Blahoslavený: je v Kralické bibli zpravidla překladem hebr. obratu, znamenajícího »šťastný ten, kdo...« Je to obrat, jehož smyslem není, že ten, o kom je řeč, nutně se cítí šťastným [blaženým], nýbrž že jest šťasten vzhledem k objektivní skutečnosti, známé tomu, kdo blahoslavenství pronáší. Proto se nedoporučuje, aby se toto slovo a jeho řecký překlad v NZ překládalo do češtiny slovem »blažený«, vzbuzujícím skoro samočinně představu blažených pocitů. »Blahoslavenství« jsou tedy jakýmisi »gratulačními formulemi«, jinak řečeno: jsou prohlášením za »šťastného«. Hlediskem, jímž se toto prohlášení řídí, je ovšem skutečnost Boží, jeho svrchovanost a moc, spolehlivost a spravedlnost jeho soudů. S tohoto hlediska se o pravém štěstí neboli blahoslavenství člověka rozhoduje podle jiných měřítek, než je okamžitý zdar, blaho a tedy i pocit štěstí. B. je člověk, který nechodí po radě bezbožných, nýbrž má zalíbení v zákoně Božím
Ps 1:1 -
Ps 1:2, ten, kdo doufá v Hospodina, třeba i proti všemu, co svými smysly pozoruje
Ps 2:12 ;
Ps 34:9 ;
Ps 40:5 ;
Ps 84:13;
Isa 30:18, ten, kdo přebývá v domě Hospodinově
Ps 84:5 -
Ps 84:6, ten, kdo opravdu náleží Bohu
Ps 33:12 ;
Ps 144:15. Někdy jsou sz blahoslavenství upřena na poslušnost vůle Boží, na čisté obcování
Ps 119:1n ;
Ps 41:2 ;
Ps 106:3 ;
Ps 112:1; zvláštním, našemu pochopení velmi obtížným případem toho je blahoslavení toho, kdo se pomstí nad nepřáteli lidu Božího
Ps 137:8 -
Ps 137:9. Někdy se prostě konstatuje samozřejmá skutečnost, že b. je ten, komu Bůh pomáhá
Ps 146:5 sr. 84,6; 127,5. Pozoruhodné jest, že
Ps 32:1 -
Ps 32:2 za b. je prohlášen ten, jemuž Hospodin odpouští nepravosti, a snad ještě pozoruhodnější, že
Job 5:17 sr.
Ps 94:12 je b. ten, koho Bůh trestá. To přivádí k otázce, v čem spočívá »štěstí«, jež je zaslibováno blahoslavenstvími. Někdy jsou to věci rázu spíše hmotného: dlouhověkost a zdar počínání
Ps 1:3, vysvobození v den zlý
Ps 41:2, pokoj před časy zlými
Ps 94:13, početnost rodiny, zboží a bohatství v domě
Ps 112:2 -
Ps 112:3. Zpravidla však zaslibované štěstí není podrobněji popisováno, a vcelku je zřejmé, že blahoslavenství spočívá v projevech moci a pomoci Boží, ústředně však v samé jeho blízkosti a milosti, netoliko v nějakých statcích a darech od Boha oddělených.
NZ navazuje na tato sz blahoslavenství už tím, že je někdy doslova cituje:
Rom 4:7;
Jas 1:12. Častější však jsou blahoslavenství nově ražená, byť někdy z rozpomínek na výroky sz. Důležitá je zejména skupina *blahoslavenství Ježíšových
Matt 5:3 -
Matt 5:11 Luke 6:20 -
Luke 6:22. V nich je patrno, že skutečností, na jejímž základě jsou určití lidé prohlašováni za b., je blízkost království Boží–ho: smysl Ježíšových blahoslavenství je eschatologický. Základního významu jest, že království Boží převrátí všecko dosavadní hodnocení; proto za b. mohou a musí býti prohlášeni právě ti, kteří bývají obvykle považováni za nešťastníky: chudí, plačící, lačnějící...
Těmito známými sestavami [Mt 5; L 6] se však nevyčerpávají všecka blahoslavenství NZ, ano ani Ježíšova. Patří k nim také slovo Páně, zaznamenané
Acts 20:35 a blahoslavící toho, kdo dává, spíše než toho, kdo bere [sr.
Luke 14:14], zejména pak několik výroků, prohlašujících za b. ty, kteří se setkali s Ježíšem Kristem [
Matt 13:16;
Luke 10:23] a kteří okem víry dovedou za vnější zdání proniknouti k samé skryté podstatě jeho poslání a jeho bytosti [
Matt 11:6;
Luke 7:23;
Matt 16:17 sr.
John 20:29]. Naproti tomu je falešná představa, že b. jsou ti, kteří jsou Ježíšovi obzvláště blízcí po stránce tělesné
Luke 11:27 -
Luke 11:28; také blahoslavenství těch, kteří jedí chléb v království Božím
Luke 14:15, ač zajisté nepochybně pravdivé, musí být zasazeno do rámce podobenství ukazujícího, že povaha tohoto štěstí není očividná a není mnohými viděna, nýbrž odmítána.
V epištolách se za b. prohlašuje ten, komu je v jeho svědomí dána jistota úsudku, takže se neodsuzuje za to, pro co se rozhodl
Rom 14:22; jindy je b. ta žena, která zůstane neprovdána
1Cor 7:40, zejména pak ten, kdo vytrvale snáší protivenství
1Pet 3:14 ;
1Pet 4:14;
Jas 1:12. Tento poslední motiv navazuje na
Matt 5:10 -
Matt 5:12 podobně jako
Rev 14:13. Poslední kniha bible má ještě několik jiných výroků, blahoslavících ty, kteří čtou a zachovávají slova jejího proroctví
Rev 1:3 ;
Rev 22:7 a kteří jsou povoláni k účasti na věčném království Kristově 19,9; 20,6; 22,14; sr. 16,15.
Výjimkou z obvyklého užití jsou výroky
1Tim 1:11 ;
1Tim 6:15, kde se výrazu b. užívá o samém Bohu. Je to obdoba výroků, v nichž se o Bohu praví, že je požehnaný [
Gen 9:26 ;
Gen 14:20;
1Kgs 8:56;
Ps 28:6 ;
Ps 31:22 ;
Ps 41:14 ;
Ps 72:18 a j.]: je-li Bůh dárcem požehnání a blahoslavenství, je zřejmě také souhrnem mocí a skutečností, v nichž tyto dary spočívají, je tedy sám požehnaný i blahoslavený.