Jan: [řecky Ióannes a hebr. Jóchánán — Hospodin je milostiv].
1. Jan Křtitel pocházel z kněžského rodu. Otec Zachariáš byl knězem z třídy Abiášovy, matka Alžběta z dcer Aronových [
1Chr 24:10;
Luke 1:15], sestřenice Marie, matky Ježíšovy. Bydleli v »městě Judově« [
Luke 1:39]. J. K. byl o půl roku starší než Ježíš. Zachovával předpisy nazirejské od svého mládí [
Luke 1:15]. Vystoupil jako prorok asi r. 26, pobyv nějaký čas v pusté krajině na záp. straně Mrtvého moře [
Luke 1:80]. Již jeho zevní zjev byl naučením pro ty, kdož k němu přišli. Za oděv mu sloužil plášť ze srstí velbloudích [
2Kgs 1:8 sr.
Zech 13:4], přepásaný koženým pasem. Pokrmem mu byly kobylky [
Lev 11:21n] a med lesní [
Ps 81:17]. Přísně asketický život, pověst o jeho svatosti a jeho vystoupení přilákaly k němu, ač žádného divu nečinil [
John 10:41], »Jerusalem a všecko Judstvo i všecku okolní krajinu Jordánskou« [
Matt 3:5]. Základním rysem jeho kázání bylo ohlašování příchodu .Božího království a tím zároveň i Božího soudu nad Izraelem. Před tímto soudem nezachrání příslušnost k potomstvu Abrahamovu, nýbrž odvrácení od cest zlých a křest pokání jako vnější znamení vnitřního rozhodnutí [
Matt 3:2 ,
Matt 3:11]. Že křest tvořil význačnou část jeho působení, je patrno z pojmenování »Křtitel« [
Mark 1:4 ;
Mark 6:25 ;
Mark 8:28;
Matt 3:1 ;
Matt 11:11n ;
Matt 14:2 ;
Matt 17:13;
Luke 7:20 ,
Luke 7:23].Bylo to něco jedinečného, že J. K. nekřtil sebe, ale druhé. U Židů totiž bylo zvykem, že učitel vstoupil s proselytou do vody, předčítal mu závazky, ale sám neponořoval do vody. Herodes Antipas usoudil, že hnutí, jež Křtitel vyvolal, je nebezpečné i politicky. Proto se rozhodl, že jej odstraní. Předtím vsak i Ježíš se dal od J. pokřtít [
Matt 3:5 -
Matt 3:17] a byl označen jako Mesiáš [
John 1:32n]. Zdá se, že při té příležitosti v J. uzrálo přesvědčení, že budoucí Mesiáš musí naplniti Iz 53. Odtud věta z
John 1:29 ,
John 1:36: »Beránek Boží, kterýž snímá hříchy světa«, jež jinak není srozumitelná právě v ústech J. K. Možná také, že Ježíš u J. K. dostal první podnět k tomu, aby se zabýval obrazem Mesiáše v Iz 53. Na otázku farizeů J. K. odmítl, aby byl ztotožňován s Eliášem [
John 1:21], a své poslání popsal slovy
Isa 40:3. Působil však v duchu a moci Eliášově [
Luke 1:17 sr.
Mal 3:1 ;
Mal 4:5], aby připravil cestu Páně [
Mark 1:2;
Matt 11:10 ,
Matt 11:14 ;
Matt 17:12n]. Uvěznění J. K. bylo Ježíšovi znamením, že má sám vystoupiti [
Mark 1:14] a pokračovati v kázání Janově. Není divu, že Herodes Antipas považoval Ježíše za znovu se objevivšíhoj. K. [
Mark 6:14]. Konec J. uspíšila zápletka s Herodiadou [
Mark 6:17n;
Matt 14:3]. Že Herodes Antipas uvěznil a popravil Jana, svědčí o tom, že činnost Janova byla ve druhé části jeho působení přenesena i do Perey, území Heroda Antipy. J. byl vězněn na hradě Machaeru při Mrtvém moři, kdež byl také popraven. Ještě před svou smrtí poslal své dva učedníky k Ježíšovi s otázkou, zda je skutečně zaslíbeným Mesiášem [
Matt 11:2 -
Matt 11:15]. Ježíš mu při této příležitosti vydal vysvědčení, že je největším z proroků. Po smrti J. K. se mnozí z jeho učedníků přidali k Ježíšovi [
Matt 14:3 -
Matt 14:12;
Mark 6:16 -
Mark 6:29;
Luke 3:19n], mnozí však žili dál jako učedníci Janovi [
Matt 9:14;
Acts 19:3]. 2. Jan apoštol, syn Zebedeův [sr.
1Chr 8:17 ;
1Chr 12:7 ;
1Chr 26:2], bratr *Jakubův, vedle Petra jeden z nejužšího kroužku učedníků Ježíšových. Tradice jej ztotožňuje s »tím, jehož miloval Ježíš«
John 13:23 ;
John 21:7 ,
John 21:20]. O povolání obou Zebedeovců Ježíšem vypravují všichni synoptičtí evangelisté [
Mark 1:19 -
Mark 1:20;
Matt 4:21 -
Matt 4:22;
Luke 5:10], podle nichž byli rybáři stejně jako Šimon a Ondřej, a byli od Ježíše ustanoveni za rybáře lidí. Nejmenovaný učedník
John 1:35 -
John 1:40 bývá též ztotožňován s Janem Zebedeovcem. Ve všech seznamech Dvanácti mají Zebedeovci přední místo, někdy hned po Šimonovi Petrovi. V
Mark 3:17 mají oba Zebedeovci název Boanerges [synové hromu], snad pro svou přílišnou horlivost [
Luke 9:49 -
Luke 9:56], která toužila i po předních místech v budoucím království [
Mark 10:35;
Matt 20:20]. Na druhé straně však projevili ochotu zemříti s Ježíšem [
Matt 20:20 -
Matt 20:24;
Mark 10:35 -
Mark 10:41] a patřili k nejužšímu kruhu učedníků při vzkříšení dcery Jairovy [
Mark 5:37;
Luke 8:51], při proměnění [Mt. 17,1;.
Mark 9:2;
Luke 9:28] a v Getsemane [
Matt 26:37;
Mark 14:33]. Má-li postava »milovaného učedníka« ve čtvrtém evangeliu opravdu představovati Jana Zebedeovce, vypravuje se o něm, že seděl po boku Páně při poslední večeři [
John 13:24 -
John 13:25] a že mu umírající Ježíš svěřil do péče svou matku [
John 19:26n]. Je ovšem možné, že tajemná postava »milovaného učedníka« má vlastně jiný význam, že na př. má představovati církev vskutku věřící a Ježíšovi naslouchající. Z tajemné narážky vj 21,20—23 vyrostla domněnka, že J. nezemře, dokud se nedočká druhého příchodu Kristova. Pak vidíme J. opět v Jerusalemě na vrchní síni [
Acts 1:13] a po svátcích svatodušních v misijní práci po boku Petrově [
Acts 3:1]. Oba byli uvězněni [
Acts 4:13 -
Acts 4:19], oba byli vysláni do Samaří, aby podepřeli dílo Filipovo [
Acts 8:14]. Zdá se, že v době pronásledování zůstal v Jerusalemě [
Acts 12:1n], kde se s ním setkal Pavel po návratu z první misijní cesty [
Gal 2:9]. Stará církevní tradice o něm vypravuje mnoho podrobností, které nejsou zaznamenány v NZ a jejichž kořen a původní spolehlivý smysl nelze snadno zjistit. Podle těchto tradic se Jan nakonec usadil v Efesu [před vyvrácením Jerusalema], kde jeho žáky byli Polykarp, Papias a Ignatius. Polykarpův žák Irenaeus tvrdí, že J. zůstal v Efesu - s výjimkou svého ročního uvěznění na ostrově Patmos - až do své smrti za Trajana [98—117]. Polykarp o něm vypravuje, že se každoročně o slavnosti pascha. [Kral. fáze]. postil. Jeho nenávist k bludu [sr.
2John 1:10n] byla prý tak veli ká, že raději opustil lázně, aniž vzal koupel, když se dověděl, že v lázních je i kacíř Kerinth. Stejně však horlivý byl v lásce, jež hledá a za chraňuje. zbloudilé.. Jeroným. [Hieronymus] vypravuje, že se stařičký J., neschopný pohybů i delší řeči, dával nosit. do shromáždění a zdravil věřící vždy jen jednou větou: »Synáč kové, milujte se vespolek!« Na dotaz, proč stále opakuje totéž, odpověděl: »Je to příkaz Páně, a je-li ten skutečně dodržován, úplně to stačí.« Podle starokřesťanské. tradice. byl. J. autorem čtvrtého evangelia, tří epištol a Zjevení.
3. Jan,otec Petrův [
John 1:42 ;
John 21:15 -
John 21:17 v Žil kově překladu a v revidovaných překladech zahraničních], nazývaný
Matt 16:17 *Jonášem.
4. Jan Marek, při čemž Marek je příjmení, J. jméno. Autor druhého evangelia [
Acts 12:12 ,
Acts 12:25]. *Marek.
5. Židovský hodnostář, který spolu s Anná šem, Kaifášem a Alexandrem vyslýchal Petra a Jana [
Acts 4:6].
