Prostředník: hebr. môkîach = rozhodčí [
Job 9:33], mafgî‘a = přímluvce, jenž se někoho ujímá [
Isa 59:16, sr.
Gen 23:8;
Jer 36:25]; zástupce
Isa 53:12; řecké mesités [= jenž stojí uprostřed, mezi] znamenalo rozhodčího, vyjednavače [míru], smírce, ručitele a tudíž i svědka uzavření smlouvy, správce sporného majetku, určeného soudem a pod. V náboženském názvosloví starověku bylo božstvo p-em [=ručitelem] smluv a přísah, ale také člověk [král, kněz, prorok], různé nebeské bytosti a zvláště zakladatel náboženství byli p-y mezi božstvem a lidmi.
Job 9:33 se ohlíží nejprve marně po p-u, který by rozhodl mezi ním a Bohem, s nímž se chce soudit [
Job 13:3], nakonec však dochází k závěru, že Bůh sám je jeho svědek v nebesích [
Job 16:19], vykupitel, který se jednou postaví nad jeho prachem [
Job 19:25], Job se tedy obrací na Boha jako na rozhodčího soudce proti Bohu jako tomu, který jej tak zle navštěvuje. Je to ojedinělé místo ve SZ, jež dosahuje téměř nz pojetí p-a. Bůh má ovšem své p-y, chce-li se zjevit. Především je to anděl Hospodinův [mal’ak Jahvé = posel Hospodinův,
Gen 16:7;
Exod 3:2 ;
Exod 14:19;
Num 20:16;
Judg 2:1 a j.], duch Hospodinův [rûach Jahvé,
1Kgs 18:12;
2Kgs 2:16;
Isa 40:7 ;
Isa 59:19;
Ezek 3:14 a j.] a konečně *Moudrost. P-em byl i král, zvláště mesiášský král, kněz i prorok, především však *Mojžíš, jemuž se Bůh zjevil novým jménem [
Exod 3:13n] a jenž vystupuje jako vyslanec, mluvčí Boží a prostředník nejen u lidu Božího [
Exod 4:16 ,
Exod 4:29n ;
Exod 19:3nn ,
Exod 19:9nn ,
Exod 19:21nn ;
Exod 20:18nn;
Deut 5:5], ale i u faraóna [
Exod 5:1 ;
Exod 7:1]. Mojžíš přijímal přikázání od Hospodina a sděloval je lidu [
Exod 35:1 ,
Exod 35:4;
Lev 1:1 ;
Lev 4:1 n] a lid žádal Mojžíše, aby za něj mluvil s Bohem [
Exod 20:19] a při mlouval se u Boha [
Num 21:7;
Deut 5:24nn ;
Deut 18:16]. Přímluvná modlitba byla základním úkolem Mojžíše, který se ztotožňoval s lidem i tenkrát, když se sám ničím neprovinil [
Exod 32:30nn;
Deut 9:8n ,
Deut 9:26nn]. Prostřednickou úlohu Mojžíšovu vyjadřuje pěkným obrazem
Ps 106:23 [sr.
Ezek 13:5 ;
Ezek 22:30]: Mojžíš se stavěl do mezery městských zdí, proražených Božím hněvem. Na druhé straně však Hospodin mluvil k Mojžíšovi jako mluví člověk se svým přítelem [
Exod 33:11nn;
Deut 34:10].
Jiným p-em je t. zv. *Služebník Hospodinův, původně asi konkrétní historická postava [na př. král v kultických slavnostech], jež se stala typem sz prostřednictví mezi Bohem a jeho lidem, Bohem a světem [
Isa 42:1 -
Isa 42:4 ;
Isa 49:1 -
Isa 49:6 ;
Isa 50:4 -
Isa 50:9 ;
Isa 52:13 -
Isa 52:53,12]. Při tom je zdůrazněno zástupné utrpení tohoto p-a za hříchy Izraele a celého světa. Tento rys zástupného utrpení se ozýval už při líčení postavy Mojžíšovy [
Deut 9:8n ,
Deut 9:26nn; jeho smrt mimo hranice zaslíbené země byla také součást zástupného utrpení,
Deut 3:23nn] a neopouští ani pozdější proroky, ale u Deuteroizaiáše dosáhl téměř nz hloubky. Lze krátce říci, že myšlenka prostřednictví je ústředním pojmem sz bohosloví, i když výraz sám je všelijak opisován.
Stejně je tomu v NZ. Ježíš sám zřejmě navazuje na postavu trpícího a vítězícího Služebníka Božího [
Mark 8:31 ;
Mark 10:35 -
Mark 10:45;
John 10:17, sr.
Isa 53:10;
Mark 14:24 sr.
Isa 42:6 ;
Isa 49:8;
Jer 31:31;
Luke 22:37, sr.
Isa 53:12 a j.], sebe pokládá za p-a zjevení Otcova [
Matt 11:2 ] a je jist, že na poměru člověka k Synu se rozhoduje poměr Boží k člověku [
Mark 10:32n]. Jako prostřednický Služebník uzavírá novou smlouvu s Bohem [
Matt 26:26nn, sr.
Jer 31:31nn].
Také Sk svým výrazem pais [= Syn, ale také služebník, jak je patrno z LXX, jež hebr. ‘ebed = služebník překládá výrazem pais] navazuje na prostřednickou úlohu sz Služebníka Hospodinova [
Acts 3:13 sr.
Isa 52:13;
Acts 4:27, sr.
Isa 60:1;
Acts 3:14, sr.
Isa 53:11;
Acts 22:14, sr.
Isa 53:7 ,
Isa 53:11; a ovšem
Acts 8:32 -
Acts 8:35]. Také u Pavla je učení o vykoupení nevysvětlitelné bez vztahu na prostřednickou úlohu Služebníka Hospodinova, vyjádřenou zvláště u Iz 53 [
Rom 4:25,sr.
Isa 53:5 ,
Isa 53:12;
Rom 5:19, sr.
Isa 53:11;
Rom 8:33n, sr.
Isa 50:8n a 53,12, kde »zástupce« je překladem hebr. kořene pg‘, jenž u
Isa 59:16 je přeložen výrazem »prostředník«, u
Jer 36:25 »přímluvce«. Dále
Rom 10:14 -
Rom 10:18 ;
Rom 15:21, sr.
Isa 52:13;
Phil 2:7, sr.
Isa 53:3 ,
Isa 53:11n; snad také
Col 2:15, sr.
Isa 53:12]. Vedle toho ovšem vvrazy jako » krze Pána našeho Ježíše Krista« [
Rom 5:1n;
1Cor 8:6;
Col 1:16], »vKristu« [
1Cor 3:1 ;
1Cor 4:10 ;
1Cor 15:19 a j.], jakož i paralela Adam - Kristus [
Rom 5:12nn;
1Cor 15:22 ,
1Cor 15:45nn] ukazují na prostřednictví Ježíše Krista, kterého Pavel v
1Tim 2:5n výslovně jmenuje p-em [ve smyslu smírce] mezi Bohem a lidmi. Podobně
1Pet 2:22 ,
1Pet 2:24, sr.
Isa 53:9 ,
Isa 53:4 ,
Isa 53:12 ,
Isa 53:5. Také janovská literatura je proniknuta duchem deuteroizaiášovským. Výraz »Beránek Boží« [
John 1:29, sr.
Isa 53:7 ,
Isa 53:4;
Rev 5:6 ,
Rev 5:12 ;
Rev 13:8 a j.] je snad už odborným výrazem, jehož se užívá ve starokřesťanské litur gii, a zřejmě navazuje na prostřednickou úlohu Služebníka Hospodinova. Ježíš Kristus přišel ve jménu Otce [
John 5:43], je cestou, pravdou a životem [
John 14:6], a jako pravý p. [
John 10:8] přimlouvá se u Otce [J 17; 1
John 2:1]. V
Heb 8:6 ;
Heb 9:15 ;
Heb 12:24 je Kristus výslovně uveden jako kněžský p. nové smlouvy, při čemž
Heb 7:22 užívá řeckého výrazu engyos = ručitel. Jeho prostřednictví i ručitelství je na rozdíl od sz p-ů dokonalé, protože je na jedné straně Syn Boží a může tedy zastupovat Boha, na druhé straně má podíl na našem těle, takže může zastupovat i člověka [
Heb 4:15]. U Jk se myšlenka prostředníka nevyskytuje, ale je snad předpokládána.
Poněkud jiný význam má výraz p. na těžko srozumitelném místě
Gal 3:19n, kde Pavel navazuje na rabínskou tradici, že Zákon [na rozdíl od zaslíbení] byl nařízen skrze anděly [sr.
Acts 7:38 ,
Acts 7:53;
Heb 2:2] a dán skrze p-a [Mojžíše]. Zatím co rabíni v této tradici vidí slávu Zákona, vidí v ní Pavel důkaz jeho méněcennosti. Nikoli Bůh přímo, nýbrž pouze nepřímo skrze anděly stojí za Zákonem. A také to, že bylo třeba Mojžíše jako p-a, je Pavlovi důkazem, že Zákon skutečně byl nařízen skrze množství jednajících osob [anděly]. Neboť tam, kde jedná jednotlivec se stranou, mluví obyčejně sám. Bůh je jeden. Nepotřeboval tedy p-a a mohl mluvit přímo tak, jako mluvil přímo [bez p-a] k Abrahamovi, když mu dal zaslíbení [
Gal 3:16]. Poněvadž však Zákon byl vydán v ruce p-a, je to pro Pavla důkazem, že za ním stojí množství jednajících osob [andělé]. Pavel se ovšem brání proti námitce, že by snad podceňoval Zákon. Výslovně praví [podle Žilková překladu
Gal 3:19], že »byl uveden v činnost dodatečně k vůli přestupkům [má tedy co činit ne se spásou a životem, nýbrž s hříchem], než přijde potomek [Kristus], na kterého se vztahoval slib.« Zákon je pouze vychovatelem [Kral. pěstounem] pro Krista [v. 24].
