Hospodin: ve stč. podle A. Frinty »líbezný pán« [stejný kořen jako »hospodář«], hebr. Jahve. [JHVH]. Kraličtí užili za nepřeložitelný hebr. výraz velmi vhodně archaického slova českého, jež zřetelně vyjadřuje svrchované nároky, Boha jako Pána a přitom jej velmi výmluvně odlišuje ode všech lidských »pánů«, stavějíc jej do nepřistupitelné isolovanosti. Co toto jméno původně znamenalo, není dosud bezpečně zjištěno. Zdá se, že
Exod 3:14 je spíš odmítnutím touhy po pochopení jména Božího než vysvětlením. I zde tedy je vyjádřena nezbadatelnost Boží [sr.
Gen 32:29]. Pokusy o definici ztroskotávají [
Ezek 20:5 ,
Ezek 20:7 ,
Ezek 20:19 ;
Ezek 6:7 ,
Ezek 6:13;
Isa 41:4]. Starší badatelé se domnívají, že jméno souvisí s arabským slovesem znamenajícím »metati blesky«, jiní se drží bibl. etymologie v
Exod 3:14 »Jsem, kterýž jsem«, ale překládají »ten, který povolává k existenci« [= Stvořitel] nebo »ten, který se ohlašuje, zjevuje« [sr.
1Kgs 18:24], »který zůstává stále týž«, tedy: živý Bůh. Sellin
Exod 3:14 překládal »Jsem tu«, t. j. nemusíš mne hledat na určitém místě, jsem všude. Hrozný se domnívá, že jméno H. je původu protoindického a znamená „Poutníka« [solární božstvo], Jáhú, Jaue. Přes
Gen 4:26 ;
Gen 9:26 ;
Gen 12:1 ,
Gen 12:8 se zdá, že Jahve nebyl oficiálně uctíván v Izraeli před Mojžíšem [
Exod 6:3;
Hos 12:9 ;
Hos 13:4], kterému se zjevil v zemi Madiánské. Možná, že právě v zemi Madiánské se Mojžíš setkal s uctíváním božstva Jahve. Nakonec se stalo jen vlastním jménem, kterému Izrael už nerozuměl, pakliže mu vůbec kdy rozuměl filologicky. Úcta k tomuto jménu, zvláště v době po babylonském zajetí, byla taková, že nebylo vyslovováno [
Deut 28:58;
Amos 6:10 sr. Sof 1,7;
Hab 2:20]. Vůči pohanům se mluvilo spíš o Bohu nebe a země [
Ezra 5:11n ;
Neh 1:4]. Místo Jahve se četlo ’adónáj = Pán nebo ’elóhím = Bůh. Falešným čtením některého z těchto dvou slov spolu se souhláskami jména Hospodinova, JHVH, došlo se k nikdy neexistovavšímu tvaru Jehova.
Důležitější než původ a význam jména Jahve je jeho theologický obsah. SZ především zdůrazňuje, že J. je naprosto jiný než božstva ostatních národů, připoutaná k půdě. V náboženství Mojžíšově se H. zjevoval v hromu a blesku a na oblacích vyjížděl ze svého sídla na poušti, aby bojoval za svůj lid [
Judg 5:4n;
Deut 33:2;
Hab 3:2-4;
Hos 13:15;
Isa 30:27n]. H. je Bohem »*horlivým«, který vedle sebe nesnese jiná božstva [
Exod 20:3 ,
Exod 20:5;
1Kgs 18:21 ,
1Kgs 18:36;
Hos 13:4] a žádá od svých služebníků naprostou poslušnost, jež se projevuje zvl. též na poli mravním [
1Sam 15:22;
Jer 7:23; sr.
Exod 20:12-17;
Hos 6:6 ;
Hos 12:6;
Amos 5:24 ;
Amos 6:12]. Ne že by nežádal kultu [
Exod 3:12 ;
Exod 4:23], ale kult už není lidským počinem k získání přízně Boží. Ustupuje do pozadí před mravními požadavky, což je v dějinách starověkých náboženství zjev jedinečný [
Mic 6:8 *Mojžíš]. H. je chápán v SZ jako absolutní Pán nad světem i lidmi, nad životem i smrtí. Žádá si člověka celého, nespokojí se prázdnými obřady. Dobře to vystihuje skutečnost, že místo Jahve se četlo v judaismu ’adónáj a v LXX Kyrios, což obé značí svrchovaného Pána.
H. se zjevil Mojžíšovi jako Bůh *smlouvy [
Exod 19:1-9], která ukládá povinnost vděčnosti [
Exod 20:2 ;
Exod 34:15n] a věrnosti. »Vzývat jméno H.« znamená přiznávat se k tomuto Bohu, jenž se projevil jak ve vysvobození z Egypta, tak na Orebě nebo Sinaji. »Znáti Hospodina« znamená okoušeti jeho lásku [
1Kgs 8:43;
Ps 9:10;
Isa 52:6;
Jer 16:21;
Exod 6:2-8]. Přiznání k H. bývá vyjádřeno tvořením osobních jmen s jeho jménem po způsobu našich Boh-danů, Bohu-milů a pod. [Jehošua = Jozue; Jochebed
Exod 6:20]. Přiznáním k H. jsou i »boje Hospodinovy« [
Num 21:14;
1Sam 18:17 sr.
Num 10:35].
Byly ovšem doby, kdy sz Izrael, ovlivněný představami svého okolí, uznával vedle H. také existenci jiných božstev [
Exod 20:3n;
Deut 5:7n;
Ps 82:1;
Josh 24:14]. V cizině nelze sloužit H. [
Ps 137:4;
1Sam 26:19], protože tato území jsou pod správou jiných božstev [
2Kgs 5:18;
Judg 11:24], a proto jsou nečistá [
Amos 7:17;
Hos 9:3n]. Státní božstva cizích mocností byla uctívána vedle H. [
2Kgs 21:3;
Ezek 8:10n;
Jer 2:28 ;
Jer 7:18]. Zvláště po rozdělení říše Izraelské se dostavoval znovu a znovu úpadek víry v H. [
Hos 7:14 ;
Hos 11:2;
Isa 1:4;
Jer 6:10; Sof 1,12].
Ale proroci a žalmisté udržovali stále mojžíšovskou linii. Sláva a svatost H. jim byla čím dál tím jasnější [
Isa 6:1-7; Ez 1]; stejně jako věčnost [Ž 90] a všudypřítomnost [Ž 139] a neuniknutelnost před ním [
Amos 9:2n;
Job 7:16-19].
SZ-u však nikdy nešlo o theoretické uznávání existence Boží; šlo mu o výlučnou poslušnost H-ovi [praktický monotheismus], o uznání naprosté svrchovanosti Boží. Tento praktický monotheismus [na rozdíl od spekulativního] vyznívá i z izraelského vyznání víry
Deut 6:4, jehož účelem je uvésti v činnost vůli vyznavačů: »Hospodin Bůh náš, Hospodin jako jediný«.
Ponenáhlu však roste víra, že mimo nositele jména Jahve není vůbec žádného božstva [
Isa 43:10; sr. 41,4n; 44,8; 45,6n.22; 46,9;
Deut 4:35]. H. je Bohem zástupů [Sebá’ót], t. j. Pánem všech nebeských a pozemských sil, nebeského vojska, démonů [
Amos 6:14], Pánem světa [
Ps 46:8 ;
Ps 48:9 ;
Ps 89:9;
Isa 13:4;
Jer 33:11] a dějin [
Amos 1:3 ? 2,3.6?16; 9,7]. Původně snad H. zástupů označoval Boha jako vůdce vojenských sil Izraelových [
1Sam 17:45 sr.
1Sam 4:3 ,
1Sam 4:6-8], později snad neviditelných vojsk nebeských [
1Kgs 22:19;
2Kgs 6:17;
Isa 31:4;
Matt 26:53;
Luke 2:13;
Heb 1:14]. Podle Kóhlera jde o Pána hvězd [proti pohanské představě, že hvězdy jsou božstva s vlastní vůlí], jež jsou jeho stvořením. H. je Pánem kosmu [sr.
1Kgs 8:27;
Ps 19:5 ;
Ps 104:19-24;
Amos 8:9]. Proto je užíváno tohoto výrazu hlavně v době babylonské [
Jer 15:16 ;
Jer 33:11;
Zech 6:15;
Mal 2:7]. N.
NZ se drží LXX, která hebr. JHVH překládá Kurios *Pán. Sr. Pán nebe i země [
Matt 11:25;
Luke 10:21;
Acts 17:24], Pán žně [
Matt 9:38], Pán panujících [
1Tim 6:15], Pán zpytatel všech srdcí [
Acts 1:24]. Ovšem, i Ježíš Kristus je *Pán. Užití téhož řeckého slova Kyrios pro Hospodina, Boha izraelského, i pro Ježíše Krista už samo o sobě vyjadřovalo, že Kristus patří na stranu Boží. Dvakrát je citováno sz označení Hospodina zástupů v řeckém přepisu Sabaóth,
Rom 9:29, kde se mluví o Pánu zástupů, a
Jas 5:4, kde se pisatel dovolává Pána zástupů proti těm, kdo zadržují mzdu dělníků. Myslí se tu na všemohoucnost a soudní svrchovanost Boží. Na několika místech, v nichž se zřetelně navazuje na sz pojmosloví, užívají Kral. i v NZ českého H.:
Luke 1:46;
Acts 4:24;
Jude 1:4.
