Poušť: v bibli může znamenati dvojí: buď stepní pastviny [tak nejčastěji v SZ], kam byl vyháněn dobytek [
Exod 3:1, sr.
Gen 16:7 ;
Gen 21:20;
1Sam 17:28 ;
1Sam 25:21;
Matt 3:1;
Luke 15:4] a kde bylo bydliště divokých zvířat a ptáků [pelikána,
Ps 102:7; divokého osla,
Job 24:5;
Jer 2:24; sov,
Lam 4:3; »draků pouště«,
Mal 1:3, za nimiž se tají symbolická jména démonů], hebr. midbár, řecky erémos, - anebo skutečnou poušť v našem slova smyslu, tedy bez vody a valného života [hebr.‘arábá = neplodná pustina,
Isa 35:1 ,
Isa 35:6 ;
Isa 51:3 nebo ješímón (= zpustošený)
Ps 78:40 ;
Ps 106:14;
Isa 43:19n nebo chorbá,
Isa 48:21, od slovesa chárab = býti zpustošený, nebo chorábót].
P. měla pro Izraelce přímo náboženský význam, neboť právě na ní pod vedením Mojžíšovým byl utvářen v lid Boží, na ní okoušel Boží moc [
Deut 2:7], takže prorok pro nábožensky zjalovělého Izraele nevidí jiného východiska než opětný návrat na p. [
Hos 2:14;
Isa 32:16, není-li zde nějaká souvislost s výrazem debír = velesvatyně, jak se domnívá Bič II,111]. Při putování p-í do země zaslíbené šlo v podstatě o poloostrov Sinajský, jenž se skládá zhruba ze čtyř pásem; z písečné pouště Sur [
Exod 15:22], na niž navazuje poušť Fárán a Sin ze západu na východ poloostrova. Fárán a Sin jsou vápencovité planiny, na nichž Izraelci prý strávili téměř celých 38 let. Dalším pásmem, táhnoucím se ve velkém vypouklém oblouku k jihu, jsou pískovcové hory, dosahující až 1200 m výšky a bohaté na minerály. Čtvrtým pásmem je granitové pohoří, seskupené kolem *Sinaje.
V bibli máme jednak seznam stanic [Nu 33], jenž od pobytu pod horou Sinaj vypočítává nejspíše místa, kde se zastavila truhla Hospodinova, jednak souvislé vypravování o cestě [Ex 12 - Nu 25] a konečně narážky na jednotlivá místa v řečech Mojžíšových, v nichž ilustruje milost i soudy Boží [na př. Dt 11]. Mnohé z udaných míst nebylo lze doposud zjistit, o jiných pak panuje nejistota mezi badateli. Nejdůležitější z pustin, jimiž táhli Izraelci, jsou tyto: Poušť *Etam, po níž se brali tři dny směrem jihozápadním podél východního pobřeží zálivu Suezského [
Exod 13:20 ;
Exod 15:22;
Num 33:6]. Význačným místem jsou tu hořké studnice v *Marah [snad dnešní ‘Ain Chavárá,
Exod 15:23;
Num 33:8]. Pak následuje oasa *Elim, kde bylo 12 studnic a 70 datlových palem [
Exod 15:27], potom opět pobřeží Rudého moře [
Num 33:10], odkudž měli poslední výhled na pobřeží africké [egyptské]. Odtud přišli na poušť *Sin mezi Elim a Sinai [
Exod 16:1]. Zde začal lid reptati, vzpomínaje na hrnce masa v Egyptě. Bůh jim dal mannu. Další stanice mají jména *Dafka a Halus [
Num 33:12 -
Num 33:13], jež jsou ještě v poušti Sin. Odtud táhnouce podél pohoří *Oréb, položili se konečně v *Rafidim [
Exod 17:1]. Nová vzpoura proti Mojžíšovi dala tomuto místu jména *Massah a *Meribah [
Exod 17:2 -
Exod 17:7]. Následující stanice byla poušť *Sinai [
Exod 19:1 -
Exod 19:2], kde se zdrželi celý rok. Tu se zběhly nejdůležitější události z počátečních dějin Izraele [Ex 19 - Lv]. Vydán Zákon, Nádab a Abiu, synové Aronovi spáleni v Tabbera, lid se klaněl zlatému teleti. Další stanicí byla poušť *Fáran, kde reptajícímu lidu byly dány křepelky [Nu 11]. Mor, který nastal, dal místu přezdívku *Kibrot Hattáve [hrobové žádosti]. V *Hazerot byla z tábora na sedm dní vyloučena Maria, sestra Mojžíšova, pro reptání proti svému bratru [Nu 12]. Z pouště Fárán vyslal Mojžíš výzvědače do země zaslíbené [
Num 13:1 ,
Num 13:27]. Místo, kde se to stalo, má jméno *Kádes. Po návratu vyzvědačů byl národ odsouzen putovati znovu po poušti celých 40 let osmnácti různými stanicemi, až vyrostlo nové, statečnější pokolení, které se znovu z Kádes pokusilo vniknouti do země zaslíbené. Z Kádes odešli směrem k hoře *Hor, kde zemřel Aron [
Num 20:24 -
Num 20:29]. Potom obešli idumejskou a moabskou zemi a položili se u potoka *Arnon. Porazivše krále amorejské Seona a Oga z Bázan [Nu 21], utábořili se na rolích *Moabských před Jordánem. Moáb a Madiánští byli pobiti. Po přechodu přes Jordán [
Josh 4:19 -
Josh 4:24] slavil Izrael hod beránka velikonočního v Galgala [
Josh 5:10 -
Josh 5:12]. Manna přestala, jakmile se octli v zemi zaslíbené.
Vykladače Písma i cestovatele zaměstnávala otázka, zda bylo možné, aby se na těchto pustinách uživilo po 40 let tak obrovské množství Izraelců. Podle biblických zpráv vytáhlo z Egypta 600.000 mužů od dvacíti let výše. To znamená, že všech uprchlíků mohlo být přes 2 miliony. Nezapomeňme však, že tu nejde o údaje dějepisecké, kde by čísly byl vystižen skutečný stav! Funkce vyprávění je zvěstná. Nutno proto klást otazník k pokusům uhájit literu biblického podání stůj co stůj. Tak na příklad profesor Alois Musil vyslovil theorii, že Izraelci přešli poloostrov Sinajský a že to, co se vypravuje o pobytu na Sinaji, se odehrávalo vlastně v Arábii, kde jsou životní podmínky příznivější a kde prý také nutno hledati horu Boží Oreb. Jiní vykladači tvrdí, že šlo o postupnou emigraci, trvající 40 let. Bibličtí pisatelé ovšem jasně zdůrazňují, že pobyt na poušti byl možný jen za zázračného zasahování Božího [
Deut 1:31 sr.
Exod 16:1 ,
Exod 16:4 ,
Exod 16:14n ,
Exod 16:35 ;
Exod 16:12n ;
Exod 17:3 -
Exod 17:7;
Num 10:11 ;
Num 11:4 -
Num 11:6 ,
Num 11:31 ;
Num 20:2 -
Num 20:11] a že, ačkoli Izraelci neměli v ničem nedostatku [
Deut 2:7], život na poušti byl často hrozný [
Deut 1:19 ;
Deut 8:15], takže lid reptal [
Exod 17:1n;
Num 20:2 ;
Num 21:4n]. Někteří cestovatelé však tvrdí, že je možno i velkému množství za vedení dobrých vůdců, kteří znají skryté, podzemní zdroje vod, tuto cestu vykonat. Upozorňují na př. na t. zv. Studnice Mojžíšovy nedaleko Suezu a jiné podzemní vody podél celé cesty, jichž lze dosáhnout kopáním [sr.
Num 21:17n]. Lid izraelský jistě prý neputoval v houfu, ale široce rozložen, takže mohl zužitkovat i pastviny, jichž v údolích bylo dost zvláště po deštích, jež zde za starověku byly hojnější než dnes, protože nebyl ještě vyhuben akát, zpracovávaný Araby na dřevěné uhlí a jinak. Ale i tak nelze putování Izraelců po p-i chápat jako samozřejmost, nýbrž zůstává dokladem mimořádné a přímo zázračné Boží péče, která působila na vznikající vyvolený lid tak, že ve vyvedení z Egypta a v putování po p-i viděl předobraz eschatologického vykoupení Božího. Podle tohoto rabínského názoru se Mesiáš zjeví na p-i [sr.
Isa 32:15n ;
Isa 35:1nn ;
Isa 41:18n;
Matt 24:26;
Acts 21:38]. Snad s tímto pojetím souvisí i
Rev 12:6 ,
Rev 12:14, kde žena-církev je ukryta na p-i až do té doby, než se objeví Kristus a učiní přítrž řádění satanovu.
P. ovšem byla také místem, kde na člověka číhala všelijaká nebezpečí těla [
2Cor 11:26;
Heb 11:38; sr.
Luke 10:30] i duše, neboť byla pokládána za sídlo zlých duchů [
Matt 12:43;
Luke 8:29; sr.
Lev 16:10 *Azazel], takže se na ni uchylovali jen pronásledovaní [
1Kgs 19:3n] nebo spiklenci [
Acts 21:38; ale viz výše].
V NZ erémos označuje většinou opuštěnou krajinu (třeba i osamělé pastviště,
Luke 15:4), jakou vyhledával Ježíš, chtěl-li na čas se svými učedníky uniknouti zástupům [
Matt 14:13 ;
Matt 15:33;
Mark 1:45 ;
Mark 6:31nn ;
Mark 8:4;
Luke 4:42;
John 11:54] anebo chtěl-li se nerušené modlit [
Mark 1:35;
Luke 5:16]. I pokušení Ježíšovo na p-i [
Mark 1:12n] se odehrávalo na nějakém osamělém místě, kam se Ježíš uchýlil k modlitbě [sr.
Matt 4:2 s
Mark 1:13]. Čtyřicet dní pokušení na poušti lze sotva srovnávat se čtyřiceti lety izraelského putování pouští [
Deut 8:2n], jak se domnívají Kraličtí. Jde spíš o paralelu s čtyřicetidenním postem Mojžíšovým [
Exod 34:28;
Deut 9:9 ,
Deut 9:18] a Eliášovým [
1Kgs 19:5 ,
1Kgs 19:8], ač obě tyto příhody mají docela jiné zarámování. Nejspíše však pisatelům tanul na mysli svrchu zmíněný názor o Mesiáši, který přijde z p-ě. Naznačuje to už vystoupení Jana Křtitele na p-i [
Matt 3:3;
Mark 1:3;
Luke 3:4;
John 1:23; sr.
Isa 40:3].
Pobyt Izraele na p-i je v NZ jednak ilustrací svévolné neposlušnosti lidu Božího, jež vedla k jeho zkáze, a tak výstrahou pro nz lid [
Acts 7:41nn; sr.
Ps 78:17 ,
Ps 78:40;
1Cor 10:5 ,
1Cor 10:11;
Heb 3:8n ,
Heb 3:17], jednak obrazem času milosti, kdy Bůh ochraňoval svůj lid divy a zázraky [
Acts 7:36 ;
Acts 13:18n; sr.
John 3:14 ;
John 6:31 ,
John 6:49] a mluvil k němu prostřednictvím Mojžíšovým [
Acts 7:38 ,
Acts 7:44]. Je to obraz toho, co se děje v Kristu mezi současníky a ustavičně [
John 3:14n ;
John 6:31nn ,
John 6:49n].