Měsíc: [na obloze]. Téměř všichni sousedé Izraelců a národové, s nimiž se dostali do styku, uctívali měsíční božstvo. Abraham byl obklopen touto modloslužbou v Ur a později v Gháran, kde byla střediska lunárního kultu. Jméno otce Abrahamova Táre [hebr. Térach] je odvozeno z téhož slovního kořene jako járéach [luna]. V Palestině [Astarta] a Egyptě [Isis] bylo měsíční božstvo uctíváno a zobrazováno ve svatyních v podobě půlměsíce nebo lidské postavy. Domněnka, že by hora Sinai byla snad zasvěcena měsíčnímu božstvu Sin, pokládá se dnes všeobecně za neudržitelnou.
Job 31:26n upozorňuje na zvláštní druh uctívání m-e líbáním vlastní ruky, nechtěl-li tu autor vyjádřiti pouze esteticko-smyslový půvab měsíce. Zejména po assyrských a babylonských nájezdech bylo pokušení uctívati m. mezi Izraelci veliké. Králové izraelští i judští klaněli se nebeskému vojsku [
2Kgs 21:3 ;
2Kgs 23:4n;
Jer 7:18 ;
Jer 8:2]. Vypravování o stvoření světa [Gn 1; sr.
Ps 104:19] sledovalo jistě také ten účel, aby Izrael byl uchráněn před modloslužbou věcí stvořených, tedy i měsíce.
Deut 4:19 ;
Deut 17:3 -
Deut 17:5 výslovně zakazuje uctívání měsíce pod trestem smrti. Jiným zvykem, potíraným proroky, bylo předpovídání politických a j. událostí na základě tvaru a barvy m. [
Isa 47:13]. Všeobecně byla rozšířena obava, že paprsky m. mohou uškoditi duševnímu i tělesnému zdraví člověka [
Ps 121:6]. Slunci i měsíci byla připisována zvláštní plodící a zúrodňující síla [
Deut 33:14]. Stejně tomu bylo u okolních národů: m. byl pokládán za dárce života a štěstí. Kouzlům prý propůjčoval zvláštní moc. Děti zrozené na nov-měsíc byly pokládány za děti štěstěny. M. měl význačnou úlohu ve snech Josefových [
Gen 37:9] a v boji Jozuově v Ajalon [
Josh 10:12 -
Josh 10:13]. I proroci věnovali m-i zvláštní pozornost ve vztahu ke dni Hospodinovu:
Joel 2:10 ,
Joel 2:31;
Isa 30:26 ;
Isa 60:19 [sr.
Mark 13:24;
Rev 21:23].
M. určoval čas denní i bohoslužebný [
Gen 1:16;
Ps 136:9]. Den, v němž se objevil úplněk nebo *novměsíc, byl pokládán za posvátný. Byl ohlašován troubením [
Num 10:10;
Ps 81:4] jako den radosti a hodování [sr.
1Sam 20:5] spojený s mimořádnou obětí [
Num 28:11 -
Num 28:14]. Od práce se ustalo [
Amos 8:5]. V době královské a později byl tento den pokládán za vhodný pro náboženské poučování [
2Kgs 4:23;
Ezek 46:1 ,
Ezek 46:3]. Novměsíc sedmého měsíce podléhal ustanovení o sobotě [
Lev 23:24n;
Num 29:1 -
Num 29:6]. Po návratu ze zajetí se tato slavnost proměnila v slavnost novoroční. *Novměsíc.
Svými pravidelnými změnami hodí se m. velmi dobře k určování času. Obíhá kolem země a s ní kolem slunce. Rozeznáváme trojí oběh: a) siderický [hvězdný], t. j. doba oběhu, počínajícího od některé stálice až zase po návrat k ní. Trvá 27 dní, 7 h. 43 min., 11 vteř.; b) drakonický [dračí], t. j. doba mezi dvojím protknutím dráhy sluneční. Trvá 27 dní, 5 hod. 5 min., 36 vteř.; c) synodický, t. j. doba mezi stejnými fázemi měsíce. Je nejdelší, protože země ve svém běhu pokračuje kupředu. Trvá 29 dní, 12 hod., 44 min., 2,9 vteř., t. j. doba, kdy měsíc opět prochází poledníkem. Tento třetí oběh se stal měřítkem času pro snadnou pozorovatelnost. Je to t. zv. měsíc astronomický na rozdíl od měsíce občanského, který má 30 nebo 31 dní.
Měsíc: [míra časová]. Staří Izraelci jako celý starý Orient dělili rok na 12 měsíců, měsíce podle měsíčních čtvrtí na sedmidenní týdny. Měsíce byly počítány od novměsíce do nov-měsíce nebo od úplňku do úplňku. Židovská jména měsíců se shodují se jmény assyrskými a babylonskými. Původu starohebrejského [fénického] byla jen čtyři jména [’Abib, Zív, ’Étaním, Búl] měsíců hospodářsky důležitých. Zdá se, že ostatní m-e bývaly označovány jen číslovkou [
Gen 7:11]. V zajetí babylonském přijali Židé assyrsko-babylonská jména měsíců, ale i potom se často spokojováli jen s číslovkou. Jména jednotlivých měsíců byla tato:
a) ’Abíb neboli Nísan [náš březen-duben], měsíc klasů [ječmen vymetal klas] a jarní rovnodennosti. Od 15. dne tohoto m-e byla slavnost fáze [pascha]:
Exod 13:4 ;
Exod 23:15;
Deut 16:1. Byl to první měsíc, oslavující útěk a vysvobození z Egypta. Měl 30 dní. b) Zív [
1Kgs 6:1 ,
1Kgs 6:37], Ijjar, náš duben-květen. Jméno znamená tolik jako jasnost, nádhera. V tomto m-i byla Palestina pokryta květem. Měl 29 dní.
c) Síván, náš květen-červen. Měl 30 dní.
d) Tammúz [
Ezek 8:14], náš červen-červenec. Měl 29 dní.
e) 'Ab, náš červenec-srpen, měsíc ovoce. Měl 30 dní.
f) Elúl, náš srpen-září [
Neh 6:15]. Měl 29 dní. g)'Étaním neboli Tišri [
1Kgs 8:2], náš září- říjen, měsíc ustavičně proudících vod, po návratu z Babylona začátek roku. Měl 30 dní. h) Búl neboli Marchešvan, měsíc podzimních lijavců, náš říjen-listopad [
1Kgs 6:38]. Měl 29 dní.
ch) Kislév, náš listopad-prosinec [
Neh 1:1]. Měl 30 dní.
i) Tébét, náš prosinec-leden. Měl 29 dní [
Esth 2:16].
j) Šebat [
Zech 1:7], náš leden-únor. Měl 30 dní.
k) 'Adár, náš únor-březen. Měl 29 dní [
Ezra 6:15;
Esth 3:7 ,
Esth 3:13].
1) Veadár, dodatečný 'Adar, který však byl kladen před 'Adár, bylo-li třeba dosáhnouti shody se sluncem. To se stávalo každého třetího roku. V novodobých židovských kalendářích se uvádí, že tento náhradní měsíc se opakuje sedmkrát za 19 let.
Je příznačné, že z evangelistů pouze Lukáš má zájem na přesném časovém vymezení jednotlivých událostí, jež jde až do výčtu měsíců [
Luke 1:24 ,
Luke 1:26 ,
Luke 1:36 ,
Luke 1:56 ;
Luke 4:25;
Acts 18:11 ;
Acts 19:8 ;
Acts 20:3 ;
Acts 28:11, sr. též
Jas 5:17]. Ostatním evangelistům byly časové údaje něčím vedlejším. Nešlo jim o to, kdy se věc udala, nýbrž především o to, že se udala. »Pěti měsícům« ve
Rev 9:5 ,
Rev 9:10 nelze rozumět jako zaokrouhlenému číslu; jde tu patrně o narážku na nějakou apokalyptickou tradici: utrpení těch, kteří nemají »znamení Boží na čelech svých«, začíná v měsíci Štíra- Centaura, t. j. v sedmém měsíci, a bude trvat do konce roku, t. j. pět měsíců [kobylky jsou obrazem démonických mocností]. 42 měsíců ve
Rev 11:2 ;
Rev 13:5 je zaokrouhlení 1150 dnů z
Dan 8:14. Chce se jimi vyjádřit, že události posledních dnů jsou v Boží radě přesně stanoveny na měsíce i dny, i když jsou skryty věřícímu právě tak jako nevěřícímu člověku [sr.
Rev 9:15]. Obrazným výrazem hojnosti, jež bude vládnout v říši vykoupených, je věta, že strom života bude vydávati »každý měsíc své ovoce a listí ke zdraví národů« [
Rev 22:2; sr.
Ezek 47:12].
Gal 4:10 [sr.
Col 2:16] mluví o šetření »dnů, měsíců, časů i let«. Víme-li, že zvláště v Galatii byl uctíván m. jako dárce štěstí, pochopíme, jakým nebezpečím v těchto sborech byl judaismus, který trval na zachovávání nejen obřízky [
Gal 5:2n ;
Gal 6:12n], ale i sz svátků, zvláště novměsíce. Křesťané původu pohanského mohli snadno přenést pohanskou lunární modloslužbu na tyto židovské svátky. Pavel patrně i m. zahrnoval mezi »bídné a mdlé živly světa« [
Gal 4:3 ,
Gal 4:9;
Col 2:8 ,
Col 2:20], z jejichž moci byl křesťan vysvobozen.
