Tajemství: V běžném slova smyslu označuje výraz t. to, co je utajeno, skryto [*Skrýti se], co bylo důvěrně sděleno a není přístupno prostému pozorování. Kral. vyhrazují tento výraz tomu, co nějak souvisí s Bohem, kdežto tam, kde jde o lidi, smluví o *tajnosti, po případě o tajných věcech, i když překládají v obou případech tentýž hebr. výraz. Hebr. sôd znamená důvěrný rozhovor [Ps 55:15], důvěrnou poradu, tajný plán, to, co bylo usneseno a dohodnuto za zavřenými dveřmi [*Rada] s vyloučením veřejnosti. V tom smyslu jest rozuměti Job 15:8, jež překládá Hrozný: »Jsi-li posluchačem v Boží radě?« [sr. Jer 23:18], Také v Ps 25:14 výraz t. znamená tajný plán, tajné rozhodnutí Boží, jež je pro ty, kdo se ho bojí. Podle Pro 3:32 jest ohavností Hospodinu převrácenec, ale »s upřím[n]ými t. jeho«. Snad se zde myslí na důvěrné obecenství, důvěrný rozhovor, v němž ovšem »spravedliví« se dozvědí mnohého z toho, co je skryto před převrácenými [sr. to, co praví svým přátelům Ježíš u John 15:14n]. Podle Amos 3:7 zjevuje Hospodin prorokům svá t., t. j. rozhodnutí, jež se mají uskutečnit v budoucnosti [sr. Dan 2:28n , Dan 2:47, kde je užito aram. ráz = tajnosti, to, co je skrytého]. V poněkud jiném smyslu mluví Job 11:6 o t. [hebr. ta‘alúmá = to, co je skrytého, Job 28:11; Ps 44:22] moudrosti Boží, jež je člověku skryta [sr. Col 2:3]. Hrozný překládá: »Věru však, kdyby Bůh chtěl jenom mluviti a otevříti rty své proti tobě, a vypověděti tobě hlubokosti moudrosti, jež jsou pravým divem, co se týče rozumu, abys poznal, že ti Bůh odpouští tvá přestoupení«. Podobně Karafiát: »Aby oznámil tobě t. moudrosti, že přehluboký [jest jeho] soud. A věz, že se Bůh tobě zapomíná na [mnohou] nepravost tvou«. V tom právě je nevysvětlitelné t. Boží moudrosti, že odpouští [sr. Ezra 9:13]. Jeho tajemná moudrost je spasitelná. N.

V NZ-ě je t. překladem řeckého mystérion. Je to slovo, které v soudobém řeckém světě nabylo technického významu, označujíc tajné, jen pro zasvěcence určené obřady, jimiž byla účastníkům slibována účast na skryté vyšší božské moudrosti a na osudu božstev těmito obřady představovaných, t. j. na nesmrtelnosti. Byla s tím spojena představa, že božská t. jsou obsažena v prastarých tradicích a tajných naukách zejména některých orientálních kultů a že se jich člověk může státi účasten obřadným zasvěcením a mystickým vytržením ducha [Viz *Řekové, Id, str. 824]. Je složitou a nesnadnou otázkou, do jaké míry nz pisatelé s tímto slovem převzali i jeho náplň. — Matt 13:11; Mark 4:11; Luke 8:10 mluví o t. království nebeského [Božího]. Ježíš tu rozeznává mezi těmi, kteří jsou vně, t. j. nepatří k jeho učedníkům, a těmi, kteří už jsou jeho učedníky. Těm, kteří jsou vně, mluví v podobenstvích, »aby hledíce hleděli, ale neuzřeli, a slyšíce slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové« [Mark 4:12]. Podobenství měla u těch, kteří jsou vně, přivodit dokonalé zatvrzení [sr. Matt 13:14n , Matt 13:35; Isa 6:9n], kdežto učedníci Ježíšovi i v těch podobenstvích měli dáno spatřiti t. království Božího, vyslovené snad jen nepřímo. Podle souvislosti dlužno míti za to, že t. království Božího je Ježíš Kristus sám jako král tohoto království; jeho příchodem byla zahájena mesiášská doba [sr. Matt 13:16n], Tato skutečnost nebyla přímo ohlašována, nýbrž byla zahalena v t. Vždyť Ježíš sám zapovídal, aby jeho mesiášství nebylo rozhlašováno [Mark 1:43n ; Mark 3:12 ; Mark 5:43 ; Mark 7:36 a j.]. Toto »mesiášské t.« nemohlo totiž býti odkryto pouhým vzepětím mysli ani prozrazeno přímým sdělením — tím by bylo ve své podstatě obměněno a narušeno, — nýbrž mohlo být odhaleno toliko aktem osobního pochopení, v němž je zahrnuta oddanost celého života a následování Ježíšovy cesty. Proto po mesiášském vyznání Šimona Petra následuje výzva k následování a k nesení kříže [Mark 8:34]. Proto také jedině učedníci, t. j. ti, kteří ho opravdu následují, mohou vskutku rozumět i Ježíšovým podobenstvím. Jen jim je »dáno« t. království Božího. Ne že by podobenství tuto skutečnost zahalovala svou temností a složitostí — jsou naopak prostá a jednoduchá —, ale podstata věci, kterou zvěstují, nemůže být postižena bez přelomu nejvnitrnější bytosti a celého životního směřování. Že Kristus sám je t-m Božím, je patrné zvláště z Pavlových epištol. T. Boží je u Pavla Boží spasitelná vůle, která byla u něho od věků »předuložena«, aby byla v plnosti časů uskutečněna v Kristu Ježíši [Eph 1:9n, podobně v později připojené doxologii Rom 16:25n]. Zvěstovat Ježíše ukřižovaného [1Cor 1:23] je Pavlovi totéž co zvěstovat t. Boží [1Cor 2:1, kde egyptský text čte t., mystérion, místo svědectví, martyriori]. Kristus je t. Boží; v něm jsou ukryty všecky poklady moudrosti a poznání [Col 2:2 podle spolehlivějších řeckých textů překládá Žilka: »K vystižení t. Božího, totiž Krista, v němž jsou obsaženy všecky tajemné poklady moudrosti a poznání«, sr. Col 1:27 ; Col 4:3]. »Není jiné cesty k posledním záhadám jsoucna. Zvláštní zjevení, dané v Ježíši Kristu, v jeho osobě, v jeho díle, v jeho smrti a vzkříšení, je klíčem k pochopení smyslu veškerenstva« [J. B. Souček, Výklad Ko, str. 45]. Slovo kříže, o kříži Kristově je moudrost Boží, »skrytá v t.« [1Cor 2:7], t. j. v Kristu Ježíši, a to ukřižovaném. Je to t., skryté před knížaty tohoto světa, ale zjevené skrze Ducha sv. věřícím [sr. 1Cor 1:24]. Toto t. [tajemná moudrost Boží] bylo připraveno před věky [1Cor 2:7], avšak skryto od věků [Eph 3:9; Col 1:26; sr. Rom 16:25] v Bohu, který stvořil všecko skrze Ježíše Krista [Eph 3:9]. Bylo to t. Boží vůle [Eph 1:9], jež však se zjevila a uskutečnila v Ježíši Kristu [Eph 1:10], v jeho smrti na kříži, ale také v jeho přebývání »v nás« [Col 1:27], t. j. bývalých pohanech. Právě vtom jest uskutečněno předuložené t., před věky pojatý spasitelný plán Boží, že jak Židé, tak pohané se stávají účastníky Boží spásy [Eph 3:3 - Eph 3:6], takže jsou všichni spoludědici, spolupodílníky a spoluúdy zaslíbení, že v Kristu bude sjednoceno všecko, co je na nebi, i to, co je na zemi [Eph 1:10]. Lze krátce říci, že t. jest předmětem, obsahem Božího zjevení, které Bůh dává »podle dobré libosti své« [Žilka: »podle svého rozhodnutí«, Eph 1:9], na základě svého příkazu [Rom 16:26]. Proto stojí výrazy t. a zjevení v těsné blízkosti [Rom 16:25n; Eph 1:9 ; Eph 3:3nn; Col 1:26 , Col 1:27 a j.] právě tak jako t. a zvěstování [Col 1:25n ; Col 2:2 ; Col 4:3]. Apoštolově jsou správci [šafáři] Božích t. [1Cor 4:1]. Tím se liší od ostatních věřících [Eph 3:5]. V Eph 3:9 mluví Kral. podle přijatého textu o »obcování [koinónia = obecenství, společenství, účastnost] t. skrytého od věků v Bohu«, a myslí při tom na to, že apoštolovi bylo dáno, aby všechněm vysvětlil, jak se mohou stát podílníky Božího t. v Kristu. Ale spolehlivější řecké texty zde mají oikonomia, t. j. hospodaření, správa, řád, způsob hospodaření, ekonomie. »Bůh ve svém spasitelném jednání s lidmi také ,hospodaří' podle předem připraveného plánu, v němž jednotlivé události i jednotliví lidé mají své pevné místo a funkci a jenž jejich počínání stanoví pevný řád« [J. B. Souček, Výklad Ko, str. 40]. Eph 3:9 tedy praví, že Pavlův úkol byl objasnit všechněm to, co Bůh zařídil ke spáse člověka skrze Ježíše Krista. Je-li toto t. Boží, předuložené před věky [1Cor 2:7, sr. Col 1:26n], zjevené a zároveň uskutečněné v Kristu a zvěstované apoštoly, přijato u víře, pak je to důkazem Božího vyvolení, jež se stalo rovněž »před ustanovením světa« [Eph 1:4]. Nositelkou tohoto t. pro svět je církev, jež je zvěstovatelkou rozličné moudrosti Boží [Eph 3:10]. Církev je totiž *tělo Kristovo [Col 1:24n], ovšem jenom pro věřící. Nevěřícím to vše zůstává skryto právě tak, jako »pokladové moudrosti a známosti« jsou skryti v Kristu [Col 2:3]. Proto může 1Tim 3:9 mluvit o t. víry, t. j. t., jež odhaluje Duch sv. věřícímu [Rom 16:25; 1Cor 2:7 - 1Cor 2:10], jež však zůstává t-m, záhadou neprobuzenému, přirozenému člověku. Podobně 1Tim 3:16 mluví o t. pobožnosti [sr. 1Tim 4:1 , 1Tim 4:7 ; 1Tim 6:3]; obsahem tohoto t. je, že Bůh »se zjevil v těle, byl ospravedlněn duchem, ukázal se andělům, byl hlásán mezi národy, došel víry ve světě, byl vzat do slávy« [1Tim 3:16 v překladu Škrabalově].

Jiný význam má výraz t. v 1Cor 13:2. Nejde tu o t., zjevené v Kristu, nýbrž o skryté úradky Boží o budoucnosti, jak byly zjevovány sz prorokům. Sem zařazuje Pavel i glossolalii [mluvení jazyky], jež je mu projevem neproniknutelného Božího t. [1Cor 14:2]. T-m je Pavlovi

1 částečné zatvrzení Izraelovo [Rom 11:25], jež však má eschatologický smysl: Až bude evangelium hlásáno všemu pohanstvu, bude zachráněn i celý Izrael. Je to člověku sice nepochopitelné [Rom 11:33nn], ale Pavlovi je jisté, že Boží úradek platí; Izrael zůstává Božím milovaným pro pevnost Božích zaslíbení prorokům. Božím úradkem, t-m, je Pavlovi i to, že ne všichni zemrou, než přijde Kristus, ale že všichni budou při jeho příchodu náhle proměněni. [1Cor 15:51]. V Eph 5:32 označuje Pavel Gen 2:24 [Eph 5:31] za tajemný výrok, v němž je skryto proroctví o poměru Krista k církvi.

V 2Thess 2:3nn, se mluví o Antikristu, který sice ještě není zjeven, ale přesto skrytě působí. V. 7 překládá Žilka: »Tajemná síla nepravosti už působí«, Škrabal: »Nepravost totiž už působí ve skrytu«. Ale její působnost je zadržována do určitého času. Snad tu autor 2Te myslí na všelijaké bludy, jež se začaly ujímat v církvi [uctívání andělů, askese a pod. Sr. 1John 2:18 ; John 4:3] jako projev působící satanské moci [Viz *Tesalonicenským, odd. 3 b]. Podobně mluví Rev 17:5 , Rev 17:7 o »Babyloně velikém, mateři smilstva a ohavností země«, jehož jméno je T. Smysl toho je dosud záhadou. Žilka překládá: »Na čele napsané jméno tajemného významu: Babylon veliký...«. Teprve anděl vysvětlil tajemný význam tohoto jména a konečné určení jeho nositele ve zkáze [Rev 17:7n].

O t. Božím, t. j. o skrytém eschatologickém plánu Božím, mluví Rev 10:7. Bůh zjevil toto t. prorokům obrazem sedmi hvězd a sedmi zlatých svícnů, jež drží v ruce »podobný Synu člověka« [Rev 1:16 , Rev 1:19n]. Skrytý smysl tohoto obrazuje, že Kristus, už nyní obklopený svými sbory, bude Pánem nového světa.