Ústa: Podle Kral. mají ú. nejen lidé, ale i zvířata [
Num 22:28;
Deut 25:4;
1Cor 9:9;
1Tim 5:18;
Ps 22:22;
Dan 6:22;
Job 41:10 ,
Job 41:12;
Rev 12:15 ;
Rev 16:13], ptáci [
Gen 8:11;
Isa 10:14], země [
Gen 4:11;
Num 16:30 ,
Num 16:32 ;
Num 26:10;
Deut 18:18], peklo [
Isa 5:14] a ovšem i Bůh [
Deut 8:3;
Isa 1:20 ;
Isa 62:2;
Lam 3:38;
Matt 4:4 a j.]. Jde tu o anthropomorfní představy, jež Bohu přisuzují téměř všecky orgány lidského těla, aby tak bylo zabráněno myšlence, že Bůh je snad jen neosobní, nezúčastněné, ustrnulé jsoucno. Bůh naopak jako osobní vůle jedná, reaguje na vše, co se děje; je ochoten se zjevit, odpovídat na lidské touhy, slyšet lidská úpění, zasahovat do lidského života. Bibl. anthropomorfismy chtějí ukázat, že jde o živého, skutečného Boha. Modly mají také ú., ale nemluví, mají oči, ale nevidí, uši, ale neslyší, nos, ale nečijí, ruce, ale nepracují [
Ps 115:5nn], kdežto Hospodin vidí, slyší, mluví a jedná. Svá slova vkládá do úst svých služebníků [
Exod 4:12 ,
Exod 4:15;
Deut 18:18;
Isa 59:21;
Jer 15:19], takže se nemohou vymlouvat na ,zpozdilá ú.' [těžkopádnou řeč,
Exod 4:10]. Hospodin k nim mluví ,ú-y k ústům‘, t. j. bezprostředně, bez prostředníků [
Num 12:8, sr.
2John 1:12]. Z úst Hospodinových vyšel Zákon [
Ps 119:72], člověk je živ nikoli jen chlebem, ale vším, co vychází z úst Hospodinových, t. j. jeho rozkazy i zaslíbeními [
Deut 8:3]. ,Tázati se úst Hospodinových‘ - žádati za orakulum [
Josh 9:14;
Isa 30:2]. ,Stavět proti nebi ú.‘ [
Ps 73:9] = rouhati se Bohu.
Všimněme si některých hebraisujících biblických obratů: ,Ú-y svými volati‘ [
Ps 66:17] = volati plným hlasem, zplna hrdla, ,otevříti ú. ‘ [
Ezek 16:63 ;
Ezek 29:21, sr.
Num 22:28] -promluviti, ,zacpati ú.‘ [
Job 5:16;
Isa 52:15], ,vložiti ruku na ú‘ [
Judg 18:19;
Mic 7:16, sr.
Job 21:5 ;
Job 29:9;
Pro 30:32] = mlčeti, umlknouti. ,Hůl úst‘ [
Isa 11:4] = působivý výrok; ,ovoce úst‘ [
Pro 12:14] = následky toho, co člověk mluví [sr.
Pro 13:2 ;
Pro 18:20;
Matt 12:37], ,oběti úst‘ [
Ps 119:108] = modlitby a chvalozpěvy. Jedněmi ú-y‘ [
1Kgs 22:13;
Rom 15:6] = jednomyslně. ,Psáti z úst‘ [
Jer 36:4] = dát si diktovat, ,souditi z úst‘ [
Luke 19:22] = souditi podle slov, ,popadnouti něco z úst‘ [
Luke 11:54] = číhati na slova. V
Pro 16:26 jsou ú. orgánem hladu, ,Žráti celými ú-y‘ [
Isa 9:11] = býti hltavý. ,Rozdírati ú. ‘ [
Ps 35:21;
Isa 57:4;
Lam 2:16] = rozvírat, otvírat [si] ú. v posměchu a nenávisti. ,Ú. naše jsou otevřena k vám‘ [
2Cor 6:11] = otevřeně jsme vám pověděli [protože jsme k vám naplněni láskou]. ,Otvírat ú.' k přijetí poučení [
Ps 81:11 ;
Ps 119:131, sr.
Ezek 2:8 ;
Ezek 3:1]. U
Josh 1:8 by bylo lépe překládati »z úst« než »od úst«. Jozue má míti Boží Zákon ustavičně v ústech; má o něm nejen přemýšlet, ale i mluvit.
Někdy jsou ú. označením toho, co z nich vychází, tedy přikázání [
Lam 1:18], řeč [
Job 15:6;
Pro 11:11; sr.
Ps 55:22]. Proto se sz věřící modlí, aby Bůh položil stráž jejich ústům [
Ps 141:3, sr.
Pro 13:3 ;
Pro 21:23 ;
Pro 30:32;
Mic 7:5] a žalmista se rozhoduje, že pojme v uzdu svá ú. [
Ps 39:2]. Na druhé straně ú. spravedlivého jsou pramenem života [
Pro 10:11].
Ps 17:3 jest snad lépe překládat: »Usmyslil jsem si: Má ú. nepřestoupí« [přikázání], sr.
Num 22:18;
1Sam 15:24, kde je užito téhož hebr. slovesa. Lze však překládat také: »Má ú. nepřekypí« [hněvem, vášní, ukvapenými slovy].
Už ve SZ-ě se činí rozdíl mezi vyznáním úst a srdcem, skutky, pravým smýšlením [
Ps 5:10 ;
Ps 55:22 ;
Ps 62:5;
Pro 10:6 ;
Pro 11:9;
Isa 29:13; sr.
Matt 15:8]. Jen srdce moudrého rozumně spravuje ú. jeho [
Pro 16:23]. Toto rozlišování mezi vyznáním úst a srdcem je obzvlášť patrné v NZ-ě [
Matt 15:8]. Bůh ovšem, jenž zkoumá srdce, nedá se oklamat. Kdo je vnitřně zlý, zkažený, nemůže ze svých úst vynášet nic jiného než zlé, byť to znělo sebe lépe [
Matt 12:34n]. Ú. konečně přece jen prozradí, co je v člověkově srdci [
Mark 15:11 ,
Mark 15:17 -
Mark 15:19]. Při tom však NZ klade důraz na nebojácné vyznání úst, jež ovšem musí odpovídat vnitřnímu životu [
Rom 10:9n, sr.
Matt 10:32;
Mark 8:38; L 12, 8], víře srdce. Na druhé straně víra, která by byla jen v srdci, která by se neprojevila slovem [ústy] a ovšem i životem, by byla v podezření, že je pouhou představou a vlastně sebeklamem. Proto apoštol zdůrazňuje, že jsme arci ospravedlněni srdečnou vírou, ale teprve vyznání úst, jež je ovocem a potvrzením této víry, veřejné osvědčení víry slovem i životem přináší konečnou spásu [sr.
Rom 5:9n ,
Rom 5:21 ;
Rom 6:22n ;
Rom 8:10n ,
Rom 8:13 ;
Rom 13:11;
1Cor 1:18]. Obsahem této víry je zmrtvýchvstání Ježíše Krista, tedy celé jeho spasitelné dílo [sr.
Acts 1:22 ;
Acts 2:32 ;
Acts 3:13nn ;
Acts 4:2 ;
Acts 13:27 -
Acts 13:39 ;
Acts 23:6;
Rom 4:23;
1Cor 15:12 -
1Cor 15:20]. Ovšem, i za tímto veřejným vyznáním stojí moc Ježíše Krista, který svým učedníkům dává ú. [= slova] i moudrost, jíž nelze odolati [
Luke 21:15].
