Nepravost: Tímto výrazem překládají Kral. 12 hebr. pojmů, daleko nejčastěji však pojem ‘ávón [více než 100 krát]. V hebr. textu SZ se vyskytuje 231 krát, což samo ukazuje na jeho důležitost ve sz theologii. Označuje něco zkřiveného [na př. zkřivená cesta], tedy i čin, který je výrazem toho, že člověk sešel se správné životní cesty, a to úmyslně; že vypadl ze smlouvy s Bohem. Nejde jen o zbloudění nebo o přestupek či o opominutí nějakého přikázání, nýbrž o čin, který vyvěrá z nesprávného smýšlení, životního zaměření, jež stojí v rozporu s vůlí Boží. Nejde o hřích z omylu [
Lev 4:2 ,
Lev 4:27;
Num 15:27], nýbrž o čin, který je páchán s vědomím viny, provinění, přečinu [
Jer 30:14n ;
Jer 33:8]. Proto SZ rozlišoval mezi *přestoupením, *hříchem a nepravostí [
1Sam 20:1]. Rozumí se, že pro sz pojetí nemůže být žádné n-i [opaku pravdomluvnosti, spravedlnosti a přímosti] v Bohu [
Deut 32:4;
2Chr 19:7;
Job 34:10 ;
Job 36:23;
Ps 92:16;
Jer 2:5]. Tím spíše n. odlučuje od Boha [
Isa 59:2]. Bůh *navštěvuje n-i otců na synech [
Exod 20:5;
Lev 18:25;
Job 11:6;
Isa 13:11 ;
Isa 26:21;
Jer 32:18], ale i n-i vlastní jímají hříšníka [
Pro 5:22;
Isa 50:1;
Jer 31:30]. Na druhé straně však je SZ přesvědčen, že Bůh neměří svůj soud podle lidských nepravostí [
Ps 103:10], protože by pak nikdo neobstál [
Ps 130:3]; naopak Bůh tomu, kdo vyznává svou n., odpouští [Ž 51; 85,3; 103,3] a slibuje, že přijde doba, kdy odejme n-i svého lidu [
Isa 33:24 ;
Isa 40:2 ;
Isa 53:6 ,
Isa 53:9 ,
Isa 53:11;
Jer 33:8;
Mic 7:18;
Zech 3:4].
Jiné hebr. výrazy, které Kral. překládají jako n., označují jednak násilí, bezpráví, krutost [
Gen 6:11 ;
Gen 49:5;
Ps 11:5 sr.
Ps 18:49; Abd 10], jednak modlářství [
Job 31:3 ;
Job 34:8 ,
Job 34:22;
Ps 5:6 ;
Ps 6:9 ;
Ps 92:8 a j., Činitelé nepravosti], jednak nepoctivost, vyděračství [
Deut 32:4;
Job 34:32;
Ezek 18:26 sr.
Ezek 28:18;
Deut 25:15n], jednak nespravedlnost [
2Chr 19:7;
Job 6:29n;
Ps 125:3 a j.], jednak zlo [
Neh 13:17], lež, podvod, nevěrnost [
Ps 7:15], neštěstí [
Ps 7:17 ;
Ps 140:10 sr.
Job 4:8] a hřích ve smyslu odpadnutí od Boha [
Josh 24:19].
V NZ jde hlavně o dva řecké výrazy, jež Kral. překládají slovem n. První z nich je anomia [přídavné jméno anomos], jež znamená bezzákonnost [sr.
Rom 2:12;
1Cor 9:21], protizákonnost, přestoupení zákona [sr. 1
John 3:4]. Tímto výrazem může být označen každý hříšný čin, aniž se při tom myslí na určitý zákon, který byl tímto činem přestoupen [
Rom 4:7;
Titus 2:14;
Heb 8:12 ;
Heb 10:17], nebo stav, vzniklý životem bez zákona [
Rom 6:19], opak biblické *spravedlnosti [
Heb 1:9]. N. a spravedlnost se vzájemně vylučují [
2Cor 6:14 sr.
Matt 23:28]. V čem tato n. záleží, je patrné z
2Thess 2:3 -
2Thess 2:7, kde Kral. »člověk hřícha« lze také překládat »člověk nepravosti« [sr. v. 7]. Jde tu v podstatě o vzpouru proti Bohu a odcizení od něho [sr. 1
John 3:4 ,
John 3:6 ,
John 3:9]. Rozmnožení n-í vede k ochlazení lásky [
Matt 24:12 sr. 1
John 3:11]. Je otázka, zda ve sz citátech
Matt 7:23 a 13,41 jsou míněni modláři anebo hříšníci vůbec. Přídavné jméno anomos [bezzákonný] překládají Kral. buď »bez zákona« [myšlen je Zákon Mojžíšův:
Rom 2:12;
1Cor 9:21, který pohané neměli], nebo nešlechetný [
Luke 22:37;
Acts 2:23;
2Pet 2:8], nepravý [
1Tim 1:9] nebo konečně bezbožník [
2Thess 2:8]. Těmito posledními výrazy jsou míněni nikoli jen ti, kteří přestupují Zákon Mojžíšův, nýbrž nešlechetníci v nejširším slova smyslu.
Řecké výrazy adikia, adikéma, adikos, jež i v řečtině jsou často synonyma výrazů anomia, anomos a označují doslovně vše, co nějak porušuje řád, mrav, právo, překládají Kral. výrazy n. [
Luke 13:27 ;
Luke 16:9 ,
Luke 16:11;
John 7:18;
Acts 1:18 ;
Acts 8:23 ;
Acts 24:20;
Rom 1:18 ,
Rom 1:29 ;
Rom 2:8 ;
Rom 6:13;
1Cor 13:6;
2Thess 2:10 ,
2Thess 2:12;
2Tim 2:19;
Jas 3:6; 1
John 1:9 ;
John 5:17;
2Pet 2:13 ,
2Pet 2:15;
Rev 18:5 a j.], nepravý, -é [
Luke 16:8 ,
Luke 16:10 ;
Luke 18:6 ,
Luke 18:11;
Acts 18:14], nespravedlivý [
Matt 5:45;
Acts 24:15;
Rom 3:5 ;
Rom 9:14;
1Cor 6:9;
Heb 6:10;
1Pet 3:18], bezpráví [
2Cor 12:13]. Už tato překladová bohatost ukazuje na obsažnost řeckých pojmů. Nás zde zajímají místa, kde Kral. mluví o n-i. Především tu jde o označení mamony [
Luke 16:9 sr. v. 11] jako mamony n-i. Míní se tím buď majetek neprávem, nepoctivě nabytý [což však se zdá být u Ježíšových učedníků vyloučeno], anebo tu jde o označení mamonu jako ploditele nepravosti, nebo konečně je tu zdůrazněna klamavost, pomíjitelnost, nespolehlivost mamony [sr.
Acts 1:18;
2Pet 2:13; 15. k věci, ne k výrazu sr. i
Mark 4:19] v protikladu proti pravému, skutečnému bohatství [Kral.: »spravedlivé« v. 11]. N. u
Luke 13:27 je buď převod hebr. šeker [= lež, nepravda, faleš, marnost, sr.
Ps 119:69 ,
Ps 119:163 ;
Ps 144:8 ,
Ps 144:11], anebo jde o samostatný, na LXX nezávislý překlad
Ps 6:9, kde je užito slova ’áven, označujícího nicotu modlářských a čarodějných praktik. Míněn jest opak pravdy [v paralelách u
Matt 7:23 a 13,41 je užito v řečtině výrazu anomia v
Ps 6:9 LXX], jež podle
John 7:18 záleží ve hledání chvály a cti Boží. N-i se podle toho dopouští ten, kdo hledá svou vlastní chválu. N. jako opak pravdy je také ve
2Thess 2:10. Jejím původcem je Antikrist a v posledku satan [
2Thess 2:9], který využívá i jazyka za nástroj své působnosti [
Jas 3:6]. Ti, kdo podlehnou klamu [Kral. »podvodu«] n-i a oblíbí si ji, hynou. Jedinou záchranou je láska k pravdě, t. j. k evangeliu, a víra v pravdu [
2Thess 2:12]. V témž smyslu jest chápati
1Cor 13:6, kde pravda je přijetí evangelia, nepravost odpor k němu [sr.
Rom 2:8 ;
Rom 6:13], takže n. stojí velmi blízko bezbožnosti [
Rom 1:18] a falešnému učení [
2Tim 2:16 -
2Tim 2:19]. N., plynoucí z falešného kultu [
Rom 1:19 -
Rom 1:23] a z mravní zvrácenosti [
Rom 1:24 -
Rom 1:32], může dokonce překážeti pravdě a potlačovati ji [Kral. »pravdu Boží v n-i zadržovati«
Rom 1:18]. Je tedy n. v podstatě odpor proti Bohu; odpor proti Bohu poutá člověka tak, že je bezmocný a slepý [
Acts 8:23]. Zvláště Janovská literatura vyzdvihuje spojitost n-i s hříchem [1
John 1:9 ;
John 5:17;
Rev 18:5].
Col 3:22 -
Col 3:25 varuje otroky před pácháním n-i, protože nejen ve světském životě, nýbrž i před Bohem platí zásada: »Kdo n. [křivdu] páchal, odměnu své nepravosti vezme« [Žilka: »sklidí to, čím se provinil«]. *Škoditi. *Ublížiti.
