Pokoj: [část domu] *Dům.
|SKPokoj|Sk [hebr. šálom, řecky eiréné] v bibli neznamená jen a především to, co my označujeme výrazem *mír, po případě doba míru, tedy opak války, ukončení války, ač i v tomto významu se toto slovo v bibli vyskytuje [
Judg 4:17;
1Kgs 4:24 ;
1Kgs 5:12;
2Kgs 20:19, kde se myslí na ustálenost poměrů;
Eccl 3:8; snad také
Acts 24:3]. Hebr. Šálôm, šálém znamená neporušenost, celost [na př. o závaží
Deut 25:15, o kameni
Deut 27:6], dokonalost [na př. o mzdě
Ruth 2:12], něco dokončeného [
1Kgs 9:25], úplného. P. může tedy míti význam hmotného blahobytu [
Job 5:19 -
Job 5:26;
Ps 37:11;
Zech 8:12], spokojenosti [sr.
Judg 19:20; sr.
Ps 4:9;
Isa 55:12], štěstí [tak překládají Kral. hebr. šálom v
Ps 73:3, sr.
Isa 48:22], zdraví [
Ps 38:4;
Isa 57:18n], síly a zabezpečenosti [
Judg 6:23;
Dan 10:19], dlouhého života [
Gen 15:15], úspěchu v podnikání [
Judg 18:5n;
1Sam 1:17], vítězství ve válce [
Judg 8:9;
1Kgs 22:27n] a pod. P. je opakem zlého [
Ps 28:3;
Pro 12:20], především však soulad, harmonie v pospolitosti rodiny i větších celků [
Ps 125:5]. Hledati, obmýšleti p. znamená přát někomu neporušenost, celost, dokonalost, zkrátka: dobro [
Deut 23:6;
Jer 29:7 ;
Jer 38:4]. P. znamená tedy také určitý vztah mezi lidmi [
1Kgs 5:12], zaručující důvěru a vzájemnou bezpečnost [
Gen 43:23;
Judg 19:20]. Otázka »Pokojný-li jest příchod tvůj?« [
1Sam 16:4n] znamená »Míníš to s námi dobře ?« P. ovšem může být nabídnut [
Deut 20:10 -
Deut 20:12;
Judg 21:13;
1Sam 20:42], ale pod podmínkou, že ten, s nímž bude uzavřen p., nebude narušovat jednotu Izraele [
Deut 23:6;
Ezra 9:12]. Zprostředkovatel takové nabídky se nazýval posel, jednatel p-e [
Isa 33:7]. Je přirozeno tedy, že p. a smlouva stojí v úzkém vztahu [
Josh 9:15].
Izrael byl ovšem přesvědčen, že p. v každé ze zmíněných podob je dar Boží [
Lev 26:6;
Num 6:26;
Ps 29:11]. Neboť p. byl u Izraele především pojem náboženský, i když jeho ovocem může být také hmotný blahobyt. Hospodin je p. [
Judg 6:24], působí p. nejen na výsostech [
Job 25:2], ale i v lidských končinách [
Ps 147:14;
Isa 45:7], přeje p-e svému služebníku [
Ps 35:27, sr.
1Kgs 2:33], ať jde o levity [
Mal 2:5] nebo jiného věrného Izraelitu [
Ps 4:9]. Proto je oprávněná modlitební výzva: »Žádejtež p—e Jerusalemu« [
Ps 122:6]. P. je znamením a výsledkem spásy Hospodinovy [
Ps 85:9 -
Ps 85:14]. Zvláště velcí proroci spojovali p., spásu, spravedlnost a soud v jeden celek [
Isa 48:18;
Jer 33:8 -
Jer 33:14;
Zech 8:16 -
Zech 8:19; sr.
Ps 119:165], a
Isa 32:17 prohlašuje p. za ovoce *spravedlnosti, kterou způsobuje Bůh. »Nemajíť žádného p-e bezbožní« — to bylo přesvědčení proroků [
Isa 48:22]. Právě proto vedli od vystoupení Micheáše, syna Jemlova [
1Kgs 22:5nn], až po Ezechiele urputný boj proti falešnému a povrchnímu spoléhání na Boha u falešných proroků, kteří zvěstovali »pokoj, ač není žádného p-e« [
Jer 6:14 ;
Jer 8:11 ;
Jer 12:12 ;
Jer 14:13n ;
Jer 30:5;
Ezek 13:10 ,
Ezek 13:16;
Mic 3:5nn]. Neboť pro hřích Izraelův Bůh sám »odjal svůj p. od lidu tohoto« [
Jer 16:5]. Ale když byl vykonán Boží soud [r. 597 a 586 př. Kr.], ujišťují titíž proroci, že Bůh nemá s lidem myšlení o trápení, ale o p-i [
Jer 29:11], o takovém p., že přivede k úžasu národy země [
Jer 33:9]; neboť to bude p., založený na spravedlnosti a na přímém vyučování Bohem [
Isa 54:13n]. Ohlašovat takový p. je totéž co zvěstovat dobré a spásu [
Isa 52:7]. Tak se stává p. hlavním obsahem eschatologické naděje Izraelovy [
Isa 55:12 ;
Isa 57:19], kdy Bůh uzavře novou smlouvu s Izraelem [
Ezek 34:25 -
Ezek 34:30 ;
Ezek 37:26; sr.
Isa 54:10).] Panství, jež zřídí Bůh sám anebo prostřednictvím svého Mesiáše, bude panstvím p-e [
Isa 2:2 -
Isa 2:4 ;
Isa 9:6n;
Mic 5:4n;
Hag 2:7 -
Hag 2:10;
Zech 9:9n], jež přijde k dobru i okolním národům [
Isa 53:5]. Bude to návrat rajského stavu [
Isa 65:25;
Ezek 34:25 -
Ezek 34:28]. Až na nepatrné výjimky [na př.
Lam 3:17] je p. skoro výhradně pojmem s dosahem sociálním, vyjadřujícím vztah mezi lidmi nebo mezi Bohem a lidskou společností. Při tom má p. čím dál tím užší příbuznost s pojmem *požehnání, zvláště v literatuře mezi SZ a NZ. Pozdravy »Pokoj vám!«, »Jdi v p—i!« znamenaly pozdnímu židovstvu přání Božího požehnání. Odejít v p-i = odejít s požehnáním [sr.
Gen 26:31 ;
Gen 28:21]. Zákoníci pak se soustředili na zdůrazňování p-e mezi jednotlivci a za největší ctnost prohlašovali sjednání p—e mezi rozvaděnými, dovolávajíce se
Gen 13:8, neboť svár a závist podle jejich názoru zdržují příchod Mesiášův. Tu a tam se už ozývají nz tóny.
NZ navazuje svým pojmem p. na vrcholky sz proroctví. Eiréné je mu především uskutečněním eschatologické spásy, otevření »cesty p-e« [
Luke 1:79]. Také chvalozpěv andělů při narození Ježíšově [
Luke 2:14] vyjadřuje, že spása přišla na zem [
Luke 2:29n]. Podobně je rozuměti
Luke 19:42 [ku pokoji = ke spáse] a
Luke 19:38b: »P. na nebi«, t. j. spása byla připravena na nebi a nyní přichází v Ježíši Kristu [sr.
Rev 12:10 ;
Rev 19:1]. Právě proto je Bůh nazýván Bohem p-e [
Heb 13:20] a prototyp Mesiášův, Melchisedech, »králem p-e« [
Heb 7:2]. Neboť Bůh, popřípadě Kristus, přemohl nebo přemůže satana [
Rom 16:20]. Vítězství nad satanem je jednou z podstatných stránek spásy, a tím i p-e. A toto vítězství nad satanem se projevilo především ve vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých [
Heb 13:20]. Proto také evangelium, radostná zvěst o spáse, má název evangelium p-e [
Eph 6:15 sr. 2,17;
Isa 57:19;
Acts 10:36;
Rom 10:15]. Je to p., který dává Bůh [
Col 1:2] a odkazuje Ježíš Kristus [
John 14:27 sr.
Rom 1:7;
Gal 1:3;
Phil 1:2;
2Thess 1:2]; »svět« jen přeje p. a touží po p-i, ale Kristus jej dává přes všecko soužení ve světě [
John 16:33]. Když Ježíš někomu řekl »Jdiž v p-i!« nebo »P. vám!«, bylo v tom víc než v obvyklém pozdravu židovských současníků [
Mark 5:34;
Luke 7:50]. Byl to dar spásy a všeho, co s ní souvisí; dar, vydobytý jeho smrtí a zmrtvýchvstáním [
John 20:19 -
John 20:23 ,
John 20:26]. Tentýž pozdrav v ústech Ježíšových učedníků znamenal rovněž nabídku spásy [
Matt 10:12 -
Matt 10:15;
Luke 10:5 -
Luke 10:9], jež mohla být buď přijata nebo odmítnuta. Také Pavlovy pozdravy v epištolách [
Rom 1:7;
1Cor 1:3;
2Cor 1:2;
1Tim 1:2;
2Tim 1:2; sr.
2John 1:3 a j.] byly prohloubením obvyklých židovských pozdravů právě proto, že pisatel myslil na spásu, uskutečněnou v Ježíši Kristu. Proto také pisatelé epištol spojují p. s milostí, milosrdenstvím a láskou [
Jude 1:2]. Vyzývá-li
Heb 12:14 čtenáře, aby »následovali p-e« [Žilka: »Usilujte o p.«], povzbuzuje je k tomu, aby společně se všemi spěli ke spáse [sr. v. 13], jež jediná je s to uchrániti srdce i myšlenky v Kristu Ježíši [
Phil 4:7], protože je ovládá jako vítězná rozhodčí moc [
Col 3:15]. Je možno říci, že p. je novým životním principem věřícího člověka, jeho novým normálním stavem, stavem spásy. Proto Pavel jmenuje jedním dechem »život a p.« [t. j. věčný život] jako výsledek, k němuž směřuje proměněné smýšlení člověka [
Rom 8:6, sr.
2Cor 5:17]. Věřící, který očekává podle slibu Páně nové nebe a novou zemi, má usilovat o to, aby se jich dočkal »bez poskvrny a úhony« ve stavu spásy [»v pokoji«,
2Pet 3:14; sr.
1Thess 5:23;
Heb 13:20n], do něhož byli uvedeni Boží milostí. Podle
Col 3:15 p. Boží uvádí věřícího do jednoho těla, církve.
Tento stav spásy [pokoj] se ovšem jeví ve třech důsledcích nebo základních rysech. Především jako usmíření s Bohem. Kristus je náš p., naše spása tím, že zabil [Kral. »vyhladil«] skrze kříž příčinu nepřátelství mezi pohany a Izraelem a Izraelem a Bohem. Touto příčinou nepřátelství byl Zákon. Jeho vyprázdněním [zničením] v těle Kristově padla zeď jak mezi pohany a Izraelem, tak mezi Izraelem a Bohem [
Eph 2:14 -
Eph 2:17].
Rom 5:1 se soustřeďuje výhradně na tento p. s Bohem [sr.
Rom 5:10], do něhož byl věřící člověk smrtí Kristovou přenesen [sr.
Eph 2:16], když byl nejdříve usmířen rozpor mezi nadzemským světem a zemí [K 1,19n]. - Už
Eph 2:14 -
Eph 2:17 mluví o p-i mezi lidmi jako o důsledku spásy, kterou přinesl Kristus. Tato myšlenka je ve svých praktických důsledcích a účincích sledována v
Rom 14:17n. Království Boží, o něž mají křesťané usilovat, je budováno tam, kde panuje spravedlnost [opak úrazu a pohoršení, v. 13], radost [opak zármutku, v. 15] a spasitelný p. z Ducha sv. [sr.
Gal 5:22] mezi údy Kristova těla [sr.
2Cor 13:11;
Eph 4:3;
1Thess 5:13;
Jas 3:18;
1Pet 3:11 ,
1Pet 3:9]. V těchto citátech je p. téměř souznačný s láskou. V
1Cor 7:15 zdůvodňuje Pavel svou radu, aby se křesťan nevzpíral příliš usilovně rozvodu nábožensky smíšeného manželství, dala-li k němu podnět strana pohanská, tím, že křesťan byl povolán k míru. »Dát podnět k rozvodu by bylo porušením míru právě tak jako vzpírati se mu tvrdošíjně« [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 81]. I když tu má výraz p. poněkud jiné zabarvení než v
Rom 14:17, přece jen i zde jde o zavedení normálního, Bohem chtěného a zdravého stavu, který byl hříchem porušen. V
2Tim 2:22 vyzývá pisatel Timotea, aby ve spojení s těmi, kteří vzývají Pána z čistého srdce, usiloval o spravedlnost, lásku a p., t. j. o to, co slouží ke spáse. Jistě jev tom zahrnuto i odmítání pošetilých a neukázněných sporů mezi lidmi [
2Tim 2:23]. Neznamená to ovšem p. za každou cenu [
Matt 10:34n;
Luke 12:51], ač věřící mají, pokud na nich záleží, usilovat o zjednání p-e mezi rozvaděnými [
Matt 5:9] a udržovat p. se všemi [
Rom 12:18] s nejvyšší sebekázní [
Mark 9:50]. — O vnitřním p-i jako důsledku nového poměru mezi Bohem a člověkem mluví
Rom 15:13. Je to stav duše, která je »v pořádku«, »neporušená«, t. j. duše, proměněné Boží milostí. *Pokojně.
