Jákob: 1. Syn Izákův a Rebeky, o němž čteme v druhé části Gn [25,21-50,13]. Jsou tu patrně zpracovány rozmanité tradice v jedno vypravování. Jeho narození bylo vymodleno [
Gen 25:21]. Spatřil světlo světa nedaleko Bersabé spolu s prvorozeným Ezauem. Jejich povahy byly naprosto rozdílné: J. byl pastýřem a pěstitelem dobytka; Ezau lovcem. Bratrovi uchvátil právo prvorozenství, což mu dávalo určité výhody už za života otcova [sr.
Gen 43:33], po smrti pak Izákově dvojnásobné dědictví [sr.
Deut 21:17] a především snad i hodnost kněžskou. Později však uchvátil i požehnání otcovo [
Gen 27:11n], maje při tom pomocníka ve své matce. Když byl podvod objeven, Izák nejen požehnání neodvolal, ale znovu je potvrdil [
Gen 27:33 -
Gen 27:37]. Podle židovské tradice měla tato okolnost odraz i v zeměpisných podmínkách: Jakob se měl státi pánem úrodné krajiny Kananejské [
Deut 11:14 ;
Deut 33:28], Ezau suché a skalnaté pouště Idumejské, nutící k loupežím a k válce. Ovšem, je možný i výklad obrácený, že zeměpisné okolnosti těchto dvou kmenů lákaly k náboženskému vysvětlování, což se právě stalo ve vypravování o J. Nepřehlížejme však, že tu jde především, ne-li výhradně o otázky náboženské, jako je praedestinace [předurčení] a pod.
Po tomto podvodu utekl J. k svému strýci Lábanovi do Cháran [
Gen 27:44], jednak aby se skryl před Ezauem, jednak prý aby se uchrá nil sňatku s hetejskými ženami [
Gen 27:46]. Na cestě do Cháran setkal se J. s Bohem ve zvláštním snu v Bethel. J. tam vztyčil posvátný sloup a zavázal se obětovati Bohu desátky ze všeho svého zisku [
Gen 28:13n]. Bethel se tím stalo proslulou svatyní, již J. sám znovu navštívil [
Gen 35:1; sr.
Hos 12:4].
V Charán byl J. donucen ke čtrnáctileté službě [
Gen 29:27;
Hos 12:12], ale stal se po dvacetiletém pobytu majitelem značného majetku, s nímž ve vhodné době prchá z Cháran. Lában pronásleduje uprchlíky zvláště proto, že mu s nimi zmizely i domácí bůžkové. Spor byl urovnán na zásah Hospodinův přátelskou smlouvou, utvrzenou pamětními hromadami kamení a posvátným hodováním [
Gen 31:45n ,
Gen 31:54], Přitom stanoveny hranice mezi územím Lábanovým a J. Nové setkání s anděly Božími [
Gen 32:1] utvrzuje J. o Boží přízni.
Bylo ovšem nutno smířiti i bratra Ezaua, který se blížil se 400 muži [
Gen 32:6]. J. poslal nejprve vzkaz. Když to nemělo účinku, obrá
til se v úzkosti k Bohu. Pak táhne dál. Svůj majetek rozdělil J. na dva díly, doufaje, že v nejhorším případě unikne aspoň jeden houf před hněvem Ezauovým. Nakonec poslal Ezauovi veliké dary. Noc nato nastal obrat v životě J. Na březích potoka Jabboku konečně poznává, že jeho pravým odpůrcem není Ezau> nýbrž Bůh sám. To, čeho nejvíce potřeboval, nebylo usmíření bratrovo, ale požehnání Boží. Jeho zápas o toto požehnání byl tak živý> že se vypravuje, jak bojoval se skutečným mužem po celou noc. Teprve při východu slunce dosáhl, po čem toužil [
Gen 32:28], příslibu požehnání. Na potvrzení toho mu Bůh změnil jeho jméno z Jakoba v »Izraele«, t. j. »Bůh bojuje« [*Izrael], t. j. snad ve smyslu »knížecky se potýkal s Bohem« [
Hos 12:3n]. Změna jména byla symbolem změněného charakteru. Ezau přijal J. laskavě [
Gen 33:4]. Když J. odmítl Ezauovu ochotu doprovázeti jeho houfy, vrátil se Ezau do Seir. Jákob se usadil v Sochot [
Gen 33:17] východně od Jordánu, patrně nikoli daleko od Jabboku. Zde snad Dína, jedna z nejmladších dětí J. [
Gen 30:21], dosáhla věku, v němž se mohla vdávat [
Gen 34:2n].
Později J. překročil Jordán a usadil se u Sichem, kde koupil pozemky. V pozdějších dějinách Izraele má toto místo značný význam [
Josh 24:25 ,
Josh 24:32;
1Kgs 12:1;
2Chr 10:1]. Zde vystavěl J. oltář [
Gen 33:20], vykopal studnici [
John 4:6 ,
John 4:12] a měl rodinné potíže [
Gen 34:19n], jež ho nakonec donutily k další pouti.
Bral se na jih do Bethel. Tato cesta byla spojena s jakýmsi druhem náboženské reformace. Amulety a cizí bůžci, pokud byly v majetku příslušníků J. kmene, byly zakopány pod dubem v Sichem [
Gen 35:4; sr.
Josh 24:26;
Judg 9:6]. V Bethel k posvátnému sloupu přidal oltář [
Gen 35:7]. Od Boha dostal znovu ujištění o zvláštní přízni. Nato vztyčil J. nový sloup [
Gen 35:14 ,
Gen 35:20], snad na památku Debořinu. Na další cestě zemřela Ráchel při porodu. Bylo to nedaleko Bethel, na sever od Jerusalema [
1Sam 10:2n;
Jer 31:15], Putování Jákobovo skončilo v Hebronu [
Gen 35:27], kde se opět setkal s Ezauem, s nímž pochoval svého otce Izáka.
Nyní přestává býti J. hlavní osobou vypravování. Vše se začíná točit kolem jeho syna *Josefa: Josefovo prodání do Egypta, pouť synů J. k nakupování obilí v Egyptě a konečně přestěhování celé rodiny do země faraónů tvoří podklad vypravování [
Gen 46:1 -
Gen 46:7]. J. se usadil v zemi Gesen [
Gen 47:6] ve východní části deltovitého vyústění Nilu [
Gen 47:11], Tím začíná předehra k velkým dějinám lidu Božího, končícím ve vykoupení celého světa [
Deut 26:5n;
Acts 7:14]. J. žil v Egyptě 17 let [
Gen 47:28]. V posledním pořízení nařídil, aby byl pochován v zemi Kananejské, přijal za vlastní své dva vnuky, syny Josefovy [
Gen 48:19;
Heb 11:21], a pokolení Josefovu přidělil úrodnou krajinu kolem Sichem [
Gen 48:22;
John 4:5]. Na konec svým synům požehnal [
Gen 49:2 -
Gen 49:27] a zemřel. Tělo J. bylo nabalzamováno a pochováno v Hebronu v jeskyni Mach-pelah [
Gen 50:13]. Požehnání J. je umělou básní, v níž se obrážejí vlastnosti jednotlivých kmenů i příčiny, proč byly usazeny v určitých územích po dobytí země zaslíbené.
Vypravování o J. je vlastně kázáním, ústně zachovávajícím tradice lidu Božího o svém praotci od pokolení k pokolení. Životní dráha J. ukazuje, jak kázní a milostí si Bůh vede svoje vyvolené k svým cílům.
Rom 9:13 užívá Pavel J. a Ezaua, aby dokázal, že Boží vyvolení není závislé ani na rodovém původu, ani na zásluhách, nýbrž na svobodné milosti Boží. *Ezau. Sr.
Heb 11:20 ;
Heb 12:16.
2. Otec Josefa, manžela Marie [1,15n].
