, J, z nichž se Tatian r. 160 pokusil vytvořiti jediné evangelium [Diatessaron, Harmonie evangelií]. Ale tato harmonie nebyla přijata církví. Církev totiž správně postřehla, že apoštolská tradice je lépe hájena čtyřmi různými e., jež Irenaeus přirovnává čtyřem světovým stranám, čtyřem hlavním větrům a čtyřem sloupům, na nichž spočívá církev. Každé odpovídá některé potřebě člověčenstva: Mt je přizpůsoben Židům, Mk Římanům, L Řekům a J potřebám universální křesťanské církve.
1. Evangelia synoptická [= souhledná; z řeckého synopsis, souhled; tyto spisy lze sestavit do paralelních sloupců a viděti je tak spolu, pohromadě]. Jsou to první tři e., která líčí život, slova a utrpení Ježíšova jaksi s jednoho hlediska, jež se značně liší od hlediska, slohu i rázu řečí Ježíšových u Jana. Tato evangelia se pozoruhodně shodují:
a] v postupu, jak líčí vnější průběh života Ježíšova: kázání Jana Křtitele, křest a pokušení Ježíšovo, veřejné vystoupení se střediskem v Galilei, hlavně v Kafarnaum. Dva hlavní oddíly v každém z těchto evangelií jsou odděleny vyznáním Petrovým v Cesarei Filipově. Na konci působení Ježíšova je cesta do Jerusalema ke svátkům velikonočním. Je to jediná cesta Ježíšova do Jerusalema, kterou evangelisté synoptičtí znají. Pak následuje Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání.
b] Evangelia synoptická se shodují nejen v postupu, ale v látce samé. Napočetlo se kolem 70 společných menších vypravování, mimo historii o utrpení Ježíšově. Je zajímavé, že synoptikové zaznamenávají pouze výsek z učení Ježíšova a že právě v tomto výseku se shodují. [Na př.
Matt 9:1 -
Matt 9:17;
Mark 2:1 -
Mark 2:22;
Luke 5:17 -
Luke 5:39 nebo
Matt 12:1 -
Matt 12:14;
Mark 2:23 -
Mark 2:36;
Luke 6:1 -
Luke 6:11].
c] Shoda těchto evangelií je někde i doslovná [
Matt 9:6;
Mark 2:10;
Luke 5:24; –
Matt 16:25;
Mark 8:35;
Luke 9:24; –
Matt 16:28;
Mark 9:1;
Luke 9:27 atd.]. Někde se shodují první a třetí evangelium, např.
Matt 3:7b–10.12 =
Luke 3:7b–9.17; –
Matt 6:24 =
Luke 16:13;
Matt 23:37 -
Matt 23:39 =
Luke 13:34 ,
Luke 13:35.
d] Při tom najdeme na druhé straně mnoho nápadných rozdílů: Rodokmeny Mt a L se podstatně liší. L 24 vypravuje o zjevení Ježíšově v Jerusalemě, Mt zná takové zjevení zmrtvýchvstalého pouze v Galilei. Některé věci vypravuje jeden obšírněji než druhý, některé zase v docela jiné souvislosti. Mk na př. má velmi málo z řečí Ježíšových ve srovnání s Mt a L. U Mk chybí na př. celé kázání na hoře; L má z toho kázání jen některé věci. Matouš má vypravování, jež nejsou u druhých: 2,1–23; 13,30–50; 20,1–16; 21,28–30; 25,1–13; 16, 17–19; 17,24–27; 27,3–10; 19,62–66; 28,11– 15.16–20. Stejně Mk má svoje zvláštní vypravování: 7,31–37 [uzdravení hluchoněmého], 8,22–26 [uzdravení slepého v Betsaidě], 4,26–29 [podobenství o semeni], 14,51n [mládenec v zahradě Getsemane]. Zvláště L má mnoho zvláštních vypravování: 2,1–39 [narození Ježíšovo], 2,40–52 [Ježíš v chrámě], 7,11–17 [mládenec v Naim], 7,36–50 [žena hříšnice], 8,1–3 [posluhující ženy], 10,38–42 [Marie a Marta], 13,1–5 [povraždění Galilejských Pilátem a smrt pod věží v Siloe], 17, 11–19 [deset malomocných], 19,1–10 [Zacheus], 15,11–32 [marnotratný syn a jiná podobenství 16,1–9; 16,19–31; 18,9–14; 18,1–8; 10,29–37] atd.
2. Synoptický problém. Už Augustin si předkládal otázku, jak vysvětliti tyto podobnosti a různosti. Jest jistě příznačné, že z 1068 veršů e. Mt 500 je z e. Mk, jež má celkem 661 veršů. Z 1149 veršů Lukášova e. je asi 320 z e. Markova. A jen asi 50–55 veršů Markových není ani v Mt ani v L. Dnes jsou nejznámější následující theorie:
a] Lessing, Eichhorn a j. věřili v t. zv. praevangelium, jež bylo napsáno buď aramejsky nebo přeloženo do řečtiny a jež tvořilo základ dnešních evangelií. Praevangelium v aramejštině prý bylo napsáno kolem r. 35.
b] Schleiermacher myslil, že evangelia povstala ze zlomkovitých zápisků mimopalestinských křesťanů, kteří si zaznamenávali kázání apoštolská. Ale ani tato theorie nevysvětluje dostatečně na př. shodu v postupu vypravování.
c] Gieseler [1818] věřil v ústní podání, jež se tak ustálilo, že mnohé věci byly vypravovány docela shodně. Ale už
Luke 1:1 -
Luke 1:4 ukazuje, že nešlo o ústní podání, ale o písemné záznamy.
d] Jiní učenci konečně vykládají, že jeden evangelista užíval druhého. Tak na př. Augustin, Holsten a j. tvrdí, že postup byl tento: Mt, Mk, L; Griesbach zase myslí, že Marek užíval Lukáše a Lukáš Mat.; Lachman: Mk, Mt, L; Wilke: Mk, L, Mt atd. Dnešní stav otázky synoptické je asi tento: uznávají se dva hlavní prameny synoptických evangelií. Prvním z nich je naše evangelium podle Marka, obsahující hlavně zprávy o Ježíšových příkazích a činech. I ono snad již zčásti spočívalo na záznamech ještě starších, nám již nedostupných. Druhým hlavním pramenem je podle většiny badatelů sbírka Řečí [řecky Logia, ve vědecké literatuře je tato hypothetická sbírka obvykle označována písmenem Q], které užívali hlavně Matouš a Lukáš. Evangelium Mk povstalo před r. 70 po Kr.; sbírka Řečí snad celkem současně. Svědectví Papiovo může vésti k domněnce, že tuto sbírku Řečí v aramejštině sepsal sám Matouš, jeden ze Dvanácti; jeho jméno bylo snad později přesunuto na první evangelium, v němž jsou řeči Ježíšovy zaznamenány nejobšírněji a nejsoustavněji. Všecko toto jsou však otázky, které ještě dlouho budou čekati na konečné rozřešení.
3. Apokryfní evangelia jsou ta, která církví nebyla přijata mezi novozákonní spisy. Vypravují hlavně o dětství Mariině, o mládí Ježíšově, o životě Mariině a jejím nanebevzetí atd. Jsou to smíšeniny tradice a legend. Nejznámější jsou: Evangelium k Židům [jedno z nejstarších, snad současné se sbírkou Řečí], evangelium Egyptské [2. stol.], evangelium Petrovo [2. stol.], Nikodémovo [5. stol.], Prvoevangelium Jakubovo [2. stol.], Tomášovo [6. stol.], Filipovo [3. stol.] atd.
*Hesla k jednotlivým evangeliím.