Ráj: [ze staroslověnštiny = dobro, jmění, rozkoš], řecky paradeisos, hebr. pardés, odvozené ze staroiránského pairidaéza znamenajícího prostor, vymezený ohradou, později park, ovocnou zahradu. V tom smyslu hebr. pardés, jež se ve Sz vyskytuje pouze třikrát, označuje vždy jen zahradu, park [Neh 2:8 »les královský«, Eccl 2:5 »zahrada«, Song 4:13 »zahrada«]. LXX však z výrazu paradeisos vytvořila odborný název pro zahradu Boží, ať už šlo o označení ráje ve vypravování o stvoření člověka [Gen 2:8 - Gen 2:10 , Gen 2:15n ; Gen 13:10, kde jde o překlad hebr. gan = zahrada, nebo u Isa 51:3 ‘éden, *Eden] nebo o rajsky pohádkový život některých zemí [Ezek 28:13 ; Ezek 31:8; Joel 2:3] nebo konečně o nový r., který Bůh připravuje svému lidu [Isa 51:3]. Až do zajetí babylonského líčí proroci požehnaný čas milosti Boží, který nastane, barvami, vypůjčenými z vypravování o prvním r-i [velká úrodnost Joel 4:18; Amos 9:13; dostatek vody Isa 41:18n sr. Ps 46:5; Zech 14:8; pokoj mezi národy Isa 2:4; Mic 5:10n; i mezi zvířaty Isa 11:6nn, mezi zvířaty i lidmi Isa 11:8; vysoký věk Isa 65:20 , Isa 65:22 bez nemocí a smrti Isa 25:8 ; Isa 26:19; obecenství s Bohem Jer 31:31 - Jer 31:34; Hos 2:21n]. Ale teprve Ezechiel výslovně srovnává očekávanou dobu spásy s pravěkým rájem [Ezek 36:35, sr. Isa 51:3]. V apokalyptické literatuře židovské je r., jenž se má zjevit, napořád ztotožňován s pravěkým r-em. Jeho jevištěm bude tato země, nový Jerusalem. Zatím však je tento r. skryt před hříšnými lidmi. Ale trvá ve skrytosti jako sídlo zesnulých praotců, vyvolených a spravedlivých, mezi nimiž se výslovně připomínají Enoch a Eliáš. V *pekle jsou jen bezbožní, zatím co spravedliví jsou v r-i, ačkoli není vždy přesně mezi těmito dvěma oblastmi rozlišováno. Také není jednoty v názoru o tom, kde je tento skrytý r. Někteří apokalyptikové doby Ježíšovy tvrdili, že po pádu Adamově Bůh umístil r. ve třetím nebi.

V NZ se vyskytuje výraz paradeisos, ráj, jistě ne náhodou pouze třikrát [Luke 23:43; 2Cor 12:4; Rev 2:7], ale věc sama, t. j. očekávání nového nebe a nové země, je velmi často opsána jinými výrazy anebo narážkami na pravěký r. *Adam je nz. pisatelům protitypem Kristovým [sr. Mark 1:13; 1Cor 15:22 , 1Cor 15:45 - 1Cor 15:49; Rom 5:12 - Rom 5:21 a j.]; původní stav člověka je líčen jako stav Boží slávy [Rom 3:23], v němž nebylo hříchu ani smrti [Rom 5:12 ; Rom 8:20] ani rozlučitelnosti manželství [Matt 19:8b]. Obrazem pobytu v r-i se vyjadřuje mezidobí mezi smrtí a zmrtvýchvstáním pro vykoupené [Luke 23:43]. V podobném smyslu se mluví o odpočinutí v lůně Abrahamově [Luke 16:23], o přebývání u Pána [2Cor 5:8] a s Kristem [Phil 1:23, sr. Acts 7:59; John 12:26]. Jinde čteme o nebeském království Kristovu [2Tim 4:18], o nebeském Jerusalemu [Heb 12:22], o příbytcích u Otce [John 14:2, sr. Rev 6:9 ; Rev 7:9 - Rev 7:17 ; Rev 14:13]. Že tu jde o obrazy, z nichž nesmíme uměle sestavovat vyčerpá- vající popis budoucího světa, je patrno i z toho, že není vždy jasně rozlišeno, zda jde o mezi- dobí mezi smrtí a zmrtvýchvstáním [Luke 16:22nn] anebo o budoucí říši Kristovu po všeobecném vzkříšení z mrtvých a posledním soudu. Tuto říši popisuje Ježíš jako stolování s patriarchy [Luke 13:25 - Luke 13:29].

Tento dosud skrytý r. opět sestoupí na zem [Rev 2:7 ; Rev 21:2 , Rev 21:10] »v posledních dnech«. Nový Jerusalem je líčen pojmy, připomínajícími pravěký r. [Rev 22:1n , Rev 22:14 , Rev 22:19 ; Rev 20:2 , Rev 20:10 ; Rev 21:2 , Rev 21:4].

Všimněme si podrobněji míst, kde NZ užívá výslovně výrazu paradeisos. Podle Luke 23:42 prosí zločinec, ukřižovaný po pravici Ježíšově, aby si Kristus na něj vzpomněl, až přijde jako Král. Podle některých rukopisů překládají Kral. sice »až přijdeš do království svého«, ale dobré řecké rukopisy [na př. Sinai- ticus, Efremův kodex a mnoho pozdějších rukopisů *Nový Zákon 4] mají »až přijdeš ve svém království«, t. j. jako Král. Zločinec nejen vyznává svou vinu před Bohem a trestuhod- nost před lidmi, nýbrž i svou víru v Krista, který přes svou nespravedlivou smrt se jednou zjeví ve svém království moci a založí králov- ství, v němž kající hříšníci najdou milost u Boha. V mysli zločincově jde snad o dalekou budoucnost, Ježíš však jej odkazuje na bez- prostřední blízkost svého vítězství nad smrtí a tím i bezpečnost zaslíbení: »Amen pravím tobě, [ještě] dnes budeš se mnou v r-i«. Ježíš tu používá terminologie rabínské tradice, která odkazuje na stav, do něhož vstoupí věřící bezprostředně po smrti, aniž by se tím předjímala ona blaženost a sláva, která bude údě- lem věřících po zmrtvýchvstání [sr. Luke 13:29 ; Luke 14:14 , Luke 14:15 , Luke 14:24 ; Luke 20:34 - Luke 20:39 ; Luke 22:29n]. Kající zločinec bude »ještě dnes« sdílet s Kristem onen r., do kterého i Ježíš vejde po své smrti na čas. Kde je Kristus, tam je život, vítězící nad smrtí, a kdo je s Kristem a věří v něho, ten je živ, i když umře; přebývá v r-i, ať už tento r. je hledán v říši mrtvých pod zemí anebo v nebi nad zemí [sr. John 11:23 - John 11:26 , John 11:40]. Je však příznačné, že Ježíš v rozmluvách s učedníky nikdy neužívá výrazu paradeisos. Jen právě zde, když roz- mlouvá se zločincem. Křesťanská církev tím naznačila, že milost Kristova otvírá cestu k životu i zločinci, a to ještě v poslední okamžik před smrtí.

V 2Cor 12:4 se Pavel zmiňuje o svém vytržení do »třetího nebe«, »do r-e«, t. j. do oblasti, v níž zemřelí spravedliví přebývají po své smrti. Nevíme ovšem, zda »třetí nebe« [2Cor 12:2] a »ráj« jsou pro Pavla totožné anebo zda jde o tutéž zkušenost. Víme jen to, že v ráji slyšel »nevypravitelná slova«, t. j. Boží zjevení a vidění Páně [2Cor 12:1]. Pavel na rozdíl od současných mystiků nechce o tom více říci, neřku-li, aby se tím vychloubal.

Rev 2:7 navazuje na sz a rabínskou tradici, podle níž ztracený r. se znovu objeví na konci tohoto věku i se ztraceným »stromem života« [sr. Rev 22:2]. Kdo jí z jeho ovoce, má věčný život.

Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že nelze na základě biblických zmínek vypracovat jednotné schema o biblickém obrazu posled- ních věcí. »Všecky naše představy a způsoby vyjadřování jsou ze samé povahy věci nepřiměřené, protože jsou uzavřeny do hranice časovosti. To platí i o lidských slovech a představách, jimiž se o těchto věcech vyjadřují bibličtí svědkové« [J. B. Souček, Utrpení Páně, str. 195]. Jde tu jen o zvěst biblických svědků, »že věčný Bůh je Pánem našeho času a že nám ze své milosti v Kristu nabízí a dává účast na své věčnosti. Tato zvěst se vyjadřuje rozmanitými představami, které se nedají ve všech podrobnostech bez násilí vpravit do jednotného rámce« [J. B. Souček, tamtéž.] *Had. *Strom života.