Světlo: bylo ve starověkých náboženstvích pokládáno za něco božského, někdy i za božstvo samo. Babylonský Marduk byl božstvem s-a; stvoření světa si Babyloňané představovali jako zápas mezi bytostí s-a a bytostí tmy [Tiámat]. Podle egyptského názoru bylo věčné s. původně ukryto ve tmavém lůně Chaosu, ale oddělilo se od něho a stvořilo vše, co je na světě, a dalo mu s., když ještě nebylo žádného slunce. Také v jednom hymnu Rigvédy [sbírky sanskritských básní z doby 1500-1000 př. Kr.] je popisováno stvoření jako vniknutí paprsku z oblasti s-a do oblasti tmy. Místo, v němž podle Avesty, za jejíhož původce je považován Zarathuštra [záhadný apoštol parsismu, který žil podle starověkých řeckých spisovatelů kolem 1100 př. Kr., podle dnešní vědy však v 6. stol. př. Kr.], přebývá Ahura Mazda [princip dobra], se nazývá Nekonečným s-em. Také
Job 38:19 mluví o obydlí s-a a místu temností a
Ps 104:2 praví o Bohu, že se přioděl s-em jako rouchem. Podle
1Tim 6:16 Bůh bydlí v nepřistupitelném s-e [sr.
Exod 24:10;
Ps 104:2;
Dan 2:22]. Také to, že zjevování Boha bývá spojováno s *ohněm [
Exod 3:2 ;
Exod 13:21 ;
Exod 19:18 ;
Exod 24:17;
Ezek 1:27 ;
Ezek 8:2], naznačuje, že Bůh a s. pro představy sz lidu spolu úzce souvisí. Bůh je nazýván Světlo Izraelovo [
Isa 10:17]. Ale na rozdíl od orientálních náboženství Hospodin je tvůrcem s-a. Podle
Gen 1:3n stvořil Bůh s. a oddělil je ode tmy [
Isa 45:6n]. Když se Bůh zjeví, všecko stvořené s. zbledne [
Isa 24:23 ;
Isa 60:19; sr.
Rev 21:23 ;
Rev 22:5]. Bohu je tma jako s. [
Ps 139:11n;
Dan 2:22; sr.
Ps 90:8]. S. je nerozlučně spjato s životem [
Job 3:20] právě tak jako opak s-a, tma, se smrtí [
Job 10:21n]. Podle Pedersena možno prý říci, že pro Izraelce stvořením s-a byla země naplněna životností, jež je ustavičně udržována mocí Boží. Už vypravování o stvoření světa ukazuje, že všechen život a jeho rozvinutí jsou podmíněny s-em [
Gen 1:3nn]. Spatřovat s. = žít [
Job 3:16 ,
Job 3:20 ;
Job 33:28, sr. v. 30;
Ps 56:14; dále
Ps 49:20]. V
Ps 36:10 jsou život a s. souběžnými výrazy; u Boha je studnice života [sr.
Jer 2:13 ;
Jer 17:13] a vidění je umožněno jen jeho s-em. Ale tu už přechází užívání výrazu s. do přeneseného významu. S. je pro Izraelce přímo totožné s *požehnáním a zdravím, s radostí a s *pokojem, se *spravedlností [
Ps 37:6] a *pravdou [
Ps 43:3].
Esth 8:16 staví do jedné řady s., radost, veselí a slávu. S. je označením prospěchu, zdraví a toho, co se v nenáboženské mluvě nazývá štěstím [
Job 18:4 ;
Job 38:15; sr.
Ps 4:7]. V tom smyslu je s. vsáto [podle LXX vzchází] spravedlivému [
Ps 97:11], upřímnému [
Ps 112:4]. Blahoslavený lid chodí v s-e obličeje Hospodinova [
Ps 44:4 ;
Ps 89:16], t. j. v jeho přízni. Opakem s-a je úzkost a trápení [
Isa 5:20 ,
Isa 5:30; Sof 1,15, sr.
Job 30:26]. Obrazně se užívá výrazu s. o spáse, kterou způsobí Hospodin [
Ps 27:1;
Mic 7:8, snad také výše citovaný
Ps 36:10]. S. je tedy zaslíbení spásy [
Isa 9:2 ;
Isa 60:1n ,
Isa 60:19], jež prostřednictvím Izraele, kterémuž vzešlo s., bude se týkat i pohanů [
Isa 42:6 ;
Isa 49:6 ;
Isa 60:3]. Opakem s-a v tomto případě je odnětí *soudu Božího a spravedlnosti [
Isa 59:9, sr. 51,4], zkrátka: smrt [
Jer 13:16;
Amos 5:18 ,
Amos 5:20; sr.
Mic 7:9]. S. Hospodinovo se soustředilo v jeho slově, jež provází spravedlivého [
Ps 119:105; sr. 43,3;
Pro 6:23]. Temnota je živlem hříšníků [
Pro 2:13]; nemohou než odporovat s-u [
Job 24:13 -
Job 24:16]. U
Isa 10:17 je s. uvedeno ve vztah k *svatosti Boží: S. Izraelovo [Hospodin] je ohněm, Svatý Izraelův plamenem. Trní a bodláčí před ním neobstojí [sr.
Deut 9:3;
Isa 30:30 ;
Isa 31:9]. Neboť Bůh neskrývá svou tvář před nepravostmi, nepřehlíží je, nýbrž staví je do plného s-a své čistoty a svatosti. A nečiní tak jen s hříchy, o nichž víme a jichž se hrozíme, nýbrž také tajné hříchy staví do s-a svého obličeje [
Ps 90:8], jež proniká i temnými, skrytými kouty srdce. S. jako obraz mravní jakosti je snad míněno u
Isa 58:10 [sr.
Job 11:13 -
Job 11:17]. Ve SZ-ě je však tento obraz zcela ojedinělý.
S. může být také označením nebeských těles [
Gen 1:14nn;
Ps 74:16;
Jer 31:35;
Ezek 32:8], jež Bůh učinil z věčného svého milosrdenství [
Ps 136:7], nebo hořícího *svícnu [
Exod 30:7;
1Sam 3:3]. »S. očí mých« [
Ps 38:11] = schopnost zraková [sr.
Job 17:7].
V NZ-ě je užíváno výrazu s. ve vlastním, fysickém slova smyslu [
Luke 8:16; u
Matt 17:2;
Acts 9:3 ;
Acts 12:7 ;
Acts 16:29 ;
Acts 22:6 ,
Acts 22:9 ,
Acts 22:11 ;
Acts 26:13;
Rev 18:23 ;
Rev 22:5 jde ovšem o s. z jiného světa. Ve
Acts 20:8 jde o lampy, lucerny nebo pochodně], převážně však ve smyslu přeneseném. »Na s-e« = veřejně, jasně, srozumitelně [
Matt 10:27;
Luke 12:3; sr.
Eph 5:12n, ale viz níže!]. S. je opakem hříšnosti, jež souvisí se tmou a musí být skrývána. Ap. Pavel v
Rom 13:12nn vyzývá věřící, aby odvrhli skutky temnosti [hodování, opilství, smilstvo, chlípnost, svár a závist] a oblékli se v odění s-a, t. j. v Pána Jezukrista [sr.
Eph 5:11] a tak se stali sami s-em v Pánu [
Eph 5:8; sr.
Matt 5:14 ,
Matt 5:16;
Phil 2:15]. Podle některých rukopisů mluví
Eph 5:9 o ovoci s-a [viz Žilkův překlad, kdežto Kral. podle přijatého textu mluví o ovoci Ducha], jež záleží ve všeliké dobrotě, ve spravedlnosti a v pravdě. Tyto mravní a náboženské hodnoty vylučují jakékoli spřahání s-a se skutky tmy [
2Cor 6:14; sr.
Eph 6:12].
V NZ-ě právě tak jako ve SZ-ě je s. ztotožňováno s Božím zaslíbením spásy nebo přímo se spásou. Především ovšem v citátech ze SZ-a:
Matt 4:16 [
Isa 9:2],
Acts 13:47 [
Isa 49:6, sr.
Luke 2:32], dále
Acts 26:23;
Col 1:12;
1Pet 2:9.
2Cor 4:4 mluví v tom smyslu o osvícení [Kral. s-e] evangelia v slávě Krista, jenž jest obraz Boží. Také
Jas 1:17 nemyslí patrně jen na nebeská tělesa, když mluví o Otci světel, nýbrž spíše na dary Boží, jež shrnujeme pod pojem dobro [viz výše o přeneseném smyslu výrazu s. ve SZ-ě!]. S. a tma mají důležitou úlohu zvláště v janovském okruhu. Především Bůh sám je s. [1
John 1:5 ,
John 1:7 ;
John 2:8nn], naprostý protiklad *tmy. Ale 1J tu nemyslí pouze na *svatost a *spravedlnost Boží, nýbrž převážně na to, že Bůh je zdrojem čistého a blahoslaveného života. To, čím je fysické s. stvořenému světu, tím je Bůh, stvořitel i tohoto přirozeného s-a, v oblasti duchovní: pramenem čistoty, moudrosti, krásy, radosti a slávy. Tak jako hmotný život a jeho růst je závislý na s-e, tak duchovní život a jeho vzrůst na Bohu. A Bůh je takové s., že v něm není pražádné (ani špetky) tmy, nevědomosti, omylu, nepravdivosti, hříchu a smrti, a ovšem ani špetky nejasnosti, protože Bůh se dokonale zjevil v Ježíši Kristu. Důkazem toho, že máme s ním obecenství, je naše chození v s-e, t. j. každodenní život v oné duchovní oblasti, jež vychází z Boha jako s-a [1
John 1:7] a projevuje se láskou [1
John 2:9n]. Nejde tu jen o pouhé napodobování Boha, nýbrž o skutečné vtržení do této oblasti, jejíž podstatou je spásonosné s. 1J tu sice užívá terminologie, běžné v hellenistických mystériích, ale zřejmě navazuje na SZ [
Ps 27:1 ;
Ps 36:10;
Isa 10:17;
Mic 7:8]. Obsah ethický — namířený zřejmě proti gnostickému intelektualismu, jenž se chlubil obecenstvím s božstvem, ale mravností pohrdal jako něčím, co patří k »živlům tohoto světa« — tu splývá s obsahem soteriologickým, jak je obzvlášť patrno z dovětku »a krev Krista Ježíše, Syna jeho, očišťuje nás od všelikého hříchu« [sr.
John 13:10 ;
John 15:2]. Jako Bůh je s., tak také vtělené Slovo, Ježíš Kristus, je životodárné [
John 1:4] a spásonosné s. [
John 8:12]. I zde život a s. patří dohromady, při čemž život neznamená jen duchovní život, nýbrž vše, co zasluhuje názvu život bez jakéhokoli omezení. Ježíš Kristus je zdrojem života, *věčného *života, života skutečného. V něm je soustředěna božská životní energie [
John 5:21 ,
John 5:26 ;
John 11:25 ;
John 14:6]. A tento život má pro lidstvo význam s-a; je prostředkem osvícení [*Osvěcovati, osvítiti], vyjasnění a poučení o podstatě věcí, o skutečnosti, o *pravdě, jež je v Bohu a v jeho světě. Jinými slovy: Slovo je zjevením Boha. Bylo nositelem zjevení už v předkřesťanské době [»byl s. lidí«, sr.
Rom 1:18nn], ale lidé, sedící v temnostech, je nepřijali, nepojali [Kral. »tmy ho neobsáhly«]. A tak se Slovo jako pravé s., jež je schopno přinést spásu každému člověku [»osvěcuje každého člověka«,
John 1:9], stalo tělem, aby všichni v něho uvěřili. Ale přijali jej jen ti, kteří v radě Boží dostali právo býti syny Božími a tak v Ježíši Kristu spatřili slávu toho Boha, jenž sám je světlo [
John 1:14 ;
John 14:9]. Jan Křtitel přišel jako svědek o vtěleném Slově jakožto spasitelném s-e [
John 1:7n], ale byl pouhou hořící a svítící svící, lampou [
John 5:35], nikoli s.vsamo. Odkazoval ovšem na to pravé s., ale Židé jeho svědectví nepřijali, a jen se na chvilku poradovali v záři této svíce jako mušky, zlákané s-em. Evangelista Jan zdůrazňuje, že Kristus je s-em nejen pro Židy, nýbrž pro celý *svět. Kristus jako s. stojí ovšem v naprostém protikladu proti tmě, hříchu, zahynutí, smrti, takže uvěřit v S., v Krista, znamená být vytržen ze zkázy, hříchu a nevidomosti. Uzdravení slepého od narození [
John 9:5nn] bylo symbolickým náznakem toho, co znamená uvěřit v S. »Chodit v s-e« [
John 12:35], »jít k s-u« [
John 3:20, sr. 8,12], »věřit v s.« [
John 12:36], »zůstávat v s-e« [1
John 2:10], »chodit ve dne« [
John 11:9n] znamená dát se vést Kristem jako pravým s-em, přijmout Krista, *následovat ho [
John 8:12;
Ps 43:3], uvěřit v něho, činit *pravdu, milovat jej a tudíž nemilovat tmu a nečinit zle. Soteriologický a ethický význam výrazu s. tu opět splývá v jedno [sr.
Acts 26:18].
Také u Pavla znamená s. spásu i důsledky této spásy v mravním životě věřícího. K citovaným už místům viz dále
2Cor 4:6;
Eph 5:8nn;
1Thess 5:5 [sr.
1Pet 2:9]. Přijetím spásy v Kristu stávají se věřící syny s-a, t. j. mají podíl na dědictví svatých v s-e, na plnosti království Božího, Božího světa [
Col 1:12, sr.
1Tim 6:16]. Ale právě toto podílnictví na dědictví svatých zavazuje věřící a umožňuje jim odvrhnout skutky temnosti [
Rom 13:12] a stát se s-em pro druhé, t. j. ukazovat cestu ke Kristu a k Bohu. Podle
Eph 5:11nn má věřící jako syn s-a kárat [Kral. trestat, sr.
Titus 1:13 ;
Titus 2:15] skutky temnosti, a to tak, aby byly najevo vyneseny, osvětleny Kristovým s-em. Ten, kdo strpí, aby jeho skutky byly takto osvíceny, pozná svůj hřích a zaskví se mu Kristus jako spásné s. Je duchovně osvícen. Dr. Rudolf Col vykládá smysl tohoto těžkého místa takto: »Káráte-li tajné hříchy tím, že ukazujete také na jejich hanebnost, ukáží se hříšníku v pravém světle. Hříšník pozná a uzná jejich ohavnost, bude jich litovati, a osvícen jsa světlem Boží milosti, začne nový život«.
Matt 6:22n mluví o s-e, »kteréž jest v tobě«, tedy o vnitřním s-e, jež zprostředkuje »poznání« Boha a všech skutečných hodnot života právě tak jako oko zprostředkovává s. celému tělu. Je-li oko špatné, pak se ani tělo nemůže bezpečně pohybovat. Potácí se jako ve tmě. Podobně je-li špatné vnitřní s., t. j. srdce člověka [
Pro 4:23], jež zprostředkuje poznání, je-li tedy srdce zatemněno [
Rom 1:21], takže ztratilo vnímavost pro pravdu, pak se člověku zatemní i výhled na duchovní skutečnosti: »Jestliže tedy s. v tobě je temnota, jaká to temnota!« [Překlad Škrabalův]. Proto vyzývá Ježíš učedníka, který se chce připravit pro království Boží: »Viziž tedy, aby s., kteréž jest v tobě, nebylo tmou!« [
Luke 11:35]. Srdce, které je upjato na pravý poklad v nebi [
Matt 6:19nn], zůstává nezatemněno [sr.
Col 3:1nn]. *Lampa. *Osvěcovati.