Roucho: *Oděv, kde je popis nejdůležitějších druhů oděvu. Zde si všimneme podrobněji pouze oděvu levitského a kněžského, při čemž nutno míti na paměti, že jednotnost v kněžském oděvu nastala nejspíše až v době centralisace kultu. Zdá se, že bohoslužebným r-em obecně byl t. zv. nárameník [’éfôd, *Efod]. Jenže nevíme přesně, co tento výraz označoval. Velmi pravděpodobně měl dvojí význam. Jednak jej nosili kněží [
1Sam 22:18], ale snad
i levité [
1Sam 2:18] a výjimečně i „laici" [
2Sam 6:14; sr.
Judg 8:27 ;
Judg 17:5. Nesmíme ovšem zapomínat, že král svým nárokem na zastupování Boha si často činil nárok i na funkci velekněžskou]. Vedle toho pak efod levitů, na rozdíl od kněžského a velekněžského efodu [*Nárameník] byl zhotoven pouze z obyčejného plátna. Tak se zdá aspoň ze zprávy Josefa Flavia, že za Heroda Agrippy II. žádali levité s úspěchem, aby směli nositi lněný efod, jaký byl dříve zřejmě výsadou kněží.
Kněží měli oděv složitější. Především nosili jakési »lněné košilky« [hebr. miknesajim = sukénka, připomínající spodky] ze lněného plátna [
Exod 28:42 ;
Exod 39:28;
Lev 16:4;
Ezek 44:18], jež zakrývaly tělo »od beder až po stehna«. Na holém těle nosili dále »sukni z hedvábí bílého, vázanou s oky« [
Exod 28:4 ,
Exod 28:39]. Nevíme, co znamená výraz »vázanou s oky«. Snad šlo o řízu, tuniku [hebr. ketónet *Oděv] s kostkovaným vzorkem anebo zvláštního způsobu tkaní. Sahala od krku až po kotníky a měla rukávy. Dále nosili pás [hebr. 'abnét
Exod 28:4 ,
Exod 28:39n ;
Exod 29:9 ;
Exod 39:29;
Lev 8:7 ,
Lev 8:13 ;
Lev 16:4], utkaný z různobarevného kmentu. Jeho šíře byla prý 24 cm a délka až 14 m, takže objímal několikrát tělo. Oba konce visely až ke kotníkům. Ze široké stuhy z bílého kmentu, ovinutého několikrát kolem hlavy, byl zhotoven jakýsi turban [hebr. migbá‘á, Kral. *klobouk,
Exod 28:40 ;
Exod 39:28;
Lev 8:13; čepička
Exod 29:9]. Tento oděv směli kněží nosit pouze ve svatyni [
Ezek 42:14]. Po bohoslužbách museli oblékati všední šat.
Velekněžské r. bylo dvojí: obyčejné kněžské r., v němž konal obřad v den smíření [
Lev 16:4], a slavnostní r., v němž sám obětoval. Skládalo se především z modrého pláště [řízy, tuniky, přehozu; hebr. me‘íl *Oděv 3.], tkaného vcelku, jenž se oblékal na kněžskou tuniku, ketónet, neměl rukávy a sahal jen po kolena [
Exod 28:4 ,
Exod 28:31 ;
Exod 39:23 -
Exod 39:26]. Na dolním okraji byla vyšita[?] granátová jablka, jež se střídala se zlatými zvonečky [
Exod 28:33n]. Jejich zvuk měl upozorniti lid na příchod velekněze [
Exod 28:35; Jezus Sirach 45,13n]. Těchto zvonečků prý bylo 72 [Hieronymus]; někteří však udávají jen 50 nebo 12, jiní však 360 [Kliment Alexandrinský] .
Na tuto řízu oblékal velekněz nárameník, skládající se ze dvou kusů látky, volně splývajících na prsou a na zádech [*Efod; *Náramenník], z modrého a červeného purpuru, ze šarlatu dvakrát barveného, přesukovaného kmentu a ozdobeného zlatými nitěmi [
Exod 39:2n] - Podle Josefa Flavia měl prý tento nárameník rukávy, sahal až pod pás. Na ramenou byl spjat šlemi, na nichž byly upevněny dva drahokamy se jmény kmenů izraelských, vždy po šesti na jednom kameni [
Exod 28:9nn]. Kdykoliv se velekněz objevil ve svatyni, těmito kameny připomínal Hospodinu Izraele [
Exod 28:12]. Celý efod byl opásán pruhem látky, z jaké byl setkán.
Další součástí veleknězova oděvu byl *náprsník [hebr. chóšen] podoby kapsy, ozdobený dvanácti drahokamy po třech ve čtyřech řadách, zasazenými do zlata. Do každého z nich bylo vyryto jméno jednoho kmene izraelského. Byl nazýván náprsník soudu, protože původně v něm byly asi posvátné losy *urim a thumim, jimiž bývala rozhodována sporná otázka v důležitějších případech [
Exod 28:30].
I velekněz nosil turban [hebr. misnefet, Kral. *čepice
Exod 28:36 -
Exod 28:38 ;
Exod 39:29n], podobný kněžské čepici, ale o něco vyšší, protože nahoře měl svinutou modrou stuhu. Ozdoben byl zlatou čelenkou [
Exod 29:6: koruna svatosti]. V době Josefa Flavia byla prý tato čelenka trojitá [*Koruna].
Také oděvu velekněžského smělo být užíváno jen při bohoslužbách. Proto byl uložen ve zvláštním chrámovém pokojíku pod ochranou »strážného nad rouchem« [
2Kgs 22:14, sr. 10,22]. Bylo velkým ponížením pro Židy, když Římané vzali r. veleknězovo do své správy [od r. 6. po Kr.] a vydávali je jen v den smíření nebo při nastoupení nového velekněze. Teprve r. 45 bylo trvale vráceno k úschově v chrámě.
Všimněme si některých větných obratů, spojených s výrazem r. »Vzíti v základ r.« = = zabaviti zevní oděv, skládající se ze čtyř- rohého přehozu, který v noci nahrazoval přikrývku [
Exod 22:26n, hebr. simlá *Oděv 4. Sr.
1Sam 21:9]. R. roztržené bylo výrazem poní- žení a hanby [
2Sam 13:19], vyloučení z náboženské pospolitosti [
Lev 13:45n], hlubokého zármutku, lítosti, pokání [
Gen 37:29 ,
Gen 37:34;
Num 14:6;
Josh 7:6;
1Sam 4:12;
2Sam 1:2 ,
2Sam 1:11;
1Kgs 21:27;
2Kgs 19:1;
Esth 4:1;
Job 1:20;
Jer 41:5] a rozhořčení [
2Kgs 11:14;
Acts 14:14].
Joel 2:13 varuje, aby se kající nespokojovali s roztržením roucha, ale aby roztrhli srdce. V
Lev 21:10 je nejvyššímu knězi zapovězeno roztržení roucha. Nejspíše tu jde o nějakou praktiku magického rázu při pohřbech a pod. Avšak podle
Matt 26:65 velekněz roztrhl svá roucha. Šlo tu »o pevně ustálenou složku řízení při obžalobě z rouhání, jejímž smyslem bylo dáti zřetelný výraz pohoršení« [J. B. Souček, Utrpení Páně, str. 129]. R. proměnné [stč.], proměnlivé, proměni- telné, na vyměňování [
Judg 14:12;
2Kgs 5:5 ,
2Kgs 5:22n;
Zech 3:4]. R. krumpované = vyšívané [
Ps 45:15;
Ezek 16:10 ,
Ezek 16:18 ;
Ezek 26:16 *Krumpéř]. Stláti r-a na cestu [
Matt 21:8;
Mark 11:8;
Luke 19:36] je starý orientální způsob, jak vyjádřiti úctu k přicházejícímu panovníkovi. R. bílé je symbolem čistoty a svatosti [
Eccl 9:8;
Dan 7:9;
Matt 17:2 ;
Matt 28:3;
Mark 9:3 ;
Mark 16:5;
Luke 23:11;
John 20:12;
Acts 1:10 ;
Acts 10:30;
Rev 3:4n ,
Rev 3:18 ;
Rev 6:11]. Vyraziti prach z r-a [
Acts 18:6] *Prach. R. svatební [
Matt 22:11n]. Vykladači tvrdí, že bylo zvykem ve starověkém Orientě, aby král svým pozvaným hostům propůjčil nebo daroval slavnostní úbor, v němž se měli objevit u tabule [sr.
Gen 45:22;
Judg 14:12;
2Kgs 10:22]. Staří Římané nazývali tato roucha cenatoria. U
Matt 22:11n by to znamenalo, že pozvaný buď poslané r. promarnil nebo nepokládal za nutné, aby se převlékl. Snad tu Ježíš navazuje na
Isa 61:10 a Sof 1,7n.